Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
Zpravodaj
  

ARCHÍV ZPRAVODAJŮ

ZPRAVODAJ 2008/3

  Zobrazit Zpravodaj ve formátu PDF
 

Z vernisáže výstavy v Galerii Roberta Guttmanna. Dcera Jarmily Mařanové Eva Bedner JARMILA MAŘANOVÁ. KAFKA A PRAHA V GALERII ROBERTA GUTTMANNA
V muzejní Galerii Roberta Guttmanna je od 25. září k vidění nová výstava Jarmila Mařanová. Kafka a Praha. Jarmila Mařanová se ve své tvorbě jako jedna z mála vytrvale zabývala ilustrováním literárních děl Franze Kafky. V roce 2006 se rozhodla darovat své nejstarší monotypy ke Kafkovi do sbírek Židovského muzea v Praze. V Galerii Roberta Guttmanna je tento soubor při příležitosti autorčiných 86. narozenin vystaven do 4. ledna 2009 spolu s dalšími pracemi Mařanové ze sbírky Židovského muzea, Galerie hl. města Prahy a Památníku Terezín. Výstava má být poděkováním Jarmile Mařanové za její velkorysý dar a výrazem úcty a uznání autorce, jejíž celoživotní tvorba je úzce spojena s osudy pražských Židů a pražským Židovským muzeem. Na bližší informace o výstavě jsme se zeptali kurátora výstavy Arno Paříka.
 
Jarmila Mařanová: Věže Týnského chrámu vnikají do oken kanceláře, 1965, monotyp, žlutý karton, ŽMP 179.082 / 16. Jarmila Mařanová ilustrovala řadu Kafkových povídek a románů. V čem je jí Kafkovo dílo blízké?
Jak sama říkala, Kafka jí byl blízký ze dvou důvodů – jednak byl podobný jednomu z jejích bratranců, jednak jí jeho psaní připomínalo atmosféru předválečného Židovského Města... Byl jí blízký jeho literární styl a snové představy. Narodila se a vyrůstala v Praze jako Kafka. Když v roce 1958 vyšel poprvé česky Kafkův Proces, každý v něm viděl tehdejší atmosféru a politické procesy.
 
Mařanová darovala Židovskému muzeu 54 monotypů ke Kafkovi. Čím jsou významné?
Tyto monotypy vznikaly v letech 1963–1967 a obsahují především dva cykly – ilustrace ke Kafkovu Procesu a cyklus nazvaný Kafkova Praha. Byly poprvé vystaveny v Židovském muzeu v Praze v letech 1965 a 1967 a poté putovaly po mnoha galeriích v Evropě i Spojených státech. Oba cykly byly asi nejúspěšnější dílo, jaké Jarmi-la Mařanová vytvořila. Dodnes patří k nejlepším pracím, inspirovaným díly Franze Kafky.
Titulní stránka katalogu k výstavě Jarmila Mařanová. Kafka a Praha  
V roce 1976 se Mařanová odstěhovala za svými dětmi do Spojených států. Jak se její tvorba rozvíjela tam?
Po letech se opět vrátila ke Kafkovi a v letech 1977–78 vytvořila nový cyklus monotypů ke Kafkovu prvnímu románu Amerika. Později, v letech 1982 a 1983, ilustrovala Kafkovy romány Proces a Zámek pro bibliofilská vydání ve Franklin Library ve Filadelfii, za která se jí dostalo uznání a ocenění od předních amerických grafických a uměleckých společností.
 
 
Koncert kvarteta Nikitov ve Španělské synagoze
 
KONCERTY VE ŠPANĚLSKÉ SYNAGOZE
Vzdělávací a kulturní centrum uspořádalo 4. září ve Španělské synagoze koncert nizozemsko-amerického kvartetu Nikitov. V osobitém podání charismatické zpěvačky a za virtuózního doprovodu instrumentalistů návštěvníci vyslechli písně aškenázských židů a židovské písně s prvky cikánského jazzu. Od běžných klezmerových kapel soubor odlišuje zejména obsazení (housle, kytara, kontrabas, zpěv), v němž nejsou dechové nástroje ani bicí. Ojedinělý byl i mimořádně procítěný zpěv a dokonalá výslovnost jidiš textů vedoucí skupiny Niki Jacobs.
 
 
Zmizelí sousedé v Colchesteru ZMIZELÍ SOUSEDÉ VE VELKÉ BRITÁNII
Literárně-dokumentační projekt Židovského muzea v Praze Zmizelí sousedé, vyhlášený v roce 1999 pod záštitou Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, vybízí mladé lidi ve věku od 12 do 18 let k pátrání po židovských sousedech, kteří z místa, kde žijí, zmizeli převážně v období 2. světové války. Do projektu se zapojila řada škol u nás i v zahraničí. Dne 25. září své Zmizelé sousedy představili studenti v Royal Grammar School v Colchestru ve Velké Británii. Také díky anglické účasti na projektu byli Zmizelí sousedé oceněni Evropskou komisí v Bruselu Zlatou hvězdou aktivního evropského občanství, která bude předána v listopadu 2008.
 
 
TOMÁŠ TÖPFER V BRNĚ
V samém závěru minulého školního roku navštívil brněnskou pobočku Vzdělávacího a kulturního centra herec, ředitel pražského Divadla Na Fidlovačce a senátor Tomáš Töpfer. Dostalo se na vyprávění nejen o tom, jak chápe své židovství, ale i na povídání o natáčení televizních seriálů a světě politiky, ve kterém Tomáš Töpfer nyní rovněž působí.
 
Propagační plakát muzea na pražské tramvaji
 
LETNÍ PROPAGAČNÍ KAMPAŇ MUZEA
V hlavní turistické sezóně Židovské muzeum připravilo v Praze stejně jako v loňském roce intenzívní propagační kampaň. Na pražských tramvajích, na tzv. citylight vitrínách, na Hlavním nádraží či na Letišti Ruzyně zval kolemjdoucí k návštěvě muzea rozesmátý obličej složený z tradičních židovských symbolů – z Davidovy hvězdy a sedmiramenného svícnu menory.
 
 
 
 
 
 
NOVÉ PUBLIKACE
 
Titulní stránka publikace Ženy v Bibli, ženy dnes Ženy v Bibli, ženy dnes

Nově vydaný sborník Ženy v Bibli, ženy dnes shrnuje přednáškový cyklus hebraistky Terezie Dubinové, který se konal v pražském Vzdělávacím a kulturním centru od ledna 2007 do ledna 2008. Sborník informuje o dosud méně známém proudu židovských biblických studií, o židovském feministickém výkladu hebrejské Bible. Autorka interpretuje přístupy a pohledy na ženy v judaismu prostřednictvím tradičních rabínských komentářů biblických textů, které porovnává se současným feministickým náhledem vycházejícím při interpretaci z nových trendů různých oborů. Vzhledem k tomu, že vědecká diskuse a odborná literatura k tomuto tématu jsou v české hebraistice vesměs neznámé a nepublikované, je sborník v našem prostředí v tomto ohledu unikátní.
 
Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémské synagogy. Kantor Ladislav Moše Blum
Židovské muzeum v Praze vydalo za odborné spolupráce Phonogrammarchivu Rakouské akademie věd unikátní dvojcédé Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémské synagogy. Jedná se o výběr osobních nahrávek známého zpěváka Ladislava Moše Bluma z let 1978–1983, které se dochovaly na čtyřiceti audiokazetách. Obálka CD Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémské synagogy Blum (1911–1994) byl poslední kantor (předzpěvák, hebrejsky chazan) předválečné generace, který v letech 1963–1994 působil v Jeruzalémské synagoze. Amatérské nahrávky si Blum pořizoval sám pro sebe na kazetový přehrávač, aby uchoval místní tradici příštím generacím. Nahrávky zachycují šabaty i Vysoké svátky v Jeruzalémské synagoze, tryzny za zemřelé v Terezíně, a dokonce i mnohá vystoupení pěveckého sboru Židovské náboženské obce, který vedl. Výběr nejreprezentativnějších na-hrávek je představen na dvou kompaktních discích, doprovozených šedesáti-stránkovým česko-anglickým bookletem, ve kterém jsou kromě Blumova životopisu a etnomuzikologického komentáře k jednotlivým nahrávkám od Alexandra Knappa také texty všech písní sestavené Michalem Forštem včetně jejich hebrejského znění. Booklet uspořádala a nahrávky vybrala muzikoložka Veronika Seidlová.
Obě nové publikace lze zakoupit v muzejních obchodech nebo online zde.
 
 
NOVÉ PŘÍRŮSTKY
Sbírky Židovského muzea v Praze byly v posledních měsících obohaceny o několik významných přírůstků.
 
Gustav Macoun: Pohled na masné krámy v bývalém pražském ghettu (Na Starém Městě), Čechy, nedatováno (kolem r. 1909), inv. č. ŽMP 179.255 Sbírka vizuálního umění
Do Sbírky vizuálního umění byl zakoupen obraz Gustava Macouna (1892–1934) Pohled na masné krámy v bývalém pražském ghettu (Na Starém Městě). Jedná se o známý motiv židovských masných krámů v okrsku někdejší Velkodvorské synagogy na pražském Josefově, vymezeném ulicemi Masařskou a Rabínskou. Pohled na toto zákoutí bývalého židovského ghetta byl mezi malíři, kteří se ve svém díle specializovali na pražská zákoutí, velmi populárním motivem. Připomeňme např. jen díla Antonína Slavíčka, Jana Minaříka, Stanislava Feikla či Adolfa Kohna. Schematičnost Macou-novy malby naznačuje možnost, že dílo vzniklo až poté, co byla v letech 1906–1907 tato část bývalého ghetta asanována (snad podle dřívějších přípravných studií a skic). Nelze ovšem vyloučit ještě dřívější datum vzniku spadající do doby, kdy sotva patnáctiletý adept malířství z chudé vesnické rodiny začal na doporučení svého prvního učitele, rovněž „malíře zmizelého pražského ghetta“ Václava Jansy, studovat u krajináře Aloise Kalvody. V letech 1909–1913 Macoun studoval na pražské akademii v ateliéru již jmenovaného A. Slavíčka, který masné krámy zachytil např. na plátnech Jatka v páté čtvrti II (1906) a Staré masné krámy v asanaci (1907). Je možné, že monumentální formát masných krámů Macoun vytvořil až pod vlivem svého učitele, a to zvětšením z dřívější studijní práce menšího formátu.
Hella Guthová: Sestřička, 1974–1975, olej na plátně, inv. č. ŽMP 179.292 V souvislosti s výstavou v Galerii Roberta Guttmanna Hella Guthová. Rozpuštěné postavy, o které jsme podrobně informovali v předminulém Zpravodaji, přijalo muzeum darem do Sbírky vizuálního umění 16 prací Helly Guthové (1908–1992) od autorčiných neteří Kate Rys a Mariany Ron. Jedná se především o kresby, ale i pastely nebo koláže. Hella Guthová ve 30. letech studovala v Praze, kde také strávila část svého mládí. Většinu díla však vytvořila ve ztížených podmínkách emigrace a mezinárodní umělecké konkurence v Londýně a v Paříži. Přesto díky svému nadání a píli dosáhla značného uznání nejen v 50. a 60. letech, ale i v nedávné době, kdy byla znovu objevena galeriemi ve Francii a v Německu. První samostatnou výstavu v Praze jí v Galerii Roberta Guttmanna uspořádalo Židovské muzeum ke 100. výročí narození od 7. února do 27. dubna 2008.
 
 
Pouzdro na svatební dar (finanční hotovost), Vídeň, kolem poloviny 19. století. Dar Viktora a Mirky Pollakových, inv. č. ŽMP 179.254 Sbírka textilu
Bohužel až po výstavě Mazal Tov – Hodně štěstí, věnované v roce 2006 židovským svatebním obřadům, získalo Židovské muzeum v Praze velkorysostí soukromých donátorů unikátní předmět dosud ve sbírkách muzea nezastoupený. Jedná se o dvoukřídlé pouzdro z hnědé kůže, které sloužilo jako ozdobný obal pro finanční hotovost (svatební dar nebo věno) předávanou po svatebním obřadu. Pouzdro má na přední straně vyšit motiv mužské ruky navlékající prsten na ukazovák ženské ruky, na druhé straně monogram N. P. v květinovém rámci. Uvnitř pouzdra jsou dvě přihrádky z hedvábí, na jejichž vnějších stranách jsou vyšity jemnými přízemi motivy z bankovek. Pouzdro pochází z rodiny Ing. MUDr. Viktora Pollaka, který se narodil v roce 1917 ve Vídni a po smrti rodičů vyrůstal u strýce v Postoloprtech. Za války byl deportován do Terezína, přežil a v roce 1966 emigroval do SRN, odkud později odešel do Kanady. Pouzdro je výjimečné svou funkcí a vzácně se vyskytující ikonografií, ale navíc je doprovází i konkrétní rodinný příběh, což jeho význam pro sbírky muzea ještě zvyšuje.
Všem dárcům vyjadřuje Židovské muzeum v Praze i touto formou své poděkování.
  Navrácená kniha Sefer chovot ha-levavot, Vilna 1928, sign. 21.672, inv. č. ŽMP 119.036, vlastnický záznam: vpisek
 
NAVRÁCENÉ KNIHY
Na základě rozhodnutí Správní rady muzea bylo 19. září 2008 navráceno pět knih z knižního fondu muzea paní Malce Hahn. Knihy původně patřily jejímu otci Naftali Cvi Kartagenerovi. N. C. Kartagener byl deportován v roce 1943 z Terezína do Osvětimi, kde byl zavražděn.
 
 
RESTITUCE
Židovské muzeum v Praze oznamuje, že k 26. září 2008 byla podána žádost o restituci 46 prací Helly Guthové (1908–1992). Nárokované předměty byly konfiskovány z majetku paní Heleny Guthové, rozené Rosenzweigové, narozené 27. 11. 1879, deportované dne 14. 12. 1941 z Prahy do Terezína (M 686) a odtud dále dne 23. 10. 1944 do Osvětimi (Et 520), kde zahynula. Podle „Podmínek pro uplatnění nároků na vydání předmětu nacházejícího se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, který byl protiprávně odňat v období nesvobody“ od výše uvedeného dne podání žádosti běží roční lhůta pro podání případných dalších nároků na uvedená díla. Úplný seznam děl požadovaných k restituci je uveden na internetových stránkách muzea www.jewishmuseum.cz/cz/czczrestit.htm.
 
 
Anita Franková v archivu oddělení holocaustu ŽMP ZEMŘELA ANITA FRANKOVÁ
Dne 10. srpna zemřela dlouholetá pracovnice muzea Anita Franková. Její náhlá smrt zasáhla nejen rodinu, ale i množství přátel. Anita se narodila v Litomyšli v roce 1930. V létě 1942 byla s maminkou deportována do Terezína a odtud v prosinci 1943 do rodinného tábora v Osvětimi. Koncem července 1944 se dostaly do koncentračního tábora Stutthof a poté do jeho pobočného tábora Guttau, kde jen náhodou unikly smrti. Po návratu v roce 1945 se Anitě podařilo dohnat ztracená školní léta: po maturitě vystudovala obor dějepis-archivnictví na Filozofické fakultě Univer-zity Karlovy. V roce 1951 se také provdala a narodila se jí jediná dcera Ela. Od 1. října 1969 až do své smrti, tedy téměř čtyřicet let, byla za-městnána v pražském Židovském muzeu. Anita Franková se podílela na vytvoření Dokumentačního střediska, z něhož později vzniklo současné oddělení holocaustu. Významně se zasloužila o uspořádání písemného, fotografického a knižního fondu, byla častým hostem v rozhlasovýchi televizních pořadech. Jako kurátorka se podílela na přípravě mnoha výstav, které dokumentovaly období šoa. Práci Anity Frankové vždy provázela schopnost vcítit se do situace druhých, pomoci slovem i skutkem. Židovské muzeum v ní ztratilo významnou specialistku i oblíbenou kolegyni.
 
 
Americký filmový herec a držitel ocenění Americké filmové akademie Robert De Niro VÝZNAMNÉ NÁVŠTĚVY
Červenec
Americký filmový herec a držitel ocenění Americké filmové akademie Robert De Niro.
 
Září
Účastníci konference velitelů posádek hlavních měst středoevropského regionu.
 

 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze