Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE


Alfréd Justitz (19. 7. 1879, Nová Cerekev – 9. 2. 1934, Bratislava)
Autoportrét, 1904
Do sbírek ŽMP zařazeno 18. 5. 1944 výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, předchozí vlastnická historie nedoložena
Sbírka vizuálního umění

Alfréd Justitz, od jehož narození uplyne letos 19. července 135 let, patří k nejvýraznějším osobnostem českého modernismu. Vedle Otto Gutfreunda (1889-1927) to byl právě on, kdo se v okruhu židovských umělců pocházejících z Čech angažoval nejvíce na domácí výtvarné scéně. Narodil se 19. 7. 1879 v Nové Cerekvi u Pelhřimova jako jeden ze tří synů lékaře Adolfa Justitze a Terezie, rozené Pollakové. Svá umělecká studia započal v oboru architektury na pražské technice u Jana Kotěry (1871-1923), zakrátko se ale rozhodl pro studium malířství. Nejprve se školil pod vedením profesorů Maximiliana Pirnera (1854-1924) a Františka Thieleho (1868-1945) na pražské akademii, v roce 1905 pak odešel do Německa. Zde studoval nejprve v Karlsruhe u Ludwiga Schmidt-Reutteho (1862-1909) a poté v Berlíně u Wilhelma Trübnera (1851-1917). V roce 1910 se vydal na zkušenou do Paříže, kde jej okouzlila tvorba Honoré Daumiera (1808-1879), ale především se zde setkal s díly Paula Cézanna (1839-1906) a André Deraina (1880-1954). Vliv francouzských postimpresionistů, ale též kubistů je silně přítomen v celém Justitzově dalším díle, jež ovšem ukončila předčasná smrt. Justitz zemřel po roční nemoci v roce 1934 v Bratislavě. Jeho milovaná, o čtrnáct let mladší žena Anna jej přežila pouze o několik let. Necelé tři měsíce po okupaci spáchala sebevraždu otravou neznámým jedem.

Vlastní portrét Justitz vytvořil v posledním roce svých pražských studií, tedy v době, kdy se školil ve speciálce Františka Thieleho, jenž byl sám zručným, leč akademicky zaměřeným portrétistou a figuralistou. V malbě je přes nepochybný vliv učitele patrné již jisté uvolnění rukopisu a silné zaujetí světlem, které oživuje a doslova rozechvívá povrch jinak ještě pevně modelovaného, realisticky pojatého tvaru. Typický soustředěný výraz a vlastně celá fyziognomie malířovy tváře se téměř neliší od jeho pozdější podobenky z roku 1919, kterou pro zajímavost uvádíme i v zrcadlovém převrácení, tedy s tváří zachycenou tak, jak se objevuje na autoportrétu pořízeného právě s pomocí zrcadla.

ŽMP 82.229
Olej na plátně, 64,5 x 52 cm
Signováno vlevo dole (červenou barvou): A. Justitz 04 a vpravo nahoře (vyryto do malby): Alfréd Justitz 04; současně značeno autorskou signaturou též na rubu plátna



1. Podobenka Alfréda Justitze (1879-1934), 1919


2. Podobenka Alfréda Justitze, 1919 (stranově převráceno)


3. Podobenka Anny Justitzové (1893-1939), 1923








 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze