Od 11. dubna do 6. června 2004 v Galerii Roberta Guttmanna

Galerie je otevřena denně od dubna do října od 10 do 18 hodin, od listopadu do března od 10 do 16.30 hodin, kromě sobot a židovských svátků.

Doprovodné programy k výstavě

 

Karel Cudlín (*1960) patří mezi nejvýznamnější představitele současné české fotografie. Po absolutoriu na katedře umělecké fotografie pražské FAMU (1987) pracoval jako fotoreportér pro řadu novin a časopisů (Mladý svět, Lidové noviny, Prostor) a krátce také pro Českou tiskovou agenturu. České publikum jej zná především jako jednoho z osobních fotografů prezidenta Václava Havla a autora nezaměnitelným gestem se vyznačujících snímků ze života etnických a sociálních skupin – českých a slovenských Romů, ukrajinských dělníků, příslušníků ruské armády odcházejících z někdejšího Československa.

Velké pozornosti se po zásluze dostalo též Cudlínovým fotografiím z prostředí židovských komunit – především z Prahy, post-sovětských zemí a Izraele. V obrazech, které zaznamenává, je patrná jakási přirozená podvojnost vidění – vidění insidera, který se za léta svých opakovaných návštěv různých míst naučil sdílet prostor s jejich obyvateli, a pohledu vždy nově příchozího, který umožňuje zachovat si potřebný kritický odstup odvracející hrozbu stereotypu. Tento nadhled (do jisté míry též určovaný programem aparátu, s nímž Cudlín jako fotograf zachází) vytváří prostor pro jemnou ironii a podporuje autorův přirozený sklon k osobité, pregnantní zkratkou formulované anekdotě.

Zdá se, že Cudlínovy „židovské fotografie“ (a stejně tak i fotografie z prostředí všech ostatních minorit) vznikají z přirozené potřeby vlastní konfrontace s Jiným. Rodí se a existují mimo ekonomii vlastního Já, bez nároku na uspokojení jisté míry dojetí či nalezení odpovídající definice vlastní identity, bez folkloristického voyeurství, v rámci něhož se zájem o jinakost stává posedlým vyhledáváním pitoreskních anomálií.

Převážná většina Cudlínových fotografií vzniká na cestách, které jako fotograf ve svobodném povolání podniká neustále. Na své „iniciační toulky“ se vydává z místa svého trvalého bydliště – pražských Vinohrad, kde žije se svojí ženou Markétou. Většinou vyráží na východ, počínaje pražskými čtvrtěmi Žižkovem a Karlínem, přes východní Slovensko, Ukrajinu, Polsko, Rusko, Rumunsko, Moldávii, Kavkaz, Izrael až po Dálný východ, jak ale dokládá nedávno vzniklý soubor fotografií z New Yorku, poslední dobou obrací svůj zájem také opačným směrem. Kromě tvůrčích cest, které podniká na vlastní pěst, se Karel Cudlín účastní i projektů, při nichž cestuje a fotografuje „na zakázku“ (takto vznikla například série portrétů přeživších z řad ukrajinských Židů iniciovaná židovskou organizací The American Joint Distribution Committee, z nichž jeden prezentujeme i v rámci naší výstavy).

Říci, čím Cudlínovy fotografie opravdu jsou a vyhnout se přitom nepřesnostem, znamená uchýlit se k lapidárnímu konstatování: jsou to skutečné „fotografické obrazy“. Představují jakousi zbytkovou hodnotu pohledu, který je v neustálém pohybu, pohledu „bloudícího nomáda“. To ovšem neznamená, že obraz, který zůstává zaznamenán na citlivém povrchu fotografického materiálu, postrádá komplexnost. Naopak. Má vlastní, autonomní sílu, která mu dovoluje vypovídat o základních podmínkách lidské existence (v základu kdekoli na světě stejných). Na tom, na jakém místě a za jakých okolností fotografie vznikly, příliš nezáleží. Nejsou prostým dokumentem statické situace, zastavením času. Představují naopak jeho prodloužení za hranici fyzikální měřitelnosti. Základním stavebním prvkem Cudlínova fotografického obrazu nejsou reálný čas a prostor, ale lidská touha, která těmto veličinám teprve dává smysl. Jejím nositelem je cestující fotograf / flâneur / nomád. Touha jej udržuje v pohybu, stejně jako všechny ostatní, jejichž přítomnost se střetává s jeho pohledem.

Fotografickou práci Karla Cudlína by z tohoto hlediska bylo možné označit za neustálou interakci pohybů, ustavičný vznik a zánik bodů střetu, efemérních hranic proměnlivých identit a jimi utvářených tužeb. Význam obrazů, které představují zlomky této neustále se proměňující konstelace je větší, než by se na první pohled mohlo zdát: ukazují nám míru naší vlastní svobody a hodnotu naší vlastní etnické, sociální a sexuální odlišnosti, odrážejí váhu našich politických gest, dokáží nám zprostředkovat smysl ornamentu, obrazu a slova pro konstrukci vlastní identity. Ukazují nám, že jsme všichni lidmi na cestě a že toto naše „bloudění“ je nevyhnutelné, ať již je dobrovolné (například turismus, touha po dobrodružství a poznání) nebo vynucené (opouštění domova v důsledku válek, hladomoru, přírodních katastrof...).

Základním sdělením instalace nazvané Pasáže / Passageways (vypůjčeno od Waltera Benjamina) obsahující dvacet pět fotografických tisků Karla Cudlína je následující: přijmeme-li své nomádství, jsme na dobré cestě. K tomu je ovšem třeba zbavit se stereotypních předsudků, které v naší společnosti dosud přežívají. Nomádství není přežilá forma kulturní a sociální pospolitosti, nepředstavuje stigma a důvod k zavržení. Nomádství je pozitivní stav a možná strategie přežití. Tak to alespoň vyplývá z definice, jejímž autorem je francouzský sociolog Michel Maffesoli: „Dynamismus a spontánnost nomádství tkví právě v pohrdání (státními, civilizačními, ideologickými, náboženskými) hranicemi a v konkrétním prožívání něčeho univerzálního ... neběží o nic egoistického nebo uzavřeného do sebe, ale naopak o vzepětí ducha, nesoucího na své cestě původní antropologické hodnoty a zasévající určitý neklid do lůna toho, co má tendenci pevně se ustalovat.“

Výstava je součástí cyklu „Židovská přítomnost v současném vizuálním umění“, který se těší grantové podpoře Evropské společnosti pro židovskou kulturu.

Michaela Hájková

Výběr z bibliografie:

Cudlín, Karel. Fotografie. Torst: Praha 1994.
Cudlín, Karel; Marco, Jindřich. Izrael 50. Argo: Praha 1998
Silverio, Robert, ed. Karel Cudlín. Torst: Praha 2001.

Výběr samostatných výstav:

Lažanský palác, Praha, ČR – 1987
Fotochema, Praha, ČR – 1988
Galerie Čs. spisovatele, Praha, ČR – 1991
Pražský dům fotografie, Praha, ČR – 1993
Pražský dům fotografie, Praha, ČR – 1995
Galerie Franze Kafky, Praha, ČR – 1998
Galerie Josefa Sudka, Praha, ČR – 1999
Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, Praha, ČR – 2001
Musée Municipal, Cognac, Francie – 1991
Carré Amelot, La Rochelle, Francie – 1991
České centrum, Bukurešť, Rumunsko – 1994
České centrum, Sofie, Bulharsko – 1994
České centrum, Vídeň, Rakousko – 1995
Nora Gallery, Jeruzalém, Israel – 1996
Aspectos, Barcelona, Španělsko – 2000, 2002
Azerbajdžánské muzeum výroby koberců a lidového umění, Baku, Azerbajdžán – 2002
Mesiac fotografie, Bratislava, Slovensko – 2002
Galerie Svazu ukrajinských umělců, Kyjev, Ukrajina – 2003
Leica Gallery, New York, USA – 2003

Od roku 1990 se Karel Cudlín účastnil více než 60 skupinových výstav v USA, České republice a dalších evropských zemích.

Zastoupení ve veřejných sbírkách:

Victoria & Albert Museum, Londýn, Velká Británie
Ludwig Museum, Kolín nad Rýnem, SRN
Musée d’Elysée, Lausanne, Švýcarsko
Museum of the Wall, Berlín, SRN
Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, ČR
Muzeum hlavního města Prahy, Praha, ČR
Moravská galerie, Brno, ČR

Díla Karla Cudlína se nacházejí v řadě soukromých sbírek v Evropě, USA a Izraeli.