Proč chceme učit na toto téma

Od poloviny našeho století je téma židovské katastrofy za 2. světové války ústředním námětem lidskosti. Židovská katastrofa, způsobená selháním všech mravních konvencí naší civilizace, jak jsme ji doposud znali, nastolila dosud nikdy neřešené otázky člověka a společnosti. Přinutila nás změnit náš pohled na měřítka dobra, zla, mravnosti a nemravnosti. Rozsah a dopad změny světa po židovské katastrofě odpovídá rozdílu světa před potopou a po ní.Studovat všechny aspekty židovské katastrofy znamená studovat motivy provedení a následky největší masové vraždy, jaké se lidstvo dopustilo. A s přibývajícím časem, který nás vzdaluje od 2.světové války otázek neubývá, naopak. Tím naléhavěji stále větší počet otázek vyžaduje odpověď, nebo lépe řečeno její intenzivnější hledání. Nejde jen o abstraktní otázku, je-li Bůh nebo není. Klademe si konkrétní historickou otázku:

Byla tato katastrofa extrémní výjimkou anebo začátkem něčeho, co by se mohlo stát pravidlem ? Byla židovská katastrofa pouze katastrofou Židů, toliko problémem týkajícím se jednoho z rodiny národů anebo to byla tragédie celého člověčenstva, která u židovského národa pouze začala ? Je židovská katastrofa etnický problém, anebo je to univerzální otázka ? Studovat toto období dějin je stejně naléhavé jako je naléhavá obezřetnost ve vývoji technické civilizace, která nám dala atomové a vodíkové pumy, bakteriologické zbraně, které jsou schopné vyhladit jediným závanem větru obyvatelstvo naší planety. Studium holocaustu prakticky zahrnuje většinu vědních oborů, počínaje filozofií přes psychologii, sociologii až po antropologii. Zahrnuje dějiny, zeměpis, masové chování, psychologii davu a nastoluje otázky osobní a společenské odpovědnosti.

Se studiem židovské katastrofy se otevírá možnost plnější informace člověka. Proč máme studovat to, čemu se říká nepřesně holocaust ? (Proč nepřesně: holocaust je řecké dvojslovo, které znamená spáleno a vyhlazeno ohněm. Ačkoli Židé byli ničeni ohněm, byli předtím ničeni psychologicky a zabíjeni všemi známými druhy vraždění. Snad proto je nutné nahrazovat slovo holocaust kdekoliv je to možné přesnějším výrazem masová vražda). Protože seznámit se v plnějším rozsahu s dějinami této masové vraždy, včetně psychologických, náboženských a národnostních příčin, znamená nejenom větší informovanost, ale zahrnuje i možnost odporu.

Z mé 26 leté zkušenosti na Americké univerzitě ve Washingtonu mohu prohlásit že je to jeden z nejplodnějších a nejsmysluplnějších pedagogických. úkolů, s jakými jsem se kdy setkal. Je to předmět, který si bez výzvy získává autoritu studentů tak, jako si ji získává sama pravda. Je to předmět velice vzdálený scholastickým teoriím, protože od první hodiny přiměje studenty chápat že nejde o teorie, plané nebo zajímavé, ale o to, co naplňuje náš život. Židovská katastrofa je ve skutečnosti všudy -přítomná, ve všech svých dimenzích, od motivů, přes provedení až k následkům. Následky židovské katastrofy jsou ve vzduchu, nejen jako otřesné zjištění pravdy, ale i jako hrozba, jako konkrétní dostupná možnost společnosti posoudit, rozhodnout a provést eliminaci jednoho z národů.

Včera to byli Židé, kdo to bude dnes, zítra ? Všechno co se v historii stalo, se může opakovat. Už tím se zařazuje židovská katastrofa mezi univerzální zkušenosti lidstva.
Dovolte mi citovat z knihy Jehudy Bauera "Historie holocaustu": "Žijeme v době ve které je holocaust možný, avšak nikoli nevyhnutelný. Faktory, které holocaust zapříčinily stále existují, jsou to například hluboká nenávist, byrokracie schopna a ochotna naslouchat příkazů shora, moderní technologie zbavena morálních principů, diktátorské a násilné vedení a války. Kdo bude příštím Židem ?"

Arnošt Lustig, Marta Vančurová
V Praze 29. května 1998