Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

Archiv výstav

BEDŘICH FEIGL (1884 – 1965)
Obrazy, kresby, grafika

Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
Od 1. listopadu 2007 do 20. ledna 2008, otevřeno denně 9 –16.30 hod kromě sobot a židovských svátků
 
NÁVRAT BEDŘICHA FEIGLA
(6.3.1884 Praha – 27.12.1965 Londýn)
 
Bedřich Feigl se narodil 6. března 1884 jako třetí dítě JUDr. Josefa Feigla (1846–1905) a Julie, rozené Buschové (1849–1929), v Dušní ulici na hranici Starého a Židovského Města v Praze. V rodném městě prožil celé dětství a sem se také až do druhé světové války často vracel. Vzdělaný otec vychovával své děti v kultivované atmosféře – zatímco Bedřich si zvolil dráhu malíře, jeho mladší bratr Arnošt (1887–1957) se stal básníkem a nejmladší Hugo (1889–1961) známým pražským galeristou.
 
 
OBDOBÍ OSMY (1905–1909)
Bedřich Feigl studoval na Staroměstském gymnasiu, v letech 1904–1905 na pražské Akademii u prof. Bukovance a Roubalíka; ze školy byl však na jaře 1905 vyloučen, protože protestoval proti tradiční výuce. Na podzim 1905 odešel studovat na Akademii do Antwerp a poté na Akademii Julian do Paříže, kde se mohl seznámit s prvními originály Cézanna, van Gogha a Gaugina.
V říjnu 1906 se Feigl vydal společně s Emilem Filou a Antonínem Procházkou na studijní cestu za uměním do Německa, Holandska, Belgie, Francie a Itálie; na zpáteční cestě v únoru 1907 navštívil Bohumila Kubištu ve Florencii a přemlouval ho k brzkému návratu a uspořádání společné výstavy.
V Praze se mladí malíři scházeli v kavárně Union. Tam také padlo rozhodnutí uspořádat společnou výstavu pod názvem Osma. Mladí chtěli vystoupit proti dogmatu napodobení přírody a potýkali se s novými problémy formy a barvy. Na organizaci výstavy měli hlavní podíl Feigl a Filla. První výstava Osmy se konala v dubnu 1907 v pronajatém krámu v Králodvorské ulici 16. Účastnili se jí Bedřich Feigl, Max Horb a Willy Nowak, Emil Filla, Arnošt Procházka, Bohumil Kubišta, Otakar Kubín a Emil Pittermann. Největší soubor obrazů vystavoval Feigl (18), za ním následovali Nowak (16) a Kubišta (13). Výstava vzbudila v Praze skandál, kritika díla umělců označila za diletantství a barbarský chaos disonantních skvrn; kladně o výstavě jako jediný referoval Max Brod. V červnu 1908 se Feigl účastnil také druhé výstavy skupiny Osma, tentokrát již v Topičově salonu, která se však setkala se stejně negativní reakcí domácí kritiky.
 
 
V BERLÍNĚ (1910–1932)
V roce 1910 se Feigl oženil s Margaretou Hendel (1875–1966) z Hamburku, s níž se příští rok usadili v Berlíně, kde se v letech 1911 a 1912 účastnil výstav Neue Sezession. První samostatnou výstavu měl roku 1912 v Grafickém kabinetu J. B. Neumanna, který mu vydal album 10 suchých jehel a leptů. Feigl se tehdy věnoval především grafické tvorbě: v roce 1913 ilustroval díla F. M. Dostojevského a 1914 výbor židovských autorů Das Ghettobuch pro mnichovské nakladatelství Georga Müllera. Za první světové války Feigl narukoval do armády a v roce 1917 se účastnil ve Vídni založení skupiny Bewegung, s níž vystavoval v letech 1918–22. V roce 1919 vytvořil soubor podobizen pražských židovských básníků a spisovatelů pro sborník Deutsche Dichter aus Prag. V roce 1921 vydal v nakladatelství Fritze Gurlitta v Berlíně cyklus 12 litografií Pražské ghetto; současně vyšla také dosud jediná Feiglova monografie od Georga Marzynského. V únoru 1922 byl významně zastoupen na Výstavě židovských grafiků v paláci Lucerna v Praze a ilustroval 10 lepty Balzakův román Gobseck (1922). Vedle litografií vytvořil také neobyčejně zdařilé suché jehly a lepty na biblické náměty, které patří k jeho nejlepším grafickým listům vůbec.
V druhé polovině dvacátých let se Feiglův expresivní projev poněkud zmírnil. Maluje krajiny v jižní Francii a Chorvatsku, které získávají výraznější kolorit. V roce 1926 podnikl cestu do Egypta, Libye a Indie, odkud si přivezl řadu barevných studií. V roce 1927 vystavoval v Praze se skupinou Junge Kunst a v roce 1929 se účastnil založení skupiny Prager Secession, jejíž výstav se pak pravidelně účastnil. V únoru 1930 se Feigl účastnil také ojedinělé Výstavy židovských umělců 19. a 20. století, kterou uspořádal jeho bratr Hugo Feigl v paláci Fénix na Václavském náměstí. Na výstavě bylo soustředěno na 120 děl 48 židovských umělců ze všech důležitých evropských uměleckých center. Následujícího roku byl zastoupen na výstavě Expresionismus–Fauvismus–Primitivismus v Galerii Evropa v paláci Dunaj na Národní třídě.
 
 
ZPĚT V PRAZE (1933–1939)
Předzvěstí Feiglova trvalého návratu do Prahy bylo uspořádání jeho samostatné výstavy v listopadu 1932 v galerii Hugo Feigla v paláci pojišťovny Réunione Adriatica di Sicurta v Jungmannově ulici. V prosinci 1932 Feigl navštívil Palestinu, kde pracoval na ilustracích pro nové vydání pražských židovských pověstí. Památná židovská místa a jejich současný život na něj hluboce zapůsobily, jeho malířský výraz se uvolnil a získal na živosti. Do Prahy si ze Svaté země přivezl řadu obrazů, akvarelů a studií, jejichž motivy z jeho tvorby již nikdy zcela nezmizely. Návrat k židovské tradici se u něho projevil také v četných obrazech s biblickými náměty, pohledy na Staronovou synagogu a Starý židovský hřbitov v Praze.
V roce 1934 vystavoval v New Yorku a v dubnu 1935 v Galerii Skupiny výtvarných umělců v Brně. Zatímco dosud jsme Feigla poznali především jako grafika, po své návštěvě Palestiny a během pobytu v Čechách se projevoval zejména jako malíř. Poslední pražskou výstavu uspořádal v roce 1937 v galerii Hugo Feigla na Masarykově nábřeží, kde vystavil 34 obrazů převážně palestinských a pražských motivů. Jeho početné ilustrace ke sbírce pražských židovských pověstí vyšly pod názvem Die Goldene Gasse v nakladatelství R. Löwit ve Vídni a Jeruzalémě v roce 1937. V letech 1935–1938 Feigl kreslil ilustrace k povídkám různých autorů pro nedělní přílohu Prager Presse, kde také uveřejnil své vzpomínky na dobu Osmy a svoji generaci.
V posledním období Feiglova pražského pobytu se jeho malířský přednes značně uvolnil, maloval často silnými nánosy barev a nervními údery štětce, které obraz otevírají do vnějšího prostoru. Dramatické napětí ovládá nejen postavy ale celou scénu a atmosféru, podobnou jakési mystické události.
 
 
V LONDÝNĚ (1939–1965)
Feiglovy nakonec v Praze zastihla německá okupace. Když se v dubnu 1939 snažili dostat do Anglie, byli cestou přes Německo internováni v koncentračním táboře a do Londýna dorazili až díky intervenci Artist´s Refugee Comitee a britského konzulátu. V londýnském exilu se Feigl od počátku podílel na uměleckém životě československé emigrace. V roce 1940 vystavoval ve Wertheimově galerii v Londýně, v následujícím roce organizoval výstavu českých umělců v Leicaster Museum and Art Gallery, roku 1943 vystavoval v Gallery Lefévre a v březnu 1944 měl u příležitosti svých 60. narozenin samostatnou výstavu obrazů a kreseb v The Czechoslovak Institute v Londýně a v New Gallery v Edinburghu. V březnu 1945 vystavoval obrazy a akvarely opět na výstavě v Lefévre Gallery v Londýně.
Během následujících dvaceti let svého života v Anglii Bedřich Feigl vytrvale maloval, nejčastěji anglickou krajinu a náměty z řecké mytologie, ale také své oblíbené výjevy z pouličních kaváren v Paříži. Stále více se v jeho tvorbě uplatňují literární či mytologické motivy, v nichž malíř nacházel obecnější výpověď o lidském osudu. V roce 1954 uspořádal ke svým sedmdesátinám výstavu v The Obelisk Gallery v Londýně. Pravidelně se účastnil skupinových výstav v Ben Uri Art Gallery v Londýně, která mu v roce 1959 a 1964 uspořádala přehlídky tvorby k jeho 75. a 80. narozeninám. Na poslední vystavil přes 50 obrazů a akvarelů – byla to jeho největší výstava v exilu, která podala celkový přehled jeho tvorby v Anglii.
Bedřich Feigl zemřel 17. prosince 1965 v Londýně ve věku nedožitých 82 let; jeho žena jej přežila o šest měsíců. Oba manželé jsou pochováni na hřbitově ve Willesden Green v Londýně. Jeho přítel napsal v nekrologu: „Ačkoli vystavoval v Londýně, jeho tvorba zde nenalezla takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Můžeme si být jisti, že jednoho dne bude znovu objeven… Kdo bude na Bedřicha Feigla vzpomínat, nechť připojí přání, aby jeho jméno a jeho pověst nežily pouze ve vzpomínkách jeho přátel, ale v ozvěně světa.“
 

Komentované prohlídky výstavy:
Středa 14. listopadu od 15.00 hodin
Středa 12. prosince od 15.00 hodin
 
 
 
Doprovodná přednáška k výstavě:
 
NICHOLAS SAWICKI
Vytvoření moderní umělecké identity: Bedřich Feigl a Osma v zrcadle dobových výstav a dobové kritiky

 
Čtvrtek 10. ledna ve 14 hodin ve Vzdělávacím a kulturním centru ŽMP
Maiselova 15, 110 00, Praha 1 (3. patro)
 
Přednáška bude v anglickém jazyce bez tlumočení do češtiny.
 
PhDr. Nicholas Sawicki, vysokoškolský učitel historie evropského umění 20. století ze School of the Art Institute of Chicago ve Spojených státech, se bude ve své přednášce věnovat Bedřichu Feiglovi a skupině Osma. Zaměří se na první dvě výstavy Osmy v letech 1907 a 1908 a vyloží postupy, kterými se mladým umělcům podařilo představit své novátorské myšlenky jako základ uměleckého modernismu. Sawicki také promluví o přijetí Feigla tehdejší kritikou – bude se věnovat jak pozitivnímu hodnocení Feiglova přítele Maxe Broda, tak záporné kritice Františka Harlase, který veřejně skupinu Osma napadl a obvinil je z lhostejnosti k českému umění a kultuře.
 
 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze