Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE


Jakub Bauernfreund (25. 10. 1904, Zborov u Bardejova, Slovensko – 8. 11. 1976, Londýn)
Zátiší s ovocem a torzem, kolem roku 1932
Do sbírek ŽMP zařazeno 5. 11. 1943 výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, poslední vlastník díla před konfiskací: Karel Wolf, Praha
Sbírka vizuálního umění

Koncem října letošního roku uplyne sto deset let od narození malíře Jakuba Bauernfreunda. Bauernfreund byl jedním z několika židovských studentů, kteří prošli školením na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru malíře a někdejšího člena legendární skupiny Osma Williho Nowaka (1886-1977). Podobně jako jeho spolužák a blízký přítel, malíř Endre Nemes (1909-1985), s nímž Bauernfreund v době pražských studií sdílel ateliér a s nímž také společně vystavoval, pocházel i on ze Slovenska, narozdíl od Nemese se ale narodil do nepoměrně skromnějších poměrů chudého venkova na slovensko-polském pomezí. Nemes, který se o Bauernfreundovi často zmiňuje ve svých pamětech (Nemes, Endre: Pod příkrovem času, Praha: Akropolis, 2003) vzpomíná, jak se seznámili, a při té příležitosti také popisuje prostředí, ze kterého jeho přítel pocházel:

„Narodil se roku 1904 ve Zborově na Slovensku, v bohem zapomenuté vesnici v Karpatech, asi deset kilometrů od polských hranic, a deset kilometrů od starého historického města Bardejova, maďarsky Bártfa. [...] Bauernfreundova rodina sestávala u deseti osob – matky, otce, babičky a sedmi dětí, z nichž dvě byla děvčata. Jejich dům stál až na konci vesnice. Byl to kamenný dům , ale s hliněnou podlahou, a jedna jeho větší místnost sloužila jako hostinec. Měli jediného stálého hosta, místního starostu, který bydlel nedaleko, a denně si tam chodil vypít svoji dávku 94 procentní kořalky. Nikoho jiného jsem tam nikdy neviděl. U domu byla malá zahrádka. Měli taky menší kravín s několika kravami, které se volně pásly okolo. Rodina vlastnila i nějaká pole, ale žila velice prostě, nesmírně skromně.“

Z rodného Slovenska se Bauernfreund nejprve vydal za prací do Ostravy, ale po neúspěšných pokusech najít zaměstnání se přesunul do Bratislavy, odkud pak opět putoval na Moravu se záměrem vystudovat zemědělskou školu a připravit se na vystěhování do Palestiny. I tento nápad musel ovšem pro nedostatek financí opustit. Vrátil se zpět do Bratislavy, kde si coby výtvarně zručný začal přivydělávat jako retušér fotografií a kde si také privátním školením osvojil základy malířského řemesla (setkal se zde se slovenským malířem Cypriánem Majerníkem, který po nějakém čase také přešel na pražskou AVU).

U Nowaka na pražské akademii studoval Bauernfreund od zimního semestru 1929 až do roku 1934, ani po absolutoriu však se školou nepřerušil styky a s Nowakem a spolužáky se stýkal až do své emigrace v roce 1939. Nowak byl mezi studenty velice oblíbeným pedagogem. Nebyl pedant a nebazíroval na výuce technické zručnosti na úkor rozvoje kreativity a pochopení hlubší podstaty umělecké práce.

Počátkem roku 1936 měli Bauernfreund s Nemesem první samostatnou výstavu ve známé pražské Galerii Dr. Hugo Feigla na Jungmannově náměstí. Konala se pod názvem Jakub Bauernfreund, Andrej Nemeš – akvarely a olejomalby a úvodní slovo do drobného katalogu, který k ní byl vydán, napsal pražský německy píšící spisovatel Johannes Urzidil. Ve svém textu si Urzidil mimo jiné všiml Bauernfreundových zítiší, v nichž mladý autor experimentoval s kubismem: „U zátiší Bauernfreundových potěší absolutní převaha malebnosti, jež se vyvinula časným školením u Bedřicha Kauska (před nástupem na akademii Bauernfreund studoval necelé dva roky na soukromé malířské škole v Karlíne – pozn. autorky) a vyvrcholila jemným vlivem Willi Nowaka.“ Později se Urzidil k tématu Bauernfreundovy a Nemesovy tvorby vrací, když referuje o jejich další výstavě, kterou uspořádali ve společném ateliéru: „U Bauernfreunda dominují světlezelené, růžové a fialové tóny. Nejnovější studie aktů efektně spojuje se zajímavými zátišími svého raného období. Svou (Braquea variující) paletu se snaží pokud možno omezit a záliba v temperové technice mu dovoluje originální barevnou invenci.“

Ve druhé polovině 30. let na Bauernfreunda začala doléhat zhoršující se mezinárodní politická situace a zejména události španělské občanské války, na něž reagoval ve svých obrazech. V roce 1939 se mu podařilo dostat se z Berlína, kde právě pobýval, do Londýna. Válečná léta strávená v Anglii nebyla pro Bauernfreunda, patrně jako pro nikoho z umělců náležejících k emigrantským uměleckým kruhům, do nichž patřili například také Oskar Kokoschka nebo Bedřich Feigl, jednoduchá. Svoji zkušenost shrnuje lakonicky v dopise Willi Nowakovi datovaném 2. října 1945: „Během války jsem mohl malovat jen velmi málo. Pracoval jsem v jedné továrně. Poslední dobou maluji opět více.“ Bauernfreund žil a tvořil v Londýně pod jménem Jacob Bornfriend až do své smrti v roce 1976.

Zátiší s ovocem a torzem je nedatované plátno, které pochází patrně ještě z doby Bauernfreundových studií na pražské akademii. Do sbírky Židovského muzea v Praze bylo zařazeno během války, a to v listopadu 1943 výběrem kurátora tehdejšího Ústředního židovského muzea Dr. Josefa Poláka z jednoho ze skladišť Treuhandstelle Prag, zvláštního oddělení pražské židovské obce, které ovšem podléhalo přísnému dohledu Ústředny pro úpravu židovské otázky. Včleňováním do sbírek muzea se jeho tehdejším kurátorům podařilo zachránit alespoň zlomek uměleckých děl konfiskovaných osobám deportovaným v letech 1941-1945 z Prahy a blízkého okolí do ghett v Lodži a Terezíně. Posledním majitelem tohoto Bauernfreundova zátiší byl Karel Wolf z Prahy, narozený 8. 3. 1875, posledně bytem v ulici Elišky Krásnohorské 5, deportovaný dne 26. 10. 1941 pod transportním číslem C 295 do ghetta v Lodži, kde zahynul.

ŽMP 60.632
Olej na plátně, 65,5 x 95 cm
Signováno vpravo dole: J. Bauernfreund, nedatováno

Popiska k podobence:

Jakub Bauernfreund v prvním roce studia na pražské Akademii výtvarných umění (1929), podobenka z cestovního pasu





















 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze