Stálá
expozice, otevřená ve Španělské synagoze dne 25. listopadu 1998, je
věnována dějinám Židů v Čechách a na Moravě od emancipace do současnosti.
Navazuje tak na první část historické expozice (od počátků židovského
osídlení v 10. století do roku 1780), která je umístěna v Maiselově
synagoze.
Expozice je instalována po obvodu hlavního
sálu v přízemí Španělské synagogy a v prostoru galerie v patře.
V přízemí se návštěvníci mohou seznámit
s dějinami Židů od konce 18. do počátku 20. století. V této době byly
české země součástí habsburské monarchie. Postupný vývoj emancipace
od reforem Josefa II. až do úplného zrovnoprávnění Židů v roce 1867
je ilustrován především prostřednictvím archivních dokumentů a drobných
dobových tisků. Portréty významných osobností spolu s ukázkami jejich
prací přibližují návštěvníkům tradiční židovskou vzdělanost, osvícenství,
židovské školství a vědu z konce 18. a první poloviny 19. století. Samostatná
vitrína je věnována snahám o reformu bohoslužby. Centrem těchto snah
se ve 30. letech 19. století stala Stará škola, kde vykonávali funkci
kazatele někteří z nejvýznamnějších představitelů židovského osvícenství
a vědy. V letech 1836 - 1845 zde působil jako ředitel chóru skladatel
české národní hymny František Škroup.
Dovršení
procesu emancipace spatřovala značná část židovského obyvatelstva v
úplném splynutí s okolím, v asimilaci. V českých zemích to byla zprvu
asimilace jazykově a kulturně německá. V expozici ji představuje především
vydavatelská produkce Moše Israela Landaua a Paschelesova a Brandeisova
nakladatelství. Problémy české asimilace jsou ukázány ve vitríně věnované
českožidovskému hnutí. Vlna antisemitismu na konci 19. století zpochybnila
možnosti řešení židovské otázky cestou asimilace. Tehdy vzniká židovské
národní hnutí - sionismus. Expozice informuje o kulturní, společenské
i sportovní činnosti sionistických spolků a organizací. Podíl Židů na
rozvoji průmyslu je reprezentován dodnes existujícími významnými podniky,
které založili židovští podnikatelé (sirkárna v Sušici, sklárna Moser
v Karlových Varech, ČKD v Praze).
Na
západní galerii je umístěna další část expozice, týkající se Židů v
Československé republice (1918 - 1938). Československo uznávalo židovskou
národnost, Židé hráli významnou roli v hospodářském i politickém životě
země. Expozice představuje především významné osobnosti kulturního života
- spisovatele a básníky z okruhu německy a česky psané literatury, vědce
i výtvarné umělce.
Navazující část expozice na severní
galerii je věnována holocaustu českých a moravských Židů (1939 - 1945).
Archivní prameny a fotografie ze sbírek muzea dokumentují perzekuci
Židů v Protektorátu Čechy a Morava, hromadné deportace a život v terezínském
ghettu. Poslední dvě vitríny obsahují stručný nástin dějin Židů v českých
zemích po roce 1945 a přehled vztahů Československo - Izrael.
Na jižní galerii se můžeme seznámit
s dějinami a asanační přestavbou pražského ghetta i s dalšími zachovanými
židovskými památkami Čech a Moravy. Ve zbývající části je stručně představena
historie židovských muzeí v Praze a v Mikulově v době před druhou světovou
válkou, válečné Židovské ústřední muzeum a navazující činnost židovského
muzea v Praze od roku 1945 do současnosti.