Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE




Aron ha-kodeš ze synagogy z Dašic, kolem 1822
získáno darem z Východočeského muzea v Pardubicích
polychromované a zlacené dřevo, železné panty,
zástrčka a táhla na uchycení svitků Tóry
celková velikost 167 x 118,5 x 47 cm
velikost skříně 137,5 x 92,5 x 34 cm
restaurováno L. Krejcarem v roce 1997
inv. č.: 176.990, přír. č.: 1996/0193

Svatostánek (hebr. aron ha-kodeš, doslova svatá schránka) z dašické synagogy (zbořené v r. 1958) je nevelká dřevěná polychromovaná a malovaná skříň se soklem, dvěma vloženými sloupky po stranách, zakončenými hlavicemi a nástavci s květy a římsou s vyřezávaným akantem a hebrejským nápisem. Vnější rámec – římsy soklu, sloupky a kladí mají tmavý podklad se zlacenými řezbami listoví a květů, střední část je zdobena bohatým červenobílým mramorováním. Ve střední části jsou dvoukřídlé, do půlkruhu zakončené dveře s ozdobnými zrcadly, uprostřed s vyřezávanou a zlacenou lištou. Vnitřek skříně je bez výmalby, uvnitř rozdělen kovanými táhly, vymezujícími místa pro tři svitky Tóry.
Zlacené hebrejské nápisy na horní římse připomínají dva citáty. Zprava je uveden začátek verše Žalmu 16:8 „Šiviti ha-šem l´negdi tamid…“ („Představuji Hospodina vždy před obličej svůj…“), na levé části je vepsán začátek talmudského výroku rabiho Eliezera „Da lifnej mi ata omed…“ („Věz, před kým stojíš…“), které připomínají věřícím přítomnost Hospodina a napomáhají soustředění k modlitbě. Oba citáty bývají uváděny na tabulkách šiviti na pultu pro kantora, vedoucího bohoslužbu, nebo na východní stěně synagogy nad svatostánkem. Uprostřed je text rozdělen větší mezerou v místě, kde byla původně snad umístěna malá koruna (Keter Tora) jako symbol majestátu Tóry. Dva sloupy po stranách svatostánku symbolizují Jachin a Boaz, dva sloupy v průčelí Šalomounova Jeruzalémského chrámu. Vnější výzdoba schránky je přes svou jednoduchost velmi vkusně řešená a byla nepochybně dílem místního malíře.
Nejzajímavější část výzdoby svatostánku je však ukryta na vnitřních stranách jeho dveří a viditelná tedy pouze při vyjímání svitků Tóry nebo při některých modlitbách během bohoslužby. Jsou zde zachyceny dva tradiční a symbolické motivy – sedmiramenný svícen (menora) a stůl na překladné chleby (šulchan), které stávaly před Schránkou úmluvy ve Stánku setkávání (Miškan) stejně jako později v prvním i druhém Jeruzalémském chrámu, a proto jsou v synagogách někdy zobrazovány na vnitřní (někdy i vnější) straně dveří svatostánku nebo na protilehlé západní stěně (např. v barokních synagogách v Boskovicích a Třebíči) na upomínku Jeruzalémského chrámu.
Na vnitřní straně levého křídla je vkomponován obraz zlatého sedmiramenného chrámového svícnu s vepsaným textem 67. žalmu, které vychází z biblického popisu (Ex 25, 31-39; Lv 24:1-4). První verš je rozdělen mezi plameny svícnu, ostatních sedm je umístěno v jeho sedmi ramenech. Slova vepsaná po stranách dříku jsou ukázkou kabalistické spekulace: vztahují se k 67. žalmu, mají v gematrii číselnou hodnotu 136 nebo 65 a znamenají, že každý, kdo čte tento žalm s kavanou (zbožným soustředěním), zvítězí nad svými nepřáteli. Tento mnohovýznamový symbol je doložen již ve středověku a objevuje se na amuletech a tabulkách šiviti. Jak vysvětluje rabi Menachem Mendel Krochmal, moravský vrchní rabín v letech 1650–61 (Cemach cedek, par. 50): „… obraz menory, který se maluje zevnitř na dveře svaté schránky, je podle slov učenců posledních generací zvykem ve všech obcích, neboť chrání před [Božími] tresty, aby nepřišly, a [lidé] pokládají [pořízení obrazu] za významnou svatou povinnost a všichni na ni chtějí mít svůj podíl…“
Na pravém křídle je zpodoben Stůl pro předkladné chleby (Ex 25:23-30; Lv 24:5-9), které stávaly v Jeruzalémském chrámu vpravo před schránkou úmluvy. Mezi jednotlivými dvojicemi chlebů je uveden citát z Ezechielova proroctví (Ezechiel 41:21) nápis: „Ze ha-šulchan ašer lifnej Adonaj…“ („Toto je stůl, který je před Hospodinem“). Dvanáct chlebů – odpovídající 12 izraelským kmenům – bylo vždy o šabatu v Jeruzalémském chrámu kladeno na stůl, aby byly o týden později dosud stále čerstvé rozděleny mezi kněží. Symbolizují proto blahobyt, kterým Bůh obstarává svůj lid, ale též duchovní potravu, Tóru, stejně nezbytnou k životu. V učení kabalistů znamená tento motiv i budoucí svět, kde bude vyvoleným potravou záře Boží přítomnosti. Zatímco symbol menory zastupuje psanou Tóru nebo Zákon (5 Knih Mojžíšových), stůl s předkladnými chleby symbolizuje Tóru ústní, tradiční výklad Zákona předávaný generacemi učitelů a zachycený především v Talmudu. Horní a dolní část dveří je vyplněna motivy listů s úponky, jejichž blízké vzory můžeme najít v nástěnné výmalbě synagog v Boskovicích nebo Dolních Kounicích ze 17. a 18. století.
Malba na vnitřní straně dveří je provedena jinou technikou a docela jiným stylem než vnější výzdoba schránky nebo nástěnná výzdoba dašické synagogy – jasně červenou a černou barvou na bílém podkladu (dnes většinou setřelém) a velmi živou kresbou štětcem a la prima. Výsledek působí dojmem vysoce profesionální práce, vycházející přímo z dílen haličských malířů synagog. Je to tím překvapivější, že se jedná o skromný svatostánek z malé synagogy nepočetné obce ve východních Čechách, kde bychom takto živou tradici synagogální malby vůbec nehledali. Nejspíše si zdejší komunita – pamětlivá slov rabína Krochmala – pozvala profesionálního malíře synagog z Moravy nebo Krakovska, aby jim jejich nový svatostánek vyzdobil co nejkrásněji. Objev dašického aronu ha-kodeš dokazuje, že tradice synagogální malby byla na počátku 19. století stále živá a její mistři působili i v oblasti českých zemí. Dnes je malovaný aron ha-kodeš z Dašic zcela ojedinělou památkou, ačkoli v době jeho vzniku musely existovat podobných i výstavnějších svatostánků v českých a moravských synagogách jistě desítky.

Popisky vyobrazení:
1) Zavřený svatostánek (aron ha-kodeš) ze synagogy z Dašic, kolem 1822, foto K. Bulín
2) Otevřený svatostánek ze synagogy z Dašic, kolem 1822, foto K. Bulín
3) Dašice, Židovský dům čp. 389 a synagoga v Dašicích, foto J. Herout 1957

Literatura:
Fiedler, Jiří: Encyklopedie židovských obcí v České republice (heslo Dašice).
Židovské muzeum v Praze, 2010.
Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I (A G).
Praha 1996
Nosek, Bedřich: Synagogical Tablets from the Collections of the State Jewish Musuem (Textual Analysis). In: Judaica Bohemiae XVIII, č. 2, Státní židovské muzeum, Praha 1982, s. 88–106.
Pařík, Arno: Barokní synagogy v českých zemích. Židovské muzeum v Praze 2011, s. 6–7, 98.
Růžičková, Renáta – Langová, Alžběta: Stopy Židů v Pardubickém kraji / Traces of the Jews in the Pardubice Region / název v ivritu. (b. m.) 2006
Sakař, J.: Dějiny Židů v Pardubicích. Geschichte der Juden in Pardubitz. In: Gugo Gold: Die Juden und Judengemeiden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart. Brünn & Prag 1934, s. 465–471.
Shadur, Joseph and Yehudit: Traditional Jewish papercuts: an ihned world of art and symbol. University Pres sof New England, Hannover & London 2002, s. 42, 67, 178–179.
Sixtová, Olga – Polakovič, Daniel – Pařík, Arno: Boskovická synagoga. Průvodce.
Židovské muzeum v Praze, Praha 2002, s. 28–29.





 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze