Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

Rok s židovskou kulturou - 100 let Židovského muzea v Praze
 

Záštitu nad oslavami převzali ministr kultury Vítězslav Jandák, předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, předseda Senátu Přemysl Sobotka, primátor hl. města Prahy Pavel Bém a Václav Havel.

Vysvětlující informace k motivu lva,
který je na materiálech k výročí

klikněte pro zvětšení... Lev s verši z Žalmu 104 a citací z Mišny, Pirkej avot 5, 23

Motiv lva tvořeného vybranými hebrejskými verši Žalmu 104 a citátem z Talmudu je převzat z tabulky šiviti napsané Gabrielem Engelem v roce 1855 (popis celého předmětu viz níže). Lev coby symbol království, síly a moci hraje v židovské symbolice významnou roli, a jako metafora, symbol či emblém se proto často vyskytuje v židovské literatuře, výtvarném umění a ve znacích židovských korporací i jednotlivců. Za všechny příklady, které můžeme najít v Bibli, uveďme verš z 1. knihy Mojžíšovy (kap. 49, v. 9–10).
 

Šiviti s modlitbami pro kantora
patrně Morava, Gabriel ben Menachem Engel, 1855
papír, inkoust a vodové barvy
přír. č. 1995/1416
[popis]

Tabulky šiviti (z hebr. Šiviti Adonaj le-negdi tamid, „Hospodina stále před oči si stavím“, Žalm 16, 8) kaligrafické obrazy sestavené z hebrejských veršů a symbolu sedmiramenného svícnu, slouží kantorovi v synagoze jako pomůcka k soustředění a očištění myšlenek při modlitbě a zároveň jako amulet chrání jak synagogu, tak bohoslužebné shromáždění. Šiviti vykrystalizovala z učení židovské mystiky, kabaly.
Kromě textů kabalistických modliteb - při vstupu do synagogy a před vlastní bohoslužbou - obsahuje toto šiviti také narážku na oblíbenou pasáž z talmudického traktátu Pirkej avot (Výroky otců) 5, 23: „Buď silný jako leopard a lehký jako orel, rychlý jako jelen a statečný jako lev, když plníš vůli svého otce na nebesích.“ Mikrografií psaný citát - respektive pouze ta část, která po člověku v plnění Boží vůle požaduje rychlost jelen a statečnost lva - tvoří hřívu obou lvíčků umístěných po stranách verše Žalmu 16, 8. Čtveřice symbolických zvířat často zdobí díla židovského náboženského umění, zde je ovšem zastoupena pouze párem lvů. Obrysy těla lvíčka po pravé straně tvoří hebrejské verše Žalmu 104, 18-19 a 21-29. Lvíček po levé straně je vytvořen z veršů Žalmů 22, 22-26 a 17, 12-15.
Nad terčem s veršem Žalmu 16, 8 stojí pasáž z modlitby na Den smíření (Jom kipur): „Ale pokání, modlitba a almužna zlý osud odvracejí!“.Vlevo jsou umístěny kryptogramy těchto tří náboženských úkonů: COM (hebrejsky půst), KOL (hlas) a MAMON (peníze). Podél okraje běží text mementa mori:
„Člověk se bojí, že peníze ztratí,
a nebojí se, že jeho dny kvapí.
Peníze nepomohou
a dny se nenavrátí.
Kdo toto slyší, zapláče
a s nářkem se bude strachovat a o milost volat.“
 
Šiviti napsal a své (dnes neznámé) synagoze věnoval Gabriel Engel. Nedochovaný původní rám věnoval „dovršený učenec, pan Jaakov Adler, jenž je pln ctností jako granátové jablko a jako palma datlová, syn rabiho (?) Cviho.“ S ohledem na daný soubor modliteb a na citované memento mori se zdá být pravděpodobné, že šiviti pochází spíše z Moravy.
 

Žalm 104
přeložil vrchní zemský a pražský rabín Efrajim K. Sidon

1 Žehnej, duše má, Hospodinu: Hospodine, Bože můj, jak nesmírně veliký jsi, do jaké nádhery a lesku ses oblékl!
2 Do světla se jak do pláště halí, nebesa za pokrývku používá.
3 Výšiny svého domu vodami zastřešuje, mračna dělá povozem svým, do něhož křídla větru jsou zapřažena.
4 Z andělů svých větry dělá a služebné anděly ohněm planoucím.
5 Zemi založil na základech pevných, na věky a věčně se už nepohne.
6 Propast jak oděv zakrývá ho, nad horami se zastavují vody.
7 Před tvým horlením utíkají, seběhnou před hlasem tvého hromování!
8 K horám se zvedají a klesají do údolí, na místo, které jsi pro ně založil.
9 Určils jim hranici, kterou nepřekročí, více se nevrátí, aby pokryly zemi.
10 On je to, kdo prameny v potocích rozesílá, aby mezi horami tekly.
11 Aby se z nich zvěř napájela, aby žízeň divokých oslů tišily.
12 Nebeské ptactvo u nich hnízdí, z rákosí se ozývá.
13 Ze svých krovů hory zavlažuje, celá země se sytí z plodů tvého díla!
14 Nechává růst trávu pro dobytek a obilí pro dílo člověka, aby ze země vyvedl chléb.
15 A víno, jež srdce smrtelníka obveselí, aby jak olej rozsvítilo jeho tvář, a chléb, aby smrtelníkovo srdce posilnil.
16 Jen nasyťte se, stromy Hospodinovy, libanonské cedry, které vysadil,
17 v nichž ptáci svá hnízdo staví a na jejichž vrcholcích má čáp svůj dům!
18 Vysoké hory stvořil pro kozorožce, skály pro sviště jako útočiště.
19 Pro jeho fáze udělal měsíc, slunce čas svého západu zná.
20 Založil tmu a stala se nocí, krade se jí všechna divá zvěř.
21 Lvi řvou po úlovku, žádajíce pokrm od Boha.
22 Když slunce vysvitne, zalezou a uloží se v brlozích,
23 když člověk vyjde za svou prací a dře až do večera.
24 Nespočetná jsou tvá díla, Hospodine, všechna jsi moudře udělal, země je plná tvých výdobytků!
25Tu oceány, které člověk neobsáhne, tam zas bez-počtu zvířat a zvířátek!
26 Tuhle námořní lodě plují, a velrybu jsi vytvořil, aby sis s ní hrál!
27 A všichni jen k tobě vzhlížejí, když jejich krmení nadchází čas.
28 Ty jim dáváš paběrkovat, a když ruku otevřeš, dobře se nasytí.
29 Když tvář svou skryješ jim, tak se bojí, a odejmeš-li jim ducha, zemřou a do prachu se vrátí.
30 Uzdraví se však, až jim svého ducha pošleš a obnovíš tvář země.
31 Hospodinu na věky sláva buď, raduj se Hospodin ze svých děl!
32 Jenž pohlédne na zemi a ona se začne třást, jenž hor se dotkne a stoupá z nich dým.
33 Za svého života chci Hospodinu pět, zazpívám Bohu, dokud jsem!
34 A bude-li mu řeč má lahodit, já radovat se budu z Hospodina!
35 Vždyť hříšníci na zemi konce dojdou a zlotřilců již není, proto, má duše, Hospo-dinu žehnej! Haleluja!
 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze