Otto Gutfreund (3. 8. 1889–2. 6. 1927), Dračky, 1922

bronz, výška 33 cm Neznačeno Provenience: pozdější odlitek z původního sádrového modelu náležejícího před válkou do sbírky JUDr. Emila Freunda (1886–1942); odlitek pořízen Státním židovským muzeem v Praze v roce 1971

2. června tohoto roku uplyne osmdesát let od tragické smrti nejvýznamnějšího sochaře české moderny Otto Gutfreunda. Gutfreund se narodil 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem do židovské rodiny Karla a Emilie Gutfreundových jako čtvrté z jejich pěti dětí. Studoval obor hrnčířství na c.k. odborné škole keramické v Bechyni (1903–06), v ateliéru figurálního a ornamentálního modelování na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP, 1906–09) a na pařížské Académie de la Grand Chaumière u Antoina Bourdella. Vystavovat začal před první válkou v rámci výstav Skupiny výtvarných umělců. Během prvních dvou válečných let byl jako příslušník cizinecké legie nasazen do bojů v Alsasku. V roce 1916 byl však demobilizován a zbytek války strávil v internačních táborech Saint Michel de Frigolet a Blanzy. Po svém propuštění se v lednu 1919 vrací do nově vzniklého Československa. V Praze se stává členem S. V. U. Mánes. Střídavě žije ve svém rodišti Dvoře Králové a v Praze, obesílá pravidelně výstavy Mánesa, v roce 1921 se účastní 3. výstavy české umělecké skupiny Tvrdošíjní, získává četné veřejné zakázky. V roce 1926 je jmenován profesorem pražské VŠUP. V parném odpoledni 2. června 1927 utonul při koupání ve Vltavě poblíž Střeleckého ostrova.
Na počátku své umělecké dráhy byl silně ovlivněn kubismem, v jehož rámci dospěl k velmi osobitému, expresivnímu výrazu v pojetí reliéfů, volných plastik i přípravných kreseb, jichž vytvořil za svůj život bezpočet. Po skončení první války a návratu do tehdejšího Československa se přiklonil k názorovému proudu nové věcnosti a sociálně laděného civilismu. Drobná plastika zachycující ženy při draní peří je dobrou ukázkou Gutfreundovy tvorby z tohoto období.