Pinkasova synagoga je věnována památce
obětí holocaustu z řad českých a moravských Židů, jejichž jména připomínají
nápisy pokrývající zdi hlavní lodi synagogy a přilehlých prostor. Synagogální
interiér byl koncipován jako Památník 77 297, na jehož návrhu a realizaci
pracovali v letech 1954–1959 Václav Boštík (1913) a Jiří John (1923–1972).
V roce 1968 byl však památník uzavřen, a to z důvodu zhoršujícího se
technického stavu objektu. Po dlouhodobém uzavření byla budova zrekonstruována
a po pádu komunistického režimu mohlo být započato i s obnovou památníku,
který byl znovu otevřen v roce 1996.
Text nápisů byl sestaven na základě kartoték, které vznikly krátce po
válce z dochovaných transportních listin, registračních soupisů a výpovědí
přeživších. Na všech zdech interiéru jsou napsána jména obětí holocaustu
s jejich daty narození a smrti. Skutečné datum úmrtí je ve většině případů
neznámé, a proto je nahrazuje datum deportace do ghett a vyhlazovacích
táborů na východě, které je většinou poslední informací o obětech. Jména
obětí jsou členěna podle posledního bydliště před deportací či zatčením
a v rámci tohoto členění jsou napsána abecedně podle příjmení jednotlivých
rodin. V hlavní lodi jsou uvedena jména těch, kteří měli poslední bydliště
před deportací v Praze, v ostatních přilehlých prostorách jsou zapsána
jména obětí z mimopražských měst a obcí.
Po stranách schránky na Tóru (aron ha-kodeš) jsou zaznamenána jména
některých ghett a táborů, do nichž byli čeští a moravští Židé deportováni
a kde byla převážná většina z nich vyhlazena. Památník obětí holocaustu
v Pinkasově synagoze je dlouhým náhrobním nápisem připomínajícím jména
těch, jimž nemohl být vztyčen náhrobní kámen.