Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

ARCHÍV ZPRAVODAJŮ

ZPRAVODAJ 2005/3

  Zobrazit Zpravodaj ve formátu PDF
 

ŽIDOVSKÉ UMĚNÍ NA PERGAMENU A PAPÍRU

V rámci cyklu Prezentace sbírek Židovského muzea v Praze byla v Galerii Roberta Guttmanna uspořádána od 21. července do 28. srpna výstava s názvem „Kdo hledí na tento obraz, nezhřeší“. Veřejnosti byl na ní poprvé představen soubor židovských náboženských obrazů z období 18. a 19. století.
Tyto většinou nástěnné tabulky, výjimečně drobné listy určené k vložení do modlitební knihy, sloužily k povznesení zbožnosti a náboženského zaujetí věřících, některé měly i funkci magickou. Jejich výrazovým prostředkem je hebrejské písmo. Většina tabulek ze sbírky Židovského muzea v Praze byla věnována synagoze jako votivní dar, jiné byly pořízeny pro osobní potřebu. Předměty z domácností a synagog vznikly jako projev lidové zbožnosti, slovemi obrazem odkazují k náboženské povinnosti i k základním principům judaismu, některé sloužily jako amulety na ochranu před pohromami.
Tvůrci těchto předmětů byli nejčastěji učení muži: písaři svitků Tory, mezuz a modlitebních řemínků i rabíni či studenti náboženských škol. Používali hebrejskou kaligrafii a zvláštní techniku tzv. mikrografii (vytváření ornamentů i symbolů a figurativních motivů z textů psaných drobným písmem). Od konce 17. století se v židovském prostředí stala oblíbenou výtvarnou technikou vystřihovánka z pergamenu či papíru. Vzácněji se setkáváme s obrázky malovanými na skle nebo s výšivkami. Poptávky se později chopili i tiskaři, takže na výstavě bylo možno spatřit jak nejstarší dřevořezy lidového charakteru, tak i rytiny a litografie z 19. století. Hojně byly zastoupeny i synagogální tabulky šiviti - kaligrafická díla zdobená ornamentální perokresbou.
Výstavu, která umožnila nahlédnout do intimity světa tradičního židovství s jeho bohatou symbolikou čerpající z literárních textů i z fol-klóru, připravila Olga Sixtová, kurátorka sbírky rukopisů.

JIŘÍ JILOVSKÝ: PRAŽSKÝ MALÍŘ A GRAFIK

I další výstava v Galerii Roberta Guttmanna, kterou Židovské muzeum v Praze připravilo od 8. září do 6. listopadu 2005, patří do cyklu Prezentace muzejních sbírek. Poprvé od roku 1927 se veřejnosti představuje výběr z díla téměř zapomenutého výtvarníka Jiřího Jilovského, jehož jméno je dnes známo pouze nemnoha sběratelům exlibris a drobné grafiky. Jilovský v Praze samostatně vystavoval pouze dvakrát: v roce 1917 v Rubešově salónu a v roce 1927 v Rudolfinu. Přesto jsou jeho práce zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách. Kurátor výstavy Arno Pařík se pokusil rekonstruovat tvorbu tohoto zapomenutého pražského židovského umělce. V Galerii Roberta Guttmanna byly zastoupeny kresby, grafiky a obrazy Jiřího Jilovského nejen ze sbírek Židovského muzea v Praze, ale i z Památníku Terezín, Národní Galerie v Praze, Národního muzea v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Muzea hlavního města Prahy.
Jiří Jílovský (1884-1958) je znám jako umělec vycházející z vrcholné secese a jako pečlivý tvůrce drobné grafiky rozmanitých forem, technik, stylů a motivů. Ještě za studií na Umělecko-průmyslové škole začal navrhovat pozvánky na plesy, taneční pořádky, svatební oznámení, pohlednice, plakáty na výstavy, knižní úpravy a průmyslovou reklamu. Jméno si získal působivými listy motivů ze zákoutí Starého a Židovského Města, Malé Strany a Pražského hradu, které vznikaly zejména v letech 1906 až 1914. Tvorbě exlibris se Jiří Jilovský věnoval v letech 1904 až 1951 a v různých grafických technikách jich zpracoval na 120. Právě tato jeho nejmenší výtvarná dílka si získala největší oblibu. Jilovského klientelu tvořila pražská židovská inteligence, především lékaři, právníci, technici a podnikatelé, která téměř beze stopy zmizela v době holocaustu.
Po nacistické okupaci byl umělec a celá jeho rodina deportováni do terezínského ghetta a odtud do Osvětimi, kde v plynových komorách zahynuli oba synové Hanuš a Arnošt, mnozí ze sourozenců a dalších příbuzných. Sám Jilovský se dočkal konce války v táboře v Ebensee, kde ho osvobodila americká armáda.
K výstavě byl vydán česky a anglicky katalog, který je vlastně malou monografií umělce. Autorem textu je Arno Pařík. Vedle podrobného životopisu Jilovského katalog nabízí více než 100 barevných reprodukcí jeho kreseb, grafiky a obrazů. Katalog se dá koupit ve všech prodejnách Židovského muzea v Praze nebo prostřednictvím těchto stránek: www.jewishmuseum.cz/shop/czshop.htm.

VAVRO ORAVEC: VÝSTAVA K 90. NAROZENINÁM MALÍŘE

V pražské Galerii Millennium byla ve spolupráci se Židovským muzeem v Praze uspořádána výstava k 90. narozeninám malíře Vavro Oravce, který se osobně zúčastnil vernisáže výstavy. Malíř prožil své mládí na Slovensku, kde po vzniku Slovenského štátu v září 1938 pracoval krátce v nemocnici, pak vypomáhal na úřadu židovské rady v Bratislavě a jako vychovatel židovských dětí, které byly vyloučeny ze škol. Malovat se nikdy neučil, jeho jediným školením byl tříměsíční přeškolovací kurs v ateliéru keramičky Júlie Horové v Bratislavě v roce 1940. Na podzim 1944 byl zatčen a deportován do Osvětimi a odtud do pobočky tábora Gross Rosen v Blechhammeru. Po okupaci Československa v roce 1968 odešel Vavro Oravec do exilu v Bernu. Nejvýznamnější období jeho života je však podle malířových slov spjato s Prahou, kde našel svůj styl a poprvé se prosadil jako umělec a kde také v 60. letech minulého století vznikly jeho nejzdařilejší obrazy a objekty. Před pěti lety Vavro Oravec věnoval soubor 34 svých obrazů z let 1969 až 1999 Židovskému muzeu v Praze, které z nich počátkem roku 2001 uspořádalo velkou a hojně navštěvovanou výstavu ve Španělské synagoze. Poté obrazy prošly konzervací a v roce 2003 našly své místo v novém muzejním depozitáři obrazů. Letošní výstavou při příležitosti významného jubilea Židovské muzeum opět připomenulo Vavro Oravce, a to v prostředí známém kvalitními výstavami současného českého umění. Výstava v Galerii Millennium se uskutečnila od 8. září do 2. října 2005 a jejím kurátorem byl Arno Pařík.
U příležitosti jeho významného životního jubilea přejeme Vavro Oravcovi mnoho zdraví, klidu a spokojenosti: Ad mea ve esrim šana!

DOKONČENÍ ÚPRAV V KLAUSOVÉ SYNAGOZE

Během září byly dokončeny stavební a interiérové úpravy v Klausové synagoze. Jejich hlavním cílem je zvýšit komfort návštěvníků. Současně byly opraveny některé památkové prvky. Vlastnímu zahájení prací předcházel restaurátorský průzkum.
Restaurováním a obnovením několika původních dveří vznikly dvě nové únikové cesty. Kurátoři současně doplnili stálou expozici o dvě výstavní vitríny. Nad lavicemi umístěnými podél obvodových stěn bylo zhotoveno nové dřevěné obložení s „neviditelně“ uschovaným měřicím zařízením. Současně byl restaurátorsky opraven i dřevěný svatostánek umístěný na galerii. Nově instalované podtlakové odvětrávací zařízení v komínovém průduchu společně s upravenými vitrážovými okny podstatně vylepšilo kvalitu vzduchu v synagoze.
I ten, kdo nevstoupí do synagogy, může zvenčí obdivovat osm odborně zrestaurovaných dveřních křídel včetně kovářských a zámečnických prvků a nově opravenou fasádu. Na příští rok se v Klausové synagoze plánuje restaurování hlavního aronu z umělého mramoru.

POCTA DĚTSKÝM OBĚTEM HOLOCAUSTU

Židovské muzeum v Praze rozvíjí od roku 1999 projekt „Zmizelí sousedé“, v jehož rámci studenti vyhledávají neznámé dokumenty a shromažďují výpovědi o někdejších židovských obyvatelích míst, ve kterých dnes studenti žijí (Zpravodaj o projektu průběžně informoval). V červnu letošního roku byla pod záštitou Senátu Parlamentu České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy oficiálně vyhlášena druhá fáze projektu nazvaná „Pocta dětským obětem holocaustu“.
Jejím cílem je připomenout památku židovských dětí zavražděných nacisty, za války přibližně stejně starých, jako jsou dnešní účastníci projektu. Židovské děti mizely za války ze školních lavic převážně v letech 1939 -1940. Při pátrání po jejich dalším osudu však vyvstává mnoho otázek: Proč byly označeny? Proč nesměly navštěvovat školy? Proč neutekly, dokud mohly? Mohly se vzepřít příkazům a zákazům? A když to udělaly, co se s nimi stalo? Co bych dělal v takové situaci já?
Odpovědi na tyto a podobné otázky hledali jako první v České republice studenti z Plzně, Litomyšle, Chotěboře, Varnsdorfu, Českých Budějovic a Telče. Z prací připravených původně pro školu jako podklady k vytvoření pamětní desky nakonec vznikla národní putovní výstava. Ta se poprvé představila veřejnosti právě při letní prezentaci projektu ve Sněmovně Parlamentu České republiky.
Projekt „Pocta dětským obětem holocaustu“ stejně jako celý projekt „Zmizelí sousedé“ je zcela ojedinělý. Upozorňuje, že učit se o minulosti je možné i při zajímavé činnosti, s využitím vlastní zkušenosti. Autoři současně připravili pro učitele speciální semináře, na nichž je učí, jak s dětmi projekt plánovat, rozvíjet i dovádět k výsledkům patrným pro nejširší veřejnost. Tato koncepce došla uznání rovněž v zahraničí – například v Nizozemí.
Zájemci o tento projekt se mohou obracet na Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze (tel. 222 325 172, 222 322 935, education[at]jewishmuseum.cz), které projekt zabezpečuje ve spolupráci s občanským sdružením „Zapomenutí“. Ve Vzdělávacím a kulturním centru je též možno zajistit si dvě putovní výstavy, přibližující na 19 panelech práce jednotlivých škol, jejich pátrání po zmizelých židovských sousedech a dětech.

VÝSTAVA KRESEB SONI FISCHEROVÉ

Dne 20. září 2005 se ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze uskutečnila vernisáž výstavy maleb a kreseb Soni Fischerové Sonja’s Legacy/Sonin odkaz. Soňa Fischerová se narodila v roce 1931 v Praze a v roce 1942 byla deportována do Terezína, kde vytvořila řadu výtvarných prací. V roce 1944 zahynula v Osvětimi. Hojně navštívenou vernisáž zahájil ředitel Centra dr. Miloš Pojar. O životě a tvorbě Soni Fischerové promluvil její bratranec dr. Robert Fischl, rodák z Klíčan, nyní žijící ve Spojených státech. O hudební vložku se postarali Alexander Shonert (housle) a Natalia Shonert (piano).

PUTOVNÍ VÝSTAVY ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE

„Historie Židů v Čechách a na Moravě“ a „Židovské tradice a zvyky“. Výstava v synagoze v Divišově, 20. červen – 31. srpen 2005.
 
„Historie Židů v Čechách a na Moravě“ a „Židovské tradice a zvyky“. Muzeum Brněnska - Památník A. Muchy, Ivančice, 29. červen – 2. říjen 2005.
 
„Židovské tradice a zvyky“. Jihlava, Dům Gustava Mahlera, 9. - 29. září 2005.
 
„Nalezené tváře“, vzpomínka na oběti holocaustu v dokumentech a fotografiích. Ve spolupráci se Židovskou obcí v Liberci. Výstava se konala v budově synagogy od 1. do 30. září 2005.
 
„Od té doby věřím na osud…“, transporty protektorátních Židů do Pobaltí v roce 1942. Památník Terezín – Muzeum Ghetta, 20. 7 – 30. 10. 2005.

VÝZNAMNÉ NÁVŠTĚVY
 
Červen - Velvyslanec Slovenské republiky Ladislav Ballek a místopředseda slovenské vlády Pál Csáky.
Červenec - Bývalá americká ministryně zahraničí Made-leine Albright, doprovázená herecem Robertem Redfordem.
Srpen - Tony Gelbart , významný americký mecenáš řady židovských projektů, zejména imigračního programu do Izraele Nefesh B’Nefesh.
Září - Kanadská parlamentní delegace, vedená předsedou Dolní sněmovny Petrem Millikem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze