English

Židovské muzeum se v únoru přestěhovalo do vlastního sídla ve dvou domech v uličce U Staré školy, které bývaly majetkem Spolku pro upravenou bohoslužbu při Španělské synagoze. Je to v téměř stoleté historii této instituce významná změna. Od svého založení v roce 1906 muzeum vystřídalo již řadu budov, tato je již jeho pátým sídlem, ale jako první není pouze provizorním řešením. Poprvé se zde předem počítalo se všemi předpoklady jeho provozu a činnosti jak s ohledem na jeho návštěvníky, tak na uchování a správu jeho sbírek. Pro návštěvníky zde byla nově zřízena kavárna “Altschul” s vegetariánským občerstvením, informační centrum a nová “ Galerie Roberta Guttmanna”, pro péči o sbírky jsou zde moderně vybavené depozitáře a restaurátorské dílny textilu, kovů a papíru. Muzeum tak poprvé ve své historii získalo samostatný a svému poslání optimálně přizpůsobený objekt, který je zařízen podle nejnovějších poznatků a vybaven současnou technologií. Postupné zprovoznění nové budovy tak bude významným předělem v již téměř stoleté historii muzea a předpokladem jeho další úspěšné činnosti.

Něco z historie …
V roce 1834 reformní Spolek pro upravenou bohoslužbu v Praze získal do svého užívání Starou školu spolu se dvěma sousedními domy, náležejícími k této synagoze již od roku 1726. V roce 1836 byla synagoga modernizována a 19. dubna 1837 zde byly zahájeny pravidelné bohoslužby. Protože Stará škola záhy nedostačovala vzrůstajícímu počtu členů, bylo roku 1866 rozhodnuto o stavbě nového chrámu. Stará škola byla následujícího roku zbořena a 26. května 1868 byla zasvěcena stavba Nové, dnes Španělské synagogy s 500 mužskými a 300 ženskými sedadly.

Roku 1892 nechala rada synagogálního spolku přikoupit další tři domy sousedící se synagogou na jižní straně a na jejich místě dala vystavět novou spolkovou budovu. V tomto domě byla v přízemí místnost správce synagogy, spolková místnost a archiv a patrně rovněž zimní modlitebna. Zřejmě v téže době nebo o něco později koupil synagogální spolek také dům na severní straně synagogy. Za asanace pražského ghetta počátkem 20. století byl tento dům zbořen a v roce 1925 byl nahrazen novou větší budovou, jejíž architektura byla podle požadavku památkového úřadu přizpůsobena maurskému slohu Španělské synagogy (architekti Lampl a Fuchs). V přízemí nové budovy se nacházela zimní modlitebna a zasedací síň spolku, zbývající patra byla využita jako nájemný dům především pro členy obce. Budova na jižní straně synagogy zůstala stát ještě celé desetiletí, ale také ona byla v roce 1935 zbořena a na jejím místě vyrostla přes odpor památkového úřadu moderní funkcionalistická budova podle projektu arch. Karla Pecánka s novým vestibulem vstupu do Španělské synagogy, schodištěm na galerii a novou zimní modlitebnou v patře.

V jižní novostavbě byly původně obchody a nájemní místnosti. Budova byla za okupace roku 1940 přestavěna arch. Františkem Zelenkou a ing. Aloisem Richterem na židovskou ambulanci, která se v následujících letech stala jediným zdravotnickým zařízením pro Židy v Praze.

Po válce byla v budovách okolo Španělské synagogy zřízena ubytovna pro mládež a svobodné, později i útulek židovských dětí. V 50. letech se budovy dostaly do správy nemocnice na Bulovce a v 70. letech zde bylo zřízeno lůžkové oddělení pro přestárlé nedaleké nemocnice Na Františku. Gerontologie zde působila až do poloviny 90. let. V roce 1994 byly obě nemocniční budovy stejně jako Španělská synagoga vráceny Pražské židovské obci. Ta je posléze převedla do správy Židovského muzea v Praze, které je v letech 1997-98 provedlo rozsáhlou rekonstrukci Španělské synagogy a v následujících letech nechalo opravit a zrekonstruovat přilehlé budovy.

A v současnosti……
Rekonstrukce a adaptace obou budov U Staré školy čp. 141 a 153 pro účely nové správní budovy Židovského muzea proběhla z větší části v letech 1999-2000. Projekt rekonstrukce včetně interiérů zpracoval ateliér Znamení čtyř (ing. arch. Richard Sidej, ing. arch. Juraj Matula, ing. arch. Martin Bambas). Projekt musel řešit změnu funkce původně obytných budov a přizpůsobit je pro účely provozu muzea. Toho bylo dosaženo především rozšířením a maximálním využitím vnitřních prostor a propojením obou budov ve všech patrech. Ve vnitřním prostoru obou budov nyní převládá horizontální uspořádání, které celý objekt komunikačně sjednocuje. Podstatně nižší stropy a menší místnosti než v Jáchymově ulici nahrazuje celkově větší plocha obou objektů, využitá vedle kancelářských místností zejména pro rozšíření restaurátorských dílen a depozitářů. Vnitřní uspořádání budovy je založeno na specifických potřebách jednotlivých oddělení muzea s preferencí klíčových pracovišť, především archivů, depozitářů, prostor pro veřejnost a restaurátorských dílen. V návrhu byl brán zřetel na bezbariérový pohyb ve vnitřních prostorách objektu.

Největší pozornost byla věnována architektonické úpravě parteru, který zhodnocuje celou stavbu a nabízí nové služby muzea pro veřejnost. Návštěvník si tu po prohlídce všech expozic bude moci odpočinout v příjemné kavárně Café Altschul, získat další poznatky v Referenčním centru muzea nebo navštívit krátkodobé tematické výstavy v Galerii Roberta Guttmanna. Původně stísněný vstup do administrativní budovy z ulice U Staré školy se podařilo rozšířit na elegantní prosklený vestibul s mramorovými obklady a detaily z nerezové oceli. Na maximálně otevřený parter navazuje v prvním patře knihovna se studovnou pro odbornou veřejnost a pracovníky muzea a také badatelna sbírkového oddělení. Je zde fotoateliér a fotoarchiv. V druhém a třetím patře jsou umístěna pracoviště s omezeným přístupem veřejnosti - restaurátorské dílny textilu a papíru, pracovny oddělení judaistiky a holocaustu a příslušné depozity. Zastíněná severní strana starší budovy je využita pro tepelně a klimaticky regulované místnosti archivů, depozitářů knihovny a oddělení holocaustu a restaurátorskou dílnu kovů. V posledním třetím patře sídlí správní orgány muzea - ekonomické oddělení, oddělení pro styk s veřejností, správa počítačové sítě a ředitelství.

Jednou z nejdůležitějších zajímavostí nových správních budov muzea je moderní řešení archivů a depozitářů muzea a vybavení knihovny. V depozitářích je na základě nejnovějších poznatků provedeno “klimatizování” prostorů pasivní metodou, to znamená, že při stavebních úpravách byly zesíleny obvodové zdi s vysokou schopností akumulace a s vnitřní úpravou stěn speciálními plochami, které prostor buď chladí nebo temperují. Tímto systémem spolu s využitím akumulačních schopností budovy dochází k udržení stabilního mikroklimatu úložných prostorů. Osazením okenních otvorů pevnými deskami se sendvičovou konstrukcí byl rovněž minimalizován vliv denního světla a UV záření. Výměna vzduchu je minimální. Pro přesné řízení relativní vlhkosti vzduchu jsou v prostorách umístěny zvlhčovače a pro akutní případy i odvlhčovače. Na stejném principu jsou založeny všechny místnosti depozitářů a archivů muzea, z nichž nejúplněji je zabezpečen archiv odd. holocaustu se samostatnou vloženou konstrukcí a s kompaktními a uzavřenými regály. Dalším zkvalitněním prostor pro uložení předmětů je použití UV-stop zářivek (tzv. studené světlo), bezpečnostních dveří, centrálního elektronického bezpečnostního systému, protipožárního systému a jímacích žlábků se zátopovými čidly podél obvodových stěn, kterými by v případě havárie vody nebo topení/chlazení voda odtékala a zároveň byl vyhlášen poplach.

Asi nejvýraznějších změn dosáhly v nové správní budově Židovského muzea v Praze restaurátorské dílny. Pro tato vybraná pracoviště byly zásadním způsobem stavebně upraveny vnitřní prostory koncipované tak, aby dílny mohly být vybaveny nejmodernější technikou. Nově byla navíc založena restaurátorská dílna papíru.

Referenční centrum Židovského muzea
Významným přínosem nové administrativní budovy, který jistě přivítá široká laická veřejnost, je otevření Referenčního centra Židovského muzea. Centrum je umístěno v parteru budovy a je vybaveno novou počítačovou technikou a příruční knihovnou. Zájemcům z řad domácí i zahraniční laické veřejnosti tak poskytuje v tradiční i elektronické podobě komplexní služby, zaměřené na podrobnější výklad o judaismu a o historii Židů.

V referenčním centru je umístěna malá tematicky rozdělená příruční knihovna. Najdeme zde jazykové slovníky, publikace encyklopedického charakteru - obecné a judaistické, díla věnovaná Izraeli, židovské historii, biblistice a liturgii, bohemica a pragensie, publikace vydávané Židovským muzeem, adresáře muzeí, knihoven a galerií nebo časopisy - Roš Chodeš, Judaica Bohemiae, Židovská ročenka.

Rovněž zde jsou k dispozici tematicky zaměřené CD ROMy, muzejní databáze oddělení holocaustu a sbírkového. V referenčním centru je přístupný automatizovaný knihovnický systém Aleph, umožňující elektronické vyhledávání dokumentů nacházejících se ve fondu knihovny ŽMP i vyhledávání přes Internet. V rámci referenčního centra jsou poskytovány reprografické, faktografické, bibliografické, konzultační a referenční služby. 
Provozní doba referenčního centra je denně od 9 do16 hodin.
Připravila: Markéta Kotyzová, pracovnice referenčního centra

Depozitáře knihovny ŽMP, studovna a badatelna
Knihovna ŽMP má v budově v ulici U Staré školy dva depozitáře o kapacitě 1 740 běžných metrů, což odpovídá zhruba 75 000 svazkům knih. Knihy jsou uloženy v kompaktních regálech, které byly speciálně vytvořeny pro tento typ depotu. Umožňují dostatečnou cirkulaci vzduchu.

V depozitáři knihovny byly vytvořeny podmínky pro zajištění optimálního mikroklimatu, to znamená byl proveden návrh klimatizování prostorů tzv. pasivní metodou spolu s instalací vnitřních ploch, které podle potřeby buď prostor chladí nebo temperují. Tímto principem s využitím akumulačních schopností budovy dochází k udržení velmi dobré stability prostředí. Pro zvýšení tepelného odporu a eliminaci denního světla a UV záření jsou i zde do okenních otvorů osazeny pevné desky se sendvičovou konstrukcí.

Knihovnu zabezpečuje kromě bezpečnostních dveří i centrální elektronický bezpečnostní systém, protipožární systém a jímací žlábky se zátopovými čidly podél obvodových stěn, kterými by v případě havárie vody nebo topení/chlazení voda odtékala a zároveň byl vyhlášen poplach.

Na rozdíl od referenčního centra, jež slouží široké veřejnosti, jsou prostory knihovny určené veřejnosti rozděleny na chráněnou badatelnu a studovnu. V badatelně se musí badatel při studiu podřídit požadavkům mikroklimatu, nutnému pro uchovávání starých a vzácných tisků a archivních materiálů. Do studovny je zapůjčována k prezenčnímu studiu větší část publikací knihovny.
Badatelna a studovna jsou pro veřejnost otevřeny každé úterý a čtvrtek od 9 do 17 hodin.
Připravily: Alena Jelínková, vedoucí knihovny
                  Iva Lukaschková, pracovnice správy depozitářů

Galerie Roberta Guttmanna
Židovské muzeum dosud nikdy - s výjimkou let 1945 až 1948 - nemělo vlastní výstavní prostor pro prezentaci krátkodobých tematických výstav. Tento nedostatek byl již dlouhou dobu velmi citelný a narušoval samostatnou činnost muzea, které nemohlo průběžně prezentovat výsledky své odborné badatelské, výzkumné i restaurátorské činnosti a seznamovat tak veřejnost postupně se širšími ukázkami jednotlivých kolekcí svých sbírek. K tomuto účelu sloužila dosud zimní modlitebna v prvním patře Španělské synagogy, která má však obtížně regulovatelné klimatické podmínky, nevhodné pro prezentaci většiny citlivějších materiálů (nyní se zde plánuje zřízení stálé expozice ze sbírky synagogálního stříbra).

Nově zřízená galerie je výstavní prostor o rozloze více než 80 m2, který splňuje veškeré požadavky na moderní prezentaci uměleckých a muzejních sbírek. Galerie je umístěna v přízemí na severovýchodní straně nového komplexu Židovského muzea, kvalitní regulovatelné zastínění oken a vstup přes dvojí zádveří zabraňují přímému vlivu vnějšího prostředí a umožňují udržení stabilních optimálních klimatických podmínek galerie, která může být použita i pro prezentaci necitlivějších materiálů (pergamen, staré tisky, sbírka historického textilu). Kvalitní nízko energetické osvětlení s možností nastavení intenzity i úhlu nasvícení umožňuje rovněž prezentaci historických materiálů, extrémně citlivých na světelné záření. Bezpečnostní závěsová lišta po celém obvodu stěn prostoru umožňuje opět snadnou, bezpečnou a esteticky vyhovující prezentaci obrazových výstav.

Otevření nové galerie pro krátkodobé tematické výstavy je proto dlouho očekávanou událostí. Protože v posledních desetiletích vykazuje nejvýznamnější přírůstky obrazová sbírka Židovského muzea, bude nová galerie určena především pro obrazové výstavy z této sbírky, která byla dosud prezentována jen ve velmi omezeném rozsahu. Výstavy se podle profilu sbírky budou zaměřovat především na domácí židovské umělce konce 19. a první poloviny 20. století, současně však je cílem galerie prezentovat také poválečné a zejména současné moderní umění. Galerie byla pojmenována po známém pražském naivním malíři Robertu Guttmannovi, jehož výstavou svoji činnost zahajuje. Bude tak připomínat jeho jméno současné generaci a svým zaměřením mladým umělcům pomáhat v hledání originálního a původního uměleckého projevu. Nebude se však vyhýbat ani výstavám historickým, dokumentujícím zejména podíl židovských umělců v různých oblastech českého kulturního života. Výstavní síň bude vzhledem ke stále se měnícím zahraničním návštěvníkům pořádat čtyři až pět výstav do roka. Do příštích let je zde plánována řada výstav českých židovských umělců od Emila Orlika až po Alfreda Justitze, Jiřího Karse nebo Bedřicha Feigla a řadu dalších méně známých jmen.

V roce 2001 a 2002 budete mít možnost navštívit v Galerii Roberta Guttmanna následující výstavy:

Galerie je otevřena denně od 10 do 17 hodin, v létě do 18 hodin, kromě sobot a židovských svátků.
Cena vstupného do Galerie 30,- Kč, studenti, vojsko a důchodci 15,- Kč.
Připravil: Arno Pařík, kurátor

Restaurátorská dílna kovů 
Restaurátorská dílna kovů ŽMP je zaměřena především na restaurování stříbrných sbírkových předmětů a dalších kovových předmětů, převážně mosazných a cínových, ale též předmětů železných a z ostatních kovů. Vedle toho jsou na tomto restaurátorském pracovišti ošetřovány i dřevěné předměty z geniz.

Restaurátorská dílna kovů se přestěhovala ze stísněných a nevětraných prostor (ve staré budově muzea v Jáchymově ulici, vybavených jen nejzákladnějším zařízením s jednou zastaralou digestoří) do prostorných místností, jež umožňují věnovat péči několika předmětům ve více procesech současně a i do budoucna uvažovat o vybavení dílny dalším kvalitním zařízením, především v oblasti elektrolytického ošetřování předmětů.

Vzhledem k charakteru sbírky kovových předmětů je restaurátorská dílna rozdělena na dvě části: první část je zařízena jako zlatnická, stříbrnická a pasířská dílna, kde se předměty restaurují. Tato část pracoviště je vybavena tradičními zlatnickými, stříbrnickými a pasířskými stroji, nástroji a nářadím (např. zlatnickými stoly, na kterých se provádějí opravy poškozených předmětů). Při restaurování předmětů je používáno velké množství specifického nářadí a cizelérských nástrojů (převážně od firem J. Schmalz a Swah), kterými byla dílna v poslední době velmi dobře vybavena.

Druhou část restaurátorské dílny kovů tvoří tzv. dílna mokrých procesů s laboratoří. Zde se provádí dekonzervace, čištění, odstraňování koroze, pasivace a konzervace sbírkových předmětů. Při této činnosti jsou používány různé mechanické, chemické, elektrochemické a elektrolytické procesy. K čištění předmětů od mechanických nečistot jsou používány i ultrazvukové přístroje, jako je ultrazvuková vana Teson a japonská pistole Sonoflash. Při mechanickém odstraňování koroze je využívána zubotechnická vrtačka zn. Karl Fischer. Dílna mokrých procesů je velmi dobře vybavena třemi kvalitními digestořemi zn. Köttermann, ve kterých se provádějí výše zmíněné procesy. Další vybavení tohoto prostoru, např. polypropylenové vany a laboratorní stoly a skříňky, zajišťovala firma Merci. Vzhledem k tomu, že při práci restaurátorů se používají zdraví škodlivé látky, je celý prostor dílny vybaven moderní vzduchotechnikou, která chrání zdraví pracovníků. Obě části pracoviště jsou vybaveny rozvodem zemního plynu a stlačeného vzduchu.

Nedílnou součástí práce restaurátorů je i důkladná dokumentace. Fotografická dokumentace je prováděna fotoaparátem Nikon před zahájením práce, během práce a po jejím skončení. V nedávné době byla vytvořena elektronická databáze restaurátorských karet a pracoviště je pro tuto činnost vybaveno počítačem, scannerem a tiskárnou.
Připravili: Pavel Veselý a Martina Jarešová, restaurátoři kovů

Restaurátorská dílna papíru a pergamenu 
V nové budově Židovského muzea byla v únoru 2001 založena restaurátorská dílna papíru a pergamenu. Tato dílna bude sloužit sbírce kreseb a grafik, knihovně, sbírce rukopisů a vzácných tisků, archivu a oddělení holocaustu.

Dílna má dvě místnosti. Menší místnost byla plánována především k restaurování pergamenu, který je velmi citlivý na změny klimatických podmínek, a proto je plně klimatizována, aby zde bylo možné restaurovat i velmi poškozené iluminované rukopisy. V této místnosti je také digestoř pro práci s chemikáliemi a prosvětlovací stůl, který je důležitou pomůckou při doplňování chybějících částí papíru a pergamenu. V místnosti je umístěn i stereomikroskop od firmy Olympus, prozatím zapůjčený společně s digitálním fotoaparátem. Pokud se toto zařízení osvědčí, bude zakoupeno a plně využito jak pro práci restaurátorů, tak pro kvalitní fotodokumentaci. U restaurování papíru a pergamenu je mikroskop velmi důležitý ke stanovení stupně poškození předmětu a výběru vhodných restaurátorských postupů.

Druhá místnost je prostornější a je rozdělena na několik částí podle druhu restaurátorských zásahů. Vzhledem k tomu, že Židovské muzeum má bohaté sbírky kreseb, grafik, knih, pergamenových svitků a archiválií, je nutné, aby dílna byla vybavena co nejuniverzálněji. Pro restaurování knižních vazeb jsou v dílně např. tato zařízení: knihařské lisy, papšer, bigovačka a další drobné vybavení. Nástěnné řezací zařízení slouží k vyřezávání paspart při přípravě dvourozměrných sbírkových předmětů pro výstavy. Díky tomuto zařízení budou papírové a pergamenové objekty restaurovány a zároveň adjustovány v budově muzea. Ve druhé části místnosti jsou zařízení pro mokré procesy: rozměrná vana a pojízdný sušák k čištění papíru, zařízení na obohacení vody (které vodu destiluje a potom podle potřeby zvýší hodnotu pH pomocí obohacovací směsí uhličitanu vápenatého a hořečnatého). Díky těmto zařízením je možné provádět odkyselování a čištění papíru a pergamenu. V průběhu roku bude zakoupen vakuový a dolévací stůl na doplňování chybějících částí knih a tisků papírovinou a pro výrobu vlastního ručního papíru.

Restaurátorská dílna papíru a pergamenu bude do konce roku 2001 vybavena dalším standardním zařízením k restaurování, takže v ní bude možné provádět všechny restaurátorské zásahy k ošetření velké části sbírek Židovského muzea.
Připravili: Markéta Kropáčková a J. Stankiewicz, restaurátoři papíru

Restaurátorská dílna textilu 
V textilní restaurátorské dílně muzea jsou vybrané předměty restaurovány a konzervovány nejen proto, aby mohly být použity pro stálé expozice muzea a pro tuzemské a zahraniční výstavy, ale především z důvodů ochrany a uchování jednotlivých předmětů. Hlavní náplní práce restaurátorek však není jen restaurování, ale zejména systematická péče o celý soubor textilní sbírky. Ta spočívá v ochraně předmětů před možným poškozením, především vhodným uložením v depozitářích muzea.

Dílna má tři na sebe navazující místnosti, jejichž rozdělení a vybavení odpovídá pracovním potřebám restaurátorek. Hlavní místnost, laboratoř, slouží k čištění předmětů mokrou a suchou cestou, ke všem přípravným pracím a k úpravě a barvení materiálů potřebných při restaurování. Druhá místnost se používá jako pracovna pro konzervaci a restaurování. Poslední místnost je využívána jako kancelář, kde se píší restaurátorské zprávy, slouží jako sklad materiálu a příruční depozitář.

V porovnání s předchozími dílnami získaly restaurátorky textilu více prostoru, důležitého pro šetrnou manipulaci s textilními sbírkovými předměty, které jsou často velmi rozměrné a zároveň křehké.

Díky většímu prostoru budeme moci vybavit dílnu speciálním zařízením - např. vakuovým stolem, používaným k čištění textilu.
Připravily: Nika Nauschova a Helena Votočková, restaurátorky textilu