ARCHÍV ZPRAVODAJŮ
ZPRAVODAJ 2003/4
PINKASOVA
SYNAGOGA BYLA ZNOVU OTEVŘENA
Pražská Pinkasova synagoga, která je jednou z nejlépe dochovaných památek
bývalého pražského Židovského města, byla po 14 měsících opět otevřena
pro veřejnost. Koncem 50. let minulého století byla přeměněna na ojedinělý
Památník obětí holocaustu z Čech a Moravy, který však byl od roku 1968
až do pádu komunistického režimu v listopadu 1989 uzavřen. V následujících
letech byl obnoven včetně téměř 80 000 jmen obětí šoa ručně napsaných
na stěny synagogy. Při loňských povodních však právě Pinkasova synagoga
byla ze všech památkově chráněných židovských staveb za-sažena nejvíce.
(Zpravodaj o tom informoval v čísle 3/2002.)
Pro záchranu Pinkasovy synagogy vznikl tým odborných pracovníků vedený
klimatologem Ing. Janem Červenákem. Přednostně byla zajištěna stabilita
objektu. Prostory byly opakovaně čištěny a desinfikovány, udržovala
se stabilní teplota se stálou cirkulací vzduchu, aby
se co nejvíce omezila degradace poškozených prvků.
V souladu s doporučeními odborníků prováděla akademická malířka Michaela
Poková, spoluautorka nápisů vytvořených v 90. letech, kontroly stavu
poškozených nápisů. I přes veškerou snahu však byly nápisy na několika
místech zničeny a budou muset být postupně obnoveny. Stavební práce
na obnově památky skončily 12. září 2003, oprava nápisů skončí v dubnu
2004.
Investorem opravy Pinkasovy synagogy bylo Židovské muzeum v Praze. Finančně
ji však zabezpečilo z několika zdrojů. Nejvýznamnější příspěvek představovalo
plnění z pojistné smlouvy s pojišťovnou Kooperativa a. s., zprostředkované
makléřskou společností Aura Lloyd s. r. o. Zbývající část nákladů pokrylo
několik mezinárodních grantů a darů a vlastní zdroje muzea. Významné
finanční příspěvky na opravu Pinkasovy synagogy muzeum obdrželo od řady
sponzorů a institucí z České republiky i ze zahraničí a od mezinárodních
organizací. Zvláště je třeba zmínit: World Monuments Fund (muzeum obdrželo
grant z programu Jewish Heritage Grant Program, the Hon. Ronald S. Lauder,
and The Ronald S. Lauder Foundation) USA; Česko-německý fond budoucnosti,
Česká republika, Německo; Hansovní město Hamburk, Německo; The American
Joint Distribution Commitee, USA; The American Friends of the Czech
Republic, USA; The American Jewish Committee, USA; The Project Judaica
Foundation, USA; Nadácia EZRA, Slovensko. Náklady na celkovou rekonstrukci
dosáhly výše 7,8 mil. korun.
V
prvním poschodí synagogy byla také znovu otevřena stálá výstava „Dětské
kresby z Terezína 1942-44“ ze sbírek Židovského muzea v Praze. Mezi
terezínskými židovskými vězni se ocitlo přes 10 000 dětí, kterým v době
uvěznění nebylo ani 15 let. Muzeum má ve svém fondu více než 4000 originálních
kreseb těchto dětí. V úvodní části výstavy je nově umístěn informativní
text o programu „Umění v mezních situacích“, který v rámci své „Dílny“
pořádá Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze.
OBNOVA HVĚZDY NA PINKASOVĚ
SYNAGOZE
V rámci rozsáhlé obnovy interiéru Pinkasovy synagogy po loňské srpnové
povodni se též podařilo vylepšit i její exteriér. Nad původní hlavní
vstup do vestibulu synagogy z bývalé Malé Pinkasovy uličky byla osazena
Davidova hvězda, která jej zdobila po staletí. Kdy byla Davidova hvězda
původně osazena na průčelí nad vstupem do Pinkasovy synagogy, není známo.
Mohlo 
to
být již v době přístavby vestibulu a ženské galerie stavitelem ghetta
Judou Corefem de Herz před rokem 1622, ale pravděpodobněji k tomu došlo
později, nejspíše v 18. století. V každém případě všechna nejstarší
vyobrazení synagogy z 19. století již Davidovu hvězdu nad vstupem do
synagogy zachytila. Její další osud je symbolický. Zůstala na Pinkasově
synagoze po asanační úpravě a zboření okolních domů až do 50. let minulého
století, kdy byla stavba v rámci probíhající přeměny na Památník obětí
holocaustu z Čech a Moravy odstraněna. Po mnoha desítkách let se tak
Davidova hvězda vrátila na své původní místo, aby zdobila druhý nejstarší
pražský židovský chrám tak jako kdysi.
NALEZENÉ TVÁŘE
Na přelomu let 2003 - 2004 Židovské mu- zeum v Praze uspořádalo ve své
Galerii Roberta Guttmanna pozoruhodnou výstavu „Nalezené tváře“ s podtitulem
„Vzpomínka na oběti holocaustu v dokumentech a fotografiích“. Představuje
završení úspěšné akce „Pomozte pátrat po zmizelých sousedech“ zahájené
v prosinci 2001. (Zpravodaj o ní informoval v čísle 1/2002.) Prostřednictvím
opakovaných výzev a rozhovorů v tisku, rozhlasu a v televizi jsme se
obraceli na veřejnost s prosbou o poskytnutí vzpomínek, fotografií,
písem-ností či předmětů, které by dokreslily život a osud českých a
moravských Židů před 2. světovou válkou, a přiblížily tak dnešním i
příštím generacím ty, kteří se stali oběťmi jednoho z největších zločinů
v dějinách lidstva.
Reakce na výzvy Židovského muzea v Praze předčila očekávání. V průběhu
dvou let nás kontaktovalo více než 500 lidí, kteří muzeu nabídli na
3000 nejrůznějších dokumentů a předmětů. Ozvalo se i několik osob žijících
v zahraničí. Některé dokumenty byly darovány, jiné zapůjčeny k výrobě
kopií. Muzeum tak získalo písemnosti úřední povahy – např. vyhlášky,
věstníky a formuláře z doby německé okupace – a vedle nich i ryze osobní
věci: portrétní, rodinné a školní fotografie, osobní dokumenty (například
rodné a oddací listy, vysvědčení, průkazy totožnosti a cestovní pasy,
členské průkazy, oficiální i ilegální korespondenci z domova, z Terezína
a dalších nacistických táborů i ghett). Cenným pramenem pro přiblížení
každodenního života židovských vězňů jsou např. i deníky, památníky,
básně a vzpomínky. Zcela samostatný věcný celek tvoří drobné předměty
zhotovené v koncentračních táborech, jako jsou hračky pro děti nebo
dárky pro přátele a příbuzné.
Na výstavě v Galerii Roberta Guttmanna byl představen jen výběr, který
působivě dokládal rozmanitost nově získaných dokumentů, vztahujících
se k nacistické genocidě Židů. Materiály ve svém celku byly svěřeny
do péče oddělení holocaustu Židovského muzea v Pra-ze, jehož pracovníci
je postupně archivně zpracovávají, inventarizují a ukládají do archivních
sbírek a sbírky fotografií. Vznikla tak nová kolekce, která bude významným
studijním pramenem pro historiky.
Autorky výstavy, která se konala od 16. října 2003 do 15. ledna 2004,
byly PhDr. Jana Šplíchalová a Anita Franková. Výstava se těšila velkému
zájmu návštěvníků a v budoucnu bude putovat po různých výstavních síních
v České republice i v zahraničí.
VÝSTAVA ŽIDOVSKÝCH SVÁTKŮ A
HISTORIE V NÁCHODĚ
Regionální
muzeum města Náchod v severovýchodních Čechách bylo po děčínské synagoze
dalším místem, kde se představily naše putovní výstavy „Židovské tradice
a zvyky“ a „Historie Židů v Čechách a na Moravě“. (Zpra- vodaj o nich
informoval v čísle 3/2003.) V Ná- chodě, který
leží na důležité historické cestě z Prahy do Krakova, bývala velmi stará
a – zvláště v nové době – významná židovská obec.
V novém regionálním muzeu byly obě části putovní výstavy doplněny zajímavými
materiály poskytnutými náchodským muzeem nebo zapůjčenými od zdejších
občanů. K nejcennějším takovým dokumentům patřily kresby místního rodáka
O. Šafáře z 50. a 60. let minulého století. Autor na nich podrobně zachytil
náchodskou židovskou čtvrť spolu se starou barokní synagogou, a navíc
poskytl fotografie bývalého ghetta, které bylo poničeno za války a zbořeno
v 60. letech. Pozoruhodná byla rovněž dokumentace některých významných
velkých židovských textilních podniků v samotném Náchodě a v jeho okolí
(např. Mautnerovy přádelny), kterých zde bylo kdysi několik desítek.
Novější historii oživily zase četné fotografie židovských občanů z Náchoda,
kteří se účastnili bojů proti nacismu v anglické nebo sovětské armádě,
stejně jako příslušníků některých známých náchodských rodin zavražděných
během šoa. Úplné seznamy všech obětí holocaustu z náchodského okresu
se základními údaji tuto část výstavy uzavíraly.
Druhá část výstavy našeho muzea věnovaná židovským tradicím a zvykům
byla ze sbírky Regionálního muzea města Náchod doplněna o některé dochované
kultovní předměty – především ozdoby ze svatostánku náchodské synagogy,
dvě opony a několik pláštíků na Tóru, svícny a mezuzy. Nejpozoruhodnějšími
židovskými památkami ve sbírkách náchodského muzea jsou však dva dobře
dochované kožené měchy na vodu židovských hasičů s nápisem „Kehila kedoša
Nachod“ (Svatá obec Náchod) a s datem 1781. Sloužily nejspíše jako znak
židovských hasičů města Náchoda.
Výstavy Židovského muzea v Praze „Židovské tradice a zvyky“ a „Historie
Židů v Čechách a na Moravě“ budou na začátku příštího roku dále putovat,
tentokrát na Moravu, kde prvním zastavením bude Vlastivědné muzeum v
Šumperku.
CYKLUS PŘEDNÁŠEK ŽIDOVSKÁ MENŠINA
V ČESKOSLOVENSKU VE 30. LETECH 20. STOLETÍ
Od října 2003 probíhá ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea
v Praze cyklus deseti přednášek věnovaný židovské menšině v Československé
republice ve 30. letech minulého století. Navazuje tak na přednáškový
cyklus z loňského roku, který se zaměřil na léta dvacátá. Na uspořádání
cyklu se podílejí význační odborníci. Patří k nim PhDr. Blanka Soukupová,
CSc. z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, která se mj. specializuje
na tematiku českožidovského hnutí a antisemitismu. Kateřina Čapková,
PhD. se v cyklu zaměřila na dějiny sionistického hnutí, PhDr. Ludmila
Nesládková si všímá sociodemografické charakteristiky židovské menšiny
a o situaci na Slovensku bude referovat přední zdejší badatel PhDr.
Peter Salner. Celý program i s anotacemi jednotlivých přednášek je k
dispozici na webových stránkách muzea. Z přednáškového cyklu vyjde sborník.
ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY JOSEFA
POLÁKA V KOŠICÍCH
V
rámci Českých dní na Slovensku byla 29. října 2003 odhalena na historické
budově Východoslovenského múzea v Košicích pamětní deska JUDr. Josefu
Polákovi (1886-1945), významnému českému židovskému historikovi umění,
muzeologovi, památkáři a kulturnímu a osvětovému pracovníkovi. V letech
1919-1938 Josef Polák působil jako ředitel Východoslovenského múzea
v Košiciach, které se v té době stalo živým centrem kulturního života
s řadou zajímavých výstav, reflektujících jak starší, tak moderní umění.
Své bohaté zkušenosti pak JUDr. Polák zúročil v letech 1942-1944, kdy
se stal jednou z vůdčích osobností Židovského ústředního musea v Praze.
Zahynul v roce 1945, pravděpodobně v koncentračním táboře v Osvětimi.
Slavnostního odhalení desky se zúčastnil také generální konzul České
republiky na Slovensku Mgr. Vítězslav Pivoňka a ředitel Slovenského
národného múzea dr. Peter Maráky. Díky finančnímu příspěvku Židovského
muzea v Praze mohla být při příležitosti slavnostního aktu vydána barevná
informační skládačka o Polákově životě a činnosti.
JE CHANUKA VAŠÍM SVÁTKEM?
Dne 7. prosince 2003 se v Jeruzalémské synagoze v Praze konal program
nazvaný „Je Chanuka vaším svátkem?“ Jeho záměrem bylo přiblížit svátek
Chanuka všem, kteří mají židovské kořeny, ale nezapojují se do aktivního
židovského života. Setkání široce inzerované několik týdnů předem nabídlo
možnost dozvědět se řadu zajímavých informací o „svátku světel“, který
se slaví již 3. tisíciletí. Pozornost tak byla věnována historickému
pozadí svátku, zvykům, které jsou s ním spjaty - to vše volnější a srozumitelnou
formou. Přítomným také
zazpívaly děti z pražských Lauderových židovských škol, které si připravily
chanukové písničky a ukázaly, jak zapalovat svíčky na zvláštním chanukovém
svícnu - chanukii. Projekt „Je Cha-nuka vaším svátkem?“ iniciovalo konzervativní
židovské společenství Bejt Praha a na jeho
úspěchu se svou pomocí podílelo i Židovské muzeum v Praze spolu s Židovskou
obcí v Praze a Federací židovských obcí v České republice.
Z NOVÝCH PUBLIKACÍ GOLEM V NÁBOŽENSTVÍ,
VĚDĚ A UMĚNÍ
Česko-španělský
sborník vydaný Židovským muzeem v Praze přináší deset příspěvků renomovaných
českých a argentinských autorů, které zazněly na semináři „Golem v náboženství,
vědě a umění“ ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v říjnu
loňského roku jako součást projektu Golem 2002 - 5763 (Zpravodaj o něm
informoval v čísle 4/2002). Cílem semináře bylo
propojit několik vědních oborů společným golemovským tématem a tento
záměr reflektovaly i příspěvky jednotlivých autorů. Historický vývoj
a základní interpretace golemovské problematiky je shrnuta v textu Leo
Pavláta. Vladimír Sadek se soustředil na Golema rabiho Löwa a jeho možné
významy i výklady jeho vytváření. Vrchní pražský a zemský rabín rabín
Efraim Karol Sidon formuloval pohled tradičního judaismu na tvorbu golemů.
Na některé psychologické aspekty golemovského fenoménu upozorňuje argentinský
rabín Abraham Skorka. Zdeněk Neubauer se snaží nalézt Golemovo místo
ve světě mýtů, ale i současné genetiky a informatiky. Rozsáhlá část
sborníku je věnována zobrazování Golema v umění. Maria Kodama de Borges
zdůraznila velký vliv kabaly v díle svého muže Jorge Luise Borgese,
jehož báseň Golem se stala jednou z inspirací celého projektu. Golem
v české literatuře se naopak stal tématem příspěvku Ladislavy Hájkové.
Bohatou obrazovou přílohou jsou dokumentovány texty Arno Paříka „Golem
v českém umění aneb problémy figurace“ a Blaženy Urgošíkové „Golemovský
mýtus v kinematografii“. Celý sborník uzavírá vtipné shrnutí golemovských
příběhů a zároveň vhled do zákulisí vzniku baletního představení „Golem”
choreografa Pavla Šmoka. Zájemce o další studium problematiky může využít
výběrovou bibliografii a filmografii. Všechny příspěvky jsou opatřeny
anglickým résumé. Sborník má 268 stran a 16 stran obrazových příloh,
je dostupný ve všech prodejnách Židovského
muzea v Praze nebo prostřednictvím internetu na této adrese.
VÝZNAMNÉ
NÁVŠTĚVY
- delegace izraelského Knesetu vedená předsedou parlamentu Reuvenem
Rivlinem
- manželky velvyslanců v České republice
- velvyslankyně Nizozemského království Ida L. van Veldhuizen-Rothenbücher
- paní Tova Pinto, vedoucí delegace pro střední a východní Evropu Židovské
agentury
© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze