Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

PŘEDMĚT MĚSÍCE – červenec 2005


Max Liebermann, Gartenlokal an der Havel (Zahradní restaurace u řeky Havel), kol. r. 1933 (ve Španělské synagoze)

Olej na plátně, 40 x 47,5 cm, signováno PD: Max Liebermann, nedatováno
Inv. č. ŽMP 73.025
Provenience: Treuhandstelle; poslední známý majitel: Ota Oppenheimer, Praha (14. 12. 1897 – po 9. 1. 1942)

8. února letošního roku uplynulo 70. let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších představitelů německého moderního malířství Maxe Liebermanna. 20. července si zároveň připomínáme 158. výročí jeho narození.

Max Liebermann se narodil v roce 1847 v rodině berlínského židovského průmyslníka Louise Liebermanna. V letech 1866-1868 studoval dějiny umění na berlínské univerzitě, brzy však teoretická studia opustil a přešel na akademii do Výmaru, kde studoval malbu pod vedením Mihály Munkácse. Jako velký obdivovatel francouzských naturalistů – malířů Barbizonské školy, se v roce 1873 rozhodl odejít do Francie. Zde se snažil navázat styky jak s generačně staršími umělci z Barbizonu, tak s mladšími impresionisty, kteří se v dubnu 1874 etablovali na umělecké scéně první skupinovou výstavou uspořádanou v pařížském ateliéru fotografa Gasparda-Félixe Tournachona, zvaného Nadar. Vedle progresivních tendencí francouzské plenérové malby na Liebermanna zapůsobila též díla starých holandských mistrů (zejména Franse Halse), jež pilně studoval na svých častých cestách do Nizozemí.
Po pěti letech strávených ve Francii přesídlil do Mnichova, odkud se v roce 1884 natrvalo vrátil do rodného Berlína. Na protest proti doktrinářské a rigidní kulturní politice císaře Wilhelma II. zakládá v roce 1898 spolu s dalšími umělci (Walter Leistikow, Lesser Ury, Max Slevogt, Käthe Kollwitz, Heinrich Zille a Hans Baluschek) umělecký spolek Berliner Secession (Berlínská secese), jehož předsednictví se ujímá v následujícím roce. Z předsednického postu odstupuje po názorových neshodách s expresionisty sdruženými ve skupině Die Brücke (Max Pechstein ad.), kteří v roce 1911 zakládají vlastní skupinu Neue Secession (Nová secese); z ní se v roce 1914 odštěpilo další uskupení – Freie Secession (Svobodná secese), k němuž se připojil také Liebermann. U příležitosti svých 70. narozenin se Max Liebermann, který byl dosud pro svůj židovský původ a inklinaci k „ne-německému“ stylovému projevu často napadán ze strany šovinistů a nacionálně orientované kritiky, dočkal své první velké retrospektivní výstavy. Uspořádala ji Pruská akademie umění, do jejíhož čela byl zvolen v roce 1920. Po nástupu Hitlera k moci je Liebermann jako Žid postižen zákazem veškeré umělecké činnosti. Na protest proti rozhodnutí akademie nevystavovat dále díla židovských umělců odstupuje z postu jejího čestného prezidenta. Stahuje se do ústraní, tvoří převážně ve své vile ve Wannsee na jihozápadním okraji Berlína. Umírá 8. února 1935.

Pohledy do zahradních restaurací a kaváren jsou v Liebermannově díle časté. První série malířských skic s různými pohledy na restauraci Nikolskoe ve Wannsee, která ležela nedaleko Liebermannova letního sídla, při okružní cestě podél jezera a řeky Havel, vznikaly již na počátku první světové války. Jedno ze tří větších pláten s týmž námětem do své sbírky zakoupil v roce 1916 Liebermannův přítel, významný berlínský galerista a nakladatel Paul Cassirer. Po roce 1930 se Liebermann k oblíbenému motivu vrátil a vytvořil řadu drobných, vesměs nedatovaných maleb vyznačujících se lehkostí světlých tónů a místy poměrně hutnými, špachtlí nanášenými pastami. Vystavené plátno vzniklo v posledních letech autorova života, pravděpodobně kolem roku 1933. Jedná se o jedinou Liebermannovu malířskou práci ve sbírkách Židovského muzea v Praze. Sem se malba dostala za druhé světové války jako konfiskát z majetku Oty Oppenheimera z Prahy, který byl 30. 11. 1941 spolu s rodinou deportován do Terezína a odtud 9. 1. 1942 do Rigy. Další osud rodiny Oppenheimerových není znám.

 

 

 

© 2004 - 2008 Židovské muzeum v Praze