Vzpomínka na oběti holocaustu
v dokumentech a fotografiích
Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1
16. října 2003 - 23. ledna
2004

Výstava „Nalezené tváře“ vznikla na základě projektu „Pomozte pátrat
po zmizelých sousedech“, který byl zahájen v prosinci 2001 Židovským
muzeem v Praze. Cílem tohoto projektu bylo oslovit co nejvíce lidí a
požádat je o pomoc při shromažďování dokumentů o válečném i předválečném
životě Židů perzekvovaných během 2. světové války kvůli rasové příslušnosti.
Prostřednictvím opakovaných výzev ve sdělovacích prostředcích se muzeum
obrátilo na širokou veřejnost s prosbou o vyhledání vzpomínek, fotografií
a dalších materiálů, které připomínají jejich život, tváře a osudy.
Reakce
na tuto výzvu překonala veškerá očekávání. V průběhu dvou let muzeum
navštívily stovky lidí. Pracovníkům oddělení holocaustu předali často
velmi cenné materiály. Mnozí z nich dokumenty muzeu darovali, jiní umožnili
zhotovit jejich kopie.
Někteří z dárců se dozvěděli podrobnější
údaje o osudu svých blízkých a známých až při návštěvě muzea, kde měli
možnost nahlédnout do rodinné kartotéky obětí. Tato počítačově zpracovaná
kartotéka obsahuje základní osobní data obětí, informace o jejich deportaci
do Terezína a dále na východ. Mnoho tváří na fotografiích se podařilo
identifikovat až na základě konfrontace údajů z databáze, dokumentů
a vzpomínek dárců. Při tomto pátrání dárci mnohdy poprvé uslyšeli o
některých méně známých koncentračních táborech, ghettech a vyhlazovacích
centrech na východě Polska, v Pobaltí a Bělorusku.
Takto byly získány nejen dokumenty úřední
povahy, např. vyhlášky, věstníky a formuláře z doby německé okupace,
ale i ryze osobní věci - portrétní, rodinné, školní fotografie, osobní
dokumenty – rodné a oddací listy, vysvědčení, průkazy totožnosti a cestovní
pasy, členské průkazy, oficiální i ilegální korespondence z domova,
z Terezína a dalších nacistických táborů i ghett. Cenným pramenem pro
přiblížení každodenního života židovských vězňů jsou např. i deníky,
památníky, básně a vzpomínky. Zcela samostatný věcný celek tvoří sbírka
trojrozměrných předmětů.
Všechny dokumenty jsou uloženy v oddělení holocaustu, kde budou k dispozici
badatelům, historikům a postupně budou také využívány při dalších výstavách.
Výstava „Nalezené tváře“ seznamuje návštěvnickou
veřejnost pouze se zlomkem toho, co bylo získáno. Autoři výstavy se
snažili vytvořit průřez, který by co nejlépe prezentoval rozmanitost
materiálů a zároveň připomněl životní příběhy lidí, kteří až do doby
své perzekuce žili obyčejným rodinným životem, prožívali přátelství,
lásku, radosti, ale i běžná trápení, studovali, pracovali, bavili se…
Jejich osudy byly nesmyslně přervány a jejich dětem často nebylo dovoleno
dospět.
Všem, kteří nezapomněli a nechtějí
zapomenout na své zavražděné židovské příbuzné, přátele, známé a sousedy
a zasloužili se o shromáždění těchto cenných dok
umentů,
patří naše úcta a vřelý dík.
