Pláštík na Tóru (ve Španělské synagoze)

Sušický pláštík z počátku 20. století je pozoruhodný především díky svému atypickému donačnímu nápisu v češtině, jež byla přepsána hebrejským písmem. Dokládá radikální proměnu darovacích textů, ke které došlo ve spojitosti s postupující židovskou emancipací a prosazováním reformní bohoslužby. Od druhé poloviny 19. století se vedle hebrejštiny stala běžnou součástí nápisů němčina zapisovaná hebrejským písmem nebo latinkou. O něco později, v souvislosti se šířením česko-židovského asimilačního hnutí koncem 19. století, se v donačních textech objevuje také čeština. Zpravidla však byla zapisována latinkou a její přepis pomocí hebrejských písmen tak, jak to učinili donátoři sušického pláštíku, byl velmi neobvyklý. Přepis jeho textu je fonetický, dodržuje pravidla zápisu samohlásek, jak se ustálil v jidiš a zachovává dokonce změkčení hlásek „ř“ a „ž“, jež je označeno speciálními značkami. Pláštík je cenným dokladem společenského a kulturního vývoje českých Židů na počátku 20. století, včetně jejich jazykového povědomí, které zajímavě ilustruje poněkud neobratná stylistika nápisu: „Věnováno od manželů Heřmana a Kamila Barthů“.