Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE




Bohumil Lonek (1903-1998): Portrét Rudolfa Slánského (1901-1952), 1951
Olej na plátně (nedokončeno), 88 x 55 cm
Signováno a datováno PD: B. Lonek 51
Dar ze soukromé sbírky, 1996
ŽMP 176.999


Rudolf Slánský, zakládající člen komunistické strany Československa, prožil druhou světovou válku v Sovětském svazu. Jako komunistický delegát vyslaný v roce 1944 na Slovensko z Moskvy, kam odešel po záboru Sudet v roce 1938, se zúčastnil Slovenského národního povstání. Bezprostředně po válce se stal generálním tajemníkem komunistické strany a po komunistickém puči v únoru 1948 druhým nejmocnějším mužem v tehdejším Československu po Klementu Gottwaldovi.Tehdy mu bylo 47 let. Generálním tajemníkem strany zůstal až do svého zatčení 23. listopadu 1951. V tu chvíli byl zpečetěn nejen osud Slánského a všech, kteří byli ve vykonstruovaném procesu s ním obviněni (Vladimír Clementis, Josef Frank, Ludvík Frejka, Bedřich Geminder, Artur London, Vavro Hajdů, Evžen Löbl, Rudolf Margolius, André Simone, Otto Fischl, Bedřich Reicin, Otto Šling, Karel Šváb – až na tři, kteří dostali doživotní tresty, byli všichni dosouzeni k trestu smrti) ale také osud Slánského portrétu, jenž zůstal nedokončený. Rudolf Slánský byl 3. 12. 1952 (po dvou neúspěšných pokusech o sebevraždu během nelidského věznění a zamítnutí žádosti o milost podané k prezidentu Gottwaldovi) popraven oběšením v pankrácké věznici v Praze. Jeho popel byl, stejně jako popel těl ostatních jeho spoluodsouzenců, vysypán kdesi severně od Prahy. Proces na základě vykonstruovaného obvinění z trockismu, titoismu, zločinů proti republice a záškodnictví proběhl na příkaz Moskvy. Většina obviněných byla židovského původu, všichni byli označeni za nepřátele československého lidu a sionistické a buržoazně-nacionalistické zrádce. V roce 1963 byl Rudolf Slánský posmrtně soudně rehabilitován.

Malíř krajin a podobizen, ilustrátor a karikaturista Bohumil Lonek (1903-1998) studoval v letech 1922-1929 na pražské Akademii výtvarných umění. Po studiích podnikl cestu do Francie. Jeho bratr Jaroslav, letec a letecký konstruktér zapojený v aktivním protinacistickém odboji, byl popraven v posledním roce války. Bohumil, který byl o tři roky starší než Jaroslav, byl v roce 1944 rovněž zatčen a do osvobození v roce 1945 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Zde vytvořil pomocí nejskromnějších prostředků více než stovku kreseb a drobných akvarelů, které patří k umělecky nejcennějším dokumentům života v koncentračním táboře v českém umění. Své perokresby a akvarely vystavoval v dubnu 1946 v galerii J. R. Vilímka. Další výstavy z Lonkova díla se konaly v roce 1966 v Pardubicích a poté také na Staroměstské radnici v Praze. Nejreprezentativnější soubor Lonkových válečných prací vlastní památník Terezín.


 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze