Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
Archiv tiskových zpráv
  

Tiskové středisko

Archiv tiskových zpráv

2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004

 

Tisková zpráva
Praha, 9. ledna 2009



ukázky, leden 2008 >>>

KAMPAŇ VZDĚLÁVACÍHO A KULTURNÍHO CENTRA ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE K VÝCHOVĚ PROTI RASISMU A XENOFOBII

V termínech od 13. ledna do 26. ledna 2009 opět v Praze proběhne osvětová kampaň proti rasismu a xenofobii. Jedná se již o druhé opakování úspěšné akce, která je určena především mladým lidem, kteří nevědí vůbec nic nebo jen velice málo o podobě protižidovské perzekuce v letech 1939-1945. Na tzv. citylightech - poutačích JCDecaux umístěných ve volně stojících vitrínách a reklamních sloupech po Praze – jsou umístěny plakáty, jejichž texty vycházejí ze znění protižidovských zákazů a nařízení z doby Protektorátu Čechy a Morava. Jsou ovšem aktualizované pro současnost a svým způsobem ironizované.  
 
 
Kontakt pro novináře:
Miroslava Ludvíková
Vedoucí Vzdělávacího a kulturního centra ŽMP
Tel. 222 325 172
E-mail: [email] miroslava.ludvikova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
4. listopadu 2008

Webová prezentace k 70. výročí „křišťálové noci“
v pohraničí českých zemí

Před sedmdesáti lety, od 9. do 11. listopadu 1938, se v Německu, v obsazeném Rakousku a v pohraničí českých zemí odehrával pogrom nazývaný „křišťálová noc“. Nacisté vypalovali synagogy, odvlékali tisíce židovských mužů do koncentračních táborů a ničili „židovský“ majetek. Listopadový pogrom byl zásadním milníkem na cestě k vyhlazení Židů, jež následovalo za druhé světové války. Hořící synagogy měly symbolizovat, že pro Židy není v nacistické „Třetí říši“ místo.
 
Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze připravil k 70. výročí „křišťálové noci“ rozsáhlou webovou prezentaci obsahující texty historiků, fotografie, vzpomínky pamětníků a archivní dokumenty. Tyto unikátní a často poprvé zveřejněné materiály jsou přístupné na adrese:
 
http://www.holocaust.cz/cz2/resources/pres/kristalovanoc70/kristalovanoc70.

 
„Křišťálová noc“ v pohraničí českých zemí byla dlouhou dobu spíše zapomenuta – chyběli očití svědkové, neboť ti židovští většinou zahynuli za druhé světové války a němečtí byli po osvobození nuceně vysídleni. Přesto se dochovaly autentické materiály dokumentující průběh pogromu v jednotlivých místech. Díky spolupráci s lokálními historiky, oblastními a okresními archivy, místními muzei a občanskými sdruženími se nám podařilo shromáždit řadu dokumentů, autentických fotografií a vzpomínek, jejichž výpovědi dohromady skládají mozaiku dramatických událostí „křišťálové noci“ v České Lípě, Karlových Varech, Mostě, Liberci, Sokolově, Svitavách, Opavě, Tachově a na mnoha dalších místech.
 
Kontakt:
Institut Terezínské iniciativy
Jáchymova 3, 110 00 Praha 1, www.terezinstudies.cz
Tereza Štěpková: e-mail: tereza.stepkova@terezinstudies.cz, tel.: 222 317 013
 
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 3, 110 00 Praha 1, www.jewishmuseum.cz
[email] Michal Frankl, tel.: 221 711 525

 

Tisková zpráva
24. 9. 2008

Jarmila Mařanová
KAFKA A PRAHA

Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Výstava bude otevřena od 25. září 2008 do 4. ledna 2009 denně mimo soboty a židovské svátky: od 25. září do 24. října 2008 9.00 – 18.00 hod.,
od 26. října 2008 do 4. ledna 2009 9.00 – 16.30 hod.
 
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
 
Jarmila Mařanová patří k prvním českým umělcům, kteří se ve své tvorbě začali zabývat oběťmi šoa. Jako jedna z mála se také vytrvale zabývala ilustrováním literárních děl Franze Kafky; práce Mařanové patří dodnes k nejlepším výtvarným dílům, inspirovaným tímto autorem. V roce 2006 se autorka rozhodla darovat 54 svých nejstarších monotypů ke Kafkovi do sbírek Židovského muzea v Praze. U příležitosti 86. narozenin Jarmily Mařanové je tento soubor nyní vystaven s jejími dalšími pracemi ze sbírky Židovského muzea, Galerie hl. města Prahy a Památníku Terezín v Galerii Roberta Guttmanna. Výstava má být poděkováním J. Mařanové za její velkorysý dar a výrazem úcty a uznání autorce, jejíž celoživotní tvorba je úzce spojena s osudy pražských Židů a pražským Židovským muzeem.

Jarmila Mařanová začala studovat roku 1939 v textilním a sklářském oddělení na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, po válce se věnovala užité a propagační grafice. Ve své rané tvorbě se pokoušela vyrovnat s traumatem osudu své matky, babičky a stejně staré sestřenice, které zahynuly v Treblince a Osvětimi. Své studie a obrazy s touto tématikou vystavila na první samostatné výstavě k 20. výročí povstání ve varšavském ghettu v roce 1963 ve Varšavě.
Na svém kafkovském cyklu začala pracovat na počátku 60. let. Kafkovy existenciálně laděné příběhy přetvářela do obrazů evokujících prostředí staré Prahy, struktura jejích monotypů připomíná zdi starých domů, z nichž vystupují skryté obrazy a tváře. Její přízračné postavy se pohybují v pražských uličkách jako v deliriu nebo se nad ní vznášejí jako ve snu, což jejím obrazům dodává až surrealistický charakter. Své práce ke Kafkovi vystavila Mařanová poprvé ve Španělské synagoze v Židovském muzeu v Praze v roce 1965 a poté na řadě výstav v Německu, Rakousku, Paříži, Nizozemsku, Norsku a Spojených státech. Vedle Procesu vytvořila monotypy také k povídkám Venkovský lékař, Umělec na hrazdě nebo Umělec v hladovění, k dopisům Mileně, aforismům a myšlenkám z deníků.
Po okupaci 1968 nalezla Jarmila Mařanová námět nového grafického cyklu v biblické Knize Jobově. Jobův osud se jí stal obrazem lidské existence, jeho těžké zkoušky a nezasloužený osud archetypem všech tragických lidských situací, jimiž se zabývala dříve. Jako protipól tohoto cyklu vznikl v letech 1973/74 soubor litografií k Šalamounově Písni písní, které jsou ohlasem její návštěvy Izraele v roce 1968. V prvních letech normalizace 1972/73 volně ilustrovala cyklem 30 litografií dílo J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce, které napsal v roce 1623 v podobně beznadějné politické i osobní situaci.
V roce 1976 se Jarmila Mařanová odstěhovala do Spojených států. Tam se opět vrátila ke Kafkovi a v letech 1977/78 vytvořila cyklus monotypů k románu Amerika. Obtížně se přizpůsobovala novému prostředí a právě v tomto díle našla líčení podobně traumatického setkání mladého Karla Rossmanna s Novým světem. Později se začala zabývat i motivy z Kafkova románu Zámek, který popisuje absurdní situaci zeměměřiče Josefa K. v cizím a málo srozumitelném světě. V letech 1982/83 ilustrovala Kafkův Proces a Zámek pro bibliofilské vydání ve Franklin Library ve Filadelfii a New Yorku, za něž v roce 1984 získala čtyři ocenění od předních amerických grafických a uměleckých společností. Své práce dosud představila na 45 samostatných výstavách po celém světě. Do Židovského muzea v Praze se vrátila v roce 1993, kdy zde vystavila početnou kolekci své tvorby z amerického exilu. Dnes žije v městečku Sandpoint v Idahu, kde 8. září 2008 oslavila 86. narozeniny.
 
K výstavě byl vydán doprovodný katalog >>>
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/maranovapress/

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
28. 5. 2008

NEZNÁMÝ MICHEL FINGESTEN
Obrazy, grafika, exlibris ze sbírky Ernsta Deekena

Výstava bude otevřena od 29. května do 31. srpna 2008
denně mimo soboty a židovské svátky od 9.00 do 18.00 hod.
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
 
Ačkoli Michel Fingesten (1884–1943) patřil před druhou světovou válkou k nejznámějším berlínským umělcům, je dnes téměř zapomenut. Takový je důsledek nacistické perzekuce, která ve 30. letech znemožnila umělcům jako Fingesten pracovat a vystavovat, izolovala je a nakonec přinutila k emigraci. Tisíce jejich děl byly vyřazeny z veřejných sbírek, konfiskovány, zničeny nebo pokoutně prodány do ciziny.
Dílo a památka Michela Fingestena byla uchována především díky péči soukromých sběratelů grafiky a exlibris. Ti znali jeho dílo již před válkou a jeho práce vždy vysoce oceňovali. To, co sběratele na Fingestenově umění stále fascinuje, je vedle umělecké kvality jeho grafických listů především nevyčerpatelné bohatství jeho fantasie, humor a hravost jeho kompozic, bohatá symbolika a občas makabrózní či erotické prvky, které tvoří součást jeho uměleckého jazyka. Za tři desetiletí své tvorby vytvořil téměř 1000 exlibris, v nichž s velkou fantasií uplatnil prvky nejrůznějších moderních stylů od secesního symbolismu, kubismu a expresionismu až po surrealismus. Právě výběr z těchto prací ze sbírky Ernsta Deekena výstava v Galerii Roberta Guttmanna představuje.

 
Fingesten se narodil 18. dubna 1884 jako Michl Finkelstein ve vsi Bučkovice v českém Slezsku. V 16 letech odešel studovat na Akademii do Vídně. Po dvou letech však Akademii opustil a nákladní lodí odejel do Ameriky, kde po čtyři roky cestoval. V roce 1907 přistál v Palermu a pěšky dorazil do Mnichova, kde rok studoval u malíře Franze Stucka. Pak se ho opět zmocnila touha po dobrodružství, odejel do Hongkongu a po další čtyři roky brázdil čínské a japonské moře. Do Evropy se znovu vrátil až v roce 1912. Po krátkém pobytu v Paříži dorazil v roce 1913 do Berlína, kde se konečně usadil.
Fingesten na sebe upozornil výstavou v roce 1918 a umělecký kritik Paul Friedrich v roce 1920 vydal monografii o jeho grafickém díle. V následujících letech vytvořil řadu grafických alb a ilustrací, volných grafických listů a portrétů, pracoval pro film a divadlo, spolupracoval s uměleckými časopisy jako Marsyas (1917–1919) nebo Künstler-Selbsthilfe (1927–1929). V letech 1927–1928 strávil delší čas ve Španělsku, kde namaloval řadu poetických krajin neobvyklých barev a exotické atmosféry, které jsou na naší výstavě rovněž zastoupeny.
Ačkoli se Michel Fingesten nikdy dříve přímo politicky neangažoval, na stoupající nacionalismus a nacistickou propagandu reagoval neobyčejně citlivě. Jeho dílo bylo brzy napadáno nacisty jako „entartete Kunst“ (zvrhlé umění). Koncem roku 1935 chtěl Fingesten emigrovat do Prahy. Záměr se nezdařil a odjel v roce 1936 do Milána. Ačkoli se musel potýkat s neustálými existenčními těžkostmi, dosáhlo Fingestenovo grafické umění v Itálii svého vrcholu (vytvořil zde na 500 grafických listů). Již na přelomu let 1938 a 1939 vytušil hrozbu války a své rozhořčení vyjádřil v cyklu leptů Essai de Dance Macabre (Esej o tanci smrti), jejichž tématem jsou vize budoucí katastrofy. Také další cyklus leptů a suchých jehel Kleine Randbemerkungen zum Thema Krieg (Malé poznámky na okraj tématu válka, 1939/40) patří obsahově k nejzávažnějším Fingestenovým pracím.
S vypuknutím války byly také v Itálii zavedeny protižidovské zákony. Michel Fingesten byl 9. října 1940 zatčen a internován v táboře Civitella del Tronto v provincii Teramo. Převážně z roku 1941 pocházejí jeho poslední jednoduché dřevořezy, jejichž soubor je na výstavě rovněž k vidění. V listopadu 1941 byl přeložen do tábora Ferramonti-Tarsia nedaleko městečka Cosenza v Kalabrii, kde byly velmi špatné životní podmínky. Dne 14. září 1943 tábor Ferramonti-Tarsia osvobodili Angličané. Krátce nato Michel Fingesten utrpěl zranění a do rány dostal infekci, na niž 8. října 1943 zemřel. Byl pohřben na hřbitově v Cerisano.
 
K výstavě byl vydán doprovodný katalog >>>
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/fingestenpress/

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
6. 2. 2008

HELLA GUTHOVÁ
Rozpuštěné postavy

Výstava ke 100. výročí narození
 
Výstava bude otevřena od 7. února do 27. dubna 2008 denně mimo soboty a židovské svátky 7. února – 28. března od 9.00 do 16.30 hod., 30. března – 27. dubna od 9.00 do 18.00 hod.
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
 
Hella Guthová (1908–1992) ve 30. letech studovala v Praze, kde také strávila část svého mládí. Většinu díla však vytvořila ve ztížených podmínkách emigrace a mezinárodní umělecké konkurence v Londýně a v Paříži. Přesto díky svému nadání a píli dosáhla značného uznání nejen v 50. a 60. letech, ale i v nedávné době, kdy byla znovu objevena galeriemi ve Francii a v Německu. První samostatnou výstavu v Praze jí pořádá Galerie Roberta Guttmanna ke 100. výročí narození. Výstava nabízí průřez jejím celoživotním dílem neobyčejné kvality. Představuje Guthovou jako osobnost, pro niž „umění znamenalo vnitřní jednotu světa, který během jejího života zanikal a stále více se rozpadal na fragmenty. Nebyl to však pouze negativní vývoj – rozklad světa znamenal současně objevy nových a obecnějších souvislostí, kterým vždy Guthová vycházela vstříc,“ říká kurátor výstavy Arno Pařík.
 
Hella Guthová se narodila 16. února 1908 v Kostelní Bříze u Sokolova. Od roku 1926 studovala na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, v roce 1930 se zapsala do ateliéru Willi Nowaka na pražské Akademii. Studium však po prvním ročníku přerušila a dala přednost nezávislému životu. Živila se kresbami pro nejrůznější české i německé noviny. V roce 1933 vydala své nejvýznamnější grafické dílo – cyklus dřevorytů k 10 písním Třígrošové opery B. Brechta, který získal pochvalné recenze v českém i německém tisku. Galerie Roberta Guttmanna vystavuje z tvorby 2. poloviny 20. a počátku 30. let především řadu dřevorytů a kreseb.
Od počátku roku 1933 se Guthová aktivně zapojila do života německé levicové emigrace v Praze, spolupracovala s vydavateli satirického protifašistického týdeníku Simplikus / Simpl a stala se členkou německé divadelní skupiny Studio 34. Od poloviny třicátých let se zabývala především malováním. Její tehdejší tvorba obsahuje živě malované portréty a především zátiší, v nichž se uplatňují prvky osobitého kubismu. Své obrazy vystavovala se skupinou Prager Secession.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 Guthová přešla přes Polsko do Anglie. V roce 1942 dostala od československé exilové vlády pracovní stipendium. Jeho výsledkem byla v červnu 1943 první samostatná výstava Guthové v The Czechoslovak Institute v Londýně, kde vystavila přes 30 prací – kreseb, akvarelů, kvašů a několik surrealistických olejů. Její válečná surrealistická tvorba, rovněž zastoupená v Galerii Roberta Guttmanna, byla reakcí na tísnivé prožitky útěku, života v emigraci, bombardování Londýna a obav o osud členů rodiny v okupovaném Československu. V roce 1951 se Hella přestěhovala do Paříže a hned při své první výstavě měla úspěch. V letech 1954–59 vystavovala opakovaně v Salon des Réalités Nouvelles, v roce 1958 jí byla udělena stříbrná medaile Prix Suisse de Peinture Abstraite a první muzea začala nakupovat její obrazy. V raných malířských dílech pařížského období Helly Guthové se projevuje její sklon k lineární geometrické abstrakci. Z tohoto období pochází obraz Rozpuštěné postavy (1952), který dal výstavě v Galerii Roberta Guttmanna název. Od roku 1954 následovalo postupné uvolňování jejího stylu, které se projevilo zejména v tvorbě pastelů. Přibližně od poloviny 60. let se v jejích obrazech objevují prvky nové figurace, která jakoby vystupuje z hloubky temných vrstev malby. Další vývoj Hellu přivedl koncem 70. let ke zcela uvolněné gestické malbě, která si však i nadále uchovala charakteristický grafický výraz. Koncem 70. let musela Guthová kvůli těžké oční nemoci na čas malování zanechat. V roce 1981 ale začalo její nové tvůrčí období, v němž se soustředila na kresby a koláže. Vystavovala v Paříži (1986), v Kielu (1989), v Soestu (1990) či v Lyonu (1991). Hella Guthová ve výtvarné tvorbě pokračovala až do posledních dnů svého života. Zemřela v roce 1992 ve věku 84 let v Paříži. Její obrazy jsou roztroušeny po mnoha soukromých i veřejných sbírkách ve Francii, Anglii, USA, Švýcarsku, Německu a Izraeli. Některé z nich jsou také ve sbírkách Židovského muzea v Praze.
 
K výstavě byl vydán doprovodný katalog.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/guthpress/

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
15. 1. 2008



více ukázek >>>

rozmístění plakátů v Praze >>>

KAMPAŇ VZDĚLÁVACÍHO A KULTURNÍHO CENTRA ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE K VÝCHOVĚ PROTI RASISMU A XENOFOBII

V termínech od 15. ledna do 11. února 2008 v Praze opět proběhne osvětová kampaň proti rasismu a xenofobii. Jedná se opakování loňské úspěšné akce, která je určena především mladým lidem, kteří nevědí vůbec nic nebo jen velice málo o podobě protižidovské perzekuce v letech 1939-1945. Na tzv. citylightech - poutačích JCDecaux umístěných ve volně stojících vitrínách a reklamních sloupech po Praze – jsou umístěny plakáty, jejichž texty vycházejí ze znění protižidovských zákazů a nařízení z doby Protektorátu Čechy a Morava. Jsou ovšem aktualizované pro současnost a svým způsobem ironizované.
Citylighty jsou vystaveny také v Domě OSN, Náměstí Kinských 6, Praha 5.  
 
 
Kontakt pro novináře:
Miroslava Ludvíková
Tel. 222 325 172
E-mail: [email] miroslava.ludvikova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 
 

 

Tisková zpráva
31. 10. 2007

BEDŘICH FEIGL (1884–1965)
Obrazy, kresby, grafika

Od 1. listopadu 2007 do 20. ledna 2008 Otevřeno denně 9.00 – 16.30 mimo soboty a židovské svátky
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
 
Ačkoli Bedřich Feigl patřil k zakladatelské generaci pražských moderních umělců a byl iniciátorem řady jejich uměleckých vystoupení, jeho dílo je dnes u nás skoro neznámé. Ani česká historie umění zatím Feiglovi nevěnovala mnoho pozornosti. Příčiny malého zájmu o Bedřicha Feigla jsou obvykle vysvětlovány poukazem na jeho odchod do Berlína, který jej brzy vzdálil z české kulturní scény. To je však pravda pouze částečně. Ve skutečnosti byl Feigl v trvalém styku s Prahou a svými přáteli z Osmy; i v cizině pomáhal českým umělcům navazovat spojení s evropskou uměleckou scénou. Výstava v Galerii Roberta Guttmanna připomíná Bedřicha Feigla v roce 100. výročí první výstavy Osmy a 70 let po umělcově poslední výstavě v Praze v roce 1937.
 
Bedřich Feigl studoval v letech 1904–1905 na pražské Akademii u prof. Bukovance a Roubalíka, odkud však byl na jaře 1905 pro své protesty proti tradiční výuce vyloučen. Po dalších studiích v Antwerpách a v Paříži se vrátil do Prahy, kde se spolu s dalšími mladými malíři scházel v kavárně Union. Zde padlo rozhodnutí uspořádat společnou výstavu pod názvem Osma. „Mladí malíři chtěli vystoupit proti dogmatu napodobení přírody a potýkali se s novými problémy formy a barvy. První výstava Osmy se konala v dubnu 1907. Kromě Feigla se jí účastnili Max Horb, Willy Nowak, Emil Filla, Arnošt Procházka, Bohumil Kubišta, Otakar Kubín a Emil Pittermann. Výstava vzbudila skandál, kladně o ní jako jediný referoval Max Brod,“ říká kurátor výstavy Arno Pařík.
V roce 1910 se Feigl oženil a usadil se v Berlíně, kde se v letech 1911 a 1912 účastnil výstav Neue Sezession. První samostatnou výstavu měl roku 1912 v Grafickém kabinetu J. B. Neumanna. Feigl se tehdy věnoval především grafické tvorbě: ilustroval díla F. M. Dostojevského nebo výbor židovských autorů Das Ghettobuch. V roce 1921 vydal cyklus litografií Pražské ghetto; v únoru 1922 byl významně zastoupen na Výstavě židovských grafiků v paláci Lucerna v Praze a ilustroval Balzakův román Gobseck. Vedle litografií vytvořil také neobyčejně zdařilé suché jehly a lepty na biblické náměty, které patří k jeho nejlepším grafickým listům vůbec. V únoru 1930 se účastnil ojedinělé Výstavy židovských umělců 19. a 20. století, kterou uspořádal jeho bratr Hugo Feigl v paláci Fénix na Václavském náměstí v Praze.
V prosinci 1932 Feigl navštívil Palestinu, kde pracoval na ilustracích pro nové vydání pražských židovských pověstí. „Památná židovská místa a jejich současný život na něj hluboce zapůsobily, jeho malířský výraz se uvolnil a získal na živosti. Do Prahy si ze Svaté země přivezl řadu obrazů, akvarelů a studií, jejichž motivy z jeho tvorby již nikdy zcela nezmizely. Původně byl Feigl především grafik, po své návštěvě Palestiny a během pobytu v Praze se ale projevil zejména jako malíř,“ dodává Pařík. Poslední pražskou výstavu uspořádal v roce 1937 v galerii Hugo Feigla, kde vystavil 34 obrazů převážně palestinských a pražských motivů.
Feiglovy v březnu 1939 zastihla v Praze německá okupace. Snažili se dostat do Anglie, ale byli cestou přes Německo internováni v koncentračním táboře. Do Londýna dorazili až díky intervenci Artist´s Refugee Comitee a britského konzulátu. V londýnském exilu se Feigl od počátku podílel na uměleckém životě československé emigrace a dál vytrvale maloval, nejčastěji anglickou krajinu a náměty z mytologie, ale také své oblíbené biblické motivy a výjevy z pouličních kaváren. Pravidelně se účastnil skupinových výstav v Ben Uri Art Gallery v Londýně, která mu v roce 1959 a 1964 uspořádala přehlídky tvorby k jeho 75. a 80. narozeninám. Bedřich Feigl zemřel 17. prosince 1965 v Londýně ve věku nedožitých 82 let.

 
K výstavě byl vydán doprovodný katalog.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/feiglpress/

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
8. 8. 2007

„NADĚJE JE NA DALŠÍ STRÁNCE“
100 let knihovny Židovského muzea v Praze

Od 9. srpna do 21. října 2007
Otevřeno denně 9:00 – 18:00 mimo soboty a židovské svátky
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Kurátor výstavy: Michal Bušek
 
„Naděje je na další stránce. Nezavírej knihu.
Obrátil jsem všechny stránky a naději jsem nepotkal.
Naděje je možná ta kniha.“
Edmond Jabés: Od knihy ke knize

 
Nově otevřená výstava v Galerii Roberta Guttmanna se vrací k oslavám z roku 2006, během něhož si Židovské muzeum v Praze připomínalo sté výročí svého založení. Expozice shrnuje stoletou historii muzejní knihovny a připomíná významné osobnosti, které jí dávaly podobu od chvíle jejího vzniku až po současné projekty. „Výstava je prvním podrobným zpracováním dějin knihovny Židovského muzea v Praze, jež je nyní plně funkční moderní institucí s reprezentativním fondem nejen bohemikálních judaik a hebraik. Výstava vůbec poprvé představuje archivní materiály týkající se historie knihovny, dobové fotografie a profily Tobiase Jakobovitse a Otto Munelese. Návštěvníci se seznámí s knihovnou Židovské náboženské obce v Praze i s Ústřední knihovnou ghetta Terezín,“ říká kurátor Michal Bušek.
Expozice začíná vyprávět příběh knihovny Židovského muzea v Praze již od roku 1858, kdy byla založena knihovna pražské Židovské náboženské obce, zpřístupněná v roce 1874 pod vedením Nathana Grüna. Ta tvoří historické jádro dnešního knižního fondu. V roce 1906 bylo v souvislosti s asanací pražského ghetta založeno Židovské museum v Praze (1906–1940), v jehož sbírkách knihy tvořily neodmyslitelnou součást. Z knižního fondu předválečného muzea se však dochoval jen zlomek. Za druhé světové války přibylo do knihovního fondu Židovského ústředního muzea (1942–1945) spolu s hudebninami cca 46.000 svazků ze zrušených židovských náboženských obcí, součástí knihovny se stala i část svozů z Ústřední knihovny ghetta Terezín. Za komunistického režimu bylo muzeum zestátněno a knihovna se ocitla pod přísným dohledem. Během období tzv. normalizace musel být navíc zbudován fond zakázaných knih. Muzeum mělo štěstí, že mu prohibita zůstala a po roce 1989 je mohlo zařadit zpět do svého fondu. Po roce 1994, kdy byly sbírky muzea navráceny do rukou Federace židovských náboženských obcí v ČR, se knihovna stala samostatným oddělením, byly zbudovány její nové depozitáře a zpracovaný knižní fundus se stal plně přístupný veřejnosti. Byla také zřízena studovna s příruční knihovnou a klimatizovanou badatelnou pro studium starých textů. Především laické veřejnosti slouží referenční centrum, taktéž s příruční knihovnou.
Výstava však nevypráví pouze dějiny knihovny Židovského muzea v Praze, ale dokládá i propojení osudů významných židovských osobností, které podobu knihovny po léta utvářely. „Zakladatel Salomon Hugo Lieben se potkává v Židovském ústředním muzeu s knihovníkem pražské židovské obce Tobiasem Jakobovitsem, ten zde katalogizuje svážené předměty spolu s Mojssesem Woskinem-Nahartabim, který později pracuje jako člen Talmudkommanda v Terezíně. Skupinu odborníků zpracovávající hebrejské tisky v Terezíně vede dřívější spolupracovník S. H. Liebena z pražského Pohřebního bratrstva Otto Muneles, jenž se později stává vedoucím úseku knihovny v poválečném Židovském muzeu,“ doplňuje Michal Bušek.
V knihovně Židovského muzea v Praze, čítající dnes téměř 135.000 svazků, se tak minulost setkává s přítomností, díla dávno zemřelých tu jsou stále živá. Výstava muzejní knihovnu představuje jako instituci, která chce být místem, kde se tradice, moudrost a vědění předchozích generací setkávají v živém dialogu se čtenáři a badateli současné epochy.

 
K výstavě byl vydán doprovodný katalog >>>
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/knihovna_press


 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
Praha, 13. května 2007

Židovské muzeum v Praze se letos opět účastní Pražské muzejní noci. Své objekty návštěvníkům zpřístupní po skončení šabatu. Maiselova a Španělská synagoga bude otevřena od 22.30 do 01.00 hodin. Návštěvníky budou po celou dobu provázet po expozicích kvalifikovaní průvodci a budou jim k dispozici odborní pracovníci muzea.
 
Maiselova synagoga
V Maiselově synagoze bude k vidění stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě I. – od počátku osídlení do počátku emancipace. Expozice shrnuje historické údaje o vzniku židovského osídlení v Čechách a na Moravě, právním a sociálním postavení Židů ve středověkém státě a dále představuje tradiční židovskou vzdělanost významných učenců židovských obcí a zakladatele synagogy z období renesance Mordechaje Maisela.
 
V expozici bude navíc návštěvníkům k dispozici PhDr. Alexandr Putík z oddělení židovských dějin.
 
Španělská synagoga
Ve Španělské synagoze bude ke shlédnutí stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě II. – od počátku emancipace do současnosti, která seznamuje s dějinami židovské komunity v době osvícenství a emancipace, Rakousko-Uherska, první republiky, Protektorátu Čechy a Morava a v poválečných desetiletích. V Zimní modlitebně bude k vidění také expozice Synagogální stříbro, která představuje kultové předměty z Čech a Moravy ze sbírek Židovského muzea v Praze.
 
Na dotazy návštěvníků rádi odpoví PhDr. Iveta Cermanová, Ph.D. z oddělení židovských dějin a Mgr. Jaroslav Kuntoš, správce sbírky stříbra.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
2. 5. 2007

„OD TÉ DOBY VĚŘÍM NA OSUD…“
Transporty protektorátních Židů na území Polska v letech 1941–1942

Od 3. května do 22. července 2007
Otevřeno denně 9:00 – 16:30 mimo soboty a židovské svátky
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Otevřeno denně 9:00 – 18:00 mimo soboty a židovské svátky
 

Kurátorka výstavy:
PhDr. Jana Šplíchalová
 
Nově otevřená výstava v Galerii Roberta Guttmanna navazuje na předchozí díl, který Židovské muzeum představilo v roce 2005 a jenž se zabýval deportacemi českých Židů do Pobaltí v první polovině roku 1942. Právě zahájená část výstavy přibližuje osudy transportů, které odvezly tisíce vězňů na okupované území Polska v letech 1941–1942.
Dobové dokumenty obsahují jen velmi málo přímých informací týkajících se fyzické likvidace židovského obyvatelstva na obsazených územích. Příslušné rozkazy byly skryty v eufemismech či šifrách. Většina takových nařízení byla vydávána pouze ústně, ať už se týkala např. „Akce Reinhard“ na polském území, nebo činnosti vražedných komand („Einsatzgruppen“) na obsazených územích Sovětského svazu. Výstava přibližuje události očima několika málo vězňů, kteří přežili a mohli podat svědectví. Z řady transportů nezůstal na živu ani jediný člověk. O osudu českých Židů máme mnohdy pouze nepřímé informace ve výpovědích vězňů jiných národností. Dokonce o nich vypovídali i bývalí příslušníci jednotek SS. Expozice vypráví příběhy lidí, kteří se stali účastníky tragických a krutých událostí, byli svědky ponižování a úplné ztráty lidské důstojnosti.Filmové záběry rozhovorů s pamětníky doplňují archivní dokumenty a dobové fotografie.
Třetí díl výstavy „Od té doby věřím na osud…“, který se bude věnovat transportům protektorátních Židů do Běloruska v letech 1941–1942, Židovské muzeum plánuje představit v Galerii Roberta Guttmanna v roce 2009.
 

V létě roku 1941, především v souvislosti s vývojem válečných událostí, vstoupila nacistická politika tzv. „konečného řešení židovské otázky“ do posledního dějství. Předchozí omezování a diskriminační opatření vůči Židům, která umožnila jejich ožebračení a vydělení ze společnosti, první dílčí vraždy a vyhánění z domovů, to vše byla pouhá předehra k jejich tragickému osudu. Vytvoření nové německé říše a získání „životního prostoru“ pro německý národ se nemohlo uskutečnit bez zotročení a pozdější fyzické likvidace takzvaně méněcenných ras, mezi nimi právě Židů. Postupné ničení lidí se změnilo v jejich průmyslovou likvidaci. Vyhlazovací střediska znamenala jediné – smrt.
Z území Protektorátu Čechy a Morava začaly systematické deportace židovských obyvatel v říjnu 1941. Pět tisíc lidí bylo násilně odvezeno z Prahy do ghetta v Lodži. Mnozí nepřežili kruté podmínky ghetta, řada vězňů se stala obětí „vysídlení“ do Chelmna, kde byli zavražděni v pojízdných plynových komorách. Domů se vrátilo 282 deportovaných.
„Akce Reinhard“ (na počest Reinharda Heydricha) byl krycí název pro fyzickou likvidaci nejprve polských Židů a vzápětí i židovského obyvatelstva, deportovaného z obsazených zemí střední, západní a částečně i jižní Evropy. Byly vybrány lokality, které měly sloužit jako tranzitní ghetta na cestě k smrti. Jejich výběr nebyl ponechán náhodě: jednalo se o městečka, která ležela na železničních trasách směřujících k vyhlazovacím táborům. Polská ghetta Izbica, Piaski, Rejowiec, Zamość se stala cílem transportů z protektorátu. Vzpomínky českých Židů shodně popisují zaostalost osad, kulturní odlišnosti místních obyvatel a nově příchozích, katastrofální hygienické podmínky, hlad, špínu a nemoci. Mladší a zdraví měli šanci dočasně přežít; byli vybráni na práci do řady táborů lublinského distriktu. Jednalo se především o tábory vodního hospodářství, zaměřené zejména na melioraci této oblasti. Další skupinky vězňů pracovaly na stavbách, v různých výrobních dílnách i továrnách.
V ústavech „programu euthanasie“ se na území říše v letech 1940–1941 stali oběťmi mentálně a fyzicky postižení, nevyléčitelně nemocní a vězni koncentračních táborů. Na nich byla poprvé vyzkoušena metoda vraždění celých skupin lidí. Tento model hromadného vraždění byl postupně zdokonalen a využit ve vyhlazovacích střediscích na obsazených územích Polska a bývalého Sovětského svazu. Chelmno, Belźec, Sobibór, Majdanek, Treblinka a Osvětim na polském území jsou místem smrti tisíců českých občanů. Třiceti transporty odjelo za období od října 1941 do října 1942 z území protektorátu přibližně 38 010 osob, z nichž jen 349 přežilo.
Mnoho vězňů zemřelo na následky těchto krutých životních podmínek. Řada z nich byla bezdůvodně zastřelena. Nemocní, staří lidé a matky s malými dětmi neměli prakticky žádnou šanci, většina z nich byla zavražděna v plynových komorách.
Nebyla to ale bezejmenná masa, každý měl své jméno, svoji tvář a svůj osud. Život, ve kterém chybělo dětství, hračky, ale i první lásky, radost z práce, rodiny, přátelství. Snad nás tyto kruté příběhy přimějí k zastavení a hlavně k zamyšlení; abychom si uvědomili skutečné hodnoty, které překonají čas, smrt a zmar.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/transporty_press

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
14. 2. 2007

PŘÍBĚH RODINY KOLBENŮ

Od 15. února do 15. dubna 2007
Otevřeno denně 9:00 – 16:30 mimo soboty a židovské svátky
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
 
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
 
Nově otevřená výstava v Galerii Roberta Guttmanna se věnuje několika členům rodiny Kolbenů. Nejznámější z nich je Ing. Emil Kolben, technik, vynálezce a zakladatel pozdějšího koncernu Českomoravská–Kolben–Daněk v Praze–Vysočanech, jehož 110. výročí jsme si nedávno připomněli. Jeho bratr Ing. Alfred Kolben a syn Ing. Hanuš Kolben byli rovněž technici a konstruktéři, vedle svého zaměstnání však byli i velmi talentovanými malíři. Jejich obrazy jsou na naší výstavě představeny vůbec poprvé. A nakonec je to Emilův vnuk Ing. Jindřich Kolben, CSc., který se i přes své dramatické osudy a obtížné postavení v poválečné společnosti stal významným odborníkem v oboru konstrukce a dynamiky leteckých motorů, a pokračuje tak v rodinné tradici. Jindřich vylíčil příběh svůj i své rodiny v dokumentárním filmu České televize Zpověď Ing. Jindřicha Kolbena, jenž návštěvníci budou moci na výstavě v Galerii Roberta Guttmanna shlédnout.
 
Emil Kolben (1862–1943) vystudoval pražskou techniku, v letech 1888–1892 pracoval jako vedoucí inženýr u T. A. Edisona v Edison General Eletric Company ve Spojených státech a po návratu do Prahy v roce 1896 založil společnost KOLBEN a spol., elektrotechnická továrna v Praze–Vysočanech, pozdější koncern Českomoravská–Kolben–Daněk. Emilův bratr Jindřich (nar. 1864) odešel v mládí do Ameriky a řadu let vedl administraci českých novin Svornost v Chicagu. Nejbližší byl Emilovi bratr Alfred Kolben (1874–1942), rovněž inženýr, který se později stal ředitelem průmyslové školy v Brně a po mnoho let se věnoval také malířství.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se Ing. Emil Kolben musel vzdát všech funkcí v ČKD, následoval nucený prodej rodinných firem Káblovky v Hostivaři a Elektroizolační společnosti v Hloubětíně. Koncem roku 1941 mu bylo zrušeno čestné občanství Strančic, kde sestra Kamila s bratrem Alfredem ukončili své životy společnou sebevraždou. V roce 1942 byl zatčen a deportován jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a vnuci Harry a Hanuš Werner. Dne 9. 6. 1943 byl ve věku 81 let deportován také Emil Kolben spolu se svou dcerou Lilly, synem Hanušem a vnukem Jindřichem do Terezína, kde o tři týdny později zemřel. Jeho syn Ing. Hanuš Kolben (1895–1944), rovněž talentovaný malíř, zahynul 10. 7. 1944 v plynových komorách Osvětimi ve věku 49 let. Zachránil se pouze Kolbenův vnuk Jindřich (nar. 1926), který při evakuaci tábora v Blechhammeru 21. 1. 1945 uprchnul na Slovensko, kde vstoupil do Československé armády. Celkem v období holocaustu zahynulo v důsledku rasového pronásledování 26 členů rodiny Kolbenů.
Zatímco závody ČKD patřily k základním pilířům československého průmyslu i v době poválečné, o jejich zakladateli se jako o kapitalistovi nesmělo vůbec mluvit. Teprve po roce 1989 se Emilu Kolbenovi dostává satisfakce: jeho jméno nese jedna ze stanic metra trasy B a ulice ve Vysočanech, obec Strančice mu vrátila čestné občanství in memoriam. U příležitosti oslavy 110. výročí založení ČKD byla Ing. Dr.h.c. Emilu Kolbenovi v září 2006 odhalena pamětní deska na Vysočanské radnici a jeho vnukovi Ing. Jindřichu Kolbenovi, CSc. uděleno čestné občanství Prahy 9.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/kolben_press/.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
9. 1. 2007

KAMPAŇ VZDĚLÁVACÍHO A KULTURNÍHO CENTRA ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE K VÝCHOVĚ PROTI RASISMU A XENOFOBII
 
Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze připravilo kampaň, která proběhne od 16. ledna do 12. února 2007 na tzv. citylightech, tedy poutačích JCDecaux umístěných převážně ve volně stojících vitrínách v Praze a na několika reklamních sloupech v centru Prahy. Kampaň je určena především mladým lidem, kteří nevědí vůbec nic, nebo jen velice málo o podobě protižidovské perzekuce v letech 1939–45.
 
Muzeum připravilo pro kampaň osm variant plakátů s jednoduchou a výraznou grafikou: na černém podkladu jsou umístěny nápadné žluté texty vycházející ze znění protižidovských zákazů a nařízení z doby Protektorátu Čechy a Morava, ovšem aktualizované pro současnost a svým způsobem ironizované. Zároveň je na každém plakátu mnohem menším písmem, čitelným až zblízka, vysvětleno, že takovéto absurdní zákazy skutečně na našem území platily a vztahovaly se na Židy. Nápis ještě menším písmem odkazuje zájemce k místu, kde se může dozvědět víc:

více ukázek >>>
rozmístění plakátů v Praze >>>
„Vzdělávací programy na téma antisemitismu a holocaustu poskytuje Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze“, webovou adresu Židovského muzea a loga VKC a ŽMP.
 
Hlavním smyslem kampaně je přispět k výchově proti rasismu a xenofobii. Nápadným a přitom neotřelým způsobem se upozorní na nacistický antisemitismus a na to, jak pozvolným a plíživým způsobem může začít potlačování základních lidských práv a svobod, které pak končí genocidou. VKC ŽMP doufá, že kampaň přispěje k šíření tolerance k menšinám a k většímu respektování lidských práv.
Kromě propagace vzdělávacích programů a projektů Židovského muzea v Praze počítáme rovněž s použitím plakátů z této kampaně jak v programech VKC, tak i pro školy všech typů. Nevylučujeme pozdější přesunutí akce do jiných měst České republiky.
 
Kontakt pro novináře:
Miroslava Ludvíková
Tel. 222 814 926; 222 325 172
E-mail: [email] miroslava.ludvikova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Závěrečná tisková zpráva
15. 1. 2007

ROK S ŽIDOVSKOU KULTUROU - 100 LET ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE

Židovské muzeum v Praze (dále také ŽMP), založené roku 1906, oslavilo loni 100 let své existence. Významný svátek v historii této instituce podnítil jeho pracovníky k širšímu pojetí oslav a vyhlášení roku 2006 za Rok s židovskou kulturou. Cílem bylo představit židovské kulturní dědictví s odkazem na jeho tradiční spojení s českou kulturou a českým prostředím, otevřít dveře židovské historii i současnosti široké veřejnosti u nás, a zároveň poukázat na česko-židovské souvislosti v zahraničí.
 
Na oslavách se podílelo 135 institucí a organizací. Ve více než 50 městech v Čechách i v zahraničí se za rok 2006 uskutečnilo 260 akcí, které shlédlo řádově na 100 000 návštěvníků. Do Roku s židovskou kulturou se zapojily instituce ze 17 států světa. Při příležitosti oslav vydalo Židovské muzeum v Praze 11 publikací.
 
Rok s židovskou kulturou poukázal na různé aspekty židovské kultury a tradice v Čechách od jejich počátků přes tragický válečný i nelehký poválečný vývoj až do dnešní moderní podoby. Byly připraveny výstavy, které představily různé etapy historie muzea, a také osobnosti, které se na vzniku a vývoji této instituce podílely. Významnou součástí Roku s židovskou kulturou bylo uvedení nejrůznějších forem současné umělecké tvorby – výstav, multimediálních expozic, divadelních představení, koncertů, filmových projekcí a festivalových projektů. Pozornost byla též věnována společenským, politickým a náboženským otázkám dotýkajících se antisemitismu. Na toto téma proběhlo mnoho diskusí, přednášek, přednáškových cyklů či projekcí. Důležitým přínosem celého projektu byla mezinárodní spolupráce.
 
Bohatý program Roku s židovskou kulturou, který se dotkl snad všech uměleckých oblastí a zabýval se tématy historickými a společenskými, lze jen těžko obsáhnout. Židovské muzeum v Praze, koordinátor a iniciátor Roku s židovskou kulturou, se pokusilo prokázat, že je nejen muzejní institucí s významnými sbírkovými, knihovními a archivními fondy, nýbrž také živým organismem podílejícím se aktivně na tvorbě moderních dějin židovské kultury a podpoře současného umění. Přestože Rok s židovskou kulturou skončil, židovská kultura se stále rozvíjí a cílem muzea i nadále zůstává uchovávat její zdroje a vytvářet prostor pro tvůrčí činnost. Velké díky patří všem zúčastněným partnerům.
 
Záštitu nad oslavami převzali primátor hl. města Prahy Pavel Bém, předseda Senátu Přemysl Sobotka, bývalý prezident ČR Václav Havel, bývalí ministři kultury Pavel Dostál a Vítězslav Jandák a bývalý předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
 
Mediální partneři: MF Dnes, Týden, Český rozhlas, The Prague Post
 
Finanční podpora Roku s židovskou kulturou:

Židovské muzeum v Praze, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Městská část Praha 3, Velvyslanectví USA, Velvyslanectví Kanady, Velvyslanectví Nizozemského království, Velvyslanectví Turecké republiky
 
K instalaci projektu Archa dále přispěly:
SIEZA, s.r.o., Goodside Foundation, Hardesh Foundation, The Lee Foundation, The Davis Family, The Glina Family, The Warshafsky Foundation, JAP-Jewish Art/Products/Politics
 
Dny židovské kultury v Brně dále podpořily:
Město Brno, Jihomoravský kraj, Ministerstvo kultury ČR, Židovská obec Brno
 
Kompletní tisková zpráva >>>
 
Kontakt pro novináře:
Jana Tomášková, e-mail: jana@iam.cz, GSM: 602 255 961
Eva Dudasová, eva@iam.cz, GSM: 731 171 517
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
1. 12. 2006

Nová publikace vydaná při příležitosti 100. výročí založení Židovského muzea v Praze
100 PŘEDMĚTŮ ZE ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE

 
Při příležitosti 100. výročí svého založení vydalo Židovské muzeum v Praze obrazovou publikaci, která představuje 100 nejznámějších předmětů z jeho sbírek. Během stoleté existence muzea se jejich součástí stalo skoro 40 000 předmětů, z nichž byly do knihy vybrány ty, které nejlépe reprezentují jednotlivé sbírkové fondy – textilu, kovů a ostatních materiálů, sbírku rukopisů a starých tisků a sbírku vizuálního umění. Zastoupeny jsou tak předměty, které jsou něčím výjimečné, nebo jsou naopak ve sbírkách nejčastěji. Většina vyobrazených předmětů je přitom k vidění přímo v expozicích muzea.
 
Celostranné fotografie stovky předmětů a jejich detailů jsou doprovozeny stručným textem v šesti jazycích – češtině, angličtině, němčině, francouzštině, italštině a španělštině.
252 stran, na 206 barevných vyobrazení.
 
Editor: Eva Kosáková
Kurátorký výběr: Michaela Hájková, Jaroslav Kuntoš, Olga Sixtová, Dana Veselská.
 

Obrázky k publikaci jsou ke stažení na:
http://194.228.42.89/zmp/100%20predmetu_press/
(© Foto Židovské muzeum v Praze)
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
25. 10. 2006

DRUHÝ ŽIVOT ČESKÝCH SVITKŮ TÓRY
České svitky Tóry a povijany na Tóru v Memorial Scrolls Trust v Londýně a Židovském muzeu v Praze

 
Výstava ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze
 

Od 26. října 2006 do 28. ledna 2007
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna

U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
Otevřeno denně 9:00 – 16:30 mimo soboty a židovské svátky
 

Kurátorka výstavy: Dana Veselská
 
V roce 1964 byla odprodána do zahraničí podstatná část unikátní sbírky svitků Tóry a některých s nimi souvisejících povijanů na Tóru z majetku tehdejšího Státního židovského muzea v Praze. Výstava představuje tradici svitku Tóry, jeho místo v životě synagogy a ozřejmuje vznik a funkci povijanů na Tóru (doplněno prezentací významných artefaktů). Dále vysvětluje osudy českých a moravských svitků Tóry za holocaustu i po válce se zvláštním zřetelem k okolnostem jejich odprodeje. Výstava také seznámí se současným umístěním svitků Tóry ve světě. Na vybraných příkladech se pokusí přiblížit vazby vznikající mezi českými a moravskými obcemi a židovskými komunitami ve světě, které dnes svitky užívají. K výstavě navíc vznikl doprovodný patnáctiminutový snímek, který pro Židovské muzeum natočil Ivan Pokorný.
 
V předválečných muzejních sbírkách se svitky Tóry a povijany na Tóru objevovaly jen výjimečně. Situace se radikálně změnila až během 2. světové války: v právě vznikajícím Židovském ústředním museu se podařilo zachránit předměty, mezi nimi téměř 1800 svitků Tóry, jejichž majitelé byli deportováni do koncentračních táborů. Po válce byla sice řada židovských náboženských obcí obnovena a svitky Tóry jim byly pro náboženské účely opět poskytnuty, avšak v prvních letech komunistického režimu mnohé židovské obce zase zanikly, a Tóry se tak vrátily do sbírek Židovského muzea v Praze. V roce 1950 bylo Židovské muzeum pod nátlakem komunistů zestátněno a na začátku 60. let tehdejší československý režim začal odprodávat liturgické předměty ze sbírek pražského židovského muzea do zahraničí.
Svitky Tóry se staly vítaným artiklem. Po nalezení vhodného kupce jich museli pracovníci muzea v roce 1963 z muzejní sbírky uvolnit k prodeji přibližně 1500. V lednu 1964 byly svitky v Praze zabaleny a poslány do Londýna.
Tam vzbudila zásilka, obsahující stěží uvěřitelný počet exemplářů nejvýznamnějšího židovského obřadního předmětu, velkou pozornost. Svitky Tóry našly své útočiště v Kent House, sídle krátce předtím vzniklé židovské kongregace ve Westminsteru. Pro jejich další využití v úvahu připadaly dvě možnosti: svitky Tóry, které byly v pořádku nebo mohly být opraveny, zapůjčit zájemcům k liturgickým účelům a takové, které již opravitelné nebyly, k účelům vzpomínkovým. V roce 1965 se duší veškerých aktivit kolem správy a později i kolem distribuce svěřených svitků Tóry a činnosti vzniklého Memorial Scrolls Trust stala na téměř čtyři desetiletí Ruth Shafer. Pravidla distribuce byla stanovena jasně: předměty budou poskytnuty formou trvalé zápůjčky, a to nikoliv soukromým osobám, ale kongregacím, které je potřebují. Žádosti byly posuzovány individuálně a v mnoha případech byly z různých důvodů zamítnuty, např. když existovalo podezření, že zájemce chce se svitkem Tóry obchodovat.
Dnes je převážná většina použitelných českých a moravských svitků Tóry rozmístěna v židovských kongregacích, památnících šoa, muzeích i knihovnách po celém světě. Ostatní jsou součástí malého muzea v Kent House, které kromě příběhu samotného připomíná také dějiny českých a moravských Židů. Kongregace, kterým Memorial Scrolls Trust svitky Tóry zapůjčil, jim věnují zaslouženou pozornost. Uvědomují si hodnotu paměti každého jednotlivého svitku a rozvíjejí řadu projektů, které slouží k poznání života židovské komunity na území Čech a Moravy. Na všech těchto projektech Židovské muzeum v Praze spolupracuje.
 
Projekt výzkumu českých svitků Tóry a povijanů na Tóru v Memorial Scrolls Trust v Londýně finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
 

K výstavě vychází stejnojmenný katalog.

 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na:
http://194.228.42.89/zmp/druhy_zivot_ceskych_svitku/
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
8. 11. 2006

ŽIDOVSKÉ ŠKOLSTVÍ
 
Výstava ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze
 
Od 9. listopadu do 3. prosince 2006
 
Pedagogické muzeum J. A. Komenského, Valdštějnská 20, Praha 1
Výstava je otevřena denně kromě pondělí od 10 do17 hodin
 
Kurátor výstavy: Arno Pařík
 
Židovské vzdělávání má dlouhou tradici již od biblických dob. K vyučování pod vedením otce nabádá hned první odstavec vyznání víry: „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat….“ (Dt 6:6-9). Povinnost vzdělávání se opakovaně připomíná zejména v 5. knize Mojžíšově a knize Přísloví. Vzdělávací principy Bible nalezly později uplatnění také v zásadách křesťanské a muslimské výchovy.
Metody vzdělávání ve starém Izraeli předjímaly mnohé principy moderní výchovy. Povinná školní docházka do obecních škol od 6 let byla požadována již v 1. století př. o. l. Podporovat náboženské vzdělání se stalo důležitou povinností každé židovské obce. Obecní školy Talmud Tóra byly zřizovány pro nejmenší děti, jejichž rodiče si nemohli dovolit soukromého učitele. Účelem výuky v chederu (heb. místnost) bylo zajistit starším dětem základní znalosti hebrejštiny, Tóry, Mišny a židovských zákonů. Ti, kteří absolvovali cheder, postoupili kolem 15. roku do ješivy (dosl. sezení), školy vyššího vzdělávání, určené především ke studiu Talmudu. Podle této tradice vyučovali Židé své děti výhradně ve vlastních školách a s pomocí vlastních učitelů až do konce 18.století.
Teprve dekretem Josefa II. z roku 1781 byla židovským dětem povolena návštěva všech druhů domácích veřejných škol včetně univerzit. Při větších židovských obcích bylo současně podporováno zakládání normálních (sekulárních) židovských škol se státním dohledem a výukou němčiny, matematiky, zeměpisu a etiky. Většina německých židovských škol byla v Čechách zrušena koncem 19.století a nahrazena oddělenou výukou náboženství na školách veřejných. V předválečném Československu existovala vedle oddělené výuky judaismu na školách všeho druhu také řada samostatných židovských škol, jako byly např. obecná židovská škola v Praze, reálné židovské gymnázium v Brně nebo židovské gymnázium v Mukačevu. Významnou kapitolou v historii židovského vzdělávání v České republice tvoří rovněž ilegální vzdělávání dětí v terezínském ghettu a dalších koncentračních táborech.
Po válce vzhledem k velkým ztrátám nebyly židovské školy obnoveny a po komunistickém převratu v roce 1948 byla zrušena i tradiční výuka náboženství a později i výuka hebrejštiny na jazykových školách. Teprve po listopadu 1989 byla obnovena náboženská výuka při Židovské obci v Praze a později s pomocí americké Nadace Rolanda S. Laudera byla při pražské židovské obci založena mateřská školka (1994), základní škola Gur Arje (Lvíče, 1997) a nakonec gymnázium Or Chadaš (Nové světlo, 1999). V těchto školách se vyučuje podle standardních osnov, navíc je zde zastoupena i židovská výchova a výuka hebrejštiny. Vedle povinných předmětů mohou žáci navštěvovat různé kroužky hebrejštiny a židovských tradic, tematické semináře a besedy. Zvláštní odpolední programy židovské výchovy nabízí v Praze zařízení Bejt Elend, čistě náboženskou výuku navíc Židovská obec v Praze.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
12. 9. 2006

MELISSA SHIFF: ARK / ARCHA
Projekt ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze
 

Bývalá Malá Pinkasova ulička v areálu Pinkasovy synagogy

(na křižovatce ulic Široké a Valentinské)
 
Od 14. září 2006 do 14. ledna 2007
 

Video-skulptura ve tvaru gigantické lodi, kterou u příležitosti oslav 100. výročí založení Židovského muzea v Praze vytvořila pro prostor bývalé Malé Pinkasovy ulice kanadská mediální umělkyně Melissa Shiff. Silné vizuální podobenství, v němž se na pozadí dramatických událostí 20. století prolínají dějiny muzea jako archy schraňující důležité doklady židovské kultury v Českých zemích s dějinami a současným životem města.
 
Kurátorka: Michaela Hájková ( [email] michaela.sidenberg[at]jewishmuseum.cz)
 
Venkovní instalace ARCHA kanadské umělkyně Melissy Shiff bude vystavena v bývalé Malé Pinkasově uličce od 14. září 2006 do 14. ledna 2007 v rámci oslav stého výročí založení Židovského muzea v Praze, které je největším depozitářem židovského kulturního dědictví v diaspoře.
ARCHA je čtyři a půl metru vysoký objekt sestavený z akrylátových a hliníkových komponent. Po setmění se její stěny proměňují v trojrozměrnou promítací plochu, na niž je pomocí dvou uvnitř umístěných projektorů promítáno třicetiminutové video, které vypráví pohnutý příběh Židovského muzea a Židovské obce v průběhu minulého století. Video-socha odkazuje na muzeum jako na archu, která zachraňuje vzácné doklady židovského kulturního a náboženského dědictví, a na archiv, jenž pomáhá uchovat kulturní paměť národa. ARCHA však nevypráví pouze příběh jednoho muzea a jednoho etnika. Také odkazuje na ničivé síly, které ohrožují poslání muzea sbírat, seřazovat a třídit archiv; ať máme na mysli člověkem způsobené katastrofy ve 20. století (holocaust), nebo přírodní katastrofy (nedávné záplavy v Praze).
Shiff vysvětluje symboliku ARCHY těmito slovy: „Muzeum má podobné poslání jako Noemova archa v Tanachu (hebrejské Bibli) – jeho úkolem je zachraňovat vzácné předměty, které by jinak byly zničeny přírodními nebo jinými katastrofami. Proto se ARCHA ukázala být výstižnou metaforou nejen pro projekt o muzeu v obecném smyslu, ale především o tomto muzeu, v němž se během holocaustu podařilo zachránit tisíce a tisíce předmětů.“
 
Melissa Shiff se ve svých dílech zaměřuje na přetváření a obnovování židovských tradic a zvyků, skrze něž se snaží aktualizovat tradiční úzké propojení judaismu a myšlenky sociální spravedlnosti. Informace o projektech Melissy Shiff spadajících do oblasti uměleckého aktivismu (jako např. The Times Square Seder / Seder na Times Square a The Medium is the Matzo / Médiem je maces) jsou uvedeny v letošním zářijovém čísle amerického časopisu pro mediální umění Afterimage. Video-socha Melissy Shiff Elijah Chair / Eliášovo křeslo byla v roce 2004 vystavena v Goodkind Media Gallery Židovského muzea v New Yorku. Z jejích dalších výstav a videoinstalací zmiňme Gender Cuts/The Jew Under the Knife / Gendrový řez/Žid pod skalpelem o tématu rituální obřízky nebo Postmodern Jewish Wedding / Postmoderní židovská svatba, která byla letos na jaře k vidění ve Španělské synagoze v Praze. V nedávné době Shiff založila internetový obchod JAP – Jewish Art Projects/Products/Politics, v němž nabízí svoje nápaditě přetvořené rituální předměty. Obchod je možné navštívit buď prostřednictvím internetové stránky www.melissashiff.com, nebo na adrese www.japshopper.com.
 

Tento projekt je realizován za laskavé podpory následujících partnerů: Goodside Foundation, Hardesh Foundation, The Lee Foundation, The Davis Family, The Glina Family, The Warshafsky Foundation, Ministerstvo kultury České republiky, Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Embassy of Canada / Ambassade du Canada, 9 BRAN – Festival česko-německo-židovské kultury, JAP – Jewish Art / Products / Politics a SIEZA, s. r.o.
 

 

Obrázky k video-objektu jsou ke stažení na:

http://194.228.42.89/zmp/archa_press/
V případě použití snímků prosíme uvádějte: © JAP Projects Inc., 2006.

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
11. 9. 2006


ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE OTEVŘE BRNĚNSKOU POBOČKU
 
V září tohoto roku bude v Brně slavnostně otevřena první mimopražská pobočka Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze - Vzdělávací a kulturní centrum Brno.
Po deseti letech úspěšné existence pražského Vzdělávacího a kulturního centra, v roce, který probíhá ve znamení rozsáhlého kulturního projektu "Rok s židovskou kulturou - 100 let Židovského muzea v Praze", zahájí činnost druhá část centra, tentokrát se sídlem v Brně. Aktivity Vzdělávacího a kulturního centra Brno umožní zájemcům z moravského regionu snadnější dosah informací o židovské historii od nejranějších dějin až po období šoa, kultuře i tradicích. Školám, zájmovým organizacím i široké veřejnosti nabídne možnost účastnit se vzdělávacích a kulturních pořadů, besed, dílen, přednáškových cyklů a interaktivních výstav. Nezanedbatelnou součást nabídky služeb centra tvoří seznámení s nemovitými památkami dokumentujícími historii Židů a židovského osídlení v různých oblastech Moravy a Slezska. Činnost centra by neměla zůstat omezena pouze na Brno a jeho nejbližší okolí; naopak - záměrem je postupně navázat kontakty s vysokoškolskými, vědeckými a pedagogickými institucemi i v dalších městech na Moravě a ve Slezsku.
Vzdělávací a kulturní centrum Brno sídlí ve zvýšeném přízemí budovy na třídě Kpt. Jaroše 3, kde má k dispozici variabilní přednáškový sál pro 30-80 posluchačů vybavený potřebnou audiovizuální technikou.
Informace o připravovaných pořadech budou pravidelně uveřejňovány na stránkách měsíčníků KAM v Brně..., Roš Chodeš či Maskil, podrobnosti lze najít také na webových stránkách Židovského muzea v Praze www.jewishmuseum.cz/Brno .
 
Slavnostní otevření brněnské pobočky Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze proběhne ve středu 20. září od 15 hod. za účasti představitelů významných - nejen brněnských - veřejnoprávních, kulturních a vzdělávacích institucí. Hudební program zajistí skupina Ha Chucpa a její zvláštní hosté - Juraj a Tomáš Neufeldovi.
 
Kontaktní údaje:
Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze
pobočka Brno
tř. Kpt. Jaroše 3
602 00 Brno
 
MgA. Hana Drozdová (vedoucí, kulturní pořady)
[email] hana.drozdova[at]jewishmuseum.cz
tel.: 544 509 651, 775 054 790
 
Táňa Cihlářová (vzdělávací projekty)
[email] tana.cihlarova[at]jewishmuseum.cz
tel.: 544 509 652, 777 967 534
 

 

Tisková zpráva
16. 8. 2006


BESTII NAVZDORY
ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE 1906-1940

Výstava ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze
Od 17. srpna do 1. října 2006
 
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
Otevřeno denně 9:00 – 18:00 mimo soboty a židovské svátky
 
Kurátorka výstavy: Magda Veselská
 
Židovské muzeum v Praze je jedním z nejstarších židovských muzeí v Evropě. Výstava k stému výročí založení muzea sleduje historii jeho předválečných sbírek od doby vzniku v roce 1906 přes rok 1940, kdy byl muzejní spolek pečující o sbírky oficiálně zrušen, až do počátků Židovského ústředního musea, které bylo založeno v roce 1942.
 
Období vzniku muzea
Ohlédnutí a pokus o zachycení obrazu slavné minulosti byl v židovském prostředí ovlivněn zejména pokračující asimilací a liberalizací. Reakcí na tyto trendy byl rozvoj vědy židovstva, která chtěla prostřednictvím vědeckého zkoumání své historie a kultury posílit vnímání vlastní identity a nežidovskou veřejnost seznámit s židovskými hodnotami.
Úvahy o vzniku muzea začaly nabývat konkrétních obrysů především v souvislosti s pokračující asanací bývalého židovského ghetta v pražském Josefově a přilehlých čtvrtích. Arogantní a necitlivý přístup pražského magistrátu k zanikajícím památkám tehdy pranýřoval spisovatel Vilém Mrštík ve známé stati Bestia triumphans. Bezprostřední ohrožení několika synagog a modliteben pak bylo rozhodujícím impulsem k založení muzea, resp. muzejního spolku.
 
Činnost muzejního spolku
V roce 1906 se pod vedením Salomona Hugo Liebena, Augusta Steina a zástupců představenstev jednotlivých zbořených nebo ohrožených synagog zformoval Spolek k založení a vydržování židovského musea v Praze. Vynaložením velkého úsilí se jeho představitelům podařilo vyrvat ze spárů bestie alespoň část liturgických předmětů ze zničených pražských synagog.
Během činnosti spolku se zpočátku skromná sbírka rychle rozrůstala. První expozice byla otevřena již v roce 1909 v pronajatém bytě v Benediktské ulici. Druhou rozsáhlejší expozici spolek umístil v roce 1912 do prostor nové budovy pražského pohřebního bratrstva v Josefovské, nyní Široké ulici. Po přerušení činnosti první světovou válkou spolku opět vyšlo vstříc pražské pohřební bratrstvo a nabídlo mu pro stále rostoucí sbírky svou obřadní budovu, kde byla v roce 1926 otevřena třetí muzejní expozice. Možnosti rozvíjet muzejní sbírky ale záhy omezila hospodářská krize, což však na druhé straně také znamenalo otevření prostoru pro profesionální péči a inventarizaci sbírkových předmětů.
Navzdory politickým událostem v letech 1938-1939 se muzejní spolek rozhodl ve své činnosti pokračovat, v květnu 1940 byl ale spolu s dalšími židovskými spolky a organizacemi na příkaz nacistů oficiálně zrušen. Bestie udeřila znovu, jiná a přece podobná. Sbírka byla v obřadní budově pohřebního bratrstva zpřístupněna i nadále a péči o ni převzala pražská židovská obec. Teprve na sklonku roku 1941 byla v souvislosti s dalšími protižidovskými nařízeními pro veřejnost definitivně uzavřena.
 
Židovské ústřední museum
Když pracovníci pražské židovské obce iniciovali na jaře roku 1942 vznik Židovského ústředního musea, které by zachránilo vybavení synagog, knihy a archiválie zrušených židovských obcí na území Protektorátu, mohli své argumenty opřít nejen o více než třicetiletou přítomnost židovského muzea na území Prahy, ale i o výjimečný příklad židovské muzejní sbírky.
Nakonec tak vzniklo Židovské ústřední museum a sbírka předválečného pražského židovského muzea do něj byla postupně začleněna. Předměty z ní tvoří dodnes klíčové výstavní a sbírkové předměty Židovského muzea v Praze.
 
K výstavě vychází stejnojmenný katalog. Více >>>
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na:
http://194.228.42.89/zmp/bestii_navzdory_press/
V případě použití snímků se dotyčný zavazuje uvést, že se jedná o fotografie sbírek Židovského muzea v Praze, na které má Židovské muzeum v Praze výhradní autorská práva.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
23. 8. 2006


EVROPSKÝ DEN ŽIDOVSKÉ KULTURY
3. září 2006

 
P R A H A
ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE
Den otevřených dveří
V neděli 3. 9. 2006 bude od 10 do 13 hodin zpřístupněn pro veřejnost Židovský hřbitov na Žižkově ve Fibichově ulici. Více informací >>>
 
B R N O
Den otevřených dveří
- V neděli 3. 9. 2006 bude od 10 do 16 hodin zpřístupněna pro veřejnost brněnská synagoga na Skořepce č. 13. V 10 a v 15 hodin bude umožněna prohlídka s průvodcem - židovský hřbitov (ul. Nezamyslova): 8 – 18 hod; v 9,30 a 14 hod prohlídka s průvodcem
 
- Kulturní a vzdělávací centrum rabína Federa, tř. Kpt. Jaroše 3, 4. patro: 14 – 17 hod, dokumenty o židovských památkách jižní Moravy, prodej knih o památkách
V knihovně KVC RF, tř. Kpt. Jaroše 3, čtvrté patro, budou od 14 do 17 hodin průběžně promítány filmové dokumenty o židovských památkách jižní Moravy. Budete si zde také moci koupit knihy a mapky s židovskou tematikou, případně se seznámit s knihovním fondem a shlédnout výstavu fotografií z Izraele.
 

- Výstava fotografií P. Mandla a Z. Prudilové z Izraele
Místo konání: tř. Kpt. Jaroše 3, 4. patro
 
- Mimobrněnské hřbitovy: Ivančice (9 - 12 a 13 – 17 hod.), Boskovice od Břeclav, Holešov, Lomnice, Třebíč (10 – 16 hod.)
 
- Židovský hřbitov v Brně-Židenicích bude pro návštěvníky otevřen od 8 do 18 hodin.
Prohlídka s průvodcem se uskuteční až v neděli 10. 9. 2006 v 9:30 a ve 14 hodin
 
P L Z E N
při příležitosti Dne židovské kultury bude do obou plzeňských synagog vstup včetně průvodcovských služeb zdarma. kontakt Hana Švábová tel. 377 223 346
 
T E P L I C E
Dny Židovské kuchyně budou v termínu 13.9.2006-17.9.2006 v Hotelu Prince de Ligne v Teplicích .Slavnostní zahájení bude provedeno za přítomnosti velvyslance státu Izrael,primátorů a starostů obci na území Severozápadních Čech to je na území,kde má Židovská obec Teplice svoji působnost,průmyslníků a představitelů veřejného života.
 
Při příležitosti Dnů Židovské kultury otevřeme v měsíci září stalou expozici v restaurované obřadní síni lounského hřbitova výstavu s názvem „Historie Židů v Lounech“
 
O L O M O U C
3. září koncert na náměstí v Olomouci – Pressburger Klezmer band, od 16 00 hod.

 

Tisková zpráva
21. června 2006


O SVITKU
Od 22. června do 26. července 2006
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
Otevřeno denně 9:00 – 18:00 mimo soboty
Kurátorka výstavy: Olga Sixtová
 
Nová výstava Židovského muzea v Praze, nazvaná jednoduše O svitku, představí zhruba jednu desetinu z necelých 600 svitků, které jsou uloženy v muzejních sbírkách. Užití starobylé knižní formy svitku je dnes v Evropě specifické pouze pro židovskou kulturu, s níž Židovské muzeum v Praze po celý tento rok soustředěně seznamuje českou veřejnost v rámci v rámci Roku s židovskou kulturou – projektu k oslavám stého výročí svého založení.
Podobu svitku si v židovské kultuře uchovává především svitek Tory (Pentateuchu), ústřední obřadní předmět judaismu. Z pergamenového svitku je v synagoze předčítána také biblická kniha Ester a některé další texty. Na výstavě budou zastoupeny všechny typy obřadních svitků, jejichž krása spočívá především v kaligrafii hebrejského písma. Největší pozornost bude proto věnována privátním svitkům Ester, které na rozdíl od těch synagogálních bývají zdobeny, například ornamentálním dekorem nebo celými cykly ilustrací k příběhu Mordechaje a Ester. Svitky Ester zdobené akvarelem, perokresbou i rytinami dostanou na výstavě jedinečný prostor, který divákovi umožní potěšit se jejich krásou doslova v celé délce, dosahující i několika metrů. Zdobené svitky Ester ve sbírce Židovského muzea pocházejí z Itálie, Nizozemí, Německa a Čech v době od 17. do 20. století.
Biblická kniha Ester se také stala modelem pro žánr lokálních a rodinných svitků, které líčí zázračné zachránění jednotlivce či celé obce v ohrožení života. Lokální historie i obecnější obraz nejistého postavení příslušníků židovské komunity v nich ožívá často nečekaně barvitým způsobem v konkrétních příbězích, zapsaných jejich nechtěnými aktéry bezprostředně po události. Nejstarší z událostí zachycených v textech těchto svitků, vybraných z rukopisné sbírky Židovského muzea, se odehrála roku 1622 v Praze, nejmladší roku 1866 v Sušici.
Svitek si svou inspirativnost uchovává i pro moderní výtvarné umělce, ať už vytvářejí výtvarný doprovod ke knize Ester, nebo se formou svitku a jeho tradiční výzdobou nechávají ovlivnit v původní tvorbě. Přitažlivost této formy dosvědčí ručně kolorovaný tisk od avantgardního ruského židovského výtvarníka El Lissického (1890-1941), vydaný v Moskvě roku 1917. Na výstavě budou představeny také návrhy ilustrací ke svitku Ester, které v posledních měsících vznikly v mobilní dílně výtvarníka a divadelníka Matěje Formana v jižní Francii. Jeho akvarelové skici by měly v budoucnu vést k vytvoření celého cyklu ilustrací ke knize Ester. Výstavu O svitku volně doprovází instalace Markéty Vogelové Cudlínové v Libeňské synagoze (16. 6. – 6. 7. 2006), kde autorka vedle souboru velkoformátových olejomaleb vystavuje také monumentální textilní svitek s tématem zrození pouště, volně inspirovaný biblickými knihami Genesis a Exodus i zážitkem pouštní krajiny Izraele.
Křehkost vystavovaných exponátů je důvodem omezeného trvání výstavy, která bude v Galerii Roberta Guttmanna v Praze otevřena po dobu pouhých pěti týdnů.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/o_svitku_press/.
V případě použití snímků se dotyčný zavazuje uvést, že se jedná o fotografie sbírek Židovského muzea v Praze, na které má Židovské muzeum v Praze výhradní autorská práva.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
14. června 2006


Pražská muzejní noc v Židovském muzeu v Praze
Židovské muzeum v Praze se zúčastní Pražské muzejní noci, která proběhne v pražských muzeích 17. června. Od 22.30 do 01.00 hodin bude otevřena Maiselova a Španělská synagoga. V obou synagogách budou po celou dobu probíhat komentované prohlídky.
V Maiselově synagoze bude otevřena stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě I. – od počátku osídlení do počátku emancipace. Expozice shrnuje historické údaje o vzniku židovského osídlení v Čechách a na Moravě, právním a sociálním postavení Židů ve středověkém státě a také představuje tradiční židovskou vzdělanost významných učenců židovských obcí a zakladatele synagogy z období renesance Mordechaje Maisela.
Ve Španělské synagoze bude ke shlédnutí stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě II. – od počátku emancipace do současnosti, která seznamuje s dějinami židovské komunity v době osvícenství a emancipace, Rakousko-Uherska, První republiky, Protektorátu Čechy a Morava a v poválečných desetiletích. V Zimní modlitebně bude k vidění také expozice Synagogální stříbro, která představuje kultové předměty z Čech a Moravy ze sbírek Židovského muzea v Praze.
Ve Španělské synagoze bude od 20.30 v rámci festivalu 9bran možné také navštívit koncert mužského sboru Velké synagogy v Moskvě a Kantora Borise Finkelshteyna. Repertoár se skládá z velkých oratorií a částí židovské liturgie, která již přes 70 let nebyla uvedena v Rusku. Navíc sbor uvede skladby z židovského a ruského folklóru a nejpopulárnější skladby světové klasiky. Mužský sbor velké synagogy v Moskvě vystupoval již i v Carnegie Hall a spolupracoval s hvězdami jako je Placido Domingo.
 
Kontakt:
Židovské muzeum v Praze
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
16. května 2006


PRAŽSKÉ GHETTO V OBRAZECH
Výstava ke 100. výročí založení Židovského muzea v Praze
Od 17. května do 28. srpna 2006
Muzeum hlavního města Prahy, Na Poříčí 52, 180 00 Praha 8
Otevřeno denně mimo pondělí 9 – 18 hod.
Kurátor výstavy: [email] PhDr. Arno Pařík
 
Výstava „Pražské ghetto v obrazech“ představuje na 200 cenných obrazových dokumentů z 18. až 20. století, které zpřítomňují hlavní památky pražského Židovského Města. Výstava je členěna do třech základních tematických oddílů. První část je věnována ukázkám rabínských a rodinných podobizen obyvatel ghetta. Hlavní pozornost je však soustředěna na nejvýznačnější památky ghetta, tedy především na Staronovou synagogu a Starý židovský hřbitov. Samotné Židovské Město zachytili pražští malíři především v době jeho přestavby, která také vedla ke vzniku Židovského muzea.
 
Některé z obrazů pražského ghetta
Osvícenství přineslo do života obyvatel pražského ghetta významné změny. Nová potřeba reprezentace emancipující se společnosti dala vzniknout celé portrétní galerii duchovních představitelů pražské židovské obce, stejně jako portrétům příslušníků patricijských a podnikatelských rodin Židovského Města. Na začátku 19. století pracovali pro objednavatele z ghetta nejlepší pražští portrétisté, jako A. Bayer či A. Machek, o něco později byli autory těchto podobizen první židovští žáci pražské Akademie, jako Š. J. Arkeles, A. A. Pulzer nebo J. Bindele. Jedním z nejlepších pražských židovských portrétistů 19. století se stal I. J. Porges.
Staronová synagoga přitáhla pozornost umělců na počátku 19. století. Již ve 30. letech ji kreslili pražští vedutisté K. Würbs, V. Kandler nebo V. Morstadt. Jejich rytiny sloužily jako ilustrace pro nejstarší pražské průvodce. Interiér Staronové synagogy nakreslil J. V. Hellich či J. Mánes, jehož akvarel je nejvýznamnějším obrazem Staronové synagogy. Starý židovský hřbitov byl oblíbeným námětem několika uměleckých generací od konce 18. století. Prvním umělcem, kterého motivy ze hřbitova zaujaly, byl A. Mánes. Nejvýznamnějšími malíři Starého židovského hřbitova se však stali až B. Havránek a M. Wehli, kteří zachytili malebná seskupení náhrobků v okolí Pinkasovy synagogy s výhledem na Pražský hrad. Na židovském hřbitově také malovali J. Čermák a V. Hynais, J. Bubeníček, A. Wierer či J. Jilovsky. Pohledy ze Starého židovského hřbitova se staly rovněž oblíbeným námětem secesních grafiků.
Teprve rozhodnutí o asanaci Židovského Města a začátek jeho demolice koncem roku 1896 vyvolaly vlnu širšího zájmu umělců o stísněné uličky a omšelé domy pražského ghetta. Přestavba Josefova probíhala s největší intenzitou v letech 1897 až 1907, z nichž pochází nejvíce obrazových dokumentů. Ty vznikaly již se záměrem zachytit podobu rychle mizejících uliček a zákoutí ghetta. K nejvýznamnějším malířům tohoto období patřil krajinář a ilustrátor V. Jansa; mezi první malíře Židovského Města se řadí L. Marold, V. Hradecký, J. Jakesch a J. Douba. Na počátku 20. století namaloval své nejznámější pohledy ze Židovského a Starého Města A. Slavíček. Tehdy zde pracovali také J. Minařík, S. Feikl, A. Körber či A. Wierer. V početných replikách naivního malíře A. Kohna pokračovala tradice zdejších motivů až do 20. a 30. let 20. století.
Díky četným dílům několika generací pražských malířů a grafiků patří dnes paradoxně zbořené Židovské Město k nejlépe dokumentovaným částem staré Prahy.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/prazskeghetto/.
V případě jejich užití se dotyčný zavazuje uvést, že se jedná o fotografie ze sbírek Židovského muzea v Praze, na které má Židovské muzeum v Praze výhradní autorská práva.
 
Kontakt pro novináře:
Židovské muzeum v PrazeMuzeum hlavního města Prahy
Noemi HolekováAlexander Lukeš
Tel. 221 711 581; 603 867 285Tel. 224 223 696,l.123; 602 979 661
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz     E-mail: lukes@muzeumprahy.cz

Výstavu spolupořádá Městská část Praha 1

 

Tisková zpráva
2. květen 2006


Neztratit víru v člověka… Protektorát očima židovských dětí
Od 23. 5. do 18. 6. 2006 v Křížové chodbě Karolina v Praze, Ovocný trh 3, 116 36 Praha 1
Otevřeno denně kromě pondělí 10 – 18 hodin
Vstupné na výstavu: 20,- Kč a 10,- Kč pro školní skupiny
Kurátorka výstavy: Marie Zahradníková ( [email] marie.zahr[at]jewishmuseum.cz)
Úplné znění tiskové zprávy zde.
 
Téma holocaustu se v poslední době objevuje na veřejnosti poměrně často: bylo napsáno mnoho knih, natočena řada dokumentů, tématika byla začleněna do školních osnov i nového Rámcového vzdělávacího programu, realizují se projekty, jejichž předmětem je pátrání po zmizelých sousedech, kteří v průběhu druhé světové války zmizeli z měst a obcí, kde jejich předci celá staletí žili. Právě devadesátá léta byla také jakýmsi psychologickým přelomem pro ty, kteří hrůzy holocaustu zažili osobně: někteří z nich začali vzpomínat, vydávat svědectví, účastnit se besed se školami, vedeni jediným motivem: Aby se TO nezapomnělo, aby se TO již nikdy nemohlo opakovat. Že jde o tematiku aktuální, dokazují i současné snahy popíračů holocaustu, kteří na podzim roku 2005 začali rozesílat do českých škol brožuru popírající holocaust, včetně existence plynových komor.
Záměrem nového vzdělávacího projektu je prostřednictvím putovní panelové výstavy zprostředkovat především žákům a studentům základních a středních škol seznámení s židovskou menšinou žijící na našem území v době před vypuknutím druhé světové války a přiblížit ji náročné téma holocaustu. Výstava dětem a mladým lidem představí různé aspekty života Židů v Protektorátu Čechy a Morava, a to z pohledu jejich tehdejších vrstevníků. Doprovodné programy a materiály jim umožní poznávat danou problematiku aktivně. Celý projekt bude možno začlenit do výuky dějepisu, základů společenských věd, ale i výtvarné a estetické výchovy. Pokrývá i některá průřezová témata definovaná Rámcovým vzdělávacím programem pro ZŠ a SŠ (zejména Multikulturní výchovu a Výchovu demokratického občana).
 
Koncepce výstavy: Výstava je realizována na 20 výstavních panelech. Její koncepce spočívá ve využití konkrétních osudů jednotlivých židovských dětí a rodin. Vycházíme z toho, že vyprávět osudy jednotlivců je pro pochopení minulosti mnohem přínosnější než pouhý výčet faktů, čísel a dat.
Pro skutečné přiblížení problematiky očima dětí byly využity autentické materiály, často vytvořené právě dětmi: úryvky z deníků, korespondence, kresby ze sbírky dětských kreseb z Terezína, dětské časopisy, fotografie dětí, dobový tisk a další obrazové i tištěné dokumenty. Svědectví vrstevníků umožní žákům a studentům lépe se vcítit do událostí třicátých let, druhé světové války a zejména do situace perzekuované židovské menšiny.
Prostřednictvím prvního výstavního panelu budou mladí návštěvníci vtaženi do příběhu šesti svých vrstevníků, kteří se jim zde nepředstavují jako ubohé, osudem stíhané židovské děti, ale jako úplně obyčejné děti, které žijí ve třicátých letech spokojeným životem v kruhu své rodiny a přátel. Na dalších panelech jsou na pozadí válečných událostí rozvinuty jejich osudy a osudy jejich rodin v průběhu válečných let. Tyto „děti“ jsme volili tak, aby jejich příběhy pokryly celou škálu událostí a podaly tak pokud možno komplexní obraz situace Židů za 2. světové války (jsou mezi nimi např. ukrývané dítě, Wintonovo dítě, dítě s polovičním židovským původem atd.). Při doprovodném programu budou účastníci pracovat s výstavou ve skupinách, z nichž každá bude sledovat jeden dětský osud, který v závěru porovná s osudy ostatních pěti dětí. Samostatná práce žákům a studentům umožní pochopit, že válečné události a proces holocaustu nejsou jen dějinnými fakty, ale také příběhy konkrétních lidí. Přestanou tyto události vnímat černobíle a uvědomí si, že jejich oběťmi a strůjci nebyli dějiny, ale lidé jako jsou oni sami.
Výstava není uzavřena koncem války, ale reflektuje i poválečné osudy Židů, jejich návraty, ať už z koncentračních táborů nebo z ciziny. Poslední výstavní panel je věnován rozloučení s našimi šesti „dětmi“ pohledem na jejich poválečný a současný život.
Součástí instalace bude i interaktivní webová stránka, na které se návštěvníci dozví více o událostech o osobách představených na výstavě a budou si moci stahovat i archivní dokumenty, pocházející z archivu Židovského muzea v Praze.
Jako doprovodné programy k výstavě se uskuteční každodenní projekce dokumentů ve výstavních prostorách a několik besed s pamětníky – těmi z dětí, které jsou představeny na výstavě a které holocaust přežily. Besedy s pamětníky budou natáčeny a v digitální podobě archivovány pro další využití. Osobní setkání s pamětníkem, jeho vyprávění a možnost se sám ptát, tvoří důležitý pedagogický moment, navíc je spojnicí historie se současností a tvoří z projektu aktuální téma. Zároveň musíme pamatovat na to, že pamětníci stárnou a že nyní je jedna z posledních možností, kdy se s nimi mladí lidé (ale samozřejmě nejen mladí) mohou osobně setkat.
Více informací naleznete na www.neztratitviru.net
Výstava byla realizována s finanční podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Státního fondu kultury ČR a Ministerstva kultury ČR.
 
Výstava bude zahájena v Křížové chodbě Karolina v Praze 22. května 2006, za účasti pamětníků a těch z „dětí“ představených na výstavě, které holocaust přežily. Úvodní proslov pronese ministryně školství ČR Petra Buzková.

 

Tisková zpráva
24. dubna 2006


HEAR OUR VOICE – SLYŠ NÁŠ HLAS
Hudební projekt, který dává hlas předčasně umlčeným

 
Avšak já věřím, že dneska jen spím,
Že se svým dětstvím se navrátím.

 
Hanuši Hachenburgovi bylo 13 let, když byl deportován do Terezína. Během svého nuceného pobytu v tomto ghettu napsal mnoho působivých básní. Jeho hlas byl umlčen 18. prosince 1943 v plynové komoře v polské Osvětimi.
 
Unikátní hudebně vzdělávací projekt Hear Our Voice – Slyš náš hlas, vytvořený britskou organizací Hackney Music Development Trust se sídlem v Londýně, chce prostřednictvím umění upozorňovat mladé lidi na nebezpečí předsudků či pronásledování a pomoci jim vyjádřit vlastní pocity k aktuálním tématům rasové nesnášenlivosti a intolerance. Projekt vyvrcholí veřejným vystoupením, při němž bude představeno pro tuto příležitost nově vytvořené hudebně-divadelní dílo, které se bude skládat z básní, deníkových zápisů a dopisů napsaných dětmi během holocaustu.
 
Hackney Music Development Trust (Londýn), Internationales Kammermusik Festival (Norimberk) a Židovské muzeum v Praze spolupracují s významnými pedagogy, kteří ve všech třech městech připravují žáky a studenty na společné vystoupení v angličtině, němčině a češtině. Nové dílo při něm posluchačům představí téměř stovka mladých lidí spolu s Fürth Streichhölzer Youth Orchestra pod taktovkou dirigenta mezinárodní pověsti Petera Selwyna.
Britští skladatelé Jonathan Dove a Matthew King, režisérka Clare Whistler a česká filmová režisérka Marta Hrubá (oceněná na několika festivalech za film „Věci“) tak spolu se studenty vytvářejí na základě libreta Tertie Sefton-Green působivé drama, v němž dnešní mladí lidé dávají hlas slovům dětí, které byly předčasně umlčeny – dětem holocaustu.
 
Projekt má tři fáze:
 
1. Inovace školní práce
Nově vytvořené materiály pro učitele představí téma holocaustu prostřednictvím umění – s použitím literatury, hudby, výtvarného umění a dramatu. Materiály přitom budou moci být využity nejen pro daný projekt, ale i v budoucnu. Studenti navštíví významné historické památky či muzea a setkají se s pamětníky holocaustu.
 
2. Tvůrčí workshopy
Umělci vedou v každé zemi workshopy, aby podnítili tvůrčí reakce studentů na libreto Tertie Sefton-Green. Studenti tak mohou rozvinout řadu dovedností a technik v oblasti komponování, hlasové a dramatické interpretace, hry na hudební nástroj, vizuálního umění a natáčení filmu.
 
3. Vystoupení a zájezd
Skladatelé Jonathan Dove a Matthew King začlení hudební představy, které studenti rozvinou, do konečné podoby hudebně-dramatického projektu. Toto umělecky přesvědčivé dílo tak bude současně obsahovat i reakce dnešních studentů na slova napsaná dětmi, které prožily holocaust. Mezinárodní zájezd pro studenty ze všech zemí začne premiérovým vystoupením v Londýně v červenci roku 2006 a poté bude pokračovat v Německu a v České republice. Vystoupení v daném městě vždy doprovodí výstava výtvarných prací studentů vytvořených v rámci projektu při workshopech.
 
VYSTOUPENÍ
 
Velká Británie
UCL Bloomsbury Theatre
15. července 2006 v 19.30 hod.
16. července 2006 v 14.30 hod.
Kontakt: 020 7388 8822; www.thebloomsbury.com
Výstava v Jewish Museum
 
Německo
Stadttheater Fürth
18. července 2006 v 19.30 hod. Kontakt: 0911 974 2410; theaterkasse@fuerth.de; www.stadttheater.fuerth.de Výstava v Nürnberg Dokuzentrum
 
Česká republika
Státní opera Praha
20. července 2006 v 19.30 hod.
Kontakt: 224 227 832; order@bohemiaticket.cz; www.bohemiaticket.cz; www.opera.cz
Výstava v Jubilejní synagoze
19. června – 23. července 2006
 

 

Tisková zpráva
5. dubna 2006


MELISSA SHIFF: PROMĚNA RITUÁLU – POSTMODERNÍ ŽIDOVSKÁ SVATBA
Od 6. dubna do 4. června 2006
Židovské muzeum v Praze – Španělská synagoga, Vězeňská 3, Praha 1
Vstup na výstavu pouze v rámci prohlídky stálých expozic Židovského muzea.
Denně 9:00 – 18:00 mimo soboty a židovské svátky
Kurátorka instalace: Michaela Hájková ( [email] michaela.sidenberg[at]jewishmuseum.cz)
 
Projekt mladé kanadské mediální umělkyně Melissy Shiff nabízí alternativní pohled na tradiční obřad židovské svatby. Vedena snahou po oživení ustrnulé, po staletí neměnné rituální praxe, jež by kreativním přístupem mohla získat nový význam udržitelný i v rámci dnešní plurality názorů a identit, se autorka rozhodla zinscenovat vlastní svatební obřad jako experimentální 'živou performanci'. Využila při tom celou škálu soudobých uměleckých postupů (prostorová instalace a choreograficky propracovaná performance dotvářená projekcí digitálního videa a počítačově manipulovaného fotografického obrazu) a intelektuálních strategií (kritika posvátného textu z pozice genderu a multikulturní zkušenosti). Výsledkem tohoto novátorského počinu se stal rituál s tradiční funkcí a novým, aktualizovaným obsahem.
V Židovském muzeu v Praze představí Melissa Shiff svůj projekt prostřednictvím dvacetiminutového videa, které vytvořila speciálně pro uvedení v rámci Roku s židovskou kulturou. Velkoplošná videoinstalace, jejíž akustickou složku tvoří klezmer-hiphopová fúze "Solomon and Socalled’s Hip Hop Khasene" hudebníků Sophie Salomon, Joshe Dolgina, Michaela Alperta a Davida Krakauera, kteří se živě představí pražskému publiku rovněž pod hlavičkou Roku s židovskou kulturou v rámci letošních ročníků festivalů RESPEKT a MOFFOM, bude umístěna v hlavní lodi Španělské synagogy.
 
O autorce: Ústředním tématem práce kanadské umělkyně Melissy Shiff je znovuobjevování, přetváření a obnovování židovských rituálů a kritické zkoumání židovského náboženství a kultury. Ve své práci se pohybuje mezi uměleckou tvorbou a aktivismem, využívá video i prostředky umělecké performance a instalace.
Postmoderní židovská svatba byla v jiném sestřihu zařazena do programu židovských filmových festivalů v Seattlu, Torontu a Buenos Aires a v květnu 2004 byla představena na konferenci Religious Witness pořádané New York University. Projekt je prezentován také na internetovém serveru Modiya, který se věnuje tématu vztahu judaismu a médií (http://modiya.nyu.edu/). V březnu 2002 autorka realizovala aktivistický happening nazvaný Times Square Seder Featuring the Matzo Ball Soup Kitchen (Seder na Times Square a maco ball soup kuchyně), v jehož rámci se pokusila prostřednictvím pesachových rituálů obrátit pozornost k problémům současného světa – hladu a bezdomovectví. Součástí tohoto projektu byla též video-skulptura Elijah Chair (Eliášovo křeslo) nacházející se dnes ve sbírkách Židovského muzea v New Yorku.
Novější instalace The Medium is the Matzo (Médiem je maces), rovněž vycházející z ikonografie svátku Pesach, byla veřejnosti představena v dubnu 2005 v Bronfman Center for Jewish Life na New York University.
Zatím poslední prezentací autorčiny práce bylo uvedení projektu Gender Cuts/The Jew Under the Knife (Gendrový řez/Žid pod skalpelem) v rámci skupinové výstavy Command J: Jewish Laws, Digital Arts (Příkaz J: Židovský zákon, digitální umění), která se konala v rámci konference nazvané ReJewvenation, pořádané jako součást kulturního festivalu na torontské univerzitě v říjnu 2005 (www.rejewvenation2005.com).
Melissa Shiff vystudovala umění na School of the Museum of Fine Arts v Bostonu a na Tufts University, je členkou Semináře pokročilých studií pro otázky židovské diaspory a nových médií na York University a členkou redakční rady internetového serveru Mosaica, který vytváří prostor pro on-line prezentaci židovského umění.
V nedávné době založila internetový obchod JAP – Jewish Art Projects/Products/Politics, v němž nabízí svoje nápaditě přetvořené rituální předměty. Obchod lze navštívit prostřednictvím internetové stránky www.melissashiff.com, kde lze také najít podrobnější informace o autorce a její práci.
Druhý projekt, který Melissa Shiff představí v rámci oslav stého výročí založení Židovského muzea v Praze v září 2006, je video-instalace ARK vytvořená pro prostor bývalé Malé Pinkasovy ulice.
 
Michaela Hájková
 
Židovské muzeum v rámci speciálního programu k výchově proti antisemitismu v ČR umožňuje v češtině prohlídku muzejního areálu s průvodcem za níže uvedené ceny. Tato prohlídka se koná vždy v neděli a o státních svátcích ve 14.00 hod.
Cena prohlídky: dospělí 65 Kč, děti do 6 let zdarma, děti 6-15 let, studenti a důchodci 35 Kč. Bližší informace Vám podá Rezervační centrum (U Starého hřbitova 3a, 110 00 Praha 1, tel. 222 317 191, fax: 222 317 181, e-mail: [email] rezervacni.centrum[at]jewishmuseum.cz). Zde si je také možno v rámci daného programu případně objednat prohlídku pro skupiny i v jiné dny nebo hodiny. Prodej vstupenek končí 30 minut před koncem zavírací doby.
 
Obrázky k instalaci jsou ke stažení zde. Melissa Shiff: Záběry z videoinstalace "Postmodern Jewish Wedding /Postmoderní židovská svatba", 2006; Židovské muzeum v Praze - Španělská synagoga, 6. 4. - 4. 6. 2006; © 2006 Melissa Shiff
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz; www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
5. dubna 2006


MAZAL TOV – HODNĚ ŠTĚSTÍ: Židovské svatební obřady – historie a současnost
Výstava je součástí cyklu Události židovského života
Od 6. dubna do 4. června 2006
Galerie Roberta Guttmanna, Praha 1, U Staré školy 3 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
Denně 9:00 – 18:00 mimo soboty a židovské svátky
Kurátorka: Dana Veselská
 
Přestože židovská komunita představuje po dlouhá staletí nedílnou součást naší společnosti, nesetkaly se zatím rodinné obřady této kulturní a náboženské pospolitosti s patřičným zájmem a pozorností okolí. Oč méně vznikalo v minulosti prací odborných, o to více se do povědomí široké veřejnosti zapsala např. líčení života venkovského židovského obyvatelstva v literárním díle Vojtěcha Rakouse. Tragické události druhé světové války a genocida českého a moravského židovského obyvatelstva nejen ukončily staletou historickou přítomnost Židů v mnohých našich místech či celých regionech, ale především zpřetrhaly rodinné a lokální vazby, čímž ovlivnily podobu obřadů spojených s během života, a také znesnadnily jejich studium a interpretaci.
Sňatek a manželství jsou v židovské společnosti úzce provázány s náboženským právem. Svazek muže a ženy je možné uskutečnit jen mezi Židy (židovská příslušnost je předávána matkou), případně mezi Židem a konvertitou k judaismu, proselytou. Svatební akt je přesně specifikovaným právním aktem, vycházejícím z hlubokých biblických a talmudských tradic. Má svá pravidla, která jsou nezávislá na pravidlech či zákonech majoritní společnosti, přesto byla jeho podoba mnohými zákonnými restrikcemi, především v 18. a 19. století ovlivňována.
Od biblických dob prošla podoba židovského náboženského sňatku pouze malými změnami. Manželský svazek je společenskou smlouvu mezi mužem a ženou, jejímž účelem je společné soužití a zplození potomků. Judaismus umožňuje za určitých podmínek manželství rozvést a po staletí také udržoval tradici levirátního, švagrovského sňatku.
Již od biblických dob má židovský svatební obřad dvě zásadní části – zásnuby (hebr. kidušin nebo erusin) a sňatek (hebr. nisuin). V minulosti byla mezi oběma částmi obřadu až roční prodleva, již dlouho se však konají zásnuby i sňatek v jeden den. Samotnému svatebnímu obřadu pod svatebním baldachýnem (hebr. chupa) předchází dohodnutí svatebních podmínek (hebr. tnajim), půst snoubenců, návštěva rituální lázně (hebr. mikve) a podpis svatební smlouvy (hebr. ketuba).
Ženich (hebr. chatan) a nevěsta (hebr. kala) jsou po obřadu bedekn (pokrývání hlavy nevěsty závojem) přivedeni pod svatební baldachýn. Ten je umístěn většinou uvnitř synagogy, i když kdysi bývaly svatby venku a večer – baldachýnem pak byla hvězdná obloha. Za přítomnosti dvou mužských svědků, obřadníka (tím nemusí být nutně rabín) a minjanu, deseti dospělých mužů, začíná první část obřadu – zásnuby. Jejich součástí je rituál obcházení ženicha nevěstou, požehnání nad vínem a požehnání zásnub, pití vína snoubenci a zasnoubení páru prostřednictvím prstenu, který ženich navlékne nevěstě.
Předělem mezi oběma částmi obřadu je předčítání svatební smlouvy. Poté proběhne vlastní sňatek, k němuž patří sedm požehnání (hebr. ševa brachot) a pití druhého poháru vína. Na závěr obřadu dochází k symbolickému rozbití předmětu jako připomínky zničení jeruzalémského Chrámu. Po krátké chvíli, kterou novomanželé stráví v soukromí, následuje hostina a svatební veselí, spojené s předáváním darů, zábavou a tancem.
Výstava, jíž předcházelo několik let příprav, přibližuje tradiční svatební obřad aškenázských Židů – jeho průběh a atributy. Fotografie, oděvy, prsteny, smlouvy, dary a řada dalších exponátů umožní učinit si plastický obraz o jedné z nejvýznamnějších událostí životního cyklu každého jedince a o jejím slavení židovskou komunitou v minulosti i současnosti.
 
Dana Veselská
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/svatba_press/. Dotyčný se zavazuje uvést, že se jedná o fotografie sbírek Židovského muzea v Praze, na které má Židovské muzeum v Praze výhradní autorská práva.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz; www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
1. 2. 2006


Muž, který si nedal pokoj
Příběh Josefa Poláka (1886-1945)

Výstava v Galerii Roberta Guttmanna pořádaná v rámci oslav stého výročí založení Židovského muzea v Praze je věnována Josefu Polákovi, významnému historikovi umění, muzejníkovi a organizátorovi kulturního života v předválečném Československu, osobnosti, která výrazným způsobem ovlivnila podobu Židovského muzea v Praze. Josef Polák se narodil v Praze, při studiu práv na české Karlo-Ferdinandově univerzitě se intenzivně věnoval i studiu dějin umění u profesorů Chytila, Hostinského a Matějky. Již v meziválečném období publikoval odborné texty se židovskými historickými tématy a činorodě se zapojil do společenského dění.
Vojenská služba během 1. světové války jej zavála na Slovensko, kam se vrátil i po vzniku Československa na podzim 1918. Dal se do služeb nové republiky a její ideály prosazoval ve funkci ředitele státního Východoslovenského musea v Košicích. V Košicích resp. na Slovensku rozvinul velmi progresivní a úspěšnou činnost v oborech muzejnictví, dějin umění, památkové péče a osvěty. Odborné aktivity soustředil především na výtvarné umění, jemuž věnoval jak převážnou část více než 220 krátkodobých výstav uspořádaných v košickém muzeu, tak řadu studií např. ve Štencově Umění. Ve 30. letech 20. století pracoval rovněž na inventáři uměleckých sbírek některých státních zámků a byl jedním z hlavních kurátorů výstavy Staré umění na Slovensku (1937).
Po návratu do Prahy byl Polák pro židovský původ ze státní služby vyhozen. V roce 1942 se stal hlavním kurátorem Židovského ústředního musea v Praze. Zde vytvořil koncepci budování sbírek, systém pro třídění, popis a evidenci liturgických předmětů, stanovil pravidla odborné péče. Byl autorem několika moderních prezentací, z nichž byla v plném rozsahu realizována jen expozice v Klausové synagoze. Navzdory faktu, že pro svůj židovský původ byl sám bezprostředně ohrožen na životě, se zapojil do odbojového hnutí. V srpnu 1944 byl zatčen gestapem. Jeho stopa se ztrácí v lednu 1945 v Osvětimi.
Pohnuté životní osudy a bohatá odborná činnost této činorodé osobnosti jsou dnes téměř zapomenuty. Do obecného povědomí je vrací právě zmiňovaná výstava a obsáhlý katalog.
 
Kurátorka: [email] Magda Veselská.
Od 2. února do 19. března 2006, denně 9:00 - 16:30 mimo soboty Galerie Roberta Guttmanna Praha 1, U Staré školy 3 (zadní trakt Španělské synagogy)

 

Tisková zpráva
6. 12. 2005


ROK S ŽIDOVSKOU KULTUROU - 100 LET ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE
V roce 2006 uplyne rovných sto let od vzniku Židovského muzea v Praze. Při příležitosti tohoto význačného výročí se Židovské muzeum obrátilo na další kulturní instituce v České republice, umělce, židovské obce i veřejné činitele, aby s jejich podporou i za přispění několika velvyslanectví a zahraničních kulturních středisek připravilo celoroční projekt s celostátní působností nazvaný „Rok s židovskou kulturou – 100 let Židovského muzea v Praze“.
 
Jeho základ budou tvořit akce samotného Židovského muzea. To je setrvale nejen nejnavštěvovanějším muzeem v České republice, ale do značné míry i symbolem, který zosobňuje moderní dějiny Židů v Čechách a na Moravě od jejich emancipace až do současnosti. Na projekty muzea navážou buď samostatné, nebo ve spolupráci se Židovským muzeem připravené akce divadel, muzeí, galerií, filmové a hudební přehlídky. Jednotlivé projekty představí tvorbu našich i zahraničních umělců, jejímž společným jmenovatelem bude židovské umění a kultura. Každý měsíc od ledna do prosince 2006 se tak na několika místech České republiky uskuteční kulturní program na židovské téma, který připomene významné výročí ŽMP, a současně upozorní na přínos židovské kultury a jejích hodnot v českém i mezinárodním kontextu. Celkově se na roku židovské kultury v České republice bude podílet více než 80 institucí, prozatím je připraveno řádově na 70 akcí.
Oslavy sta let existence Židovského muzea v Praze koncipované jako Rok s židovskou kulturou ve svém celku umožní uvědomit si specifičnost židovského kulturního dědictví, ale též jeho tradiční propojení s českou kulturou a českým prostředím. Výročí muzea nabízí jedinečnou příležitost k přiblížení židovské kultury české veřejnosti. Židovské muzeum v Praze věří, že zamýšlená přehlídka se stane význačnou událostí, která v roce 2006 významně obohatí kulturní život v České republice.
Záštitu nad oslavami převzali primátor hl. města Prahy Pavel Bém, bývalý prezident ČR Václav Havel, ministr kultury Vítězslav Jandák, předseda Senátu Přemysl Sobotka a předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
 
PR: Jana Tomášková, jana@iam.cz, GSM: 602 255 961
Průběžně Vás budeme informovat podrobněji o jednotlivých programech Roku s židovkou kulturou.

 

Tisková zpráva
7. 9. 2005


“VAVRO ORAVEC” - Výstava k 90. narozeninám umělce
Galerie Millenium, Na Tržišti 5/370, Praha 1
8.9.2005 – 2.10.2005

V pražské Galerii Millennium bude otevřena výstava k 90. narozeninám Vavro Oravce. Malíř prožil své mládí na Slovensku a po roce 1968 žil v exilu v Bernu ve Švýcarsku. Nejvýznamnější období jeho života je však podle jeho vlastních slov spjato s Prahou, kde našel svůj styl a poprvé se prosadil jako umělec, a kde také v 60. letech vznikly jeho nejzdařilejší obrazy a objekty. V roce 2000 umělec věnoval do sbírky Židovského muzea v Praze soubor 34 svých obrazů z let 1969 až 1999, které z nich počátkem roku 2001 uspořádalo hojně navštěvovanou výstavu ve Španělské synagoze. Židovské muzeum cítí závazek připomenout významné jubileum Vavro Oravce především domácímu publiku, a proto se rozhodlo uspořádat jeho výstavu v Galerii Millennium, známé kvalitními výstavami současného českého umění.
Vavro Oravec se narodil ve vesničce Tvrdošín na horní Oravě v roce 1915, vystudoval medicínu v Bratislavě a začal pracovat v nemocnici v Bardejově a Nitře. Za války vypomáhal na úřadu židovské obce v Bratislavě a jako vychovatel dětí vyloučených ze škol. Na podzim 1944 byl zatčen a deportován do Osvětimi a odtud do dalších koncentračních táborů. Po skončení války odešel Vavro Oravec do Prahy, kde na Karlově Univerzitě vystudoval stomatologii a začal pracovat jako zubní lékař. Ve volném čase zkoušel malovat. Nikdy předtím se to neučil, jeho jediným uměleckým školením byl za okupace tříměsíční přeškolovací kurs v ateliéru keramičky Júlie Horové a Šarloty Fischerové v Bratislavě. V Praze si doplňoval vzdělání na kurzech kreslení, později konzultacemi u svých přátel-umělců ze skupiny Máj 57, zejména u malířů Richarda Remunda a Roberta Piesena. Poprvé vystavoval se skupinou malujících lékařů v roce 1955 v Divadle E. F. Buriana.
Tři samostatné pražské výstavy v letech 1959, 1962 a 1965 přinesly výsledky jeho vlastního uměleckého vývoje. Maloval pomalu, trpělivě, v soustředěném hledání a intenzivní práci. Nikdy nezískal technickou jistotu a zručnost profesionálů, tento nedostatek se však v jeho obrazech stal spíše předností. Hlavní téma Oravcových obrazů dlouho tvořily portréty. Jsou to portréty imaginární, založené na hluboké vnitřní znalosti a spřízněnosti s osobou portrétovaného. Tváře dětí a mladých dívek, obklopených zvláštním smutkem, navazují na válečné zkušenosti. V exilu do jeho obrazů zase pronikly motivy, připomínající jeho prožitky z koncentračních táborů. K řadě portrétů přibyly podobizny jeho rodičů, příbuzných a přátel, stejně jako stylizované autoportréty. Mezi všemi převládá řada portrétů Franze Kafky, kterého maloval stále znovu a znovu, fascinován jeho dílem a přitahován tajemstvím jeho duše. Později namaloval také portréty spisovatelů Marcela Prousta, Roberta Walsera nebo Hermanna Hesseho, podobizny umělců Amedea Modiglianiho, Marca Chagalla nebo Paula Kleea. Podobizny Vavro Oravce vyzařují nedefinovatelnou citovostí a otevírají nám neobyčejný pohled do nitra lidské duše. U příležitosti jeho významného životního jubilea přejeme Vavro Oravcovi mnoho zdraví, klidu a spokojenosti: Ad mea ve esrim šana!
 
Kurátorem výstavy je PhDr. Arno Pařík a Galerie Millenium.
 
Výstava bude otevřena od 8. září do 2. října 2005 denně mimo pondělí od 12:00 do 18:00 hod.
 
V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese: Židovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1
Tel.: +420-221 711 511 Fax: +420-224 819 458
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
7. 9. 2005


“JIŘÍ JILOVSKÝ (1884 – 1958)” - PRAŽSKÝ MALÍŘ A GRAFIK
Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
8. 9. 2005 – 6. 11. 2005

Galerie Roberta Guttmanna připravila výstavu téměř zapomenutého výtvarníka Jiřího Jilovského, jehož jméno je dnes známo pouze několika sběratelům exlibris a drobné grafiky, ačkoliv jeho práce jsou zastoupeny v četných veřejných i soukromých sbírkách.
Jiří Jilovský se narodil 15. března 1884 na pražských Vinohradech v bilingvním rodinném prostředí, vychodil českou základní školu a své jméno používal jak v české, tak v německé formě. V roce 1900 začal proti vůli svého otce – tak jako mnozí z jeho generace - studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde nastoupil do ateliéru E. K. Lišky a Jakuba Schikanedera, učili jej však také Jan Preisler a Felix Jenewein. V roce 1904 přestoupil na Akademii výtvarných umění a do roku 1907 studoval ve speciálce Františka Thieleho. Po krátkém studijním pobytu v Mnichově se vrátil do Prahy, kde si v roce 1908 zařídil podkrovní atelier v Haštalské ulici č. 6, který užíval až do konce 30. let. V letech 1904 až 1909, 1912 a 1914 byl na studijních cestách v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii. Stal se členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, Hagenbundu a Svazu německých spisovatelů a umělců CONCORDIA. V roce 1915 se účastnil Panama-Pacific International Exposition v San Franciscu, první samostatnou výstavu uspořádal v únoru 1917 v Rubešově salonu v Praze, později vystavoval v Ústí nad Labem, Brně, Linci, Vídni, v Berlíně, Vratislavi, Hamburku, Mnichově, Drážďanech a St. Louis. Výstavu jeho ex libris mu v roce 1927 uspořádala Krasoumná jednota v pražském Rudolfinu.
Ještě za studií začal navrhovat pozvánky na plesy, taneční pořádky, svatební oznámení, pohlednice, plakáty na výstavy, knižní úpravy, průmyslovou reklamu a především exlibris, jichž se mezi léty 1904 a 1951 dochovalo v různých grafických technikách na 120. Jako autor volné grafiky si Jiří Jilovský získal jméno působivými listy staropražských motivů ze zákoutí Starého a Židovského Města, Malé Strany a Pražského hradu z let 1906 až 1914, které byly často vystavovány a okamžitě vzbudily pozornost kritiky.
Jilovský vycházel z vrcholného secesního dekorativismu, který později ustoupil náladovým přírodním scénám. Ve dvacátých letech se zase inspiroval antickými symboly a alegoriemi. Od třicátých let jeho tvorba směřovala k jednodušší a kontrastní kresebnosti, věcnosti a znakovosti. Jilovského klientelu tvořila pražská židovská inteligence, především lékaři, právníci, technici, podnikatelé, ale např. i básník Oskar Wiener (1873-1944), s nímž Jilovského pojilo celoživotní přátelství.
Jiří Jilovský byl také schopný malíř: maloval především portréty a krajiny, dále městské pohledy, žánrové scény, zátiší a dekorativní kompozice. Od raných podobizen malovaných hladkou či šrafovanou technikou můžeme sledovat jeho vývoj až po volnější malířský projev, portréty ve stylu art deco či realistická plátna ze 30. let.
Od roku 1928 Jiří Jilovský pracoval jako jevištní výtvarník pro Nové německé divadlo v Praze. Z významnějších realizací uveďme Meyerbeerovu operu „Hugenoti“ (1928), Mozartovu „Figarovu svatbu“ či Shakespearovu hru „Romeo a Julie“ (1929). Mezi jeho nejzdařilejší divadelní realizace patřila scénická výprava k opeře Jaromíra Weinbergera „Švanda dudák“ (1929). Za své inscenace pro Nové německé divadlo obdržel Jilovský v roce 1931 státní cenu. V té době vytvořil pro pražské listy také karikatury řady hudebníků, např. A. Zemlinského, E. Schulhoffa, režiséra R. Stadlera nebo kritiků F. Adlera, E. Rychnovského a E. Steinharda.
Po nacistické okupaci českých byli v roce 1942 do terezínského ghetta postupně deportováni Jilovského sourozenci s rodinami, nakonec také Jilovského starší syn Hanuš. Pro ilegální korespondenci se svým synem byli dne 3. září 1943 zatčeni také Jiří Jilovský s manželkou Marií. Koncem září 1943 byli deportováni do věznice gestapa na Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl Jilovský poslán v únoru 1944 do Osvětimi a jeho žena do koncentračního tábora Ravensbrück. V listopadu 1944 se Jiří Jilovský dostal spolu s několika dalšími umělci do Sachsenhausenu, kde se stali členy tzv. „padělatelského komanda“. Koncem února 1945 byla padělatelská dílna evakuována do Mauthausenu, v březnu do tábora Schlier v Redl-Zipfu a nakonec do koncentračního tábora v Ebensee, který 6. května 1945 osvobodila americká armáda. Do Prahy se Jiří Jilovský vrátil 21. května 1945. V plynových komorách Osvětimi však zahynuli jeho synové Hanuš a Arnošt, mnozí z jeho sourozenců a dalších příbuzných. Jeho manželka Marie onemocněla v Ravensbrücku plicní tuberkulosou, které podlehla v lednu 1948. Od roku 1949 byl Jilovský členem Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze a krátce také členem nově založeného Svazu československých umělců. Zemřel po krátké nemoci 16. února 1958 v Praze ve věku 74 let.
Na výstavě jsou zastoupeny kresby, grafiky a obrazy Jiřího Jilovského ze sbírek Židovského muzea v Praze, Památníku Terezín, Národní Galerie v Praze, Národního muzea v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Muzea města Prahy. Všem za laskavé zapůjčení exponátů děkujeme.
 
Kurátorem výstavy je PhDr. Arno Pařík.
 
Výstava bude v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3 přístupná od 8. září do 6. listopadu 2005, denně od 9.00 do 18.00 hod., kromě sobot a židovských svátků.
 
V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese: Židovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1
Tel.:+420-221 711 511 Fax:+420-224 819 458
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
20.7.2005


“Kdo hledí na tento obraz, nezhřeší”
Židovské umění na pergamenu a papíru

Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
21.7.2005–28.8.2005

V rámci cyklu Prezentace sbírek Židovského muzea v Praze bude v Galerii Roberta Gutmanna otevřena šestitýdenní výstava, která poprvé představí veřejnosti soubor židovských náboženských obrazů a obrázků z období 18. a 19. století. Výstava dává nahlédnout do intimity světa tradičního židovství s jeho bohatou symbolikou čerpající z literárních textů i z folklóru.
Předměty z židovských domácností a synagog vybrané pro tuto výstavu nejsou předepsanými náboženskými náležitostmi. Jsou to obrázky nebo texty-obrazy, které vznikly jako projev lidové zbožnosti na okraji kanonických rituálů náboženského života a ustálily se jako jejich doplněk, ozdoba, komentář. Slovem i obrazovým symbolem odkazují k určité náboženské povinnosti i k základním konceptům judaismu, někdy se jako amulety dovolávají ochrany před újmami a pohromami. Jejich podstatným a někdy i jediným výrazovým a výtvarným prostředkem je hebrejské písmo, které je v židovství spolu s hebrejským jazykem považováno za svaté a obdařené tvořivými schopnostmi – vždyť pomocí Tory psané těmito písmeny Bůh tvořil svět.
Jejich tvůrci byli nejčastěji učení muži: školení písaři svitků Tory, mezuz a modlitebních řemínků i rabíni či studenti náboženských škol. Přirozeným materiálem pro jejich tvorbu byl pergamen a papír a jejich nejvlastnějším výrazovým prostředkem hebrejská kaligrafie, spolu se zvláštní technikou tzv. mikrografie (vytváření ornamentů i symbolů a figurativních motivů z textů psaných drobným písmem). Od konce 17. století se v židovském prostředí stala oblíbenou a všeobecně dostupnou výtvarnou technikou vystřihovánka z pergamenu či papíru. Vzácněji se setkáváme s obrázky malovanými na skle nebo s výšivkami. Poptávky po těchto předmětech se chopili i tiskaři a na výstavě jsou prezentovány jak nejstarší dřevořezy lidového charakteru, tak i rytiny a litografie z 19. století.
Nejpočetněji jsou na výstavě zastoupena synagogální šiviti, která od 18. století patří neodmyslitelně k výbavě synagog (nejstarší datované šiviti ve sbírce ŽMP pochází z r. 1772). Tato převážně kaligrafická díla jsou nejčastěji zdobena ornamentální perokokresbou, pro výstavu však byla vybrána také spíše ojedinělá, výtvarně bohatší šiviti. Dekorace židovských domácností - mizrach a ze ha-šulchan – jsou ve srovnání se šiviti nesrovnatelně jednodušší co do obsahu i funkce, jejich výzdoba je však o to volnější a pestřejší. Kromě těchto pravidelných prvků vybavení synagog a židovských domácností tu najdeme také amulety a textově-obrazové dekorace pro různé příležitosti židovského náboženského kalendáře. U jednotlivých předmětů pozorujeme vzájemné prolínání funkcí, textů i symbolů a nejednou bývá nemožné určit, který z účelů byl tím hlavním. Napříč jednotlivými typy se jako ozvěna vrací text vybízející coby memento mori k včasnému pokání a k dobrým skutkům. Citát z jednoho z těchto předmětů jsme také zvolili za název výstavy; zdá se nám totiž, že dobře vystihuje poslání společné všem těmto projevům lidové zbožnosti a víry: „Kdo hledí na tento obraz, nezhřeší“.
Výstavu připravila je Olga Sixtová, kurátorka sbírky rukopisů Židovského muzea v Praze.

Výstava bude v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3, přístupná od 21.července do 28. srpna 2005, denně od 9.00 do 18.00 hod. kromě sobot a židovských svátků.

V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese:
 
Židovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1
Tel.:+420-221 711 511 Fax:+420-224 819 458
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
13.4.2005


“Od té doby věřím na osud…”
Transporty portektorátních Židů do Pobaltí v roce 1942

Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
14.4.2005–10.7.2005

Výstava „Od té doby věřím na osud…“ Transporty do Pobaltí v roce 1942“, kterou připravilo oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze ve spolupráci s Památníkem Terezín a Institutem Terezínské iniciativy, je příspěvkem k 60.výročí konce 2.světové války.
Výstava se zabývá problematikou transportů vyslaných z terezínského ghetta před 26. říjnem 1942, kdy byly zahájeny deportace do Osvětimi. Její první část je věnována osudům českých židů odvezených mezi 9. lednem a 22. říjnem 1942 do Pobaltí, na území Německem okupovaného Lotyšska a Estonska. Druhá, připravovaná část, se bude týkat deportací do Běloruska a východního Polska.
Osudy českých Židů deportovaných do těchto míst nebyly dosud zdokumentovány. Pracovníkům oddělení holocaustu v čele s kurátorkou výstavy PhDr. Janou Šplíchalovou a Lukáši Přibylovi (filmaři a historikovi spolupracujícímu s Židovským muzeem v Praze) se však podařilo shromáždit unikátní kolekci archivních dokumentů. Namátkou jmenujme např. záznamy z procesů s výpověďmi nacistů a bývalých vězňů, které jsou uloženy v pobočce Bundesarchivu v Ludwigsburgu, archivu v Rize a jinde.
Natočené rozhovory s pamětníky budou na jaře roku 2006 prezentovány ve čtyřdílném dokumentárním filmu Lukáše Přibyla. Část materiálu nasbíraného při přípravě této filmové tetralogie mají možnost zhlédnout i návštěvníci výstavy.
Výstava přináší nejen řadu dosud málo známých informací o ghettech a táborech v této oblasti, ale i o životě vězňů, kteří sem byli násilně zavlečeni. Kurátoři preferovali autentické výpovědi před strohým faktografickým popisem historických událostí, dali prostor dojmům a individuální zkušenosti jednotlivců, kteří zažili a přežili tyto extrémní situace.
Výstava je objevná především tím, že poprvé upozorňuje na transporty českých židů do oblasti Pobaltí. Tyto unikátní materiály, získané během několikaleté rozsáhlé badatelské činnosti, jsou tak poprvé prezentovány v ucelené formě a obohatí tím či upřesňují znalosti o osudu transportů, které v roce 1942 opustily Protektorát Čechy a Morava směrem na východ.

Výstava vznikla za finanční podpory těchto partnerů: Řízení letového provozu České republiky, Česko – Izraelská smíšená.obchodní komora, Nadační fond obětem holocaustu.

Výstava byla připravována „ve spolupráci s Památníkem Terezín a Institutem Terezínské iniciativy a za finančního přispění Zahraničního ústavu Spolkové republiky Německo.“

Náš dík za laskavou podporu projektu patří Rabínu Normanu R. Patzovi a žákům jeho kongregace Sholom West Essex v Cedar Grove, New Jersey, USA, kteří věnovali 1 000 USD na podporu dalšího výzkumu zaměřeného na transporty českých Židů do koncentračních táborů v Bělorusku, pobaltských zemích a v Polsku.

Výstava bude v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3 přístupná od 14.dubna do 10.července 2005, denně od 9.00 do 18.00 hod., kromě sobot a židovských svátků.

V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese:
 
Židovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, 110 00 Praha 1
Tel.:+420-221 711 511 Fax:+420-224 819 458
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
23.2.2005


CYNTHIA BETH RUBIN & ROBERT J. GLUCK
STOPY HISTORIE: PUTOVÁNÍ ›MARSEILLSKÉ BIBLE‹

Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
24.2.2005-27.3.2005

Prezentace druhého projektu, který se koná v rámci tématického bloku nazvaného Místa paměti a je součástí cyklu Židovská přítomnost v současném vizuálním umění. Tento cyklus zaměřený na mapování vztahu současné vizuální kultury a judaismu, jehož kurátorkou je Michaela Hájková, probíhá v Galerii Roberta Gutmanna již třetím rokem a představuje díla domácích a zahraničních současných umělců, kteří ve svých dílech v nejrůznějších podobách reflektují motivy vztahující se k židovské kultuře, historii i k judaismu jako náboženskému systému.

Projekt „Stopy historie“ přináší fiktivní příběh hebrejského iluminovaného rukopisu ze 13. století, dnes známého pod názvem „Marseillská bible“. Jedná se o interaktivní instalaci, která tento rukopis představuje z různých stran: jako umělecké dílo, jehož estetika odráží vzájemnou blízkost tří stěžejních kultur středověkého Španělska, a zároveň jako mnohavrstevný narativní text.

Příběh rukopisu, jehož podoba svědčí o vzájemném prolínání židovských, křesťanských a islámských vlivů, dnes známe pouze zčásti; větší díl jeho putování zůstává obestřen tajemstvím. S jistotou víme pouze to, že vznikl v Toledu kolem roku 1260 a že v roce 1492, kdy došlo z rozhodnutí Ferdinanda Arragonského a Isabelly Kastilské k vypovězení Židů ze Španělska, sdílel osud vyhnanců. Je také doloženo, že v roce 1562 se načas objevuje v severogalilejském Safedu, který, ač pod otomanskou nadvládou, byl v té době významným centrem židovského mysticismu, jehož stoupenci usilovali o nápravu světa (Tikun ha-Olam). Následně ovšem opět mizí a znovu se objevuje až v roce 1884. Tehdy jsou tři jeho svazky za blíže nespecifikovaných okolností nalezeny ve fondu Městské knihovny v Marseilles (Bibliotheque Municipale Marseilles), kde se pod signaturou MS 1626 (I-III) nalézají dodnes.

Vyprávění, které projekt Stopy historie předkládá, je imaginárním příběhem odehrávajícím se na pozadí oněch několika doložitelných faktů. Není ovšem jednoduchým lineárním líčením, ale snaží se naopak pracovat s pojetím kultury jako fenoménu utvářeného vlivy, jež pocházejí z různých míst a jsou výsledkem setkávání vzájemně odlišných prostředí a etnik. Instalace kombinuje pohyblivý obraz a zvuk – dvě složky, které se proměňují a vrství v závislosti na tom, jak divák ovládá digitální povrch interaktivního prvku. Obrazy i zvuky jsou sice odvozeny z reálných situací, v rámci instalace jsou ale dále manipulovány způsobem, jímž dokáží zprostředkovat zážitky místa, pohybu a proměn přesněji, než jejich přímé, dokumentární přepisy. Obrazy se prolínají v jakémsi ustavičném tekutém pohybu a zvuky, volně přecházející jeden v druhý, se místy vzájemně překrývají.

Instalace Stopy historie je dílem dvou autorů odlišného zaměření. Hudba a obraz se sice v divákově prožitku vzájemně slévají, avšak obě komponenty se ubírají svými vlastními cestami, k jejichž spojení dochází pouze v určitém okamžiku. Obě složky, hudební i obrazová, byly autory vytvářeny na základě jejich vlastního vnímání nadčasového předmětu, který jako svědek dějin procestoval velkou část světa a může vyprávět mnoho příběhů.

Cynthia Beth Rubin je autorkou, jejíž uměleckou práci v oboru digitálních médií, které se věnuje již od počátku 80. let, lze bez nadsázky označit jako průkopnickou. Za svoje projekty prezentované v mnoha zemích světa a diskutované v odborném tisku zabývajícím se vztahem vizuálního umění a nových médií, získala řadu ocenění a grantů (the Connecticut Commission of the Arts, Memorial Foundation for Jewish Culture, New England Foundation of Arts aj.). Vystavovala mimo jiné na NY Digital Salon a prestižních přehlídkách novomediálního umění pořádaných organizacemi jako ArCADE, SIGGRAPH, ISEA a INA (Institut National de l’Audiovisuel). Cynthia Beth Rubin je absolventkou Antioch College a College of Art na Maryland Institute. V současné době vyučuje na Rhode Island School of Design. Podrobné informace o její tvorbě lze získat na internetové stránce www.cbrubin.net.

Robert J. Gluck je hudební skladatel, interpret a pedagog. Jeho skladby, do nichž vkládá zvuky a hudební motivy vycházející z tradice židovské kultury, jsou uváděny jak v USA tak v Evropě. Komponuje pro interaktivní performance a instalace, je ředitelem Studia pro elektronickou hudbu na univerzitě v Albany (University at Albany Electronic Music Studio) a podílí se též na vedení Nadace pro elektronickou hudbu (Electronic Music Foundation – www.emfinstitute.emf.org). Je absolventem tří prestižních newyorských hudebních škol (Julliard, Manhattan a Crane). Dále absolvoval studium na University at Albany, Yeshiva University, Reconstructionist Rabbinical College a na Rensselaer Polytechnic Institute. Ukázky z jeho tvorby a nahrávky živých vystoupení lze najít na internetové stránce www.electricsongs.com

Novináři i zájemci z řad veřejnosti budou mít jedinečnou možnost setkat se s jedním ze dvou autorů projektu, hudebním skladatelem a performerem Robertem J. Gluckem, který bude v Praze pouze na krátké návštěvě. R. Gluck bude ve středu dne 23.2.2005 přítomen na tiskové konferenci a při zahájení výstavy v Galerii Roberta Guttmanna; den po vernisáži, ve čtvrtek 24. 2. 2005 v 17.00 hod., bude prezentovat ukázky ze svých projektů a hudebních performancí ve Woodrow Wilson Center Velvyslanectví USA, Tržiště 13, Praha 1.

Instalace projektu bude v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3 přístupná od 24. února do 27.března 2005, denně od 9.00 do 16.30, kromě sobot a židovských svátků.

V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese:
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 1, 3
110 00 Praha 1
Tel.:+420-221 711 585, Fax:+420-222 749 300
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

Partneři projektu: U.S. Embassy Prague, Center for Jewish Art and Creativity, Los Angeles

 

Tisková zpráva
20.1.2005


VYDÁNÍ PŘÍLEŽITOSTNÉHO POŠTOVNÍHO ARŠÍKU
OSUD KRESBY PETRA GINZE „MĚSÍČNÍ KRAJINA“

Ministerstvo informatiky České republiky vydává dne 20. ledna 2005 příležitostný poštovní aršík s jednou známkou nominální hodnoty 31 Kč Osud kresby Petra Ginze „Měsíční krajina“.
Petr Ginz (1928-1944) se narodil v Praze v židovské rodině. Již na základní škole projevoval všestranné nadání a psal do školního časopisu. 24. října 1942 byl deportován do terezínského ghetta, kde dále psal články a kreslil obrázky, které se zachovaly díky jeho příteli, jenž přežil nacistické útrapy. Ginzovy kresby jsou deponovány v jeruzalémském Yad Vashem Art Museum.
Na známce je proslulá Ginzova kresba tužkou „Měsíční krajina“ zachycující pohled z Měsíce na planetu Zemi. Tragický osud Petra Ginze, který zahynul v Osvětimi na podzim r. 1944, měl smutné pokračování při havárii raketoplánu Columbia STS 107. Izraelský kosmonaut Ilan Ramon vzal s sebou do vesmíru faksimile Ginzovy kresby ve snaze vyplnit sny Petra Ginze po 58 letech. Avšak katastrofa ukončila po 16 dnech vesmírného výzkumu životy všech sedmi kosmonautů při přistávacím manévru 1. února 2003 a završila i pohnuté osudy Ginzovy kresby. Na známce je kromě kresby i portrét Petra Ginze. Známka je doplněna texty MĚSÍČNÍ KRAJINA – TEREZÍN – 1942-1944, PETR GINZ (1928-1944). Autorem grafické úpravy emise je ak. malíř a grafik Pavel Hrach, autorem rytin je grafik a rytec Václav Fajt. Známku o rozměrech 26 x 40 mm na výšku na aršíku o rozměrech 76 x 116 mm na výšku vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha, a.s. ocelotiskem z plochy v barvě černé kombinovaným barevným ofsetem. Na aršíku je zobrazen letící raketoplán Columbia. Aršík doplňuje text KRESBA PETRA GINZE SE NACHÁZÍ VE SBÍRKÁCH PAMÁTNÍKU YAD VASHEM ART MUSEUM, JERUZALÉM. K vydání známky byla kresba k publikaci poskytnuta laskavostí Památníku Jad Vasheem, který vítá iniciativu vedoucí k edici známky, zvěčňující památku chlapce Petra Ginze.

Se známkou se vydává obálka prvního dne vydání včetně příležitostného poštovního razítka. Kresba v obrazové části obálky znázorňuje start raketoplánu Columbia. Obálka je vytištěna ocelotiskem z plochy v barvě šedomodré.
Známka má katalogové číslo A 422 a platí od 20. ledna 2005 do odvolání. Aršík a obálku, kde je jak známka, tak razítko prvního dne vydání lze zakoupit v prodejně POSTFILA, Ortenovo nám. 16, Praha 7 nebo na hlavní poště v Jindřišské ul. u filatelistické přepážky.
Současně s aršíkem prezentovalo nakladatelství Trigon knižní novinku: Deníky Petra Ginze, která se v nejbližších dnech objeví na pultech našich knihkupectví.

Židovské muzeum v Praze
Česká pošta, s.p.
Svaz českých filatelistů

 

Tisková zpráva
19.1.2005


Aleš Veselý
TŘI BRÁNY
Projekt pro Pinkasovu ulici v Praze

Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
20.1.2005-13.2.2005

Výstava projektu Aleše Veselého na znovuoživení Pinkasovy uličky v Praze s názvem Tři brány zahajuje tématický blok nazvaný Místa paměti, jehož úkolem je představit projekty, které se zabývají možnostmi připomínání a interpretace historie ve veřejném prostoru. Projekt je součástí cyklu Židovská přítomnost v současném vizuálním umění, který probíhá v Galerii Roberta Gutmanna již třetím rokem a je zaměřen na mapování vztahu současné vizuální kultury a judaismu. Kurátorkou tohoto cyklu je Mgr. Michaela Hájková.

Pinkasova ulička, nacházející se mezi zahradou dnešního Uměleckoprůmyslového muzea, Starým židovským hřbitovem a Pinkasovou synagogou, je jedním z mála pozůstatků původní uliční sítě pražské čtvrti Josefova, která byla až do roku 1848 židovským ghettem.
V průběhu asanace, která na přelomu 19. a 20. století zasáhla do organismu Josefova a přilehlých částí Starého Města, musela jižní část Pinkasovy uličky ustoupit velkorysejšímu rozvržení uliční sítě a byla pohlcena dnešní Širokou ulicí. Z její původní délky se dochovaly necelé dvě třetiny. Kromě Pinkasovy synagogy byla v roce 1907 stržena veškerá okolní zástavba. Obytné domy nahradily zdi oddělující prostor někdejší veřejné komunikace od prostoru soukromých pozemků (zahrady UPM a Starého židovského hřbitova). Pinkasova ulička se v důsledku asanačních úprav stala jakousi odumřelou vénou; dnes je ovšem jedním z mála míst, která ještě mohou připomenout zmizelé židovské ghetto.
V současné době je Pinkasova ulička součástí soukromého pozemku spravovaného pražskou Židovskou obcí a Židovským muzeem v Praze a není běžně přístupná. Od veřejného prostoru komunikace je oddělena mříží, vstoupit do ní je možné pouze průchodem v jihozápadní předsíni Pinkasovy synagogy (dnes památník 80.000 obětí šoa pocházejících z Čech a Moravy, který je součástí prohlídkového okruhu Židovského muzea v Praze, stejně jako přilehlý Starý židovský hřbitov).
Skutečnost, že je ulička situována v těsném sousedství dvou významných a hojně navštěvovaných památek Židovského města, jež představují klíčová „místa paměti“ pražské historie, jednoznačně hovoří pro její oživení a zpřístupnění. Jako přirozené propojení areálu Pinkasovy synagogy s prostorem Starého židovského hřbitova může pro mnohé návštěvníky představovat zajímavou alternativu v prohlídkové trase muzea. Jelikož ovšem ulička ztratila svůj původní ráz i funkčnost, je pro ni třeba nalézt nový způsob prostorové interpretace. O to se pokusil profesor Aleš Veselý, který pro Pinkasovu uličku vytvořil projekt nazvaný prozaicky „Tři brány“.
Jedná se o sochařský environment v podobě tří bran, které vyplňují přibližně dvě třetiny dnešní délky uličky. První z bran je instalována tak, aby nerušila pohled na západní průčelí Pinkasovy synagogy s velkým vitrailovým oknem. Všechny tři brány jsou umístěny v koridoru ulice jako samonosné konstrukce, které nepotřebují další ukotvení v přilehlých zdech ani v budově synagogy.
Z obsahového hlediska představuje environment „Tři brány“ mnohovrstevnou strukturu odkazující k mnoha tématům. Tato mnohovýznamovost spočívá jednak v užití brány jako základního archetypu putujícího napříč světovými kulturami, náboženstvími a filosofickými systémy a jednak z unikátního umístění na rozhraní prostorů zcela protikladného charakteru: prostor živých (ulice) a mrtvých (hřbitov), prostor profánní (ulice) a sakrální (synagoga a hřbitov), prostor veřejný a soukromý. V době existence ghetta se navíc Pinkasova ulička nacházela téměř na jeho okraji, takže i dnes může připomínat jakousi pomyslnou hranici mezi dvěma kulturně, nábožensky a etnicky rozdílnými světy a zároveň být symbolem jejich vzájemného prolnutí.

Nová výstava v Galerii Roberta Guttmanna představí návštěvníkům model projektu v měřítku 1:10 v poměru k reálné situaci, počítačovou vizualizaci simulující průchod environmentem v podobě projekce a vybrané přípravné studie a technické nákresy Aleše Veselého.
Instalace projektu bude v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3 přístupná od 20.ledna do 13. února 2005, denně od 9.00 do 16.30, kromě sobot a židovských svátků.

V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese:
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 1, 3
110 00 Praha 1
Tel.: +420-221 711 585
Fax: +420-222 749 300
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
13.10.2004


Alexandr Brandejs a Adolf Wiesner: Mecenáš a jeho zeť
Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
14.10.2004 – 9.1.2005


Z historie jedné rodiny
Tato výstava připomíná pražskou rodinu Brandejsů a Wiesnerů, které sleduje v díle a osudech několika jejich příslušníků ve třech čtyřech generacích. Od roku 1848, kdy se narodil Alexander Brandejs, přes počátek 20.století, kdy vznikala nejvýznamnější část tvorby Adolfa Wiesnera až po druhou světovou válku, v níž někteří její členové zahynuli v koncentračních táborech a další unikli za cenu emigrace. Tato rodina se mimo jiné vyznačovala tím, že někteří její členové měli úzký vztah k umění a k českému národnímu hnutí. Hlavní pozornost je zde soustředěna ke dvěma jejím reprezentantům, kteří se svými činy a dílem zapsali do historie českého umění - mecenáši českých umělců Alexandru Brandejsovi a jeho zeti, pražskému umělci a portrétistovi Adolfu Wiesnerovi, jehož dílo je výrazněji zastoupeno ve sbírkách Židovského muzea v Praze.

Alexandr Brandejs a čeští umělci generace Národního divadla
Na počátku tohoto příběhu stojí výjimečná osobnost Alexandra Brandejse (1848-1901), suchdolského „bramborového mecenáše“, který byl podporovatelem ale hlavně přítelem předních českých umělců druhé poloviny 19.století. Rád se obklopoval jejich obrazy a byl dostatečně velkorysý, že věřil jejich talentu a v případě potřeby jim neodmítl pomoci. Byl v české umělecké společnosti známou postavou a na chvíle strávené na jeho statku v Suchdole u Prahy mnozí umělci a literáti ještě dlouho a rádi vzpomínali. Přesto se o jeho životě dodnes mnoho neví.
Dům dovedl Brandejs naplnit společenským ruchem a starými věcmi, pro které měl sběratelskou vášeň. Sbíral všechno – především knihy, obrazy a tisky, ale také staré zbraně, nábytek a textilie. Jeho důstojná postava s tváří orientálního vládce, věnčená majestátním plnovousem, byla vděčným modelem pro portrétování nebo postavy Brožíkových historických obrazů.
Brandejs na suchdolském zámečku vytvořil jakýsi malý dvůr, kde přijímal návštěvy většinou stejně mladých umělců, kteří velkorysé pohostinství spláceli svou společností a občas i svými díly. Brandejsovo přátelství a srdečné ovzduší mladé rodiny, nenucená družnost a rozmar suchdolských besed vytvářely pro umělce neobyčejně přitažlivé prostředí. Scházela se zde většina umělců tzv. generace Národního divadla. Na Suchdol rádi zajížděli malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Josef Tulka, Emanuel K. Liška, Antonín Chittussi, Albín Lhota, Jakub Schikaneder, Hanuš Schweiger, Václav Kavka, malíř koní a psů František Štraybel, sochaři J. V. Myslbek, Josef Mauder a Hugo Schüllinger, architekti Jan Zeyer a Antonín Wiehl, ze spisovatelů Julius Zeyer a Jaroslav Vrchlický, dále např. MUDr. Josef Thomayer nebo R. J. Kronbauer.

Vztah Alexandra Brandejse k umění poznamenal celé rodinné prostředí i osudy některých jeho dětí. Jeho nejstarší dcera Helena (1877-1975) se od dětství učila kreslit a malovat a později navštěvovala uměleckou školu Antonína Slavíčka. V roce 1903 odjela do Paříže, kde se seznámila s malířem Adolfem Wiesnerem, který byl tehdy již známým malířem. Jako Brandejs byl také Wiesner podporovatelem českého národního hnutí a obdivovatelem Mikoláše Alše, uctívaného prvního starosty spolku Mánes. Kvůli vydání jeho díla se také Brandejs a jeho budoucí zeť poprvé setkali.

Adolf Wiesner a Spolek výtvarných umělců Mánes
Adolf Wiesner (1871-1942) náležel ke skupině mladých umělců, kteří se sdružili v polovině devadesátých let 19.století ve Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1896 založili nezávislý časopis české moderny Volné Směry. Po studiích u Maxe Pirnera v Praze, Leona Pohla v Drážťanech a Otto Seitze v Mnichově se stal roku 1893 žákem Vojtěcha Hynaise, který tehdy zahajoval svoji výuku na pražské Akademii. Společně s J. Schusserem, V. Županským, A. Hofbauerem a O. Homoláčem patřil k první skupině Hynaisových žáků, která pracovala velmi usilovně a dosahovala nadějných výsledků. Jako první přinesli do českého umění závan nových uměleckých tendencí, usilujících především o ovládnutí barvy a světelné atmosféry v obraze.
Jako člen obrozujícího se Mánesa pod vedením St. Suchardy to byl právě Adolf Wiesner, který dal rozhodující popud k založení nezávislého uměleckého časopisu a požadoval, aby česká umělecká moderna mluvila k české veřejnosti o novém umění a svobodnějších uměleckých směrech ve vlastním měsíčníku. První číslo Volných směrů vyšlo v listopadu 1896 s jeho obálkou, na níž se mladý muž s paletou a štětcem v ruce dere trnitým houštím kupředu k umělecké svobodě, obrazu, který vyjadřoval odhodlání a naděje mladých umělců. V prvních ročnících Volných směrů publikoval své práce, přispíval do nich i svými texty a byl činný jako člen redakční rady. Byl rovněž mezi prvními, kteří usilovali o samostatné výstavní prostory pro nové české umění a spolu s ostatními vystavoval v roce 1898 na prvních památných výstavách spolku Mánes v Topičově salonu.
Na přelomu 19. a 20.století se Adolf Wiesner projevil nejvýrazněji také jako umělec. Byl malířem figurálních kompozic a portrétů, nejoblíbenější však byly jeho melancholické náladové krajiny a žánry, s úspěchem se věnoval také dekorativním úkolům. Wiesner byl rovněž přesvědčený podporovatel českých národních snah a člen Sokola, v němž po celé mládí aktivně působil jako cvičitel. V letech 1900 až 1910 pobýval převážně v Paříži, kde se stýkal s A. Muchou a dalšími českými umělci a vystavoval své obrazy v Salonu francouzských umělců. Po svém návratu do Prahy se stal jedním z předních pražských portrétistů. V roce 1916 uspořádal společně se svojí ženou Helenou výstavu v Rubešově galerii na Ferdinandově třídě v Praze, která představila jeho dílo pražské veřejnosti. Od té doby se stal vyhledávaným portrétistou pražské společnosti. Portrétoval mj, také St. Suchardu (1897), Alfonse Muchu (1900), R. Jesenskou (1903), herce Gustava Löwyho (1907), ing. Emila Kolbena (1920), JUDr. Julia Petcheka a další. Nejčastěji však portrétoval vlastní ženu Helenu, její sestru Irmu a další členy Brandejsovy rodiny. Jeho klientelou byla převážně pražská židovská společnost a to je také důvod, proč se jeho portrétů – kterých namaloval za svého života značné množství – tak málo zachovalo. Stejně jako životy jejich majitelů byla většina z nich zničena v době holocaustu.

Po okupaci Čech 15.března 1939 se většině Brandejsových vnuků podařilo uniknout do ciziny. Adolf a Helena Wiesnerovi však zůstali v Praze a 6.července 1942 byli deportováni do terezínského ghetta. Tři měsíce po příjezdu do Terezína Adolf Wiesner 10. října 1942 zemřel na celkové vyčerpání ve věku 72 let. Helena Wiesnerová pobyt v terezínském ghettu přežila. V únoru 1945 se dostala s tzv. švýcarským transportem do ciziny, odkud se vrátila po osvobození do Prahy. Později odjela za rodinou svého syna Reného do Anglii. Zde se dožila vysokého věku 98 let a do posledních chvil malovala svá květinová zátiší.
Ing. arch. René Wiesner (1904-1974), syn Heleny a Adolfa Wiesnerových, se stal pražským architektem a uznávaným odborníkem na projektování sklobetonových konstrukcí. Tato technologie byla ve třicátých letech velmi módní a dodnes najdeme v Praze mnoho příkladů jejího použití ve skleněných klenbách pražských pasážích. Svými projekty se ing. René Wiesner uplatnil např. při stavbě skleněného domu v Palackého ulici, Československého pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1937 nebo Masarykova sanatoria ve Vyšných Hágách na Slovensku. Dcera Brandejsovy nejmladší dcery Irmy (1882-1979) Karla si zase vzala za muže ing. Emila Weisse (1896-1965), který se v třicátých letech uplatnil v Praze jako zručný karikaturista, propagační grafik a autor plakátů. Za války i po ní působil jako politický karikaturista v anglických a amerických listech, do nichž později kreslil karikatury poválečných politických představitelů.
Generaci Brandejsových pravnuků na této výstavě zastupuje Erika, vnučka prostřední Brandeisovy dcery Otýlie Stiassné (1878-1920). Erika Stránská (1930-1944) byla v roce 1942 deportována do Terezína, kde žila v dětském domově L 410 a jako mnohé další děti se účastnila kurzů kreslení, které zde vedla výtvarnice Friedl Dicker-Brandeisová. Díky tomu se ve sbírce Židovského muzea v Praze zachovala celá série jejích kreseb, které jsou posledním svědectví o jejím životě. Krátce před svými čtrnáctými narozeninami byla deportována do Osvětimi a zavražděna v plynových komorách.
K současné generaci Brandejsových pravnuků patří řada osob, které přispěly k uspořádání této výstavy. Na uchování rodinné historie má zásluhu zejména Jan V. White z Westportu v USA, který sepsal podrobnou rodinnou kroniku. Židovské muzeum v Praze děkuje členům rodiny Wiesnerovy z Velké Britanie, rodiny Whiteovy, Kubínovy a Weissovy z USA a rodiny Sedmíkovy, Kosákovy, Fantovy a Skálovy z Prahy za poskytnutí rodinných podobizen a dokumentů pro tuto výstavu. Děkujeme rovněž všem institucím, zejména Národní galerii v Praze, za zapůjčení obrazů a kreseb Adolfa Wiesnera.
K výstavě jsou rovněž vydány doprovodné tiskové materiály, katalog v češtině a v angličtině. Kurátorem výstavy je PhDr.Arno Pařík
 
Výstava je otevřena od 14.října 2004 do 9.ledna 2005 v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3.
Galerie je otevřena denně od 9 do 18 hodin, kromě sobot a židovských svátků.
kontakt: [email]  arno.parik[at]jewishmuseum.cz
V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese:
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 1, 3
110 00 Praha 1
Tel.: +420-221 711 585
Fax: +420-222 749 300
e-mail: [email]  noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

 

Tisková zpráva
V Praze, 29. září 2004


Židovské muzeum Praha oslaví desáté výročí samostatné existence

Prvního října uplyne právě deset let od okamžiku, kdy se Židovské muzeum v Praze vrátilo po 54 letech ke svému původnímu názvu a dovršilo první desetiletí samostatné činnosti. Setrvale nejnavštěvovanější muzeum v České republice se stalo zosobněním moderních dějin českých a moravských Židů a jeho objekty vyhledávanou kulturní a historickou památkou pro mnoho významných českých i světových osobností.

Uplynulé desetiletí bylo pro Židovské muzeum Praha velice významné a jeho aktivity vydaly za desítky let předcházejících. Celkovou opravou a rekonstrukcí pěti historických budov v bývalém pražském Židovském Městě (především synagog) a zřízením nových stálých expozic v těchto místech vytvořilo Židovské muzeum pravdivý a poutavý obraz židovské minulosti v Čechách a na Moravě od 10. století. Jedná se o ekonomicky zcela soběstačné zájmové sdružení právnických osob, které není příspěvkovou organizací státu jako všechna další významná muzea.

„Do zpřístupnění nových stálých expozic v renovovaných prostorách jsme za uplynulých deset let investovali desítky miliónů korun ,“ komentuje své působení v roli ředitele muzea PhDr. Leo Pavlát. „Kromě oprav a rekonstrukcí historických budov jsme například zajistili restaurování stovek náhrobních kamenů na věhlasném Starém židovském hřbitově, podobnou péči věnujeme restaurování a odbornému zhodnocování muzejních exponátů.
O tom, že jsme v našem snažení úspěšní, svědčí jistě i fakt, že expozice ročně navštíví více než půl milionu návštěvníků. Kromě muzejních a výstavních aktivit stále rozvíjíme činnost našeho Vzdělávacího a kulturního centra,“
dodává Pavlát.

Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea pracuje od roku 1996, jeho hlavní náplní je široká nabídka vzdělávacích programů určených především dětem a mládeži. Přednášky, interaktivní výtvarně-dramatické vzdělávací programy a projekty jsou určené zejména žákům
a studentům základních, středních, vyšších odborných a vysokých škol. Jednou z mnoha aktivit Vzdělávacího centra je projekt Zmizelí sousedé, který Židovské muzeum v Praze uskutečňuje od roku 1999. Cílem tohoto projektu je přiblížit mladým lidem ve věku 12 – 18 let osudy židovských rodin z jejich bezprostředního okolí, které zahynuly v době druhé světové války. Žáci a studenti samostatně shromažďují informace získané z archívů, vyprávění, dokumentů a osobních setkání s pamětníky a zpracovávají literárně-dokumentační výpověď. Do léta 2004 se do projektu Zmizelí sousedé zapojilo více než sto jednotlivců i kolektivů základních a středních škol.


K oslavám jubilea připravilo muzeum řadu kulturních a společenských akcí. V úterý 5. října se v prostorách Španělské synagogy uskuteční koncert violoncellisty Jiřího Bárty a harfistky Jany Bouškové. Pozvání přijali význační političtí a kulturní představitelé i řada velvyslanců sídlících v Praze.

 

 

Tisková zpráva
11.8.2004

MEL ALEXENBERG : KYBERNETIČTÍ ANDĚLÉ
ESTETICKÝ KONCEPT MÍROVÉHO ŘEŠENÍ PRO BLÍZKÝ VÝCHOD
Židovské muzeum v Praze, Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
12.8.2004 - 26.9.2004

Židovské muzeum v Praze připravilo ve spolupráci s renomovanými americkým židovským umělcem Melem Alexenbergem, žijícím v Izraeli novou výstavu Kybernetičtí andělé.
Výstava je součástí cyklu Židovská přítomnost v současném vizuálním umění, který probíhá v Galerii Roberta Gutmanna již druhým rokem a je zaměřen na mapování vztahu současné vizuální kultury a judaismu. Kurátorkou výstavy je Mgr. Michaela Hájková.
Jedná se o experimentální kurátorský projekt, který je zaměřen na estetický koncept mírového poselství na Blízkém východě a jehož cílem je přispět k diskusi o postavení a úloze minorit v globalizovaném světě médií a výtvarného umění.

Cílem tohoto projektu je zapojit aktivně diváka do uměleckého díla pomocí moderních technologií a podporovat pluralitu v umění, dialog, překračování jazykových a společenských bariér. Výstupem projektu je interaktivní galerijní instalace s několika počítačovými stanovišti, z níž budou moci návštěvníci vysílat mírové poselství - virtuálního anděla a zapojí se tak aktivně do tohoto uměleckého vyjádření. Instalace bude doplněna tisky umělecké počítačové grafiky reflektující současnou situaci v Izraeli, jak ji vidí umělec.

Mel Alexenberg je širšímu publiku znám především jako hostující kurátor legendární výstavy LightsOROT (Světla). V rámci této výstavy se představil čtyřmi vlastními projekty, které vznikly v roce 1987. Jedním z nich byla instalace nazvaná Rembrandt's Light (Rembrandtovo světlo), do níž zapojil postavu kybernetického anděla extrahovanou z jednoho z Rembrandtových leptů. Od té doby doprovázejí Rembrandtovi andělé Alexenbergovy veřejné umělecké akce často. V Alexenbergově pojetí umění jako tvůrčího, responzivního systému jsou kybernetičtí andělé posly duchovního sdělení, jehož obsah je realizován/materializován v našem světě prostřednictvím uměleckých děl.

V instalaci naší výstavy Kybernetičtí andělé - estetický koncept mírového řešení pro Blízký východ byla Rembrandtovým andělům symbolizujícím evropskou kulturu autorem přisouzena role mírotvorců, prostředníků, kteří po Internetu roznášejí poselství vyzývající ke změně paradigmatu v pohledu na blízkovýchodní konflikt. Alexenbergův návrh estetického konceptu mírového řešení pro Blízký východ je nutné chápat jako subjektivně konstruovanou uměleckou výpověď, která však velmi originálním způsobem odhaluje souvislosti, jež se ve víru náboženských a politických debat mnohdy bohužel ztrácejí.


K výstavě jsou rovněž vydány doprovodné tiskové materiály. Výstava bude doplněna přednáškou profesora Alexenberga v Galerii Roberta Guttmanna ve čtvrtek 12.8.2004 v 19.00 hod.


Projekt je připravován s podporou neziskové vzdělávací organizace Center for Jewish Culture and Creativity z Los Angeles .
Náš dík za laskavou podporu projektu patří velvyslanectví Státu Izrael v České Republice, jmenovitě Jeho Excelenci, panu velvyslanci Arthuru Avnonovi, který laskavě převzal nad výstavou záštitu.
Dále jsme zavázáni následujícím partnerům: College of Judea and Samaria v Ariel v Izraeli a profesoru Michaelu Bielickému, vedoucímu Ateliéru nových médií I při Akademii výtvarných umění v Praze, PhDr. Zdence Klimtové a prodejní galerii koberců Nomád v pražské Lucerně a studiu CD-Foto Bler z Prahy.


Výstava je otevřena od 12. srpna do 26. září 2004 v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3.
Galerie je otevřena denně od 9 do 18 hodin, kromě sobot a židovských svátků.


kontakt: [email]  michaela.sidenberg[at]jewishmuseum.cz

V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese:
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 1, 3
110 00 Praha 1
Tel.: +420-221 711 585
Fax: +420-222 749 300
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
23.6.2004

Krajky ze sbírek Židovského muzea v Praze
Židovské muzeum v Praze otevře dne 24.června 2004 v Galerii Roberta Guttmanna novou výstavu z cyklu Prezentace ze sbírek muzea. Kurátorkou výstavy je Mgr. Dana Veselská.

Výstava krajek ze sbírek Židovského muzea v Praze je připravena při příležitosti XI. Světového krajkářského kongresu, který se uskuteční v červenci 2004 v Praze. Vystavovaný soubor prezentuje široké spektrum paličkovaných krajek nejen na synagogálních textiliích, ale i oděvech či oděvních součástech. Součástí výstavy jsou také portréty z obrazové kolekce muzea.

V bohatých textilních sbírkách pražského Židovského muzea jsou zastoupeny téměř všechny známé textilní techniky i materiály. Depozitáře muzea ukrývají před zraky veřejnosti i řadu předmětů, v jejichž výzdobě se v rozmanitých podobách uplatnila paličkovaná krajka. Synagogální či obřadní textilie, šaty a doplňky, pořízené v průběhu téměř čtyř století, čekaly na možnost představit se laikům i odborníkům až do letošního roku. Při příležitosti kongresu, pořádaného v Praze organizací OIDFA (Organisation Internationale de la Dentelle au Fuseau et a l'Aiguille), připravilo Židovské muzeum výstavu, kterou se uzavírá několikaletý výzkum paličkovaných krajek v jeho sbírkovém fondu, finančně podporovaný Ministerstvem kultury České republiky.

Textilie, zdobené paličkovanými krajkami, ve sbírkách Židovského muzea v Praze představují mimořádně cenný konvolut, jehož význam spočívá především v unikátně dochovaných komplexních údajích o jejich pořizovatelích a době a místě vzniku. Na základě dlouhodobého studia sbírky bylo možné vymezit některá zlomová období především v produkci metrových kovových paličkovaných krajek a zpřesnit datace výskytu některých krajkářských a pozamentérských postupů. Jsme rádi, že s pozitivními výsledky našeho výzkumu můžeme seznámit i širokou veřejnost.

K výstavě je vydán katalog, kde je prezentován průřez všech typů krajek v textilní sbírce Židovského muzea v Praze (120 stran, přes 100 vyobrazení).

Projekt je podporovaný Ministerstvem kultury České republiky.
Za podporu při přípravě výstavy děkujeme též firmě LOTECH DESIGN spol. s r.o..

Výstava potrvá od 24.6.2004 do 22.7.2004 2004 v Galerii Roberta Guttmanna v Praze, v ulici U Staré školy 3.
Expozice jsou otevřeny denně kromě soboty a židovských svátků : 9.00 –18.00 hod.

Kurátorka výstavy: Dana Veselská, kontakt: [email] dana.veselska[at]jewishmuseum.cz

V případě zájmu o získání dalších informací, prosím kontaktujte Oddělení vnějších vztahů Židovského muzea v Praze na adrese: U Staré školy 1, 3, 110 00 Praha 1
Tel.: +420-221 711 585 Fax: +420-222 749 300

 

Tisková zpráva
23.6.2004

Vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší podvinek a provedení motivu Davidovy hvězdy
Při příležitosti konání výstavy “Krajky ze sbírek Židovského muzea v Praze” byla Židovským muzeem v Praze a odborným časopisem Krajka vyhlášena soutěž o nejlepší návrh (podvinek) a provedení symbolu judaismu – Davidovy hvězdy. Motiv bylo možné provést v paličkované nebo šité krajce, velikost návrhu byla omezena formátem A4. Soutěž se setkala s mimořádným zájmem krajkářské veřejnosti, přihlásilo se 25 jednotlivců s 28 návrhy.

Odborná porota, jejímiž členy byli kromě specialistů na krajkářské techniky také judaisté, vysoce ocenila úroveň soutěže. Určila celkem 16 oceněných návrhů, finanční odměnu získaly čtyři účastnice soutěže. Vítězné návrhy jsou po dobu trvání výstavy představeny veřejnosti v předsálí galerie Roberta Guttmanna a po skončení výstavy budou zařazeny do sbírkového fondu Židovského muzea.

Porota dne 8.6.2004 zasedala ve složení:
Rabbi Dr. Samuel M.Abramson PhD., rabín Jubilejní synagogy v Praze
PhDr. Alexandr Putík, judaista
Mgr. Alena Mašková, odborná učitelka Střední umělecké školy textilních řemesel v Praze
Anna Halíková, předsedkyně Občanského sdružení Krajka
Mgr. Dana Veselská, kurátorka textilní sbírky ŽMP a kurátorka výstavy

Výsledky soutěže:
1. místo (finanční odměna ve výši 2.500 Kč): návrh č. 4 – Iva Vanžurová
1. místo (finanční odměna ve výši 2.500 Kč): návrh č. 16 – Lucie Dörflová
2. místo (finanční odměna ve výši 1.500 Kč): návrh č. 3 – Světlana Pavlíčková
3. místo (finanční odměna ve výši 1.000 Kč): návrh č. 18. – Jaroslava Šochová

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze