Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

Archiv výstav

Nalezené tváře

Vzpomínka na oběti holocaustu v dokumentech a fotografiích

Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1
16. října 2003 - 23. ledna 2004

Zápis z deníku Jiřího Münzera z 27. ledna 1936.



Výstava „Nalezené tváře“ vznikla na základě projektu „Pomozte pátrat po zmizelých sousedech“, který byl zahájen v prosinci 2001 Židovským muzeem v Praze. Cílem tohoto projektu bylo oslovit co nejvíce lidí a požádat je o pomoc při shromažďování dokumentů o válečném i předválečném životě Židů perzekvovaných během 2. světové války kvůli rasové příslušnosti. Prostřednictvím opakovaných výzev ve sdělovacích prostředcích se muzeum obrátilo na širokou veřejnost s prosbou o vyhledání vzpomínek, fotografií a dalších materiálů, které připomínají jejich život, tváře a osudy.

Vnučka manželů Kohnových z Mirovic u Písku. Zahynula pravděpodobně v Osvětimi.Reakce na tuto výzvu překonala veškerá očekávání. V průběhu dvou let muzeum navštívily stovky lidí. Pracovníkům oddělení holocaustu předali často velmi cenné materiály. Mnozí z nich dokumenty muzeu darovali, jiní umožnili zhotovit jejich kopie.

Někteří z dárců se dozvěděli podrobnější údaje o osudu svých blízkých a známých až při návštěvě muzea, kde měli možnost nahlédnout do rodinné kartotéky obětí. Tato počítačově zpracovaná kartotéka obsahuje základní osobní data obětí, informace o jejich deportaci do Terezína a dále na východ. Mnoho tváří na fotografiích se podařilo identifikovat až na základě konfrontace údajů z databáze, dokumentů a vzpomínek dárců. Při tomto pátrání dárci mnohdy poprvé uslyšeli o některých méně známých koncentračních táborech, ghettech a vyhlazovacích centrech na východě Polska, v Pobaltí a Bělorusku.

Takto byly získány nejen dokumenty úřední povahy, např. vyhlášky, věstníky a formuláře z doby německé okupace, ale i ryze osobní věci - portrétní, rodinné, školní fotografie, osobní dokumenty – rodné a oddací listy, vysvědčení, průkazy totožnosti a cestovní pasy, členské průkazy, oficiální i ilegální korespondence z domova, z Terezína a dalších nacistických táborů i ghett. Cenným pramenem pro přiblížení každodenního života židovských vězňů jsou např. i deníky, památníky, básně a vzpomínky. Zcela samostatný věcný celek tvoří sbírka trojrozměrných předmětů.

Všechny dokumenty jsou uloženy v oddělení holocaustu, kde budou k dispozici badatelům, historikům a postupně budou také využívány při dalších výstavách.

Výstava „Nalezené tváře“ seznamuje návštěvnickou veřejnost pouze se zlomkem toho, co bylo získáno. Autoři výstavy se snažili vytvořit průřez, který by co nejlépe prezentoval rozmanitost materiálů a zároveň připomněl životní příběhy lidí, kteří až do doby své perzekuce žili obyčejným rodinným životem, prožívali přátelství, lásku, radosti, ale i běžná trápení, studovali, pracovali, bavili se… Jejich osudy byly nesmyslně přervány a jejich dětem často nebylo dovoleno dospět.

Všem, kteří nezapomněli a nechtějí zapomenout na své zavražděné židovské příbuzné, přátele, známé a sousedy a zasloužili se o shromáždění těchto cenných dokHana Hochbergová se syny Petrem a Ivanem. Zahynuli v říjnu 1944 v Osvětimi.umentů, patří naše úcta a vřelý dík.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rudolf Zenker s vnoučaty. Téměř celá rodina zahynula.

 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze