Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
Archiv tiskových zpráv
  

Tiskové středisko

Archiv tiskových zpráv

2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004

Tisková zpráva
Listopad 2010

Tisková zpráva
Listopad 2010

Tisková zpráva

Praha, 10. listopadu 2010

 

Židovské muzeum v Praze pomáhá zpřístupnit archivy holocaustu

 

Dne 16. listopadu 2010 proběhne v Bruselu pod záštitou předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuy zahájení projektu Evropská infrastruktura pro výzkum holocaustu (European Holocaust Research Infrastructure, EHRI), který si klade za cíl zlepšit spolupráci archivů holocaustu v Evropě, a usnadnit tak práci historiků a dalších badatelů, učitelů či studentů. Čtyřletý projekt koordinuje NIOD, nizozemský Institut pro výzkum války, holocaustu a genocidy, a podílí se na něm na dvacet evropských archivů a výzkumných institutů ze třinácti zemí, včetně izraelského Jad vašem. EHRI financuje Evropská unie jako součást Sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace. V České republice se na projektu kromě Židovského muzea podílí také Památník Terezín.

I šedesát pět let od konce druhé světové války a od osvobození koncentračních táborů naráží výzkum o  holocaustu na značné překážky. Přístupnost archivních pramenů a informací o nich je jedním z předpokladů pro výzkum a pro uchování kolektivní paměti o genocidě Židů za druhé světové války. Fragmenty dokumentů, které nacisté nestačili zničit, jsou rozptýleny v mnoha archivech v řadě zemích, a práce badatelů se proto často podobá pracnému a časově náročnému skládání střípků. Skutečnost, že se holocaust odehrával v celé Evropě, vyžaduje pro lepší zpřístupnění archivů holocaustu celoevropský přístup. V následujících čtyřech letech proto vybudují partneři projektu EHRI rozsáhlou databázi, jež propojí informace o archivních sbírkách o holocaustu a pro badatele vytvoří unikátní virtuální výzkumné rozhraní (“virtual research environment”), které jim bude napomáhat spojovat právě ony zlomky informací rozptýlené v mnoha archivech a zemích. EHRI má ambici stát se vzorem pro další projekty v oblasti digitálních humanitních věd.

„Židovské muzeum v Praze povede pracovní skupinu, jejímž cílem je za pomoci moderních technologií vytvářet virtuální archivní průvodce sbírkami rozdělenými do různých archivů,“ říká vedoucí oddělení pro dějiny šoa Židovského muzea v Praze Michal Frankl. Jako vzorový příklad zde slouží dochované archivní dokumenty o ghettu v Terezíně, kam byli za druhé světové války deportováni téměř všichni Židé z českých zemí a velké skupiny převážně starých lidí z dalších evropských zemí. Hlavní soubory dokumentů, které nebyly na konci války zničeny, jsou dnes rozděleny mezi Památník Terezín a Židovské muzeum v Praze v České republice a Beit Terezín a Jad vašem v Izraeli, přičemž mnoho dalších pramenů je rozptýleno v desítkách dalších archivů. „Vzniklý průvodce po terezínských archivních pramenech bude unikátním digitálním zdrojem informací, který bude poskytovat nejen informace o obsahu jednotlivých archivních sbírek, ale také sjednocovat popisná metadata, propojovat archivní dokumenty s informacemi o obětech šoa a nabízet odkazy na digitalizované dokumenty přístupné online,“ dodává Frankl.

 

Kontakty pro novináře:

Noemi Holeková, Židovské muzeum v Praze, odd. publicity a rozvoje: tel. 222 749 281; 603 867 285, e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz  

Michal Frankl, Židovské muzeum v Praze, odd. pro dějiny šoa: tel. 221 711 525, e-mail: michal.frankl@jewishmuseum.cz

Tomáš Fedorovič, Památník Terezín: tel. 416 782 225, e-mail: fedorovic@pamatnik-terezin.cz

www.ehri-project.eu

 

Zahájení projektu Evropská infrastruktura pro výzkum holocaustu

Brusel, 16. listopadu 2010 od 13.30 do 17.00 hodin

Program

13.30 – 14.00 

Pro novináře možnost interview s paní Geoghegan-Quinn a dalšími hosty

(Prosíme, kontaktujte předem pana Hermana Nieuwenhuise nebo Floriana Franka na níže uvedených kontaktech)

 

14.00 – 16.00

Zahájení Dr. Michal Frankl – Předsedající, Židovské muzeum v Praze

Máire Geoghegan-Quinn – Evropská komisařka pro výzkum, inovaci a vědu

Gideon Saar – Ministr školství, Izrael

Halbe Zijlstra – Státní tajemník Ministerstva školství, kultury a vědy, Nizozemsko

Nathan Ramet – Židovské muzeum deportace a odboje, Belgie

Prof. dr. Peter Longerich – Royal Holloway, University of London, Velká Británie

Rozhovor Dr. Michala Frankla s Dr. Sheilou Anderson, ředitelkou Centra pro e-výzkum, King’s College London, Velká Británie, a Dr. Conny Kristel z NIOD (Institut pro výzkum války, holocaustu a genocidy), koordinátorkou EHRI

Prof. dr. Jerzy Holzer – Institut politologie, Polská akademie věd

 

Oficiální zahájení – Představení EHRI 

 

16.00 – 17.00 

Možnost rozhovorů pro novináře

 

V případě Vaší účasti na zahájení projektu prosíme o potvrzení na herman@topiq.com.

 

Kontakty:

Herman Nieuwenhuis, EHRI: +31 6 53 58 60 57; herman@topiq.com; www.ehri-project.eu

Florian Frank, EUROPEAN COMMISSION . DG Research: +32 2 299 79 34; +32 476 04 20 44; florian.frank@ec.europa.eu; www.ec.europa.eu/research

Tisková zpráva
Říjen 2010

Tisková zpráva

Praha , 26. října 2010

 

Zmizelí sousedé po deseti letech

Studentská konference projektu Zmizelí sousedé pořádaná Židovským muzeem v Praze ve spolupráci s o. s. Zapomenutí

 

1. a 2. listopadu 2010

New York University v Praze, Richterův dům, Malé náměstí 11, Praha 1

www.jewishmuseum.cz; www.zmizeli-sousede.cz

 

V loňském roce uběhlo deset let od slavnostního vyhlášení projetu Židovského muzea v Praze Zmizelí sousedé. Židovské muzeum ve spolupráci s o. s. Zapomenutí při této příležitosti pořádají 1. a 2. listopadu 2010 studentskou konferenci Zmizelí sousedé po deseti letech, která se bude konat v prostorách New York University v Praze. Na tuto konferenci jsou zváni především žáci a studenti, kteří se do projektu aktivně zapojili. Rovněž bychom rádi pozvali všechny příznivce a přátele projektu.

Během dvoudenní konference představí vybrané bývalé i současné badatelské týmy výsledky svých prací v podobě panelů, videodokumentů a audiovizuálních webových prezentací. Také budou slavnostně představeny nové panely, které vznikly v posledních dvou letech. První den bude věnovaný prezentacím týmů a jejich způsobům realizování projektu. Na druhý den bude připraven kulturní program pro účastníky projektu včetně možné prohlídky expozic Židovského muzea v Praze a diskuse s režisérem dokumentárního cyklu Zapomenuté transporty Lukášem Přibylem. Rovněž bude prezentován unikátní multimediální projekt Zmizelí sousedé, zmizelá ulice Jihlavy studentů Vysoké školy polytechnické Jihlava, který vzniká ve spolupráci s Českým rozhlasem a Státním okresním archivem Jihlava.

„Když byl projekt před jedenácti lety vyhlášen, neměli jsme vůbec představu o tom, jak úspěšný projekt to bude. Každoročně se do něj přihlásí přibližně desítka nových škol. Projekt má úspěch i v zahraničí,“ říká vedoucí Vzdělávacího a kulturního centra Miroslava Ludvíková. „Konference představuje nejrůznější výsledky vybraných badatelských týmů, minulých i současných. Některé týmy volí tradiční formu prezentace bádání – výstavní panel, jiné naopak dají přednost moderním technologiím a natočí film či audiovizuální prezentaci. Důležité je, že vše tvoří sami žáci a pedagog funguje jen jako jakýsi koordinátor a poradce. Vzdělávání lze přirovnat k pěstování vína. Celý rok se o hrozny staráte, zaléváte je, věnujete jim mnoho času, ale nikdy až do první sklenky nevíte, jaký ten který ročník bude. A stejné je to i s žáky. Snažíte se je vychovávat v dobré lidi a vštěpovat jim správné hodnoty. Ale do doby, kdy budou žáci vrženi do života, nebudeme vědět, jak se v něm osvědčí. Doufám, že ti, kteří se do projektu Zmizelí sousedé zapojili, budou vnímavější k problematice rasismu, xenofobie a dalším sociálním problémům,“ dodává Ludvíková.

Literárně-dokumentační projekt Židovského muzea v Praze Zmizelí sousedé, vyhlášený v roce 1999 pod záštitou Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, vybízí mladé lidi ve věku od 12 do 18 let k pátrání po židovských sousedech, kteří z místa, kde žijí, zmizeli převážně v období 2. světové války. Do projektu se do dnešního dne zapojily desítky škol a stovky žáků u nás i v zahraničí. Ke dni konference vzniklo celkem 31 panelů z různých českých a moravských škol. Souběžně s tímto projektem probíhají v desítkách lokalit místní výstavy inspirované projektem Zmizelí sousedé a na Slovensku dokonce samostatný projekt Strateni susedia. Výstava byla k vidění v mnoha zemích celého světa – např. v Itálii, Německu, Velké Británii, USA či Kanadě. V listopadu 2008 ocenila tento projekt Židovského muzea též Evropská komise v Bruselu cenou Zlatá hvězda aktivního evropského občanství v rámci programu Evropa pro občany.

 

Účast je otevřena i těm, kteří se do projektu nezapojili. Novináře prosíme o ohlášení na e-mailu miroslava.ludvikova@jewishmuseum.cz

 

Kontakt:

Noemi Holeková, Židovské muzeum v Praze, odd. publicity a rozvoje, tel. 221 711 581; 603 867 285, e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

Tisková zpráva
Říjen 2010

Tisková zpráva

Praha, 14. října 2010

 

CINEGOGA KINOKONCERT – PREMIÉRA!

 

Unikátní projekce Židovského štěstí,

němého filmu Alexandra Granovského z roku 1925,

se skvělou novou hudbou Miloše ORSONA Štědroně

v mimořádném prostoru Španělské synagogy

 

Španělská synagoga, Vězeňská 1, Praha 1
20. října 2010 v 19.30 hodin

 

Ve středu 20. října uvede Židovské muzeum v Praze ve Španělské synagoze od 19.30 hodin němý film Židovské štěstí s autorským hudebním doprovodem Miloše ORSONA Štědroně. Kinokoncert s nevšední atmosférou v prostoru nejkrásnější a nejhudebnější z pražských synagog je součástí cyklu CINEGOGA, v jehož rámci muzeum představuje málo známá filmová díla židovské kinematografie. Jedná se o klasické snímky němé éry s novou či nově nastudovanou původní hudbou. Cyklus, který je po loňském úspěšném startu s filmem Hladová srdce s vynikajícím doprovodem Orchestru BERG stále v počátcích, má poměrně slibně nakročeno. I když prozatím obnáší pouze jednu premiéru ročně, existuje poměrně ambiciózní dramaturgický plán, který počítá také s postupným uváděním repríz pražských představení v dalších zajímavých synagogálních stavbách v někdejších centrech židovské kultury po celé střední Evropě. Vstupenky na středeční představení je možné zakoupit buď v Rezervačním centru Židovského muzea (více informací na www.jewishmuseum.cz) nebo přímo online prostřednictvím sítě Bohemia Ticket (www.bohemiaticket.cz). S každou zakoupenou vstupenkou získá návštěvník speciální bonus v podobě komentované prohlídky Španělské synagogy od 18.30 hodin.

„Letos jsme se rozhodli uvést snímek Židovské štěstí, natočený na motivy povídek známého židovského spisovatele Šaloma Alejchema,“ říká kurátorka uměleckých sbírek Židovského muzea Michaela Sidenberg, která projekt dramaturgicky připravuje. „Tento film je zajímavý nejen doslova snovým, surreálným příběhem, ale také tím, že se v něm objevuje celá řada hvězd někdejšího moskevského Státního židovského divadla v čele s legendárním Salomonem Michoelsem a Mojsejem Goldblatem,“ dodává Sidenberg. O originální hudební doprovod se postará hudební skladatel a pianista Miloš ORSON Štědroň, mimo jiné spolupracovník činohry ND, autor úspěšného Kabaretu Ivan Blatný (v roce 2007 nominován na cenu Alfréda Radoka za hudbu) a nově též Kabaretu Hašek, jehož premiéru uvedlo 10. října pražské A Studio Rubín.

Projekt CINEGOGA staví na spojení filmu, hudby a architektury neologických synagog – honosných staveb druhé poloviny 19. a počátku 20. století budovaných v duchu orientálně-okcidentální fikce tzv. „maurského slohu“. Jeho úkolem je otevírat nové pohledy na židovskou kulturu tzv. postemancipačního období, do něhož spadají počátky mezinárodní organizace sionistického hnutí, velké migrační vlny z oblastí střední a východní Evropy do Nového světa i bouřlivý rozvoj umělecké avantgardy.

Na podzim 2011 připravujeme uvedení rekonstruovaného snímku Nový Babylon z roku 1929. Tato premiéra nese v duchu uměleckého kréda režisérů Grigorije Kozinceva a Leona Trauberga podtitul: Továrna na excentrično. Původní hudbu, jejímž autorem je Dmitrij Šostakovič, nově nastudoval s Orchestrem BERG dirigent a umělecký šéf souboru Peter Vrábel.

 

Partneři:

STRUNY PODZIMU www.strunypodzimu.cz

Orchestr BERG www.berg.cz     

 

Kontakt: Noemi Holeková, Židovské muzeum v Praze, odd. publicity a rozvoje

tel. 221 711 581; 603 867 285, e-mail:  noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

ŽIDOVSKÉ ŠTĚSTÍ

(Еврейское счастье / Jewish Luck /

יידישע גליקן / Menachem Mendl)

Režie: Alexander Granovsky, SSSR, 1925, 100 min

Němý s anglickými a českými mezititulky

Restaurovaná a digitalizovaná kopie:

The National Center For Jewish Film, Waltham, Massachusetts, USA

 

Snímek natočený na motivy povídek známého židovského spisovatele Šaloma Alejchema (Salomon Naumovič Rabinovič nebo také Salomon Nochem Vevik, 1859–1916). Hlavní hrdina Menachem Mendl (Salomon Michoels) je typický luftmenš, který se snaží přijít na kloub tomu, jak si konečně přes všechny strázně židovského života v carském Rusku zavést dobrý obchod. Jeho vytrvalost a sklon k živým snům způsobí, že se z typického šlemíla stane úspěšný podnikatel transatlantického formátu...

Na vzniku tohoto ojedinělého filmu se podílely hvězdy někdejšího moskevského Státního židovského divadla (GOSET – Gosudarstvennyj Jevrejskij Teatr, 1919–1948). Jeho zakladatel a režisér Alexander Granovsky (Avram Azarch,1890–1937) obsadil do hlavní role Salomona Michailoviče Michoelse (Šlojme Vovsi, 1890–1948) – vůdčí hereckou osobnost souboru a od roku 1928, kdy se Granovsky odmítl vrátit ze sovětskou vládou organizovaného zájezdu do západní Evropy, také režiséra.

Židovské štěstí je jediným Granovského filmem natočeným v sovětské produkci a také jeho jediným němým snímkem. Vzniklo v době, kdy byl GOSET na absolutním vrcholu své avantgardní tvorby. Hry ještě vznikaly ze zápalu pro divadlo (přesněji jeho formalistické pojetí silně ovlivněné Meyercholdem ale i Reinhardtem, u něhož Granovsky také studoval) a tvůrci se nemuseli potýkat s cenzurou a požadavky naplňování nového kulturně-politického programu, v jehož rámci bylo jen o pár let později divadlo prohlášeno za „zbraň pracující třídy“ a podrobeno neúprosnému dohledu státních složek. Nezůstalo samozřejmě pouze u ideologického diktátu a cenzury. Lidé spjatí s divadlem, stejně jako ostatní umělci a intelektuálové, začali postupně mizet ve sklepeních NKVD a mnoho jich nakonec skončilo v gulagu, odkud se již nikdy nevrátili. Byly jich zástupy. Ti, kterým se podařilo přestát čistky z konce 30. let a válku, nakonec neunikli neméně krutému osudu po jejím skončení. K této skupině patřil i „židovský král Lear a badchen v jedné osobě“ Salomon Michoels. Jeho zkrvavené tělo bylo jednoho mrazivého zimního rána roku 1948 nalezeno v Minsku, kam byl vyslán údajně proto, aby shlédl a ohodnotil operu nominovanou na Stalinovu cenu.

Tisková zpráva
Říjen 2010

Tisková zpráva

Praha, 7. října 2010

 

Jan Neruda a Židé. Texty a kontexty

Seminář pořádaný Židovským muzeem v Praze ve spolupráci

s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd České republiky

 

11. a 12. října 2010

 

Ústav pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz

Vzdělávací a kulturní centrum ŽMP, Maiselova 15, 110 00 Praha 1, www.jewishmuseum.cz  

 

Židovské muzeum v Praze ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd České republiky pořádají 11. a 12. října 2010 neformální mezioborové diskusní setkání na dosud opomíjené téma Jan Neruda a Židé. Texty a kontexty. Seminář se bude konat v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde přednesou referáty literární vědci, historici, politologové a další specialisté. Na závěr semináře pak proběhne veřejný diskusní večer ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Seminář je určený pro odbornou veřejnost; novináře prosíme o ohlášení na emailu michal.frankl@jewishmuseum.cz. Diskuse v Židovském muzeu je otevřena pro širokou veřejnost.

„Klasik českého devatenáctého století Jan Neruda upoutává dodnes kombinací otevřenosti a nacionalismu, poetického citu a formální inovace, humoru i sarkasmu,“ říkají Jindřich Toman z University of Michigan a Michal Frankl z Židovského muzea. „O to více je též nutné zkoumat a diskutovat jeho texty a pasáže, které mají výrazně protižidovský charakter, zvláště Nerudův pamflet Pro strach židovský (1869), pravděpodobně první obsáhlý český antisemitský traktát. V literatuře byly dosud Nerudovy protižidovské texty často přecházeny mlčením nebo byly vysvětlovány jako pouhý důsledek jeho sociálněkritických postojů,“ dodávají.

            Protižidovská část Nerudovy tvorby tak dnes otevírá řadu otázek, které se plánované setkání, jež bude mít formu workshopu, pokusí objasnit. Referáty se budou zabývat tím, zda lze Nerudův traktát začlenit do širšího politického a kulturního kontextu nebo se tu jedná o pouhý „přešlap“ velkého mistra; zda je možné vystopovat souvislosti s jinými protižidovskými texty Nerudova období, českými, německým, rakouskými; zda měl traktát mezi současníky nějaký ohlas a kdo ho četl; zda je spíše reflexí vzniku moderního kapitalismu v českých zemích než výrazem rasové nesnášenlivosti nebo zda je možné či dokonce nutné číst jej v souvislosti s jinými protižidovskými pasážemi v Nerudově literární a fejetonistické tvorbě.

 

Kontakty:

Noemi Holeková, Židovské muzeum v Praze, odd. publicity a rozvoje,

tel. 221 711 581; 603 867 285, e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

Program a organizace:

Dr. Michal Frankl, Židovské muzeum v Praze, e-mail: michal.frankl@jewishmuseum.cz

Prof. Jindřich Toman, University of Michigan, e-mail: ptydepe@umich.edu

 

 

PROGRAM

pondělí 11. října 2010

14:00–14:30

Přivítání za ÚČL: Pavel Janáček

Úvod: Michal Frankl, Jindřich Toman

14:30–16:00

Marek Nekula: Obraz Židů v Nerudových Povídkách malostranských a jeho drobné publicistice

Štěpán Balík: Obraz Žida ve dvou českých jazykových příručkách druhé třetiny 19. století aneb Nerudův jazykový základ

16:30–18:00

Václav Petrbok: Jan Neruda a David Kuh

Kateřina Čapková: Kapper mezi Havlíčkem a Nerudou

19:00

Společná večeře pro účastníky workshopu

 

úterý 12. října 2010

9:00

Prohlídka Židovského muzea v Praze se zaměřením na dobu Jana Nerudy; prohlídka dočasné výstavy „Od té doby věřím na osud...“

            (v případě zájmu)

12:30–14:00

Jindřich Toman: Bez obojživelníků. Jan Neruda a Židé

Michal Frankl: Česká liberální publicistika a Židé v 60. letech 19. století

14:30–16:00

Aleš Haman: Téma bude oznámeno později

Miloslav Szabó: Slovenský Neruda? Antisemitizmus v ideológii Svetozára Hurbana Vajanského

Tomáš Pavlíček: Kulturní publicistika druhé republiky o antisemitismu a Janu Nerudovi

16:30–17:15

Shrnutí, závěrečná diskuse

Dalibor Dobiáš, Hillel J. Kieval

18:00–19:30

Účastníci workshopu jsou též srdečně zváni k účasti na veřejné diskusi ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Moderuje Petr Brod.

Tisková zpráva
Září 2010

Ženu statečnou kdo nalezne…

Příběh Hany Volavkové (1904–1985)

 

Židovské muzeum v Praze –  Vzdělávací a kulturní centrum

Maiselova 15, Praha 1 (3. patro), tel. 224 819 352

www.jewishmuseum.cz

 

Od 14. září do 29. října 2010

Otevřeno kromě židovských svátků: pondělí – čtvrtek od 10 do 15 hodin, pátek od 10 do 12 hodin

a během večerních programů ve Vzdělávacím a kulturním centru či po předchozí domluvě

 

Kurátorka výstavy: Magda Veselská

 

Židovské muzeum v Praze představuje od 14. září do 29. října ve svém Vzdělávacím a kulturním centru ojedinělou výstavu, která připomíná osobnost a dílo jeho významné pracovnice a dlouholeté ředitelky, vynikající historičky umění Hany Volavkové, která se nesmazatelným způsobem zapsala do pohnutých dějin této instituce v letech 1943–1961 a vtiskla mu podobu a náplň, jež má dodnes. Návštěvníci výstavy, která je součástí cyklu věnovaného významným osobnostem muzea, se mohou seznámit mimo jiné s rozsáhlou fotografickou i uměleckou dokumentací aktivit Hany Volavkové; na poměrně malém prostoru je k vidění více než 120 obrázků. „Množství tohoto materiálu vystavuje naše muzeum vůbec poprvé. Divácky atraktivní budou jistě návrhy pro památník v Pinkasově synagoze od Jiřího Johna a Václava Boštíka nebo umělecká dokumentace českých i slovenských židovských památek. Při portrétování této fascinující osobnosti byl bohatě využit také rodinný a muzejní fotoarchiv, který vydal některé ze svých pokladů,“ říká kurátorka výstavy Magda Veselská. Kromě osobního příběhu představuje výstava také odborné aktivity Hany Volavkové a její nejúspěšnější realizované záměry.

Historička umění Hana Volavková (1904–1985) před 2. světovou válkou působila mj. v knihovně Umělecko-průmyslového musea v Praze, pracovala jako kurátorka výstav, publikovala. V roce 1943 začala pracovat v Židovském ústředním museu v Praze, které shromažďovalo liturgické předměty, knihy a archiválie z majetku židovských náboženských obcí na území Protektorátu Čechy a Morava. Po 2. světové válce se ujala úkolu uhájit existenci muzea ve složité poválečné době, což se jí díky velkému osobnímu nasazení podařilo. V roce 1950 se stala ředitelkou postátněného muzea a určila jeho další koncepci a směřování. Iniciovala vybudování Památníku českým a moravským obětem šoa v Pinkasově synagoze a věnovala se péči o židovské nemovité památky. Zabývala se topografií pražského Židovského Města. Úspěšně popularizovala sbírky muzea doma i v zahraničí. Po odchodu do důchodu v roce 1961 se jako historička umění soustředila především na české umění 19. století a jeho významné osobnosti, zajímala ji rovněž metodologie a teoretické otázky oboru.

 

Doprovodné programy ve Vzdělávacím a kulturním centru ŽMP, Maiselova 15, Praha 1

úterý 14. 9. v 18 h: Vzpomínkový večer věnovaný Haně Volavkové. Na osobnost i dílo významné historičky umění a dlouholeté ředitelky Židovského muzea v Praze v jednom z nejbouřlivějších období jeho existence budou vzpomínat její syn, prof. Jan Volavka, historik umění a prasynovec Hany Volavkové, dr. Michal Šroněk, a Magda Veselská ze Židovského muzea v Praze, která se výzkumem osobnosti a díla Hany Volavkové dlouhodobě zabývá. Moderuje Petr Brod.

 

Obrázky jsou ke stažení na ftp://84.19.71.138:2121/ftp/volavkovapress/.

 

Kontakt pro novináře: 

Noemi Holeková, Oddělení vnějších vztahů a rozvoje, tel. 221 711 581; 603 867 285;

e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz                                                                                         

 

Tisková zpráva
Červenec 2010

Tisková zpráva

Praha, 28. července 2010

 

„Od té doby věřím na osud...“

Transporty protektorátních Židů do Běloruska v letech 1941–1942

 

Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna

U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553

www.jewishmuseum.cz

 

Od 29. července 2010 do 30. ledna 2011 denně kromě sobot a židovských svátků
od 9.00 do 18.00 hod. (29. 7. –  29. 10. 2010)

od 9.00 do 16.30 (31. 10. 2010 – 30. 1. 2011)

 

Kurátorka výstavy: PhDr. Jana Šplíchalová

 

Dějiny šoa českých a moravských Židů jsou pro veřejnost spojeny především s pojmy ghetta v Terezíně a koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. „Stranou zájmu doposud zůstaly deportace vězňů do ghett, táborů nucených prací a koncentračních a vyhlazovacích táborů v oblasti Pobaltí, obsazených území Polska a Běloruska,“ říká kurátorka výstavy Jana Šplíchalová. Do těchto míst byla během jediného roku násilně odvezena více než polovina všech českých a moravských Židů, 48 991 jich bylo zavražděno, přežilo pouhých 549.

Právě jejich neznámé tragické příběhy dokumentuje a vůbec poprvé představuje české veřejnosti výstavní cyklus Židovského muzea v Praze „Od té doby věřím na osud…“. Úvodní díl, představený v Galerii Roberta Guttmanna v roce 2005, přiblížil deportace českých Židů do Pobaltí. Následně v  roce 2007 jsme seznámili veřejnost s osudy transportů, jejichž cílem bylo okupované území Polska. Závěrečný díl cyklu, který je v Galerii Roberta Guttmanna k vidění do 30. ledna 2011, pak připomíná příběhy lidí, kteří zmizeli na  území obsazeného Běloruska. Ghetto Minsk, vyhlazovací tábor v Malém Trostinci a železniční zastávka v Baranoviči se staly místem, kde bylo zavražděno 6981 našich židovských spoluobčanů. Konce války se dožilo jen 22 deportovaných.

„Mozaiku příběhů těchto českých obětí šoa v Bělorusku bylo třeba skládat ze střípků vzpomínek několika přeživších vězňů, protože značná část dobových materiálů byla nacisty zničena,“ vysvětluje Šplíchalová. „V expozici je doplňují výpovědi místních obyvatel a Židů deportovaných z Rakouska a Německa. Ke konfrontaci byly využity i protokoly pozdějších výslechů příslušníků okupační armády a místních kolaborantů,“ dodává. Oficiální snímky nacistické propagandy, fotografie pocházející ze soukromých alb, dokumentární záběry osvobozeneckých armád, to vše na výstavě dokresluje nejen realitu všedního dne, ale vystihuje i atmosféru pocitů strachu, beznaděje, cynismu a krutosti.

Díky spolupráci s dokumentaristou Lukášem Přibylem, tvůrcem mezinárodně oceněné filmové tetralogie Zapomenuté transporty, byla navíc část filmového materiálu autorem sestříhána přímo pro výstavu. „Když jsem před více než deseti lety začal systematicky sbírat veškeré materiály týkající se deportací českých Židů do Běloruska, Estonska, Lotyšska nebo východního Polska a natáčet rozhovory se všemi jejich pamětníky, věděl o těchto transportech málokdo. I vědecký zájem se soustředil především na Terezín a Osvětim. Jsem proto rád, že se díky výstavě v Židovském muzeu o této části historie a o osudech jednotlivců, kteří tyto transporty přežili, dozví širší veřejnost,“ říká Přibyl.

Obsazením Polska v roce 1939 a Sovětského svazu v roce 1941 se otevřel prostor pro přesídlení a fyzickou likvidaci mnoha skupin obyvatel, které nacisté považovali za méněcenné. Bělorusko, stejně jako zbytek obsazené východní Evropy, bylo nacisty považováno za laboratoř, v níž mohli uskutečňovat své rasové představy. Válka na obsazeném území Sovětského svazu měla zcela jiný charakter než v západní Evropě. Stala se největší dobyvačnou, vyhlazovací a loupeživou válkou v dějinách. Německá propaganda to vše vykreslovala jako boj proti bolševismu, získání nového „životního prostoru“, využití nerostného bohatství i pracovní síly ve jménu nacionálního socialismu. Nemilosrdný teror proti civilnímu obyvatelstvu, tábory válečných zajatců, kteří umírali po statisících na podvýživu a nemoci, vypálená města a vesnice – takový byl skutečný obraz německé nadvlády.

Po útoku na Sovětský svaz myšlenka „konečného řešení židovské otázky“ na obsazených územích vyústila v systematické vyvražďování židovského obyvatelstva. Brzy následovaly deportace Židů z mnoha evropských zemí. Ženy, děti a staří lidé byli většinou ihned po příjezdu zavražděni, zatímco někteří mladší práceschopní vězni byli za nelidských podmínek nasazeni na otrocké práce.

Žádná evropská země nebyla během 2. světové války tak těžce postižena jako Bělorusko. Zahynuly zde více než dva miliony jeho obyvatel, mezi nimi téměř 600 tisíc Židů.

Výstava si klade cíl pozměnit historické povědomí veřejnosti o dějinách šoa, zejména ve vztahu k české společnosti, protože osudy transportů do Běloruska zůstávaly velmi dlouho zapomenuté. Ve svědectvích se často setkáváme s optimistickým, někdy téměř humorným líčením krutých událostí. Svědci popisují snahu o „normální“ život v ghettu, situace, kdy odvaha improvizovat mnohdy pomohla přežít. Vzpomínají ale i na své lásky, útěky k partyzánům a boj o holý život. Snaží se vytěsnit pozadí těchto vzpomínek, nevyřčena zůstává smrt rodičů a nejbližších.

Výstava je i symbolickým pomníkem lidem, kteří nemají skutečné hroby a jejichž místo zavraždění bylo pro českou veřejnost a rodinné příslušníky de facto neznámé a nedostupné. Její uspořádání je významné pro přeživší a rodinné příslušníky obětí, kteří mohou mít právem pocit, že ve srovnání s Židy zavražděnými v Terezíně a Osvětimi se obětem deportací do Běloruska nedostává dostatečné pozornosti.

 

Komentované prohlídky výstavy

21. 10. v 17.00 hod.

28. 11. v 15.00 hod.

 

Doprovodné programy ve Vzdělávacím a kulturním centru ŽMP, Maiselova 15, Praha 1

6. 10. v 18.00 hod.: Projekce dokumentu Zapomenuté transporty do Běloruska. Po projekci bude následovat debata s režisérem Lukášem Přibylem.

22. 11. a 6. 12. v 18. hod.: Transporty protektorátních Židů do Běloruska v letech 1941–1942. Přednášky kurátorky výstavy Jany Šplíchalové.

 

Mediální partner: Český rozhlas

Partneři: Friedrich-Ebert-Stiftung, Nadační fond obětem holocaustu, Česko-německý fond budoucnosti, Dopravní podnik hlavního města Prahy, Thomas Lederer

 

Obrázky jsou ke stažení ftp://194.228.42.89:2121/ftp/transportypress/.

 

Kontakt pro novináře:        

Noemi Holeková

Oddělení vnějších vztahů a rozvoje

tel. 221 711 581; 603 867 285; e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

 

 

Ukázka z textu GASWAGEN / PLYNOVÁ NÁKLADNÍ AUTA

 

Heinrich Himmler si do svého služebního diáře zapsal dne 15. srpna 1941:

Dopoledne: účast na exekuci partyzánů a Židů nedaleko Minsku, návštěva zajateckého tábora

14.00 oběd v domě Lenina

15.00 cesta ghettem – návštěva ústavu pro choromyslné – připojena návštěva sovchozu

 

Osobní účast na masové popravě přiměla Himmlera k názoru, že bude zapotřebí najít vhodnější a efektivnější metodu vraždění, která by zároveň neměla tak deprimující vliv na střílející, zvláště když mezi oběťmi byly ženy a děti. Tato Himmlerova inspekční cesta byla později označena za hodinu zrodu plynových komor.

Projekt a výrobu plynových nákladních vozů měl na starosti  RSHA spolu s kanceláří vůdce. K zajištění konstrukce byli vyzváni Walter Rauff a Friedrich Pradel. Ti vybrali berlínskou firmu Gaubschat, vyrábějící nákladní vozy a autobusy. Firma vyrobila hermeticky uzavřený vůz ve dvou prototypech. V první sérii se vyráběl typ Diamond: menší, s kapacitou 10–30 osob, větší vůz typu Saurer byl určen pro 20–60 osob, mnohdy však bylo do vozu doslova nacpáno až 80 lidí.

Asi dva metry vysoký nákladový prostor vozu byl hermeticky uzavřený, v zadní části byly umístěny ven se otevírající dveře. Vnitřek auta byl vyroben z pozinkovaného plechu, v horních rozích se nacházelo osvětlení chráněné železnou mřížkou a na podlaze dřevěný rošt. Zvenku byl celý vůz natřen šedou barvou, takže vzbuzoval dojem stěhovacího nákladního auta. V podlaze byl pět až šest centimetrů široký otvor, do něhož řidič připojil hadici od výfukového plynu. Vše bylo schované pod dřevěným roštem, aby na první pohled nebylo nic patrné.

Ke smrti udušením oxidem uhelnatým došlo během sedmi až patnácti minut, někdy i déle. Určující bylo množství lidí ve voze, ale i jejich věk a fyzická kondice. Kůže obětí měla typickou třešňově červenou barvu. První zkouška vozu se uskutečnila v koncentračním táboře Sachsenhausen na skupině ruských zajatců.

15. června 1942 byly v Minsku nasazeny nejprve tři plynové nákladní vozy, dva značky Diamond přivezli řidiči Karl Gebl a Erich Gnewuch přímo z Berlína. Šofér třetího auta typu Saurer se jmenoval Harry Rübe. Je známo i jméno čtvrtého řidiče: Johann Hassler.

Transporty vězňů, kteří byli určeni k likvidaci, čítaly obvykle kolem tisíce osob. Vůz bylo nutné po každém „použití“ vyčistit, což průběh akcí zpomalovalo. Plynovací zařízení u všech vozů byla  navíc velmi poruchová, a auta se proto často používala k převozu vězňů na místo exekuce, kde čekala popravčí četa.

 

Ze svědectví HANUŠE MÜNZE (odjel transportem Bc 25. 8. 1942 z Terezína)

„Stály tam tři nákladní auta, vypadaly jako stěhovací vozy. Esesáci křičeli, ať nastoupí, že pojedou na stejné pracoviště. Lidi do těch aut nastoupili, jedno bylo trochu menší, byli tam nacpaný tělo na tělo, v každém tak šedesát až osmdesát lidí. Zabouchli dveře, odjeli a přijelo další, to se pořád opakovalo.

Pak se vrátilo jen jedno auto a šofér nám řekl: „Podívejte se do vagonů, jsou tam ještě lidi, který nemůžou chodit, přiveďte je!“ Ale těch lidí bylo hodně, tak jsme je museli dávat těm, co tam seděli, do klína, tak byl ten vůz přeplněnej. Nařídili nám přinést mrtvé, ale nevěděli jsme, kam je dát. A on povídá: „Schmeisst sie hin, das ist schon alles egal!“ – hoďte je tam, vždyť je to jedno! – tak jsme tam ty mrtvé položili. To už jsme viděli, že je to špatný. Nakonec jsme tam dali tu zastřelenou dívku. S náklaďáky pro nás  přijeli tři mladíci, byli hezky oblečený a mluvili německy. Toho jednoho jsem se zeptal, kam odjeli ty lidi v autech, a on mi řekl: „Ah, die sind schon erledigt, die sind schon im Himmel!“ – ti už jsou vyřízený, ti už jsou v nebi! To bylo všechno na takovým palouku, byla tam slepá kolej.

Až lidi z ghetta nám vyprávěli, že vždycky, když přijel transport, někdo z autodílny musel přinést silnou rouru, tu si přišrouboval šofér. Teprve když  zastavil, pustil na patnáct minut plyn z výfuku do toho vozu. Viděl jsem to, když čistili ten stěhovací vůz, uprostřed vozu byly roury s dírkama ve tvaru H, tam byl vyvedenej  vejfuk. Přes to byla dřevěná podlážka jako v koupelnách, dřevěná žbrdlinková podlážka.“

Tisková zpráva
Červen 2010

Tisková zpráva

Praha, 9. června 2010

 

PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC 2010 V ŽIDOVSKÉM MUZEU V PRAZE

 

Židovské muzeum v Praze

U Staré školy 1, Praha 1 www.jewishmuseum.cz

 

Židovské muzeum v Praze letos opět v rámci Pražské muzejní noci zpřístupní 12. června návštěvníkům svou stálou expozici Dějiny Židů v Čechách a na Moravě. Po skončení šabatu od 22.30 do 01.00 tak bude možné zdarma zavítat do Maiselovy a Španělské synagogy, kde budou po celou dobu k dispozici kvalifikovaní průvodci. Navíc pro všechny děti – a nejen pro ně – Vzdělávací a kulturní centrum muzea připravilo v rámci dětské stezky doprovodný program v Maiselově synagoze: Najdi odpovědi pro lvíčka Arjeho. Arje po synagoze rozmístil několik záludných otázek. Odpovědi na ně však pozorný návštěvník synagogy snadno najde. Kdo najde všechny odpovědi, dostane od Arjeho navíc odměnu. 

Více informací na http://www.prazskamuzejninoc.cz/2010/.

V Maiselově synagoze bude otevřena stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě I. – od  počátku osídlení do počátku emancipace. Expozice shrnuje historické údaje o vzniku židovského osídlení v Čechách a na Moravě, právním a sociálním postavení Židů ve středověkém státě a také představuje tradiční židovskou vzdělanost významných učenců židovských obcí a zakladatele synagogy z období renesance Mordechaje Maisela.

Ve Španělské synagoze bude ke shlédnutí stálá expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě II. – od počátku emancipace do současnosti, která seznamuje s dějinami židovské komunity v době osvícenství a emancipace, Rakousko-Uherska, první republiky, Protektorátu Čechy a Morava a v poválečných desetiletích. V Zimní modlitebně bude k vidění také expozice Synagogální stříbro, která představuje kultové předměty z Čech a Moravy ze sbírek Židovského muzea v Praze.

 

Kontakt:

Noemi Holeková, oddělení publicity a rozvoje                                                         

tel. 221 711 581; 603 867 285, e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

Tisková zpráva
Březen 2010

Tisková zpráva

Praha, 24. března 2010

 

„A vypravuj synu svému...“

Hagady ve sbírkách Židovského muzea v Praze

 

Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna

U Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553

www.jewishmuseum.cz

od 25. března do 27. června 2010 denně kromě sobot a židovských svátků
od 25. do 26. března 9.00–16.30 hod., od 28. března do 27. června 9.00–18.00 hod.

Kurátoři výstavy: Mgr. Michal Bušek a Mgr. Ondřej Čihák

 

Dne 30. března začíná letos podle židovského kalendáře svátek Pesach. Židovské muzeum v Praze při této příležitosti připravilo v Galerii Roberta Guttmanna výstavu, jež představuje výběr nejstarších a nejzajímavějších hagad, liturgických textů užívaných při sederové oslavě tohoto židovského svátku, které spolu s dalšími příběhy spojenými s oslavami vyprávějí o zázračném vyvedení izraelského lidu z egyptského otroctví. Výstava ukáže vizuální proměny této knihy od nejstarších tisků až po současná vydání nejen z Čech a Izraele, ale i dalších evropských i světových regionů, jak jsou zastoupeny ve fondech Židovského muzea. „Jedinečnost výstavy spočívá nejen v tom, že se věnuje pouze jednomu žánru náboženské literatury, ale vůbec poprvé u nás umožní veřejnosti seznámit se s pesachovými hagadami a porovnat je, jak vznikaly v průběhu staletí,“ říká jeden z kurátorů výstavy Michal Bušek. Židovské muzeum v Praze spravuje na 350 hagad z různých oblastí i časových období. Na výstavě jich bude představeno celkem padesát sedm. „Mezi nejvzácnější exponáty výstavy patří dva rukopisy – hagady z Moravy z první poloviny 18. století. Spolu s fragmentem další rukopisné hagady z 19. století je návštěvníci galerie budou moci díky filmovému zpracování zhlédnout od první stánky po poslední. K nejstarším hagadám, jejichž originály návštěvníci galerie rovněž uvidí, pak patří vydání benátské (1599) či amsterdamské (1695). K vidění bude i faksimile první tištěné pražské hagady Geršoma ben Šeloma ha-Kohena (1526), která bývá řazena mezi nejkrásnější renesanční tisky. Na třech pohyblivých obrázcích zároveň návštěvníci uvidí nejčastěji zobrazovaná témata: sederový obřad, nalezení Mojžíše a egyptské rány,“ dodává Bušek. Výstava bude v Galerii Roberta Guttmanna k vidění do 27. června 2010.

Hagada patří k nejpopulárnějším liturgickým knihám judaismu a k nejčastěji tištěným knihám židovské kultury. Zaznamenává úkony spojené s přípravou oslav svátku Pesach, řád domácí bohoslužby, popisuje rituální obřady spojené s vlastní oslavou, upřesňuje, jaké modlitby mají účastníci sederu odříkávat, které pokrmy jíst a nápoje pít, ale především převypravuje biblický příběh o vyjití Izraele z Egypta. Po vzhledové stránce prošly hagady v průběhu více než deseti staletí velkou proměnou. Již od ranných rukopisů a tisků je zdobí ilustrace, které odrážejí v různých podobách a provedeních události vyprávěného příběhu a slouží k názorné výuce a k udržení pozornosti zvláště dětí přítomných při pesachové večeři, jimž se mnohdy oslava jevila příliš dlouhá. Moderní vydání hagad tak mnohdy připomínají kreslenou knihu pro děti a komiksová vydání nejsou výjimkou. Vypravěči i posluchači pesachového příběhu jsou totiž již po generace ti, kteří dbají v Tóře založeného příkazu „A vypravuj synu svému…“, jenž dal nynější výstavě název. „Vlastní text hagady dokonce uvádí ne jednoho, nýbrž hned čtyři posluchače, a sice čtyři syny v následujícím pořadí: vzdělaného (chacham), vzpurného (raša), prosťáčka (tam) a toho, jenž se neumí zeptat (še-ejno jode´a lišol) – u něj není podstatné, zda je důvodem jeho postoje příliš nízký věk či asimilace, neboť jejich společným důsledkem je tatáž lhostejnost. A všem čtyřem se v pesachovém vyprávění dostane výmluvné odpovědi, šité na míru tomu kterému typu myšlení,“ vysvětluje druhý kurátor výstavy Ondřej Čihák.

Konečnou verzi základního textu hagady sestavili v 7. či 8. století o. l. babylónští učenci, jeho znění se nám však dochovalo až z 10. století. Nejstarší dochované rukopisné hagady pocházejí ze 13. – 14. století,  první známá tištěná hagada vyšla ve španělské Guadalajaře roku 1482. V průběhu 16. a 17. století byly postupně vydány čtyři tisky, jejichž výzdoba i grafická úprava zásadně ovlivnila tištěnou podobu hagady. První z nich je pražská hagada Geršoma ben Šeloma ha-Kohena (1526), jejíž umělecká výzdoba dlouhou dobu ovlivňovala podobu hagad nejen v aškenázské oblasti. Další důležité tisky vzešly z hebrejských tiskáren v Mantově (1560), Benátkách (1609) a Amsterdamu (1695); obzvlášť ilustrace poslední edice byly později často imitovány, ne-li přímo kopírovány.

Ilustrace hagad se úzce vážou k jejímu obsahu a nejčastěji zobrazují sederový obřad, biblické pasáže (nalezení Mojžíše, otrocká práce v Egyptě, deset egyptských ran, odchod z Egypta, přechod přes moře apod.) nebo příběhy talmudické literatury, do hagady zařazené (např. pesachový seder v Bnej Brak, vyobrazení čtyř typů synů). Opomíjena není ani eschatologická naděje v nové vyvedení Izraele, tentokráte z exilu, zobrazená nově zbudovaným Chrámem v Jeruzalémě. Novější edice hagad již plně užívají tvorby soudobých židovských umělců a tento trend se z 19. století přenesl do století 20. V postkomunistickém Česku byla doposud vydána pouze S pomocí Boží nová pražská pesachová hagada v překladu a s výkladem rabiho Efraima K. Sidona (1996). 

Jak výstava v Galerii Roberta Guttmanna ukazuje, sbírka pesachových hagad v Židovském muzeu v Praze představuje nejen sourodý celek mapující historii, vývoj a proměny jejich literární a estetické podoby, ale je též dokladem bohatého náboženského a kulturního života nejen českého, ale také evropského židovstva.

Partner: Magistrát hl. m. Prahy

Mediální partner: Český rozhlas

 

Komentované prohlídky výstavy:

středa 14. dubna v 17 hod.

neděle 23. května v 16 hod.

čtvrtek 17. června v 17 hod.

 

K výstavě vyšel stejnojmenný katalog.

Obrázky jsou ke stažení http://194.228.42.89:8880/zmp/hagadypress/.

Kontakt pro novináře:        

Noemi Holeková

Oddělení vnějších vztahů a rozvoje

tel. 221 711 581; 603 867 285; e-mail: noemi.holekova@jewishmuseum.cz

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze