Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
Výstavy v Galerii Roberta Guttmanna
  

Nechť mu Bůh dá vyrůst
Obřady k narození dítěte v kultuře a zvycích českých a moravských Židů


Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
Od 10. prosince 2009 do 28. února 2010

Otevřeno denně kromě sobot a židovských svátků 9.00–16.30 hod.


Narození dítěte představuje jednu z nejvýznamnějších rodinných i společenských událostí napříč kulturami i náboženstvími. Rodiče na celém světě si přejí přivést na svět zdravého potomka, který bude moci zdárně vyrůst v klidných podmínkách stabilizované a bezpečné společnosti. Židovská komunita navíc vnímá narození dítěte nejen jako naplnění nejdůležitějšího poslání manželství (výzva k hojnému potomstvu je dána již v biblické knize Genesis, v níž Hospodin první pár, Adama a Evu, nabádá: „ploďte se a rozmnožujte se a naplňte zemi“), ale též jako plnění smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem, za něž Hospodin svému lidu požehná a rozmnoží jej. Svatební obřady aškenázských Židů se odehrávají pod tmavomodrým baldachýnem vyšitým množstvím malých hvězdiček, jimiž je vyjádřeno požehnání pronesené Hospodinem k praotci Abrahámovi: „velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské“.

Za velmi důležitý byl v židovské komunitě považován odhad pohlaví očekávaného potomka. Narodil-li se totiž chlapec, bylo nutné zajistit v krátkém čase návštěvu mohela, muže provádějícího rituální obřízku. Způsoby určení pohlaví bývaly velmi podobné metodám praktikovaným majoritou, např. pokud těhotná ženu pociťovala bolest v kříži, očekávalo se spíše narození chlapce, naopak bolest v oblasti břicha ukazovala spíše na narození dcery. Rovněž bylo třeba podpořit zdárný průběh porodu. V místnosti, kde ležela rodička, se buď přímo nad ženu nebo na zástěnu, která ji oddělovala od ostatních, zavěšovaly nebo vylepovaly papírové nebo vystřihované amulety, obsahující obvykle text Žalmu 121 a jména ochranných andělů. Tyto amulety, zvané také kimpet-cetl (od výrazu kimpet, který v jidiš znamená šestinedělí), měly rodičku i novorozence chránit před Lilit – první, zavrženou ženou Adama, která dle tradice ze msty zabíjí novorozence.

V krátké době od porodu dítěte pak proběhne několik zvláštních obřadů. Chlapci absolvují obřízku, při níž jsou také pojmenováni, dívky dostanou jméno první šabat po svém narození, kdy je jejich otec vyvolán v synagoze k Tóře a zvolené dívčino jméno slavnostně oznámí shromáždění. První týden života novorozence je považován za velmi rizikový, a proto obřízce samotné předchází několik zvláštních obřadů. Večer o prvním šabatu po narození chlapce se u rodičky s dítětem scházejí příbuzní a známí u příležitosti slavnosti zvané hebrejsky šalom zachar, aby chlapce pozdravili, pronesli požehnání a hostinou oslavili jeho příchod na svět. Obřízka je v židovském prostředí velmi důležitý náboženský iniciační obřad, v jehož rámci je provedeno odstranění předkožky penisu. Provedení obřízky (a tím uzavření náboženské smlouvy) má přednost před ostatními náboženskými příkazy a lze jej proto uskutečnit i o šabatu či svátcích. Chlapec se obřízce podrobuje již osmý den po narození, avšak pouze v případě, že je uznán za zdravého a zákroku schopného. Obřízka se neprovádí vůbec, jestliže je v rodině dítěte prokázána dědičná porucha srážlivosti krve – hemofilie.

V prostoru modlitebny je připraveno obřízkové křeslo nebo lavice. Jedno z jeho dvou sedadel je určeno pro proroka Eliáše, kterého Hospodin ustanovil svědkem při každém uzavření této výjimečné smlouvy, druhé pro sandeka, kterým bývá některá pospolitostí velmi vážená osoba, např. rabín. Kvatery přinášený chlapec (kdysi býval zabalený ve zvláštní pleně) je zdraven shromážděním zvoláním baruch ha-ba (požehnaný, který přicházíš) a poté předán mohelovi, muži vyškolenému k provádění zákroku, který dítě nejdříve položí na zvláštní polštář na sedadlo proroka Eliáše a pak je vloží do klína sandekovi. Mohel, poté otec chlapce, a nakonec shromáždění pronesou obřízkové požehnání, které je zakončeno eulogií: „jako dospěl k smlouvě, tak ať dospěje k Tóře, chupě a dobrým skutkům“. Nato mohel za použití zvláštního náčiní – ochranného štítku a nože – provede obřízku. Speciální trubičkou z rány odsaje krev, a chlapec je přebalen a oblečen. Následuje požehnání nad pohárem vína, po němž mohel chlapce slavnostně pojmenuje obřadním hebrejským jménem (to může být odlišné od běžného jména občanského). Závěrem obřadu je chlapci na rty kápnuto trochu vína a mohel pronese slova biblického proroka Ezechiela. „řekl jsem ti, když jsi ležel v krvi své, žij“.

Zvláštní plena, do níž bylo dítě zabaleno při obřízce, se obvykle později použila ke zhotovení předmětu, který chlapec při příležitosti své první návštěvy věnoval synagoze. Buď zůstala plena ve své původní čtvercové podobě, pak z ní byla zhotovena pokrývka na synagogální stůl (hebr. bima), nebo byla rozstříhána do pruhů, které byly sešity v jeden velmi dlouhý textilní pás, který sloužil jako povijan na Tóru. V obou případech byl na předmět vyšit, namalován nebo vytištěn dlouhý hebrejský nápis, který identifikoval chlapce (obvykle také uváděl kdo byl jeho otec) a informoval o datu jeho narození. Ve druhé části donačního textu pak následovalo obdobné dobrořečení, které bylo proneseno při chlapcově obřízce: „nechť mu Bůh dá vyrůst k Tóře, chupě a dobrým skutkům“. Z území Čech a Moravy se dodnes dochovalo přes 1000 obřízkových povijanů na Tóru, 160 pokrývek a asi 70 textilií jiného typu, na nichž se vyskytuje charakteristický donační nápis informující o narození; nejstarší z nich pocházejí ze 2. poloviny 17. století, nejmladší byly pořízeny těsně před 2. světovou válkou. Povijany na Tóru a pokrývky z obřízkové pleny představují unikátní vyšívaný archivní pramen zaznamenávající narození stovek židovských dětí. Svůj obřízkový dar chlapec slavnostně věnoval při příležitosti první návštěvy synagogy. Ta se odehrávala obvykle ve věku tří nebo čtyř let, kdy již musel být relativně samostatný a schopný učit se jednoduché texty. Obřad, při němž chlapec v doprovodu otce daroval povijan, pokrývku či jiný předmět svitku Tóry jako důkaz své smlouvy s Hospodinem, se v jidiš nazýval mappe schuletragen (přinesení povijanu do synagogy). Jinou vhodnou příležitostí k předání obřízkového daru synagoze mohl být obřad postřižin (hebr. chalaka), prvního stříhání chlapcových vlasů, který se obvykle odehrával ve věku zhruba tří let. Tímto obřadem se také židovské dítě symbolicky odstřihlo od matky a uzavřelo tak životní kapitolu svého raného dětství.

Komentované prohlídky výstavy:
úterý 29. prosince 2009 v 15:30
neděle 3. ledna 2010 v 15:30
neděle 24. ledna 2010 v 15:30



 

 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze