• Úvodní strana • napište nám • informace pro návštěvníky • mapa webu • tisk • english version

Španělská synagoga

Stříbro českých synagog

– modlitebna v 1. patře, Vězeňská 1, Praha 1

Židovské muzeum v Praze otevřelo v prosinci roku 2001 stálou expozici Stříbro českých synagog.

Kurátor expozice:  Mgr. Jaroslav Kuntoš

Výtvarný návrh a provedení expozice: Společnost genia Loci

Sbírku stříbra Židovského muzea v Praze tvoří více než  šest  tisíc předmětů, jež jsou výsledkem  práce  třinácti generací středoevropských zlatníků a stříbrníků. Její dnešní podoba je ovlivněna mnoha historickými událostmi, které zanechaly své stopy na množství a druhové skladbě sbírkových předmětů. V minulosti byly stříbrné předměty ceněny nejen pro své výtvarné hodnoty, ale především pro obsah drahého kovu, jenž mohl být v případě potřeby použit pro jiné účely. Proto se ze staršího období zachoval jen zlomek původního množství. Řemeslná činnost židovského obyvatelstva byla celá staletí omezována, a proto větší část židovských stříbrných předmětů  pochází z dílen křesťanských výrobců, pracujících na zakázku pro židovské komunity i jednotlivce. První dochované výrobky židovských zlatníků a stříbrníků se objevují až kolem poloviny 18.století, přestože archivní prameny dokládají jejich činnost mnohem dříve. Část předmětů svědčí o  obchodních a osobních  kontaktech tehdejších vlastníků a dárců. Kromě převažujícího množství výrobků z  domácích dílen se ve sbírce Židovského muzea v Praze nacházejí předměty zhotovené v Německu, Rakousku, Slezsku a dalších zemích.Všechny tyto i další předměty byly již před druhou světovou válkou součástí vybavení českých a moravských synagog, židovských domácností a spolků.

Nejvíce předmětů českého a moravského původu bylo vyrobeno v obou největších městech, Praze a Brně, menší množství pochází z dalších moravských dílen v Mikulově, Znojmě, Jihlavě a Olomouci. Mezi předměty získanými z ciziny vynikají práce zlatníků a stříbrníků z Augsburku, některá z děl mají původ v Norimberku a ve Vratislavi a poměrně velké množství převážně mladších prací bylo vyrobeno ve Vídni. Z dochovaného materiálu lze usoudit, že část domácích zlatnických a stříbrnických mistrů pracovala pro židovské komunity v poměrně velkém rozsahu. Kromě skutečně špičkových výrobců, jako byli pražští Jan Kogler, Filip Oberholzer nebo Jan Jiří Brullus mladší, jejichž výrobky určené pro toto prostředí nejsou příliš početné, existovala skupina výrobců, která pracovala téměř výhradně pro židovské objednavatele. Ze staršího období lze jmenovat pražského Krištofa Wilda, z počátku 19.století pak brněnského  Franze Kaltenmachera nebo pražské mistry Tomáše Hoepfela  a Karla Skřemence. Přesnější určení podílů jednotlivých výrobců je dnes ztíženo, protože předměty z drahých kovů používané k náboženským účelům musely být od roku 1810 povinně odevzdávány k úhradě části státního dluhu. I když bylo možné předměty vykoupit zpět za nadhodnocené částky, převážná část jich byla tímto způsobem zničena. O rozsahu ztrát si lze udělat představu podle počtu pozdějších prací již zmíněného Karla Skřemence, jenž se díky svým zkušenostem stal jedním z hlavních dodavatelů předmětů nahrazujících zničená díla. Ve sbírce Židovského muzea v Praze se nachází přes padesát štítů na Tóru z jeho dílny, a to jen z let 1814-1820. V menší míře platí totéž pro Tomáše Hoepfela a na moravském území pro brněnského stříbrníka  Franze Kaltenmachera. Kolem poloviny 19.století se na našem území začínají ve větším množství objevovat stříbrné předměty z Vídně, které ke konci století zcela převládají. V těchto případech se však již jedná o masovou výrobu.

Druhová skladba předmětů pokrývá celý rozsah náboženského, společenského i osobního života členů židovských společenstev. Ve sbírce jsou obsaženy soubory pokladniček synagogálních a spolkových, předmětů Pohřebního bratrstva (jídelních souprav, holb, hřebenů a čistítek k rituální úpravě zesnulých), levitských souprav k omývání rukou, rituálních kořenek, pohárů na kiduš, chanukových svícnů, misek na milodary, sobotních svícnů a množství souborů dalších předmětů. Nejrozsáhlejší z nich jsou soubory ozdob Tóry – štíty na Tóru, ukazovátka, nástavce a koruny, jimž je také v expozici věnován největší prostor.

Nejstarší sbírkové předměty představuje několik holb Pohřebního bratrstva a obřadních pohárů z doby kolem roku 1600. Sedmnácté století reprezentuje poměrně málo objektů  a jejich množství začíná vzrůstat až od poloviny století následujícího. Nesmírný nárůst převážně synagogálního stříbra, štítů, nástavců a ukazovátek je možno pozorovat v první třetině 19. století, kdy se židovské obce snažily nahradit ztráty způsobené v období napoleonských válek. V souvislosti se změnou životního stylu na konci 19. století klesá množství nově pořízených stříbrných předmětů. Nejmladší předměty ve sbírce Židovského muzea v Praze pocházejí z období těsně před vypuknutím druhé světové války.