Sbírka rukopisů a vzácných tisků

Sbírky a fondy

Sbírka rukopisů a starých tisků Židovského muzea v Praze zahrnuje k dnešku více než dva tisíce sbírkových předmětů různého původu a stáří. Je zaměřena na jazykově hebrejské a jidiš rukopisy a tisky a starší judaistickou literaturu. Většinou se jedná o díla literární, v některých případech sem byly zařazeny i dokumenty stojící obsahově na pomezí literární památky a archiválie. Patří sem také početná skupina jednolistů: dekorativních devočních tabulek, nástěnných modliteb, synagogálních vývěsek s instrukcemi k liturgii, diplomů a pamětních listů. Geograficky se sbírka soustřeďuje na území Čech, Moravy a Slezska, najdeme tu ale i rukopisy a tisky německé, italské, holandské a další, vzniklé od 13. do 20. století.

Jádro sbírky tvoří rukopisy a staré tisky, které byly kdysi majetkem knihovny pražské židovské obce a většinou pocházely z odkazů v Praze působících židovských učenců, z nichž za všechny jmenujme Šelomo Jehudu Rapoporta (1790-1857) a Koppelmanna Liebena (1812-1892). Některé artefakty se nacházely již ve sbírce předválečného Židovského muzea, značný počet cenných rukopisů a tisků přišel do muzea v době druhé světové války s válečnými svozy majetku židovských obcí zrušených a poté zlikvidovaných nacisty. Průběžně, byť omezeně, byla sbírka obohacována i v dalších desetiletích. Také v současné době je sbírkotvorná činnost zaměřena především na židovské písemné památky buď přímo lokálního původu, nebo jinak svázané s historickými českými zeměmi a zdejšími židovskými osobnostmi. Průzkum geniz českých a moravských synagog, provedený na přelomu 20. a 21. století, rozšířil sbírku o zhruba tisíc rukopisných i tištěných fragmentů, mezi nimi i velmi vzácné objekty jinak nedochované (z celého korpusu byla do sbírky zatím začleněna zhruba jedna desetina, většina musí být teprve ošetřena a odborně zpracována).

rukopisy

K nejvzácnějším rukopisům ve sbírce patří středověké hebrejské kodexy liturgického, exegetického a nábožensko-právního obsahu (na 15 kodexů a fragmentů), až na výjimky pocházející z aškenázské oblasti. Nejstarší datovaný iluminovaný rukopis – sváteční modlitby pro Vysoké svátky a Simchat Tora – pochází z roku 1347. Do 14. století můžeme datovat také tzv. Třebíčský machzor, pojmenovaný podle místa, kde byl v 19. století objeven. V roce 1444 byl dokončen opis části kodexu Mišne Tora Mošeho ben Maimona (Maimonida).

Liturgické texty tvoří více než třetinu fondu. Synagogální modlitební knihy z českých a moravských obcí představují zároveň nejstarší doklady místní židovské písařské a iluminátorské tradice v muzejních sbírkách. Mezi nejvzácnější z nich patří modlitební kniha pro kantora se zádušními modlitbami Staronové synagogy v Praze, jejíž jádro pochází z konce 15. století. Sbírka čítá i několik set liturgických synagogálních svitků (především Tory a Ester), které jsou památkou na kdysi živý náboženský život vyvražděných židovských obcí, z nichž sem byly svezeny. Druhou nejrozsáhlejší skupinu představují texty nábožensko-právní povahy a díla exegetická a homiletická. Najdeme tu autografy i opisy děl a přednášek známých učenců-rabínů, kteří působili v Čechách a na Moravě, mj. například Davida Oppenheima, Jonatana Eybeschütze, Jechezkela Landaua, Mošeho Sofera, Šeloma Jehudy Rapoporta a dalších. Většinou jde o rukopisy z 18. a 19. století. Méně či ojediněle jsou ve sbírce zastoupeny texty z oboru kabaly, filozofie, lékařství, přírodních věd, historie, učební texty, beletrie a poezie.

Sbírka obsahuje i několik desítek iluminovaných rukopisů. Kromě synagogálních modlitebních knih jsou to zejména svitky Ester z konce 17. až počátku 19. století, většinou italského původu (a také několik svitků tištěných), a svatební smlouvy, nejstarší z Carpi z roku 1686. Domácí iluminátorská tradice vrcholí v 18. století v dílech tzv. moravské písařské školy; z tohoto období najdeme ve sbírce několik rukopisů, které si objednali soukromí zadavatelé pro privátní modlitbu či domácí bohoslužebné obřady. Ne všechny vznikly na Moravě, odkud vzešli jejich tvůrci: díky svému talentu působili tito písaři a iluminátoři také v Rakousku, Německu a Holandsku.

Zvláštní celek tvoří zdobené devoční tabulky náboženského účelu a obsahu (šiviti, mizrach ad.) z domácností i synagog z období poloviny 18. až počátku 20. století, u nichž můžeme – především u synagogálních šiviti, které se do ŽMP dostaly nuceným způsobem z celého území Čech a Moravy v době 2. světové války - sledovat vývoj, vrchol i pozvolnou proměnu či zánik tradice jejich zhotovování. Ve stejné tragické době přišly do ŽMP také písemné památky rodinného charakteru – většinou jarcajtové tabulky s daty výročí úmrtí rodičů a různé diplomy, které jsou často jedinou hmotnou památkou po těch, jejichž jména nesou.

K rukopisům existuje starší lístkový katalog, nově byly katalogizovány v muzejní elektronické databázi, dostupné zatím pouze v budově muzea. Část rukopisné sbírky byla publikována v časopise Judaica Bohemiae, mikrofilmy velké většiny rukopisů jsou dostupné badatelům jak v Židovském muzeu v Praze, tak v Institute for Microfilmed Hebrew Manuscripts při Národní knihovně Izraele v Jeruzalémě, v jejímž on-line katalogu lze také nalézt popisy v hebrejštině zpracované odborníky institutu. I vzhledem k dostupnosti mikrofilmů probíhá digitalizace sbírky výběrově a soustřeďuje se na objekty dosud obrazově nedokumentované. Před dokončením je digitalizace skupiny jednolistů a postupně probíhá také digitalizace svitků.

vzácné tisky

Na 450 vzácných tisků, které byly do sbírky vyčleněny z fondu knihovny ŽMP, představuje jen malou, byť nejvzácnější část celkového počtu starých tisků ve sbírkách ŽMP. Byla zde soustředěna především nejstarší bohemikální hebraika a judaika, ale také nejvzácnější tisky z produkce hebrejských tiskáren v Itálii, Německu, Holandsku, Polsku a Švýcarsku a konečně starší křesťanská judaistická literatura. Nejvzácnějším tiskem ve sbírce je Seder zmirot u-birkat ha-mazon (Obřad šabatových písní a modlitba po jídle) z roku 1514, ilustrovaný kolorovanými dřevořezy. Jedná se o v pořadí druhý známý pražský hebrejský tisk, dnes doložený v tomto jediném exempláři. Vzácná je také druhá pražská edice Pentateuchu, týdenních oddílů z Proroků a Pěti svátečních svitků, s komentářem Rašiho, z roku 1530 a fragment Machzoru z let 1529–33 nalezený v genize synagogy v Holešově. Mezi nejzajímavějšími pražskými tisky z druhé poloviny 16. a počátku 17. století můžeme zmínit kázání pražského Maharala vydaná vzápětí po jejich přednesení, kajícné modlitby podle ritu pražské Staré školy (1605) a kajícné modlitby Jomtova Lipmana Hellera vydané na počátku třicetileté války.

K tiskům začleněným do sbírky rukopisů a starých tisků existuje zvláštní lístkový katalog. Bohemikální a moravikální tisky jsou vyhledatelné v on-line v katalogu knihovny ŽMP a do tohoto katalogu jsou postupně doplňovány i záznamy k dalším, nebohemikálním starým tiskům. Soupis tištěných hebrejských bohemik a moravik ve sbírce ŽMP byl publikován v časopise Judaica Bohemiae Bedřichem Noskem, Andreou Jelínkovou a Danielem Polakovičem. U starých tisků, kde se většinou nejedná o unikáty, není plošná digitalizace sbírky plánována: díky velkým zahraničním, především izraelským digitalizačním projektům jsou mnohá z vydání, která se nacházejí ve fondu knihovny ŽMP, pro badatele již v současnosti dostupná on-line.