Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE – Březen 2010


Ateliér Wildt, Praha, Spisovatel Oskar Baum při práci, 20. léta 20. století
platinotypie, 155 x 215 mm
ŽMP 13.685

Dosud nepublikovaný snímek pražského spisovatele Oskara Bauma (21. 1. 1883 – 20. 3. 1940), podle Maxe Broda „nejsilnějšího a nejodolnějšího z Pražského kruhu“ (takto Brod nazval společnost německy píšících pražských autorů), „jehož bohatý fabulační talent byl nevyčerpatelný ... [a] jemuž se stále nové postavy a zápletky zjevovaly přirozeně“.

Baum pocházel z rodiny dobře situovaného plzeňského obchodníka střižním zbožím, který provozoval svůj obchod na „krásném velkém náměstí naproti kostelu“. Ještě v dětství přestal vidět na jedno oko a o zrak jej nakonec zcela připravila potyčka s českými dětmi, které jej napadly za „náklonnost k němectví“ (byl viděn, jak si čte německou knihu). Poslán rodiči do židovského vzdělávacího ústavu pro nevidomé Hohe Warte ve Vídni, získal kromě obecného vzdělání také vzdělání hudební (složil státní učitelskou zkoušku ve hře na klavír a varhany). Po návratu do Prahy svoji hudební zkušenost zúročil jako učitel hudby, synagogální varhaník a od roku 1922 také jako hudební kritik časopisu Prager Presse. Jeho próza se vyznačuje hudebností, ale též nápadně živým líčením obrazů, které jako by vycházelo z jakési vnitřní, intuitivní schopnosti vidění.

Brailův přístroj, u něhož je Baum na snímku zachycen, byl jeho nerozlučným společníkem. Jeho prostřednictvím si Baum dělal poznámky. Max Brod o Baumově způsobu vnímání okolního světa a zaznamenávání těchto vjemů zavzpomínal v knize Pražský kruh: „Slepý viděl našima očima. Dokonce jsme se na jedné vyhlídce pokoušeli zprostředkovat mu pocit širého prostoru, vzdáleného města a splývajících barev. Seděli jsme na lavičce. Baum hned uchytul silný papír do malé dvoudílné mosazné svorky a začal obratně pracovat jehlou, ťukal na čtvercové dírky kovové plochy.“

Baum byl v pražské intelektuální společnosti oblíben nejen jako spisovatel a nadmíru nadaný vypravěč, ale též jako empatik, který se snažil vždy pomáhat přátelům a kolegům v nouzi. Max Brod o tom píše: „Oskar Baum neúnavně pomáhal všem, kteří se na něho obrátili. A jmenovitě od roku 1933 bylo volání o pomoc stále naléhavější, stále více spisovatelů a žurnalistů přicházelo z Německa jako uprchlíci do Prahy. Často to bylo úplně k uzoufání. Ale Oskar Baum zústával navenek klidný – vnitřně žhnul, a ani v této vášni pomáhat neznal kompromis, umdlení, vždycky ještě věděl, jak pomoci, znal poslední východisko...“

Bohužel pro sebe sama Baum východisko nenašel. Jeho snaha vystěhovat se troskotala na protektorátní byrokracii, i když již získal vízum opravňující jej ke vstupu na území Spojeného království. Deportace byl ale nakonec ušetřen. Zemřel 20. března 1940 v židovské nemocnici (dnešní sídlo Židovského muzea v Praze) na pooperační komplikace. Od jeho smrti letos uplyne rovných 70 let.

 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze