Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE


Leo Haas (1901-1983): Konverzace, Vídeň, 1925
Křída na papíře, 396 x 312 mm
Signováno a datováno PD: Haas 25
Provenience: akvizice ŽMP z roku 2010, zakoupeno ze soukromé sbírky, Vancouver, Kanada
ŽMP 179.707


Kresba s názvem „Konverzace“ je součástí většího souboru předválečných prací Leo Haase, který Židovské muzeum v Praze získalo na sklonku roku 2010 nákupem ze soukromé sbírky v kanadském Vancouveru. Soubor obsahuje celkem 19 položek včetně cyklu deseti litografických ilustrací k temné baladické skladbě Oscara Wildea „The Ballad of Reading Gaol“ vytvořeného Haasem v roce 1920 v době jeho studií na akademii v Karlsruhe. V „Konverzaci“, podobně jako v dalších kresbách souboru z 20. let 20. století, Haas reflektuje formální i obsahové zásady německého expresionismu, jak je vstřebal především během svého dvouletého studia v Berlíně a dále rozvíjel ve Vídni, kam přesídlil v roce 1924 a kde po dva roky působil jako karikaturista a novinový ilustrátor. Kresba se silně karikaturními rysy zachycující rozhovor dvou neslyšících ve znakové řeči patří do řady momentek ze života lidí z okraje společnosti, pasáků, prostitutek, drobných zlodějíčků, mentálně či jinak postižených lidí, jichž během první poloviny 20. let vytvořil Haas celou řadu a v nichž nacházíme silné ozvěny děl Georga Grosze a Otto Dixe.

Leo Haas – grafik, kreslíř, ilustrátor a malíř, v letech 1919-1921 studoval na akademii v Karlsruhe, v letech 1921 - 1923 pokračoval ve studiích v Berlíně. Po krátkém intermezzu vyplněném cestou do Paříže a na jih Francie působil v letech 1924-1926 ve Vídni, kde se živil zejména tvorbou ilustrací a karikatur pro tisk. V roce 1926 si otevřel vlastní ateliér v rodné Opavě. Kromě grafické produkce se v této době věnoval také práci pro divadlo – zejména scénickým návrhům (v té době ve svých kresbách rovněž zachytil řadu herců – například Alberta Heineho). V roce 1938 přesídlil do nedaleké Ostravy, zde však nesetrval dlouho, neboť byl jako ostatní ostravští židovští muži deportován do pracovního tábora v Nisku nad Sanem. Již v této Haasově internaci vznikají první kresby dokumentující rasovou perzekuci Židů (pohled na barákový tábor, portréty spoluvězňů). V roce 1940 se nakrátko vrací do Ostravy, ale 30. 9. 1942 je opět deportován, tentokrát se svojí ženou Ernou, do terezínského ghetta. Zde je zaměstnán spolu s dalšími umělci, mezi nimiž je i jemu výtvarným názorem velice blízký fenomenální kreslíř Fritz Taussig (Bedřich Fritta), v tzv. technické kreslírně. Stejně jako Bedřich Fritta, Otto Ungar či Norbert Troller se i Leo Haas ve svém volném čase neúnavně věnuje dokumentaci reality, jež je v ostrém protikladu k propagandistickému obrazu ghetta, který se snaží vytvářet nacisté. Po odhalení této aktivity terezínských umělců, jež se později stala známou pod názvem „aféra terezínských malířů“ a kterou nacisté označili za „propagandu hrůzy“ (Greuelpropagande), byli všichni aktéři i s rodinnými příslušníky včetně malých dětí zatčeni a přemístěni do terezínské Malé pevnosti – nechvalně proslulé věznice Gestapa. Odsud byl Haas spolu s dalšími deportován do Osvětimi, kde byl zařazen jako písař a kreslíř (jako několik dalších kreslil pro Mengeleho). V listopadu 1944 byl deportován dále do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl vybrán do padělatelského komanda. V únoru 1945 se dostal do Mauthausenu a odsud dále do Ebensee, kde jej nakonec zastihlo osvobození. Po válce vytvořil mimo jiné několik litografických cyklů, v nichž zpracoval své otřesné zážitky z táborů. V roce 1955 přijal pozvání do tehdejšího východního Berlína, kde pak působil jako profesor na tamní Akademii výtvarných umění. V roce 1981 (necelé dva roky před smrtí) mu byla v jeho rodném městě Opavě uspořádána velká retrospektiva.


 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze