Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

ARCHÍV ZPRAVODAJŮ

ZPRAVODAJ 2007/4

  Zobrazit Zpravodaj ve formátu PDF
 

V posledním čtvrtletí roku 2007 Židovské muzeum v Praze připravilo v Galerii Roberta Guttmanna výstavu věnovanou osudu a dílu Bedřicha Feigla, umělce z okruhu první generace českých moderních malířů. Muzeum současně uspořádalo nebo podpořilo další akce, z nichž ty nejvýznamnější připomeneme v tomto Zpravodaji. Nebude chybět ani informace o nových přírůstcích v muzejních sbírkách stejně jako o nově vydaných publikacích.
 
 
VÝSTAVY
 
Obrazy Bedřicha Feigla v Galerii Roberta Guttmanna

Dne 31. října byla v Galerii Roberta Guttmanna otevřena výstava Bedřich Feigl (1884–1965). Obrazy, kresby, grafika. Bedřich Feigl studoval na pražské Akademii a v roce 1907 se spolužáky Emilem Fillou, Bohumilem Kubištou, Arnoštem Procházkou, Willi Nowakem a dalšími založili skupinu Osma, která v Čechách znamenala počátek moderního malířství. Feigl žil v letech 1910–1933 převážně v Berlíně, po nástupu nacismu se vrátil do Prahy, ale záhy musel znovu emigrovat do Londýna. Ačkoli patřil k zakladatelské generaci českých moderních malířů, jeho dílo je v Čechách dodnes skoro neznámé. Výstava v Galerii Roberta Guttmanna, která potrvá až do 20. ledna 2008, představuje Feiglovu tvorbu v roce 100. výročí první výstavy Osmy a také 70 let po umělcově poslední výstavě v Praze.
Na osobnost a tvorbu Bedřicha Feigla jsme se zeptali kurátora výstavy Arno Paříka.
 
Proč je dnes Feiglovo dílo málo známé? Souvisí to s tím, že Feigl žil po většinu života mimo Čechy?
Jen do jisté míry. Jako u mnoha dalších židovských umělců je třeba hledat souvislost především s umělcovými osudy za druhé světové války. Zatímco v dvacátých a třicátých letech Feigl pravidelně v Praze vystavoval, často sem zajížděl a v roce 1933 se sem vrátil natrvalo, následující události tuto situaci zcela změnily. Jemu samému s manželkou se v dubnu 1939 podařilo na poslední chvíli uniknout nacistům do Londýna. Jeho dvě sestry a nejstarší bratr Karel s rodinou a další příbuzní byli brzy deportováni do Terezína a vzápětí do ghetta v Rize, kde všichni zahynuli. Feiglovy obrazy z pražských židovských sbírek byly konfiskovány a mnohé během války zničeny. Z těchto důvodu je jasné, proč se Feigl do Prahy již nevrátil.
Po roce 1948 o něj jako o „německého umělce“ a navíc emigranta žádný zájem nebyl. Jeho díla se za komunistického režimu téměř nevystavovala, nepsalo se o něm, nikdo se jeho tvorbou nezabýval, o samostatné výstavě nebo monografii se ani nedalo uvažovat. Není tedy divu, že Feiglovo dílo zůstává prakticky neznámé, ačkoli se v českých sbírkách ještě z předválečné doby nachází poměrně dost jeho obrazů.
 
Jak se vyvíjel Feiglův umělecký styl od doby první výstavy Osmy?
Feigl byl vždy v rámci své generace označován za expresionistu. Jeho expresívní styl se projevil zejména v grafice na počátku 20. let, např. v litografickém cyklu Pražské ghetto. V prosinci 1932 Feigl odjel do Palestiny, kde maloval v Jeruzalémě a jeho okolí. Památná židovská místa a jejich současný život na něj hluboce zapůsobily, jeho malířský výraz se uvolnil a získal na živosti, což se projevilo zejména v jeho kvaších a akvarelech z následujících let. Do Prahy si Feigl ze Svaté země přivezl řadu obrazů, akvarelů a studií, jejichž motivy pak z jeho tvorby nikdy nezmizely. Návrat k židovské tradici se u něho tehdy projevil také v četných obrazech s biblickými náměty. Těsně před odchodem z Prahy dosáhl tento uvolněný malířský styl svého vrcholu v řadě komponovaných obrazů krajin. Po válce v Anglii se Feiglův styl opět proměnil, poněkud ztratil svoji expresivitu a větší pozornost začal věnovat figurálním motivům.
 
Která díla vystavená v Praze lze označit jako zvlášť zajímavá?
Zvláštní význam zde měl portrét Feiglovy neteře Marion, který umělec vytvořil krátce před emigrací. Marion bylo tehdy 10 let a patřila k stovkám dětí zachráněným díky úsilí Sira Nicholase Wintona, který zařídil jejich odjezd do Anglie. Dnes Marion žije v New Yorku a jako poslední potomek Feiglovy rodiny darovala archivu Židovského muzea fotografie, staré katalogy a cenné písemné dokumenty svého strýce Bedřicha. Doufáme, že to přispěje k hlubšímu poznání jeho osobnosti a tvorby.
K důležitým obrazům na výstavě v Galerii Roberta Guttmanna patří též velmi raný Feiglův autoportrét z roku 1905, který ukazuje, že Feigl byl vynikající malíř již na počátku své dráhy. Velkou pozornost si také zaslouží soubor Feiglovy grafiky z počátku 20. let většinou na biblické náměty, který jej představuje jako vynikajícího grafika a ilustrátora. Zcela neznámou kapitolu v jeho díle otevřel i soubor studií a kvašů z Jeruzaléma, o kterých jsem se již zmínil. Překvapivé jsou také Feiglovy obrazy s pražskými náměty, kterých vytvořil celou řadu. Ukazují jeho intimní vztah k Praze, jejíž atmosféru dovedl působivě a věrně zachytit ve svých kvaších a obrazech. V posledním období Feiglova pražského pobytu se jeho malířský přednes značně uvolnil, maloval často silnými nánosy barev a nervními údery štětce, které obraz výrazně otevírají do prostoru. Dramatické napětí ovládá nejen postavy, ale celou scénu a atmosféru, podobnou jakési mystické události.
 
Illuminated Synesthetic Symphonies Nathana Chaima Moskowitze ve Vzdělávacím a kulturním centru v Praze
Ve Vzdělávacím a kulturním centru v Praze byla od 18. října do 20. prosince k vidění výstava amerického neurochirurga a výtvarníka Nathana Chaima Moskowitze Illuminated Synesthetic Symphonies. Moskowitz se pomocí svých obrazů snaží vyjádřit nadpřirozenost poselství hebrejské bible, Tanachu. Zdánlivě nesourodé biblické příběhy, které se odehrávají v různém čase a prostoru, se v jeho malbách spojují do jediného obrazu, a stojí tak vedle sebe v nekonečné přítomnosti. Výstava nabídla překvapivou interpretaci biblických textů stejně jako netradiční chápání judaismu.
 
Výstava Pod židovským kloboukem v brněnské pobočce Vzdělávacího a kulturního centra
Brněnská pobočka Vzdělávacího a kulturního centra připravila v prosinci ve spolupráci se Základní školou pro tělesně postižené v Brně, Kociánka 6, výstavu nazvanou Pod židovským kloboukem. Žáci této speciální školy se od začátku školního roku seznamovali s židovskými tradicemi a zvyky i těžkým obdobím šoa. Své poznatky zpracovali v kresbách a malbách, které představili v sále brněnského Vzdělávacího a kulturního centra.
 
 
 
KONCERTY VE ŠPANĚLSKÉ SYNAGOZE
 
Koncert k 63. výročí transportu umělců z Terezína do Birkenau

Obecně prospěšná společnost TIMUC (Terezin International Music Centre) ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze uspořádaly 16. října ve Španělské synagoze koncert, který připomněl 63. výročí transportu židovských umělců z Terezína do Osvětimi. Téhož dne v roce 1944 vyjel z terezínského ghetta do vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Birkenau transport, do něhož byli mimo jiné zařazeni významní hudebníci Hans Krása, Gideon Klein, Viktor Ullmann nebo Pavel Haas. Z patnácti set lidí odvlečených tímto transportem se konce války dočkalo pouze 110. Na památku zavražděných umělců zazněla ve Španělské synagoze v podání smyčcového tria Ad libitum díla Franze Shuberta, Bohuslava Martinů, Zikmunda Schula, Gideona Kleina a Ludwiga van Beethovena.
 
Zpěvy mezi Córdobou a Mukačevem
Ve Španělské synagoze se v rámci 3. ročníku cyklu Neznámá hudba pražských synagog konal 24. listopadu koncert nazvaný Zpěvy mezi Córdobou a Mukačevem. Koncert připravila liberální židovská komunita Bejt Simcha ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze. Do světa synagogálního zpěvu aškenázské kultury uvedl posluchače kantor Michal Foršt a vokální Pražské filharmonické mužské kvarteto. Středověké písně Sefarditů zazněly v podání soboru Musica ad Tabulam. Koncert také podpořilo hlavní město Praha.
 
 
 
O PRAZE NAD PRAHOU
 
Knihovna Židovského muzea v Praze se připojila k akci O Praze nad Prahou, jež zahájila 11. ročník Týdne knihoven pořádaný ve dnech 1.–7. října 2007 pražskou sekcí Sdružení knihovníků a informačních pracovníků. První říjnový den se na 11 věžích vybraných pražských památek četly texty, které se nějakým způsobem vztahují k Praze. Na věži Staroměstské radnice tak v odpoledních hodinách zněly pasáže ze symbolicky zvolené knihy Ze židovského ghetta: pověsti, legendy a vyprávění od Aloise Hofmana a Renate Heuerové.
 
 
 
KONFERENCE VĚNOVANÁ
VIKTORU FISCHLOVI

 
Fakulta humanitních studií Univerzity Hradec Králové a Fakulta filozofická Univerzity Pardubice uspořádaly 18. října konferenci Viktor Fischl – příběh českých Židů ve 20. století. Konference v Muzeu Východních Čech v Hradci Králové se zabývala nejen osobností Viktora Fischla (1912–2006), významného českého a izraelského literáta a diplomata, ale jeho prostřednictvím i osudem českých Židů v průběhu 20. století. Jedním z těch, kdo nad konferencí převzali záštitu, byl i ředitel Židovského muzea Leo Pavlát.
 
 
 
ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY PAVLA TIGRIDA
 
Dne 25. října byla na pražském Josefově slavnostně odhalena pamětní deska Pavla Tigrida. Pavel Tigrid (1917–2003), vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil v Praze. Druhou světovou válku strávil v londýnském exilu, kde pracoval jako redaktor BBC pro vysílání československé exilové vlády. Po komunistickém převratu v roce 1948 žil Tigrid opět v emigraci a stál u zrodu jednoho z nejproslulejších českých exilových periodik Svědectví. Po pádu komunistického režimu se vrátil do vlasti, kde působil jako poradce prezidenta Václava Havla a ministr kultury. Významně se při tom zasloužil o navrácení tehdejšího Státního židovského muzea české židovské komunitě. Pamětní deska odhalená při příležitosti Tigridových nedožitých devadesátin je umístěna v ulici U Starého hřbitova 3, kde od roku 1993 až do své smrti v roce 2003 Tigrid žil. Autorem desky je akademický sochař Michal Vitanovský.
 
Na slavnostním shromáždění, které organizovalo Židovské muzeum v Praze ve spolupráci s Židovskou obcí v Praze a vydavatelstvím Economia, vystoupil prezident České republiky Václav Klaus, jeho předchůdce v prezidentské funkci Václav Havel, ministr kultury Václav Jehlička, pražský primátor Pavel Bém, starosta Městské části Praha 1 Petr Hejma a ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Slavnost zakončila několika slovy Tigridova manželka Ivana Tigridová.
 
 
 
SPOLEČNĚ PROTI NEONACISMU
 
V sobotu 10. listopadu se v Praze uskutečnila tři shromáždění k uctění památky obětí Říšského pogromu, který v Německu rozpoutali nacisté v noci z 9. na 10. listopadu 1938. Takzvaná „Křišťálová noc“ představuje významný mezník v nacistické protižidovské politice, jež nakonec vedla k pokusu o úplné vyhlazení Židů. Všechna tři shromáždění byla uspořádána na protest proti pochodu neonacistických skupin Židovským Městem, naplánovanému na výroční den této tragické události. Pro pietní náboženské shromáždění, které pořádala Židovská obec v Praze, Židovské muzeum v Praze zajistilo tisk brožurek s podrobnými informacemi o pozadí „Křišťálové noci“. Jejich text připravil Institut Terezínské iniciativy. Židovské muzeum rovněž finančně podpořilo koncert s videoprojekcí, organizovaný na závěr pamětního dne sdružením Tolerance a občanská společnost.
 
 
 
ŠKOLY MAJÍ NOVOU POMŮCKU K VÝUCE O HOLOCAUSTU
 
Společnost Člověk v tísni připravila pro studenty středních škol novou pomůcku k výuce o holocaustu – CD-ROM, který má přiblížit prostřednictvím hudby problematiku šoa a xenofobie. Toto téma uvádí videoklip k písni kapely The Tchendos nazvaný Nedovedu pochopit. Videoklip tvoří úryvky z rozhovoru s Annou Hyndrákovou-Kovanicovou, která přežila několik koncentračních táborů. Prolínají se v něm záběry z období druhé světové války se záznamy dnešních neonacistických akcí. Na tvorbě videoklipu spolupracovalo i Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea. CD-ROM obsahuje mimo jiné doprovodné texty pro učitele a souhrn doporučené literatury a internetových odkazů. Je první částí projektu Dovedu to pochopit?, který je zaměřen na multikulturní výchovu. Téma holocaustu má v tomto rámci ukázat na možné příčiny a důsledky netolerance. Mezi významné obdobně zaměřené projekty patří v České republice především projekt Zmizelí sousedé, který v roce 1999 vznikl a od té doby se dále rozvijí v Židovském muzeu v Praze.
 
 
 
NOVÉ PŘÍRŮSTKY VE SBÍRKÁCH ŽIDOVSKÉHO MUZEA
 
Svatební přívěsky

Jako připomínku zničení jeruzalémského chrámu rozbíjejí novomanželé na závěr tradičního židovského svatebního obřadu skleněný nebo keramický talířek či pohárek. Pár si obvykle uchoval dva střípky na památku a muž a jeho žena je nosili jako přívěsky na krku. Jde o předměty natolik osobní, že bez dodatečné informace bývají většinou jen obtížně rozpoznatelné. To je také důvod, proč se ve specializovaných sbírkách téměř neobjevují. Muzeu se nedávno podařilo získat darem dva takovéto svatební přívěsky. Jedná se o porcelánové střípky, zasazené do zlaté obruby s ouškem. Na zadní straně jsou vyryta jména manželů „Fritz“ a „Irma“ a datum svatby „28. února 1926“. O původních majitelích se ví jen to, že zahynuli za druhé světové války. Oba přívěsky podstatně obohatily muzejní fond.
 
Návrat povijanu na Tóru do muzejní sbírky
V prosinci tohoto roku předala britská židovská kongregace Kingston, Surbiton & District Synagogue do sbírek Židovského muzea v Praze povijan na Tóru. Ten se do Anglie dostal za komunistického režimu v roce 1964, kdy Westminster Synagogue v Londýně získala prostřednictvím státního podniku Artia převážnou část svitků Tóry uložených v tehdejším Státním židovském muzeu v Praze. Některé svitky Tóry přitom byly nedopatřením odeslány včetně povijanů, čímž se muzejní sbírka povijanů na Tóru rozdělila: na 2000 jich zůstalo v Praze, zatímco přibližně 400 jich odešlo do Londýna. Westminsterská synagoga zapůjčuje české a moravské svitky Tóry k náboženským účelům židovským kongregacím v mnoha zemích. Některé přitom byly předány včetně povijanů. Díky dlouhodobé a přátelské spolupráci s Kingston, Surbiton & District Synagogue a jejím představitelem Davidem Lawsonem se jeden z těchto povijanů na Tóru vrátil po letech do Prahy.
 
 
 
NOVÉ PUBLIKACE
 
Židovské tradice a zvyky v němčině

V závěru roku Židovské muzeum vydalo německy průvodce expozicí v Klausové synagoze a v Obřadní síni s názvem Židovské tradice a zvyky. Průvodce přibližuje význam synagogy a jednotlivých židovských svátků, každodenní život židovské rodiny i činnost pražského Pohřebního bratrstva. Text doprovázejí četné barevné fotografie vystavených exponátů. Průvodce byl již dřív vydán v češtině, angličtině a francouzštině. V muzejních obchodech nebo on-line ZDE lze též zakoupit průvodce expozicemi v Maiselově a Španělské synagoze, jež se věnují historii Židů v Čechách a na Moravě. Ty – rovněž s bohatým obrazovým doprovodem – lze koupit v české, anglické, francouzské a německé jazykové mutaci. Nově se připravuje španělská verze.
 
Sborník Židé v Čechách
Židovské muzeum v Praze vydalo publikaci Židé v Čechách, sborník ze semináře, který v říjnu 2006 uspořádalo v Liberci spolu s místním Severočeským muzeem. Přednesené příspěvky byly zaměřeny na dějiny Židů v Čechách ve 20. století a na otázky výzkumu dějin židovských obcí na území zabraném nacistickým Německem v říjnu 1938. V první části sborníku jsou chronologicky seřazené studie zpracovávající historická témata od doby 1. světové války do konce 50. let 20. století, druhá část obsahuje články regionálního charakteru. Sborník uzavírá příspěvek vztahující se k židovské historii Liberce.
 
 
 
VÝZNAMNÉ NÁVŠTĚVY
 
Říjen
Generální guvernérka Kanady Michaëlle Jean
Zástupci americké filantropické organizace Wealth and Giving Forum, která finančně podpořila letošní konferenci Forum 2000.
 


 

 

 

 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze