Vyšel sborník Americká židovská literatura

Dne 16. prosince se ve VKC ŽMP konala prezentace sborníku Americká židovská literatura, který vydalo koncem roku 2002 Židovské muzeum v Praze. Autorka dr. Hana Ulmanová v devíti přednáškách představuje přední americké spisovatele, kteří tuto kategorii zastupují, tj. B. Malamuda, I. B. Singera, S. Bellowa, Ch. Potoka a P. Rotha, věnuje se i ženským představitelkám a zabývá se rovněž autory, jejichž tvorba vychází z období holocaustu.
Sborník je obohacen předmluvou dr. Miroslava Jindry, kterou pro ukázku uvádíme.

Několik osobních poznámek úvodem

Když pozorně přehlížíme americkou beletrii dvacátého století, hlavně jeho druhé poloviny, a pokoušíme se nalézt její základní nosné znaky, nemůže nám uniknout, jak nápadně z ní vystupuje - kvantitativně i kvalitativně – tvorba židovských spisovatelů. Je jich překvapivě dlouhá a pestrá řada, takže tato publikace může pojmout pouze jejich více či méně reprezentativní výběr; i ten však přesvědčivě dokládá, že bez bohaté židovské sekce si moderní americkou literaturu vůbec nelze představit. Vedle pasáží obecnějších, syntetizujících, zde autorka zařazuje medailony několika významných autorů, ve kterých upozorňuje na některá jejich závažná díla, přehledně, ale pregnantně je glosuje a nezřídka při tom objevně – především ve vztahu k literárnímu povědomí u nás obecně vkořeněnému – rozkrývá. Ukazuje, že přes niterné soustřeďování tvůrčího zájmu na „vlastní“ židovskou složku americké populace a problematiku setrvalosti jejího přistěhovaleckého původu a asimilačních proměn starobylých tradic, nebo možná právě díky jemu, obohacuje tato literatura americký intelektuální prostor o aktuální témata daleko přesahující hranice americké židovské situace, která postihují existenciální problémy, s nimiž se složitě vyrovnávají nejen současní Američané, ale více či méně všichni lidé dnešního světa.
Já sám jsem si svůj vztah k americké židovské literatuře pěstoval a prohluboval vlastně celý život – jako překladatel i jako vysokoškolský učitel. Byť „goj“, měl jsem vzácnou příležitost překládat skvělé texty několika významných amerických židovských autorů a skrze ně pronikat k poznání základních poloh židovského myšlení a židovského historického údělu. Při této příležitosti se však poprvé v životě odvažuji zmínit o jedné zcela osobní rané zkušenosti, kterou s mnohaletým odstupem chápu jako jeden z významných formativních vlivů, jenž zásadně předznamenal můj vztah k složitému fenoménu židovství a trvalý zájem o něj.
V druhé polovině třicátých let minulého století jsem chodil do chlapecké obecné školy na vinohradském náměstí Míru a ve své třídě jsem měl několik (asi sedm či osm) dosti výjimečných spolužáků – obyvatel blízkého židovského sirotčince v Belgické ulici (nyní je tam Lauderova škola – základní stupeň a gymnázium). Mimochodem – židovský sirotčinec: pro kolik skrytých i otevřených antisemitů byl asi tehdy (a byl by asi i nyní) tento pojem nestravitelně kontradiktorní! Matně si vzpomínám, že tihle moji spolužáci byli vesměs docela ostří hoši. Já byl naopak v útlém věku chlapec spíše bázlivý a slaboučký, zřejmě mírně rozmazlené maloburžoazní dítko; a jako takový jsem byl přímo předurčen, abych se ve třídě stal objektem toho, čemu se teď říká šikana. Leč z důvodů, které mi dodnes vůbec nejsou jasné, vystoupil při prvních náznacích takových projevů jako můj velmi energický ochránce právě jeden z těch hochů ze sirotčince; jmenoval se Karel Popper, byl o půl hlavy větší než my ostatní a stal se brzy zcela přirozeně vůdčí osobností třídy (pokud si vzpomínám, neměl dokonce vůbec žádné problémy ani s prospěchem). Měl jsem pak v životě hodně dobrých kamarádů, ale na vztah, který se vytvořil mezi Karlem Popperem a mnou, nikdy nezapomenu; poskytl mi do života základní představu o smyslu pro fair play a o výchozích normách gentlemanského chování a ovlivnil mě tím hlouběji, že ho nemilosrdně přervala německá okupace. Já už jsem byl studentem reálného gymnázia (Karel začal chodit na měšťanku), když byl onen židovský sirotčinec ze dne na den zlikvidován a jeho obyvatelé tvrdě vysídleni, zřejmě nejdříve do Terezína. Co se s nimi dělo potom, nevím, ale lze se to snadno domyslet. Nevrátil se samozřejmě ani jediný, jak jsem se po válce dozvěděl; a tak na mě už v té syrové době zcela konkrétně a osobně dolehlo, co to byl holocaust, i když tehdy jsme to slovo v jeho dnešním specifickém významu ještě neznali.
Tragický osud mého zvláštního přítele z dětství Karla Poppera mě zasáhl natolik, že jsem mu věnoval jeden ze svých prvních literárních pokusů; tu povídku jsem nakonec s pocitem studu raději zlikvidoval, protože jsem byl do té míry – a jistě právem – sebekritický, že mi vzhledem k námětu připadala svou adolescentní neumělostí až trestuhodně svatokrádežná. Ale když jsem pak čítával texty velkých amerických autorů (a nemuseli to být jen spisovatelé židovští - připomínám si třeba Sofiinu volbu Williama Styrona), ve kterých se literárně vyrovnávali se strašlivým historickým faktem holocaustu, pravděpodobně nejhrůznějším námětem, před kterým kdy literatura stála, Karla Poppera jsem si znovu a znovu připomínal.
A myslel jsem na něj často i při práci na překladech Nájemníků, Boží milosti a několika povídek Bernarda Malamuda a při četbě Správkaře téhož autora či Bellowových děl Dobrodružství Augieho Marche nebo Planeta pana Sammlera. A nemohl jsem si ho nevybavovat ani při práci na překladu románu Josepha Hellera Zavíráme! (volného pokračování Hlavy XXII, které – na rozdíl od autorova nejznámějšího díla – obsahuje závažné pasáže „židovské“) či jeho autobiografie Tehdy a teď.
Silný, emotivně působící vztah, který poznamenal moje chlapecká školní léta, mi tedy asi rozhodujícím způsobem pomohl najít cestu k bezpředsudečnému poměru k fenoménu židovství a jeho nejrůznějším aspektům, především k jeho projekci do oblasti literatury a v širším smyslu umění obecně. Jsem mu za to upřímně vděčný, protože mě uchránil před jakýmkoli náznakem zpozdilé zabedněnosti, kterou bohužel kolem sebe tak často vídám ve vztahu k čemukoli židovskému, a otevřel mi cestu k objektivnímu vnímání hodnot, které by měly být pro současného člověka určující a nepominutelné.
Objevoval jsem je jako čtenář i komentátor (např. děl Bellowových, Malamudových či Doctorowových), ale nejúčinněji při práci překladatelské, kdy je třeba při hledání nejvhodnějšího řešení potěžkávat každé slovo textu, s nímž je překladateli dáno zápolit; poskytuje mu to ovšem nenahraditelnou možnost pronikat přímo mikrochirurgicky k samé podstatě autorova sdělení či poselství. V tomto směru jsou „mými“ americkými židovskými autory především Joseph Heller a Bernard Malamud – každý jinak, možná až kontrastně svébytný: na jedné straně razantní, někdy až silácký sžíravý satirik Heller, u něhož je židovský aspekt často zcela potlačený či alespoň druhoplánový, na druhé bolestně ztišený, chvílemi tragicky důstojný, chvílemi smutně komický Malamud, u něhož je reflexe židovské zkušenosti pro vyznění díla vždy podstatná. Překládat jejich texty byla v obou případech doslova intelektuální rozkoš, práce po všech stránkách subjektivně velmi přínosná a poučná. Lidsky nesmírně obohacující bylo pro mě i osobní setkání s Josephem Hellerem při jeho návštěvě v Praze před několika málo lety, nedlouho před jeho smrtí. Překladatel nemívá často možnost pobýt s autorem, jehož dílem se zabývá, nasát do sebe při setkání s ním něco z jeho osobnosti a intelektu a potvrdit a doplnit si tak představu o něm, kterou získal při práci na jeho díle.
Moje celoživotní zkušenost s moderní americkou židovskou literaturou mě dovedla k přesvědčení, že její produkce je bytostnou součástí širokého hlavního proudu americké literatury, ba že tvoří jakousi jeho určující páteř, protože s obecnými existenciálními tématy, která předkládá, i když ve specifickém balení židovské životní zkušenosti, se musí chtě nechtě vyrovnávat většina (nejen) Američanů obecně, ale ve své tvorbě poměřovat i nežidovští spisovatelé; kromě toho rozhodujícím způsobem (spolu s tvorbou afroamerických autorů) prorazila cestu k sílícímu multikulturalismu současné americké literatury, díky němuž do ní stále výrazněji vstupují další okruhy tzv. „minoritní“ tvorby.

Sborník má zhruba 100 stran, cena je 70,- Kč a zakoupit ho lze prostřednictvím internetových stránek Židovského muzea v Praze nebo přímo ve Vzdělávacím a kulturním centru ŽMP, Maiselova 15, Praha 1 a v knihkupectví ACADEMIA na Václavském náměstí.