Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
Archiv tiskových zpráv
  

Tiskové středisko

Archiv tiskových zpráv

2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004

Tisková zpráva
Prosinec 2009

Tisková zpráva

Praha, 9. prosince 2009

 

Nechť mu Bůh dá vyrůst
Obřady k narození dítěte v kultuře a zvycích českých a moravských Židů

 

Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna

U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553

www.jewishmuseum.cz

 

Od 10. prosince 2009 do 28. února 2010

denně kromě sobot a židovských svátků 9.00–16.30 hod.

 

Kurátorka výstavy: PhDr. Dana Veselská

 

Narození dítěte představuje jednu z nejvýznamnějších rodinných i společenských událostí napříč kulturami i náboženstvími. Rodiče na celém světě si přejí přivést na svět zdravého potomka, který bude moci zdárně vyrůst v klidných podmínkách stabilizované a bezpečné společnosti. Židovská komunita navíc vnímá narození dítěte nejen jako naplnění nejdůležitějšího poslání manželství (výzva k hojnému potomstvu je dána již v biblické knize Genesis, v níž Hospodin první pár, Adama a Evu, nabádá: „ploďte se a rozmnožujte se a naplňte zemi“), ale též jako plnění smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem, za něž Hospodin svému lidu požehná a rozmnoží jej. Obřady spojené s narozením dítěte v kultuře českých a moravských Židů nyní Židovské muzeum v Praze vůbec poprvé představuje v Galerii Roberta Guttmanna a seznamuje s charakteristickými předměty, jež se vztahují k těmto obřadům, jako jsou ochranné amulety, obřízkové nástroje, knihy obřízek, obřízkové opony a podobně. Součástí výstavy je také prezentace řady výjimečných synagogálních textilií zhotovených z látky, do níž byl chlapec zabalen při obřízce. Výstava bude k vidění do 28. února 2010, muzeum k ní navíc vydává rozsáhlou publikaci, organizuje též komentované prohlídky.

 

„Za velmi důležitý byl v židovské komunitě považován odhad pohlaví očekávaného potomka. Narodil-li se totiž chlapec, bylo nutné zajistit v krátkém čase návštěvu mohela, muže provádějícího rituální obřízku,“ vysvětluje kurátorka výstavy Dana Veselská. „V krátké době od porodu dítěte – který provází různé amulety, pomáhající zajistit dobrý průběh – pak v židovské tradici proběhne několik zvláštních obřadů. Chlapci absolvují obřízku, při níž jsou také pojmenováni, dívky dostanou jméno první šabat po svém narození, kdy je jejich otec vyvolán v synagoze k Tóře a zvolené dívčino jméno slavnostně oznámí shromáždění.“

Obřízka je v židovském prostředí velmi důležitý náboženský iniciační obřad, v jehož rámci je provedeno odstranění předkožky penisu. Chlapec se obřízce podrobuje již osmý den po narození, avšak pouze v případě, že je uznán za zdravého a zákroku schopného. Obřízka se neprovádí vůbec, jestliže je v rodině dítěte prokázána dědičná porucha srážlivosti krve – hemofilie.

Na výstavě se návštěvníci dozvědí o přesném průběhu obřízky. V prostoru modlitebny je připraveno obřízkové křeslo nebo lavice. Jedno z jeho dvou sedadel je určeno pro proroka Eliáše, kterého Hospodin ustanovil svědkem při každém uzavření této výjimečné smlouvy, druhé pro sandeka, kterým bývá některá pospolitostí velmi vážená osoba, např. rabín. Kvatery přinášený chlapec je zdraven shromážděním zvoláním baruch ha-ba (požehnaný, který přicházíš) a poté předán mohelovi, který dítě nejdříve položí na zvláštní polštář na sedadlo proroka Eliáše a pak je vloží do klína sandekovi. Po pronesení obřízkového požehnání, které je zakončeno eulogií: „jako dospěl k smlouvě, tak ať dospěje k Tóře, chupě a dobrým skutkům“, mohel za použití zvláštního náčiní – ochranného štítku a nože – provede obřízku. Speciální trubičkou z rány odsaje krev, a chlapec je přebalen a oblečen. Následuje požehnání nad pohárem vína, po němž mohel chlapce slavnostně pojmenuje obřadním hebrejským jménem. Závěrem obřadu je chlapci na rty kápnuto trochu vína a mohel pronese slova biblického proroka Ezechiela. „řekl jsem ti, když jsi ležel v krvi své, žij“.“

Zvláštní plena, do níž bylo dítě zabaleno při obřízce, se obvykle později použila ke zhotovení obřízkového daru.  Buď zůstala ve své původní čtvercové podobě, pak z ní byla zhotovena pokrývka na synagogální stůl (hebr. bima), nebo byla rozstříhána do pruhů, které byly sešity v jeden velmi dlouhý textilní pás, který sloužil jako povijan na Tóru. V obou případech byl na předmět vyšit, namalován nebo vytištěn dlouhý hebrejský nápis, který identifikoval chlapce a informoval o datu jeho narození. Obřízkový dar chlapec slavnostně věnoval při příležitosti své první návštěvy synagogy, tedy obvykle ve věku tří nebo čtyř let, kdy již musel být relativně samostatný a schopný učit se jednoduché texty. Jinou vhodnou příležitostí k předání obřízkového daru synagoze mohl být obřad postřižin (hebr. chalaka), prvního stříhání chlapcových vlasů, který se obvykle odehrával ve věku zhruba tří let. Tímto obřadem se také židovské dítě symbolicky odstřihlo od matky a uzavřelo tak životní kapitolu svého raného dětství.

 Z území Čech a Moravy se dodnes dochovalo přes 1000 obřízkových povijanů na Tóru, 160 pokrývek a asi 70 textilií jiného typu, na nichž se vyskytuje charakteristický donační nápis informující o narození; nejstarší z nich pocházejí ze 2. poloviny 17. století, nejmladší byly pořízeny těsně před 2. světovou válkou. „Povijany na Tóru a pokrývky z obřízkové pleny představují unikátní vyšívaný archivní pramen, zaznamenávající narození stovek židovských dětí. Řada z nich je na současné výstavě k vidění,“ dodává Veselská.

 

Komentované prohlídky výstavy:

úterý 29. prosince 2009 v 15:30

neděle 3. ledna 2010 v 15:30

neděle 24. ledna 2010 v 15:30

 

Obrázky jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/narozenipress/.

 

Kontakt pro novináře:        

Noemi Holeková

Oddělení vnějších vztahů a rozvoje

tel. 221 711 581; 603 867 285

e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

Tisková zpráva
Prosinec 2009

Tisková zpráva

Praha, 1. prosince 2009

 

Chanukový svícen ze sbírek Židovského muzea v Praze ozáří Bílý dům

V úterý 1. prosince 2009 v 11 hodin převzala chargé d’affairs Velvyslanectví Spojených států amerických Mary Thompson-Jones v sídle Židovského muzea v Praze vzácný chanukový svícen. Tento jedinečný předmět ozdobí během letošních oslav židovského svátku Chanuka reprezentační prostory Bílého domu, sídla 44. prezidenta Spojených států amerických Baracka Obamy. O šestém dnu svátku, který letos připadá na středu 16. prosince, na něm bude během slavnostního ceremoniálu pořádaného prezidentským párem zapáleno v přítomnosti téměř 500 hostů šest světel.

Židovské muzeum v Praze chanukový svícen zapůjčuje na prosbu první dámy Spojených států Michelle Obama, která v dubnu během oficiálního pobytu prezidenta USA Baracka Obamy v Praze navštívila pražské Židovské Město – Starý židovský hřbitov, Staronovou a Pinkasovu synagogu.

Chanukový svícen (1873, výrobce Cyrill Schillberger, původně pravděpodobně věnovaný kongregaci v Prostějově) byl vybrán ze sbírek Židovského muzea v Praze, aby se na něm po bezmála sedmdesáti letech znovu rozzářily svíce vyjadřující víru ve vítězství dobra nad zlem, svobody nad útlakem a poznání nad nevědomostí.

„Těší nás, že jsme mohli zapůjčit chanukový svícen z našich sbírek pro oslavu Svátku světel v Bílém domě,“ uvedl ředitel Židovského muzea Leo Pavlát. „Dubnová návštěva první dámy Spojených států v Židovském muzeu byla mimořádně zdařilá a nyní na ni navazujeme tím nejlepším možným způsobem. Svícen symbolicky spojuje židovské obce v Čechách a na Moravě s našimi přáteli ve Spojených státech. Věřím, že světlo, které na něm bude zažehnuto na tak významném místě, bude pro celý svět živou připomínkou odvěké židovské touhy žít ve světě tolerance a vzájemného respektu.“  

 

Fotografie ze slavnostního předání budou ke stažení 1. prosince 2009 v odpoledních hodinách na http://194.228.42.89/zmp/chanukahpress/. V případě použití snímků, prosíme, uvádějte: © Židovské muzeum v Praze.

 

Kontakt: Noemi Holeková, Židovské muzeum v Praze, Oddělení vnějších vztahů a rozvoje

tel.: 221 711 581; GSM: 603 867 285, e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

 

Příběh chanukového svícnu

Mistr CS (Cyrillus Schillberger ?): Chanukový svícen, Vídeň, Rakousko-Uhersko, 1873

Stříbro tepané, prořezávané, cizelované a lité; Výška / šířka / hloubka: 34,5 x 39 x 9,3 cm; Puncy a značky: Rakousko-Uhersko po roce 1872; značka výrobce: CS [Cyrillus Schillberger, mistrovský titul od r. 1853]; Provenience: akvizice ŽMP z let 1942–1944; válečný svoz Prostějov; ŽMP 2.701

 

Stříbrný chanukový svícen (heb. chanukia) lavicového typu, původně pravděpodobně věnovaný kongregaci v Prostějově [něm. Prossnitz] dětmi zesnulých Gabriela Spitzera a jeho ženy Perl. Jedná se o poměrně vzácnou práci vídeňského stříbrníka Cyrilla Schillbergera výjimečnou zejména výrazným novogotickým tvaroslovím (oblouk ve tvaru oslího hřbetu, fiály a kružby), jehož užití v oblasti produkce židovských rituálních předmětů nebylo tak rozšířené jako prvky jiných historizujících stylů 19. století – zejména novobarokního.

V medailónu umístěném na zadní desce svícnu, ověnčeném dvěma olivovými ratolestmi přidržovanými po obou stranách heraldickými lvy (v judaismu velmi rozšířený symbol užívaný mj. k označení kmene Judova) a shora nesoucím korunu Tóry (hebrejsky keter Tóra, symbol vznešenosti a svrchovanosti) je umístěn hebrejský dedikační nápis:

menorat ha-kadoš[a] hazot / nedavnu / li-zchut nišmat avinu ha-cadik / MHR’ [morenu ha-rav]/ gabriel brp"t [ben rabi PT] spitzer / z"l [zichrono li-vracha] / ve-imanu hacnu’a m" [marat] perl n"a [nišmta eden] / šnat / kumi ori ki va orech lp"k [li-frat katan],

který v překladu znamená:

Tuto svatou menoru jsme věnovali za zásluhy duše našeho spravedlivého otce a učitele, pana Gabriela brp"t [syna rabína PT] Spitzera z"l [blahé paměti] a naší ctnostné matky, paní Perl n"a [nechť její duše odpočívá v zahradě Eden] v roce 633 podle malého počtu [1873]

Z dedikace vyplývá, že svícen byl darem dětí k uctění památky jejich vlastních zemřelých rodičů, prostějovských familiantů Gabriela, syna rabína PT [nebo spíše PD], Spitzera (*1772–31. 7. 1856) a jeho ženy Perl (*1788–19. 3. 1872). Byl věnován patrně přímo židovské obci či některému z prostějovských židovských spolků, a to krátce po smrti Perl, jež svého muže přežila o dlouhých 16 let, tedy právě o tolik, kolik byl věkový rozdíl mezi nimi. Oba manželé se dožili čtyřiaosmdesáti let a byli vedle sebe pochováni na starém židovském hřbitově v Prostějově. Jejich náhrobky bychom však dnes hledali marně. Místo odpočinku mnoha významných prostějovských Židů, k nimž mezi mnoha jinými patřili též předkové jednoho z nejvýznamnějších filosofů 20. století Edmunda Husserla, vzalo za své během 2. světové války. Nacisté tehdy nechali vytrhat a vyvézt všechny náhrobky a na místě hřbitova si zřídili cvičiště. Po válce jej sice nahradilo dětské hřiště a později též škola, avšak památka těch, kteří zde byli pochováni, by zůstala zcela zapomenuta, nebýt ještě zavčas pořízených opisů textů na náhrobních kamenech dochovaných v archivu Židovského muzea v Praze.

Příběh svícnu spojeného věnováním s Gabrielem a Perl je sice také pohnutý jako osudy jejich náhrobků, avšak přeci o poznání šťastnější, neboť v sobě nese jistou stopu naděje duchovního přežití. Tak jako převážná většina ostatních rituálních předmětů, jež kdysi náležely českým a moravským židovským obcím a spolkům zrušeným bezprostředně po nacistické okupaci zbytku území někdejšího Československa ze dne 15. března 1939, byl i tento chanukový svícen zachráněn tím, že byl zařazen do sbírek pražského Židovského muzea.

Odsud je po bezmála sedmdesáti letech vybrán, aby se na něm znovu rozzářily svíce symbolizující vítězství dobra nad zlem, svobody nad útlakem a poznání nad nevědomostí. Během letošních oslav svátku Chanuka ozdobí reprezentační prostory Bílého domu, sídla 44. prezidenta Spojených států amerických Baracka Obamy. O šestém dnu svátku, který letos připadá na středu 16. prosince, na něm bude během slavnostního ceremoniálu pořádaného prezidentským párem zapáleno v přítomnosti téměř 500 hostů šest světel.

Lze si jen přát, ať jsou to světla přinášející nejen radost a okouzlení, ale také inspiraci a výzvu, jíž přímo na svícnu připomíná akrostych – letopočet utvořený parafrází verše páté strofy tradiční písně Lecha dodi  (Pojď můj milý) zpívané v synagogách na celém světě k uvítání Šabatu: „...povstaň zářící, neboť tvoje světlo vzešlo...“

Tisková zpráva
Říjen 2009

 

Tisková zpráva

Praha, 14. října 2009

 

Helga Hošková–Weissová

Obrazy a kresby

Výstava k 80. narozeninám

 

Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna

U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553

www.jewishmuseum.cz

 

Od 15. října do 29. listopadu 2009

denně mimo soboty a židovské svátky

15. – 23. října 9.00–18.00 hod., 25. října – 29. listopadu 9.00–16.30 hod.

 

Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík

 

Helga Hošková–Weissová (nar. 1929) je jedním z mála terezínských dětí, které přežily válku. Je autorkou unikátního souboru kreseb z terezínského ghetta, které jsou známy po celém světě. „Retrospektiva její dosavadní tvorby, kterou Židovské muzeum v Praze vystavuje od 15. října do 29. listopadu v Galerii Roberta Guttmanna k autorčiným osmdesátinám, zahrnuje jak její práce z Terezína, tak ukázky obrazových cyklů z šedesátých let s motivy z koncentračních táborů a Izraele či z jejího pozdějšího díla. Také v něm podává svědectví o krutých zkušenostech svého dětství, které ovlivnily celý její život a uměleckou tvorbu. Současná výstava Helgy Hoškové-Weissové proto není pouhou retrospektivou, ale i poselstvím pro budoucnost,“ říká kurátor výstavy Arno Pařík.

    Když bylo Helze deset let, jako ostatní židovské děti byla z rasových důvodů vyloučena ze školy a v prosinci 1941 byla s rodiči deportována jedním z prvních transportů do Terezína. Od července 1942 žila se stejně starými děvčaty v dívčím domově L 410 na pokoji číslo 24. Ve volných chvílích si psala deník i kreslila. Postupně tak vytvořila neobyčejně působivý soubor kreslených dokumentů, který se svojí sdělností odlišuje od výtvarných projevů ostatních dětí i terezínských malířů a jehož ukázky jsou na výstavě zastoupeny. Život Weissových v Terezíně skončil na podzim 1944, kdy Helga byla s maminkou deportována do Osvětimi a odtud do Freibergu u Drážďan na práci v letecké továrně. „Odtud jsme byly evakuovány v polovině dubna 1945 v otevřených vagónech, téměř bez jídla a vody, přes Most, Plzeň, Klatovy a České Budějovice do Mauthausenu. Na pokraji naprostého vyčerpání jsme se v cikánském táboře dočkaly 5. května 1945 osvobození americkou armádou...,“ vzpomíná Helga Hošková-Weissová.

    Vše, co Helga zažila po odjezdu z Terezína, doplnila do deníku a pokusila se nakreslit brzy po návratu do Prahy. Helga si doplnila vzdělání a od roku 1950 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Emila Filly, studium ukončila v roce 1955 v ateliéru Aloise Fišárka. Počátkem šedesátých let se začala umělecky vyrovnávat s obdobím válečné perzekuce. Své otřesné zážitky z terezínského ghetta, Osvětimi, Freibergu, transportu smrti a Mauthausenu vyjádřila v cyklu rozměrných a silně expresivních obrazů, nazvaném Kalvárie. Na podzim 1965 Hošková odjela na studijní stipendium do Izraele. „Její paleta se poprvé rozzářila jasnými barvami. Mimo několika obrazů zde vznikly desítky akvarelů z Ein Hodu, Haify, Akka, Negevské pouště a z mořských pláží. Po návratu zpracovávala své studie a vzpomínky v cyklu obrazů biblických krajin a figurálních motivů ze světa ortodoxních Židů z jeruzalémské čtvrti Mea šearim,“ říká Pařík. Tento cyklus obrazů vystavila na jaře 1968 pod názvem Obrázky z putování po Svaté zemi ve Španělské synagoze v tehdejším pražském Židovském muzeu. Výběr obrazů z obou uvedených cyklů je rovněž zastoupen na současné výstavě.

    Po srpnové okupaci v roce 1968 Helga nemohla vystavovat a na několik let přestala vůbec malovat. „Teprve koncem sedmdesátých let vznikají nové, převážně nefigurativní obrazy s motivy zkázy a zmaru, vyvrácených kořenů a zraněné země, jejichž sérii pojmenovala Katastrofy. V osmdesátých letech se ale definitivně vrací k malování a tradičním židovským motivům, které lze v Galerii Roberta Guttmanna rovněž zhlédnout,“ dodává kurátor Pařík.

    Po listopadu 1989 Helga Hošková-Weissová vystavovala mnohokrát v Česku, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii a USA. Její díla byla reprodukována v mnoha zahraničních publikacích a několika dokumentárních filmech, o jejích dětských kresbách z Terezína byla vydána monografie a o jejím životě natočen dokument České televize Maluj, dokud vidíš. V roce 1993 byla její tvorba oceněna udělením čestného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. Přes svůj věk se Helga Hošková-Weissová podílí návštěvou škol a rozhovory s mládeží doma i v zahraničí na výchově mladé generace k demokracii a toleranci. Jako výraz úcty za její celoživotní dílo byla Helze Hoškové-Weissové v roce 2009 udělena Medaile Josefa Hlávky. 

Obrázky jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/hoskovapress/.

 

Kontakt pro novináře:        

Noemi Holeková

tel. 221 711 581; 603 867 285

e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
Říjen 2009

Tisková zpráva

Praha, 14. října 2009

 

Židovské muzeum v Praze zakládá Společnost přátel Židovského muzea v Praze

 

Společnost přátel Židovského muzea v Praze si klade za cíl napomoci uchování a co nejširšímu zpřístupnění vzácných památek pražského Židovského Města. Členství ve Společnosti přátel přiblíží svým členům bohatství židovské historie, kouzlo židovských tradic i neopakovatelnost židovského umění. Nabídne jedinečná kulturní a společenská setkání, seznámení se zajímavými lidmi, navázání nových kontaktů a přátelství.

Členové obdrží neomezený volný vstup do stálých expozic jednoho z největších židovských muzeí na světě a na dočasné výstavy v Galerii Roberta Guttmanna. Budou moci volně navštěvovat večerní pořady ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea, získat zdarma vstupenky na koncerty ve Španělské synagoze a další výhody. Vyšší členské kategorie jim poskytnou příležitost navštívit veřejnosti nepřístupné depozitáře muzea stejně jako setkání s významnými umělci a osobnostmi, které muzeum podporují.

Židovské muzeum v Praze, nestátní instituce pečující o památky jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších středisek židovského života v Evropě, je dlouhodobě nejnavštěvovanějším muzeem v České republice. Vzniklo v roce 1906 v reakci na rozsáhlou přestavbu Židovského Města a ve snaze zachránit nenávratně mizející památky. K největšímu rozšíření sbírek došlo za druhé světové války, kdy byly do muzea ukládány vybrané předměty konfiskované nacisty v židovských obcích v Čechách a na Moravě. Židovské muzeum je tak i památníkem obětem šoa z Čech a Moravy.

Židovské muzeum významným způsobem přispívá k rozvíjení židovské kultury a ke vzdělávání o židovských dějinách, zvycích, o antisemitismu a holocaustu. Budoucnost této historicky i charakterem sbírek unikátní instituce budou moci od nynějška ovlivnit i členové Společnosti přátel Židovského muzea v Praze.

 

Podrobnější informace o jednotlivých členských kategoriích je ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/spolecnostpratelpress/.

 

Kontakt pro novináře:        

Noemi Holeková

tel. 221 711 581; 603 867 285

e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
Říjen 2009

 

Tisková zpráva

Praha, 1. října 2009

 

KINOKONCERT VE ŠPANĚLSKÉ SYNAGOZE

ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE & ORCHESTR BERG srdečně zvou na chystanou hudebně-filmovou událost roku – uvedení klasického němého snímku Hladová srdce (Hungry Hearts, 1922) amerického režiséra E. Masona Hoppera s hudbou mladého českého skladatele Jana Duška a s živým doprovodem nejprogresivnějšího tělesa současné české hudební scény, Orchestru BERG, pod vedením Petera Vrábela.

 

Španělská synagoga

14. října 2009 v 19:00 a 21:00

 KINOKONCERT s podtitulem CINEGOGA se uskuteční v rámci cyklů CINEGOGA (nepravidelný cyklus Židovského muzea v Praze, v jehož rámci se diváci mají možnost seznamovat se zajímavými a v Čechách pouze výjimečně uváděnými díly z oblasti židovského filmu a videoartu) a BERG 09 – BRÁNY SVĚTŮ (cyklus koncertů se světovými premiérami novinek mladých českých skladatelů s důrazem na spojení originální dramaturgie a netradičních prostor), a to ve středu 14. 10. 2009 v 19:00 a ve 21:00 hodin. Obě na sebe bezprostředně navazující představení se konají v jedinečném historickém prostoru Španělské synagogy, jež je součástí Židovského muzea v Praze (Vězeňská 3, Praha 1).

 Díky novému hudebnímu doprovodu je uvedení v České republice dosud nepromítaného unikátu němé éry Hollywoodu z produkce Samuela Goldwyna světovou premiérou. Brilantní filmový amalgám romance, grotesky, dramatu ze soudní síně a dokumentu (snímek obsahuje originální dobové záběry newyorské Lower East Side, v prvních desetiletích 20. století obývané převážně židovskými přistěhovalci z východní Evropy) Židovskému muzeu v Praze laskavě zapůjčilo Národní centrum židovského filmu (The National Center for Jewish Film) při Brandeisově univerzitě (USA). NCJF se nedávno postaralo nejen o náročné restaurování originální kopie, ale pořídilo též digitální přepis díla, čímž jej po zásluze znovu zpřístupnilo široké veřejnosti.

 

Projekt finančně podpořili:

Velvyslanectví Spojených států amerických

Magistrát hl. m. Prahy

Ministerstvo kultury ČR

John Caulkins, www.moffom.org

Pražská židovská komunita BEJT PRAHA, www.bejt-praha.cz

 

Kontakt pro novináře:

Orchestr Berg, Eva Kesslová, eva@berg.cz, 604 205 937

Židovské muzeum v Praze, Noemi Holeková, noemi.holekova@jewishmuseum.cz, 221 711 581, 603 867 285

 

HLADOVÁ SRDCE

(originální název Hungry Hearts)

USA, 1922, 80 min., čb, DVD

Němý, s anglickými a českými mezititulky

Režie: E. Mason Hopper

Restaurování a přepis na DVD: The National Center for Jewish Film

Snímek Hladová srdce byl natočen na motivy povídek Anzii Yezierské, která jako první seznamovala běžné čtenáře s osudy židovských žen v Novém světě. Kostru filmového vyprávění tvoří příběh rodiny Levinů, přistěhovalců z východní Evropy usadivších se na newyorské Lower East Side. Zbožný otec Abraham, zběhlý ve věrouce, zato však s pramalým zájmem o světské záležitosti a obchod, má potíže uživit rodinu a usnadnit tak jejím členům integraci do moderní americké společnosti. Dcera Sára otročí jako myčka podlah v činžáku, kde rodina bydlí. Chce vydělat nějaké peníze, a jak sama říká, „někam to v Americe dotáhnout“. Matka Hanneh, majestátní, rázná matróna, úzkostlivě střádá každý cent na zvelebení své skromné domácnosti, neboť uvěří, že jí to pomůže lépe vyvdat nejstarší dceru. Tímto okamžikem se začíná odvíjet groteskní drama... Klasický hořkosladký snímek, osobitým způsobem vyprávějící o strastech a nadějích židovských přistěhovalců, byl natočen na autentických lokacích newyorské Lower East Side. 

 

SKLADATEL JAN DUŠEKje nejmladším skladatelem, se kterým Orchestr BERG v současné době pravidelně spolupracuje. Na začátku této spolupráce stála shodou okolností objednávka nové hudby k avantgardnímu krátkometrážnímu filmu Mechanický balet Fernanda Légera. Zpracováním tohoto extrémně náročného zadání získal Dušek cenné zkušenosti se specifickým žánrem hudby k němému filmu a nutno říci, že se maximálně osvědčil. Jeho cyklus Chalomot jehud’im, který vznikl pro loňskou sezónu orchestru, získal zcela zaslouženě cenu veřejnosti v soutěži NUBERG. Další novinku Persony, která byla zároveň Duškovou absolventskou skladbou, uvedl Orchestr BERG ve spolupráci s baletem Národního divadla a choreografkou Silvií Nečasovou letos v květnu na scéně Stavovského divadla. Tento mladý skladatel se také může pochlubit dvěma prvními cenami ze skladatelských soutěží, objednávkami od festivalů, zahraničních sólistů i komorních souborů – nedávno například od slavného Nederland Blazer Ensemble z Nizozemí.

 

ORCHESTR BERG je špičkové mladé těleso, které přináší svěží vítr na českou hudební scénu. Zaměřuje se na současnou hudbu a hudbu 20. století – tu kombinuje například s tancem, pantomimou, filmem, videoartem apod. Atraktivitu BERGovských koncertů zvyšuje vystupování mimo tradiční sály, čímž se orchestru daří uvádět hudební díla do nevšedních souvislostí. Prostřednictvím objednávek nových děl u českých skladatelů především mladé generace pomáhá vytvářet nové hodnoty a investuje do budoucnosti hudby a umění. V současné době má na svém kontě již desítky světových premiér a také mnoho českých premiér vynikajících světových autorů. Orchestr BERG spolupracuje s mnoha renomovanými umělci a organizacemi jako jsou Národní divadlo, festival Struny podzimu ad. Věnuje se také propagaci hudby mezi nejmladšími generacemi a již několik let připravuje oblíbené koncerty pro děti.

 

DIRIGENT PETER VRÁBEL pochází ze Slovenska, ale žije v Praze. Specializuje se na uvádění současné hudby, je šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Orchestru BERG. Jako neúnavný a originální propagátor nové hudby aktivně spolupracuje se současnou českou i světovou skladatelskou špičkou a prostřednictvím nejrůznějších projektů vytváří inspirativní tvůrčí prostor pro vynikající umělce mladé generace. Má velmi široký umělecký záběr a přestože se zaměřuje na hudbu 20. století a hudbu soudobou, koncerty nové hudby doplňuje hudbou starších období, takže se v této souvislosti zabývá i dobovou interpretací. Vytvořil velké množství snímků pro Český rozhlas, své všestranné schopnosti využil při natáčení alba jazzového pianisty Franka Mantootha (USA) nebo při nahrávání pro film. Spolupracuje s Národním divadlem (Zlatovláska; Ibbur, aneb Pražské mystérium). Je držitelem Ceny Gideona Kleina.

 

ŠPANĚLSKÁ SYNAGOGA byla vystavěna roku 1868 podle plánů architekta Vojtěcha Ignatze Ullmanna a Josefa Niklase v tzv. maurském stylu. Bohaté interiérové dekorace inspirované orientálními fantaziemi i vzory mozarabské architektury pocházejí z let 1882-1883 a jejich autory jsou dva pražští architekti, Antonín Baum a Bedřich Münzberger. Není bez zajímavosti, že budova synagogy, jež svým slohem odráží emancipační proces Židů v českých zemích, je stavebním podnikem, který probíhal víceméně současně se stavbou historické budovy Národního divadla, pýchy českého obrozeneckého hnutí. Budova dnešní Španělské synagogy stojí na místě někdejší Staré školy, nejstarší synagogální stavby v prostoru pozdějšího pražského Židovského Města pocházející patrně z 12. století, v níž byla roku 1837 jako v jedné z prvních synagog zavedena reformovaná bohoslužba. Inspirována ozvěnami německého protestantismu, reformní židovská bohoslužba kladla důraz na hudební složku, o jejíž zdárný rozvoj pečoval v letech 1837–1845 autor české národní hymny, skladatel a dirigent František Jan Škroup. Stará škola byla v roce 1867 stržena a na jejím místě vyrostla synagoga odpovídající potřebám reformované liturgie: prostorná, vzdušná stavba s galerií na litinových sloupech, s varhanami a výtečnou akustikou. Kromě bohoslužebných a výstavních účelů (v budově se nacházejí stálé expozice ŽMP Dějiny Židů v Čechách a na Moravě od emancipace do současnosti a Stříbro českých synagog) je dnes interiér díky svým vynikajícím akustickým vlastnostem využíván též jako koncertní sál.

Tisková zpráva
Srpen 2009

Cesta života

Rabi Löw (kol. 1525–1609)

 

Výstava pořádaná Správou Pražského hradu a Židovským muzeem v Praze k 400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Levy ben Becalela

 

Císařská konírna Pražského hradu

5. srpna – 8. listopadu 2009

denně od 10 do 18 hodin

Výstava se koná pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause, ministra kultury České republiky Václava Riedlbaucha a primátora hl. města Prahy Pavla Béma

 

Komisařka výstavy: PhDr. Eva Kosáková

Kurátoři výstavy: PhDr. Arno Pařík a PhDr. Alexandr Putík

 

Letos 7. září (18. dne měsíce elul roku 5769 podle hebrejského kalendáře) uplyne 400 let od úmrtí věhlasného rabína Jehudy Levy (Löwa) ben Becalela, zvaného v židovském prostředí Maharal. Správa Pražského hradu a Židovské muzeum v Praze při této příležitosti připravily v Císařské konírně velkou reprezentativní výstavu Cesta života. Rabi Löw (kol. 1525–1609), která potrvá do 8. listopadu 2009. Židovské muzeum v Praze a Nakladatelství Academia k tomuto významnému výročí navíc vydaly rozsáhlý doprovodný katalog.

 Náboženský, pedagogický a filosofický odkaz rabiho Löwa, učence rudolfínské Prahy, zůstává dodnes živý a inspirující. Jen stěží lze najít jinou osobnost, ke které by se hlásilo tak pestré společenství ctitelů, lidí s výrazně odlišnou náboženskou, filosofickou a kulturní orientací.

 Pojetí rabiho Löwa jako zosobnění tajuplnosti ghetta, divotvůrce, matematika a tvůrce umělé bytosti golema není sice historicky oprávněné, poskytlo však přebohatou inspiraci umělcům. S jejím odrazem se můžeme setkat jak v literatuře, tak ve výtvarném a dramatickém umění. „Své právo na existenci má pravý i vysněný rabi Löw, avšak rozpor mezi historickým obrazem této osobnosti a jejím převažujícím chápáním je propastný,“ říká kurátor výstavy Alexandr Putík z Židovského muzea. „Tato skutečnost je natolik významná, že posloužila jako základ pojetí celé výstavy, která má dvě hlavní části. První je věnována historickému rabimu Löwovi a autentickým tradicím s ním spojeným, druhá je zasvěcena odkazu rabiho Löwa a původu legend spjatých s jeho jménem.“

 Jádro výstavy Cesta života, pojmenované po jednom z děl rabiho Löwa (Derech chajim), představuje na 200 jedinečných sbírkových předmětů, knih a archiválií především z Židovského muzea v Praze, mezi nimiž je však i 7 předmětů ze sbírek Správy Pražského hradu a dalších 69 vzácných artefaktů zapůjčených z 10 českých institucí. 13 neméně unikátních předmětů na výstavu zapůjčilo 7 zahraničních institucí.

 Mezi nejdůležitější exponáty patří spisy rabiho Löwa doplněné úředními knihami a texty souvisejícími s jeho osobností. Unikátní je dokument ze Státního archivu ve Vídni z roku 1597 s podpisem tohoto židovského učence, který mimo jiné proslul svým setkáním s císařem Rudolfem II. na Pražském hradě. Stolní zvonek Rudolfa II. ze slitiny sedmi kovů dle kabalistického návodu, zapůjčený vídeňským Uměleckohistorickým muzeem, je další vzácností, kterou lze na výstavě zhlédnout.

 Výstava rovněž představuje řadu objektů přímo či nepřímo spojených s rabim Löwem. Jedná se například o repliku náhrobku jeho příbuzného Leva Starého z roku 1540, jehož originál je na pražském Starém židovském hřbitově, o křeslo, na kterém prý rabi sedával při bohoslužbách ve Staronové synagoze, či o pohár pro kiduš, jenž byl podle ústní tradice majetkem rabiho Löwa. Originály náhrobku či křesla nebylo samozřejmě možné na výstavu zařadit, jsou však přístupné v rámci návštěvnického okruhu Židovského muzea v Praze.

 Dílo rabiho Löwa vyniká svou komplexností a hloubkou – autor se zabýval nejen výkladem Tóry a Talmudu a židovským náboženským právem, ale také mystickou teologií, vzděláváním, významně ovlivnil chasidismus i moderní náboženský sionismus. „Ironií však je, že širší veřejnost dnes Jehudu ben Becalela zná především díky golemovské legendě, s níž byl spojen až v 19. století a již výstava rovněž představuje,“ říká další kurátor výstavy Arno Pařík. V Císařské konírně jsou tak k vidění texty německých romantiků Sippurim (hebrejsky Příběhy), jež vyšly v Praze v roce 1847 a jež uvedly soubor pověstí o rabim Löwovi a jeho golemovi do širokého povědomí, či soubory pověstí, do kterých golemovské legendy zařadil Alois Jirásek, Josef Svátek či Adolf Wenig.

 Svého největšího rozšíření však golemovské legendy dosáhly na počátku 20. století. Výstava proto představí řadu literárních děl na toto téma od autorů jako J. Rosenberg, G. Meyrink nebo Ch. Bloch. Výtvarnou podobu rabiho Löwa a golema jako první zachytil ve svých kresbách Mikoláš Aleš, později Hugo Steiner-Prag, pomník rabiho Löwa vytvořil pro průčelí pražské Nové radnice sochař Ladislav Šaloun. Jeho model ze sbírek Židovského muzea v Praze je na výstavě rovněž k vidění. Hra o rabim Löwovi a jeho golemovi se hrála také v pražském Osvobozeném divadle. Největší ohlas však mělo filmové zpracování golemovských pověstí ve snímcích Paula Wegenera, Juliana Duviviéra nebo Martina Friče ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Vybrané ukázky z těchto filmů budou na výstavě také promítány.

 Cesta života rovněž zahrnuje vývoj pražského ghetta a židovského hřbitova v době rabiho Löwa. Díky Muzeu hlavního města Prahy a společnosti KIT Digital Czech a. s. je možno zhlédnout v trojrozměrném zobrazení nejvýznačnější stavby pražského Židovského Města, jak je ve svém modelu zachytil v 18. století Antonín Langweil. Vedle domu rabiho Löwa jsou představeny nejvýznamnější veřejné stavby, náhrobky velkého učence a jeho potomků a dalších významných osobností konce 16. a počátku 17. století.

 

Fotografie k výstavě jsou rovněž ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/maharalpress/.

Tisková zpráva ve formátu PDF

 
KONTAKTY PRO NOVINÁŘE:

SPH: David Šebek, david.sebek@hrad.cz, tel.: 224 37 2451, 724 371 075

ŽMP: Noemi Holeková, noemi.holekova@jewishmuseum.cz, tel.: 221 711 581; 603 867 285

Tisková zpráva
Červen 2009

PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC 2009

V ŽIDOVSKÉM MUZEU V PRAZE

Židovské muzeum v Praze

U Staré školy 1, Praha 1 www.jewishmuseum.cz

 

Židovské muzeum v Praze letos opět v rámci Pražské muzejní noci zpřístupní návštěvníkům svou stálou expozici Dějiny Židů v Čechách a na Moravě. Po skončení šabatu od 22.30 do 01.00 tak bude možné zdarma zavítat do Maiselovy a Španělské synagogy, kde budou po celou dobu k dispozici kvalifikovaní průvodci. Navíc pro všechny děti – a nejen pro ně – Vzdělávací a kulturní centrum muzea připravuje výtvarnou dílnu. Návštěvníci si budou moci vymalovat golema, zlého Hamana, krásnou Ester, lvíčka Arjeho nebo vyluštit křížovku s židovskou tematikou.

V Maiselově synagoze bude otevřena stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě I. – od  počátku osídlení do počátku emancipace. Expozice shrnuje historické údaje o vzniku židovského osídlení v Čechách a na Moravě, právním a sociálním postavení Židů ve středověkém státě a také představuje tradiční židovskou vzdělanost významných učenců židovských obcí a zakladatele synagogy z období renesance Mordechaje Maisela. 

Ve Španělské synagoze bude ke shlédnutí stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě II. – od počátku emancipace do současnosti, která seznamuje s dějinami židovské komunity v době osvícenství a emancipace, Rakousko-Uherska, první republiky, Protektorátu Čechy a Morava a v poválečných desetiletích. V Zimní modlitebně bude k vidění také expozice Synagogální stříbro, která představuje kultové předměty z Čech a Moravy ze sbírek Židovského muzea v Praze.

  

Kontakt: Noemi Holeková, tel. 221 711 581; 603 867 285, e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
Červen 2009

Golem
Hledej znak či slovo k jeho oživení
Dotykový objekt Petra Nikla, určený ke kresbě světlem
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U
Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
Od 4. června do 4. října 2009
denně mimo soboty a židovské svátky od 9.00 do 18.00 hodin
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
Dne 7. září 2009 uplyne rovných 400 let od smrti věhlasného učence rudolfínské Prahy, rabína Jehudy Leva (Löwa) ben Becalela (kol. 1525–1609). 
Toto výročí bude vzpomínáno na celém světě, ústředním místem oslav se však stane Praha, kde je slavný učenec pohřben. Řadu akcí, spojených s výročím,
zahajuje nyní Židovské muzeum v Prazev Galerii Roberta Guttmanna interaktivní instalací výtvarníka Petra Nikla Golem. Hledej znak či slovo k jeho oživení,
která potrvá až do 4. října 2009.
Jak praví legenda, jež získala svou dnešní podobu teprve na počátku 20. století, rabi Löw prý se svým zetěm a žákem stvořil na břehu Vltavy umělou bytost 
– golema, aby ochránil pogromy ohroženou židovskou obec. „Jako metafora nadějí a obav moderní doby příběh golema již desítky let inspiruje řadu umělců a spisovatelů
a dostává v jejich fantazii stále novou podobu,“ říká kurátor výstavy Arno Pařík. Novou podobu golemovi nyní dává i Niklův dotykový objekt, určený ke kresbě světlem.
Jeho prostřednictvím tak Židovské muzeum v Praze každému nabízí jedinečnou možnost probudit vlastního imaginárního golema, skrytého v Niklově objektu a vlastních
představách. Kreslit lze prstem, světlem či hudbou.
 „Po delších úvahách jsem se přiklonil k odhmotněné světelné variantě, neboť jsem přesvědčen, že jakkoli je atraktivní řešení s plastelínovou masou jako tělem, 
redukuje představu golema do zjednodušující vize hliněného obra,“ říká autor koncepce objektu Petr Nikl. „Zvolil jsem proto minimalistické řešení – objekt o
dvou částech, které samy o sobě působí abstraktně a jsou především plochami pro zobrazení. Pro zachycení tváře, symbolu, znaku, písmene či slova. Toto zobrazení,
zapsání či zaznamenání záleží v plné míře na každém z návštěvníků. Projekt v této podobě není zamýšlen pouze pro děti. Všichni návštěvníci mají stejnou měrou
možnost propsáním se pískem k prosvícenému sklu vykroužit znak, jenž se stínohrou promítne na projekční plochu. Později se záznamy zpracují v rychlejším
animačním střihu, a umožní tak výsledný film, znázorňující řetěz oživovacího procesu, na kterém se podíleli všichni aktivní návštěvníci. Jde tedy o magický zážitek
z psaní světlem a zvukem, metaforický dotek s vlastní snahou o tvoření, obživnutí či označení tváře golema jako energie, v jejíž sílu a existenci snad doufáme...,“ dodává Nikl.
K výše zmíněnému výročí Židovské muzeum v Praze také připravuje ve spolupráci
se Správou Pražského hradu v Císařské konírně od 5. srpna do 8.
listopadu 2009 velkou reprezentativní výstavu Cesta života, věnovanou životu a odkazu rabiho Löwa.
Obrázky jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/golempress/.
 Partneři: Skupina ČEZ, Městská část Praha 1
 Mediální partner: Český rozhlas
Kontakt pro novináře: 
Noemi Holeková
tel. 221 711 581; 603 867 285
e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz
Michelle Obamová, David Axelrod, Leo Pavlát a Rahm Emanuel v Pinkasově synagoze Michelle Obamová u originálu koláže Marie Mühlsteinové (1932–1944) z terezínského ghetta Michelle Obamová si prohlíží dar, který pro ni Židovské muzeum v Praze připravilo Michaela Sidenberg, Michelle Obamová a Leo Pavlát na Starém židovském hřbitově V duchu staré židovské tradice položila první dáma tzv. kvitl, malý stočený proužek papíru s osobní prosbou, na hrob rabiho Löwa na Starém židovském hřbitově Předseda Židovské obce v Praze František Bányai předává první dámě jako dar kidušový pohár a pamětní medaili k 700. výročí Staronové synagogy. (Zleva): David Axelrod, Michelle Obamová, František Bányai a Leo Pavlát Michell Obamová se zástupci židovské obce. (Zleva): Vrchní zemský a pražský rabín Efraim Karol Sidon, předseda Federace židovských obcí v ČR Jiří Daníček, tajemník téže organizace Tomáš Kraus, Michelle Obamová, předseda Židovské obce v Praze František Bányai s manželkou a Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Tisková zpráva
Praha, 5. dubna 2009

První dáma Spojených států navštívila pražské Židovské Město

První dáma Spojených států amerických Michelle Obamová v doprovodu Rahma Emanuela, ředitele kanceláře Bílého domu, a Davida Axelroda, poradce prezidenta USA Baracka Obamy, dnes zavítala do pražského Židovského Města.
Nejprve si prohlédla Pinkasovu synagogu, a tak uctila na 80 000 českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi nacistické persekuce a jejichž jména jsou na zdech synagogy napsána. Po výkladu o dějinách modlitebny paní Obamovou obzvlášť zaujal příběh dětských kreseb z ghetta Terezín, jichž je v prvním patře synagogy vystaveno více než 200. „Při sestavování koncepce prohlídky muzea pro první dámu jsme vycházeli z toho, co Michelle Obamová v minulosti již několikrát naznačila, a sice že se v roli první dámy hodlá věnovat též podpoře programů zaměřených na vzdělávání dětí a důležitosti role rodičů ve vzdělávacím procesu. Domnívám se, že experimentální výukový program, který v Terezíně vedla avantgardní umělkyně Friedl Dicker-Brandeisová (1898–1944), i samotný příběh dětí první dámu silně zaujaly. Kromě kopií vystavených ve stálé expozici si paní Obamová měla možnost prohlédnout též originál koláže Marie Mühlsteinové (1932–1944), která bohužel, podobně jako většina dětí internovaných v Terezíně, nacistické pronásledování nepřežila,“ vysvětlila kurátorka uměleckých sbírek Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg.
Z Pinkasovy synagogy směřovaly kroky první dámy na Starý židovský hřbitov, kde se zastavila u náhrobků významných osobností pražských židovských dějin: učence a básníka Avigdora Kary, jehož náhrobek z roku 1439 je na hřbitově nejstarším, primase a významného mecenáše židovské obce Mordechaje Maisela (zemř. 1601) a nakonec u tumby věhlasného rabína a kabalisty Jehudy Levy ben Becalela, rabiho Löwa, známého též pod akronymem MaHaRaL (1525?–1609), který je nejvýznamnější osobností pochovanou na Starém židovském hřbitově a od jehož smrti letos uplyne rovných 400 let. V duchu staré židovské tradice položila první dáma na rabínův hrob tzv. kvitl, malý stočený proužek papíru s osobní prosbou.
„To, že si paní Obamová vybrala k návštěvě mezi ostatními pražskými pamětihodnostmi někdejší pražské Židovské Město, je pro nás velká pocta,“ dodal Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea. „Svědčí to o jedinečnosti židovských památek i významné roli, kterou seznámení se s židovskou kulturou může hrát v oblasti vzdělávání, výchovy k toleranci, v duchu demokracie, vzájemného sdílení hodnot humanity. Spolupracujeme s řadou institucí v celém světě, spolu s židovskou školou a školkou v Praze se nám dostává podpory Nadace Ronalda S. Laudera z USA, a těší nás, že paní Obamová projevila zájem i o tuto činnost.“
Ze Starého židovského hřbitova se první dáma odebrala do Staronové synagogy, která je nejstarší evropskou synagogou stále užívanou k bohoslužebným účelům. Zde ji přivítali zástupci židovské obce vrchní zemský a pražský rabín Efraim Karol Sidon, předseda Federace židovských obcí v ČR Jiří Daníček, tajemník téže organizace Tomáš Kraus a předseda Židovské obce v Praze František Bányai s manželkou.
Při prohlídce interiéru jedinečné raně gotické památky upoutala pozornost Michelle Obamové především historická korouhev se symbolem pražských židů, výzdoba schrány na Tóru a rovněž sedadlo na východní straně přisuzované tradicí rabi Löwovi. Předseda Židovské obce v Praze František Bányai vyjádřil pocit, „že atmosféra i historie Staronové synagogy asi příjemně překvapila paní Obamovou a že její návštěva byla ve více než 700leté historii synagogy zcela mimořádnou událostí.“
První dáma Spojených států obdržela od představitelů české židovské komunity jako dar kidušový pohár a pamětní medaili k 700. výročí Staronové synagogy, Židovské muzeum darovalo své publikace.
 
Obrázky z návštěvy ke stažení zde: http://194.228.42.89/zmp/visitpress/. V případě použití snímků prosíme uvádějte: © Židovské muzeum v Praze.
 
Kontakt pro novináře:

Noemi Holeková, tel.: 221 711 581; GSM: 603 867 285,
e-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
Praha, 28. ledna 2009

Jaroslav Róna – Podobenství
Výběr z tvorby 1999–2008

Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553
www.jewishmuseum.cz
 
Výstava bude otevřena od 29. ledna do 10. května 2009
denně mimo soboty a židovské svátky od 29. ledna do 27. března 9.00 – 16.30, od 29. března do 10. května 9.00 – 18.00.
 
Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
 
V polovině 80. let se u nás objevila nová generace, jejíž výtvarná tvorba byla ovlivněna novým uměleckým hnutím, známým jako „neoexpresionismus“ či „špatná malba“. Jako jeden z prvních na sebe tehdy upozornil Jaroslav Róna (nar. 1957), který vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze sklářské výtvarnictví, zabývá se však také malbou, sochařstvím, grafikou, kresbou, mozaikou, scénickým výtvarnictvím, vitráží apod. Róna se účastnil generačního divadelního hnutí Pražská pětka a je jedním ze zakladatelů skupiny Tvrdohlaví, jejíž první vystoupení v roce 1987 se stalo nejvýraznější demonstrací nástupu postmoderny v Čechách. Převážně současnou tvorbu Jaroslava Róny (15 obrazů, 3 plastiky, kresby) představuje od 29. ledna do 10. května 2009 Židovské muzeum v Praze v Galerii Roberta Guttmanna.
 
Na své první samostatné výstavě v Makromolekulárním ústavu ČSAV v roce 1986 Róna představil obsáhlý soubor obrazů na téma mytické prehistorie světa, s motivy pradávných příšer, osamělých v pustých krajinách a nesoucích stigma svého zániku. „Byl to objev mýtu a mýtického prožívání světa, který většina z nás nosí v sobě, aniž si to uvědomujeme. Náměty fascinující dosud nevídanou obludností byly na domácí scéně něco nového, přinášely rovněž nečekané obnovení působivosti obrazu a tradiční malby,“ říká kurátor výstavy Arno Pařík.
V 90. letech se Róna začal zabývat více sochařskou tvorbou, která se od počátku rozvíjela neobyčejně svobodně, od neokubistického tvarosloví k mašinismu a stylu art-deco 20. let. Postupně však převážila koncentrace k jednoduchým kompaktním objektům, odlévaným většinou do bronzu, které připomínají stavby neznámého původu, modely či půdorysy pevností, hrobek a rituálních staveb. Vrcholem jeho tehdejší sochařské tvorby se staly monumentální bronzové plastiky Rytíř s drakem (1995) a Sépie (2000) pro Zámek Klenová u Klatov. V roce 2001 získal Róna první cenu v soutěži na pomník spisovatele Franze Kafky, který byl dokončen a osazen před budovou pražského Židovského muzea v roce 2003 a získal Grand prix obce architektů.
Po roce 2000 se Rónovy obrazy zklidňují, obrazový prostor se postupně sceluje, objevuje se v něm lidská postava a s ní se vrací i příběh. Zdá se, že umělec prožívá období jakéhosi klasicismu, které si vynucuje jednotu prostoru, času i děje. Vrací se ke starým mytologickým tématům, obrazy však nejsou již tak dramatické, je v nich více reflexe a fantasie. Nadčasová témata se nemění, stále se vracejí úvahy o lidském světě a Vesmíru, o jeho počátku a pravděpodobných koncích. Do popředí vystupuje poněkud chmurná vize současné civilizace, nekonečných aglomerací mrakodrapů, táhnoucí se od obzoru k obzoru. Osud města (2008) nám ukazuje pubertálního ďáblíka, personifikaci jakési kolektivní duše velkoměsta, snícího poslední sen megapole na pobřeží oceánu. Zbytky opevnění na útesu a hořící pevnost v pozadí obrazu Někde na východě (2008) připomíná konflikty v krajinách opuštěného východního bloku. K tématu archeologie zaniklých civilizací se Róna vrací v obraze Krajina s lodním vrakem (2008), který atmosférou i barevností připomíná metafyzické obrazy Giorgia de Chirica a evokuje sen o ztracené Atlantidě.
„Rónův svět je neobyčejně mnohostranný a proměnlivý, prolínají se v něm nejrůznější zdroje evropského romantismu a symbolismu, má ale svá vlastní témata a motivy. Některé se zdají být jednoduché, jiné líčí složité děje zkázy a zrození, příběhy lidského života jako součásti dramatu Země a Vesmíru. Jeho tvorbu nelze od těchto souvislostí izolovat ani ji nelze zbavit vnitřního napětí a neklidu, který ji oživuje a přináší její nové proměny. Rónův umělecký svět fascinoval před dvaceti lety – po desetiletích půstu – naši představivost možností bezprostředního prožitku uměleckého díla. Dnes už jeho obrazy nejsou horkou novinkou, ale schopnost fascinovat si stále uchovávají,“ dodává Pařík.
 
K výstavě byl vydán doprovodný katalog.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na 194.228.42.89/zmp/ronapress/.
 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

 

Tisková zpráva
září 2008

Cesta života
Rabi Jehuda Leva ben Becalel (kol. 1525–1609)

Výstava pořádaná Židovským muzeem v Praze
a Správou Pražského hradu k 400. výročí úmrtí rabiho Löwa
 
Císařská konírna Pražského hradu
5. srpna - 8. listopadu 2009

 
Výstava se koná pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause,
ministra kultury České republiky Václava Jehličky a primátora hl. města Prahy Pavla Béma

 

V roce 2009 uplyne 400 let od úmrtí věhlasného rabína Jehudy Levy (Löwa) ben Becalela, známého v židovském světě pod hebrejským akronymem Maharal. Náboženský, pedagogický a filosofický odkaz tohoto učence zůstává dodnes živý a inspirující. Zmíněné výročí, které připadne na 7. září, bude proto vzpomínáno na celém světě. Ústředním místem oslav se stane Praha, kde je slavný učenec pohřben. Židovské muzeum v Praze za podpory Správy Pražského hradu přichází při této příležitosti s ideou velké reprezentativní výstavy Cesta života. Rabi Jehuda Leva ben Becalel (kol. 1525–1609).

 
Výstava zachytí jak Maharalův život a dílo, tak obraz, jaký si o tomto učenci utvořili jeho současníci a následující generace. Jen stěží lze najít jinou osobnost, ke které by se hlásilo tak pestré společenství ctitelů, lidí s výrazně odlišnou náboženskou, filosofickou a kulturní orientací. Rozpor mezi historickým Maharalem a jeho převažujícím soudobým obrazem je propastný. Tato skutečnost je natolik významná, že poslouží jako základ koncepce výstavy. Pojetí Maharala jako zosobnění tajuplnosti ghetta, divotvůrce, matematika a tvůrce umělé bytosti není sice historicky oprávněné, poskytlo však přebohatou inspiraci nejen literatuře, ale i dramatickému a výtvarnému umění. Své právo na existenci má historický i vysněný Maharal. Výstava bude mít dvě hlavní části: první bude věnovaná historickému Maharalovi a autentickým tradicím s ním spojeným, druhá Maharalovu odkazu a původu legend spjatých s jeho jménem. Výstava rovněž zahrne vývoj pražského ghetta a židovského hřbitova v době rabiho Löwa.
K výstavě Cesta života, pojmenované po jednom z děl Maharala (Derech chajim), chystáme řadu doprovodných programů. Od 3. června do 4. října 2009 se připravuje v muzejní Galerii Roberta Guttmanna interaktivní instalace Golem výtvarníka Petra Nikla. V prostoru Síně pod Plečnikovými schody na Pražském hradě bude uveden projekt německého intermediálního umělce Joachima Seinfelda CAMERA LUCIDA. Ve spolupráci s nakladatelstvím Academia navíc vydáme k výstavě rozsáhlý doprovodný katalog v české a anglické verzi.
Již nyní Židovské muzeum k významnému jubileu vydalo nástěnný kalendář na židovský rok 5769 s barevnými kresbami amerického výtvarníka Marka Podwala, které se vztahují k životu rabiho Löwa a legendám s ním spjatým. Hebrejsko-anglický kalendář má 16 listů pro měsíce od září 2008 do prosince 2009. K výstavě jsme rovněž připravili speciální webovou stránku www.jewishmuseum.cz/maharal, kde budeme průběžně informovat o průběhu příprav výstavy.
 
Obrázky k výstavě jsou ke stažení na http://194.228.42.89/zmp/maharalpress/

 
Kontakt pro novináře:
Noemi Holeková
Tel. 221 711 581; 603 867 285
E-mail: [email] noemi.holekova[at]jewishmuseum.cz
www.jewishmuseum.cz

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze