English

Varo Oravec - malíř duše

 

Vavro Oravec se narodil ve slovenském Tvrdošíně v roce 1915, vystudoval medicínu v Bratislavě (1933-38) a začal pracovat v nemocnicích v Bardejově a Nitře. Po vzniku Slovenského štátu v březnu 1939 pracoval krátce v nemocnici, pak vypomáhal na úřadu Židovské rady v Bratislavě a jako vychovatel židovských dětí, vyloučených ze škol. Malovat se nikdy neučil. Jeho jediným uměleckým školením byl po zákazu lékařské činnosti tříměsíční přeškolovací kurs v ateliéru keramičky J. Horové a S. Fischerové v Bratislavě. Na podzim 1944 byl zatčen a deportován do Osvětimi a odtud do koncentračních táborů Gross Rosen a Blechhammer.
  
Po skončení války Vavro Oravec odešel do Prahy, kde na Karlově Univerzitě vystudoval stomatologii. Od roku 1948 začal pracovat jako zubní lékař na zdravotním středisku v Praze. Ve volném čase zkoušel malovat, snažil se doplnit své vzdělání návštěvou kurzů kreslení u Jana Baucha, později konzultacemi u přátel malířů ze skupiny Máj 57  (R. Fremund, R. Piesen, J. Kolínská,
J. Balcar, Z. Sekal a další). Poprvé vystavoval se skupinou malujících lékařů v roce 1955 v divadle E. F. Buriana. Tehdy začal cílevědomě malovat, brzy ovládl základy malířské techniky, jeho obrazy si však i potom uchovaly originalitu naivního pohledu, neotřelou citovost a osobitý výraz.

Tři samostatné výstavy v letech 1959, 1962 a 1965 byly již výsledkem vlastního uměleckého vývoje a názoru. Maloval pomalu, trpělivě, v soustředěném hledání a intenzivní práci. Nikdy nezískal technickou jistotu a zručnost profesionálů, tento nedostatek se však v jeho obrazech stává spíše předností. Vše musel vyzkoušet a objevit sám, promýšlet s pokorou a na základě vlastní zkušenosti. V jeho díle není patrný žádný výrazný vývoj, žádné převratné změny: jakoby v soustředných kruzích se vždy znovu vrací k nepříliš širokému okruhu svých námětů a novými prostředky objevuje některou jejich dosud skrytou stránku. “Je v jeho obrazech něco tajemného...jako by se v nich skrývaly zbytky nebo záblesky nějakých prastarých kultur...patina čehosi ne nového, čehosi nejen malířem, ale jeho předky prožitého a milovaného…”, napsal o jeho obrazech již v roce 1959 Jaromír Pečírka.    

Portréty dlouho tvořily hlavní téma jeho obrazů, několik krajin a postav jen potvrzuje toto pravidlo. Jsou to portréty imaginární, založené na hluboké vnitřní spřízněnosti. Tváře dětí a mladých dívek, obklopených zvláštním smutkem, navazují na válečné zkušenosti. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do švýcarského Bernu. V exilu do jeho obrazů pronikly nové motivy, připomínající mezní prožitky z Osvětimi a pochodů smrti. K řadě portrétů přibyly podobizny jeho předků, příbuzných a přátel, stejně jako stylizované autoportréty, které zachycují spíše stavy duše než vnější podobu. Mezi všemi však od počátku převládá řada portrétů jeho blížence Franze Kafky, později se k němu řadí portréty dalších autorů: Marcel Proust, Robert Walser, Hermann Hesse, Ernst Troller. Nechybí ani připomínka oblíbených umělců: Amedeo Modigliani, Marc Chagall, Paul Klee, Karel Černý.
 

Jeho dílo vznikalo v soukromí, v uzavřeném prostoru, v osamění a soustředění, jako výsledek stále se prohlubující zkušenosti a poznání. Jeho obrazy se rodí pomalu, v tichu vystupují ze zapomnění, odhalují skryté tváře a věci. Barvy se kladou přes sebe ve vrstvách, podobně jako lidské zkušenosti, vzpomínky a sny. Jeho obrazy vyzařují nedefinovatelnou magickou citovostí, vzbuzují atmosféru snu a tichého pohroužení do světa dávno minulého nebo existujícího kdesi na druhé straně naší přítomnosti. Soustředí se na jednoduché a prosté věci, v nichž se ustalují vzpomínky z dětství, navždy utkvělé okamžiky zoufalství i štěstí. Jsou obrazem jeho vlastního života a duše. Skrze své obrazy hledá cestu k sobě samému, k zapomenutým událostem, lidem a věcem, jejich skrytým významům a smyslu, který nám ostatním ve shonu života beznadějně uniká.

 

Biografie:

22. 6. 1915 narozen v Tvrdošíně na Slovensku
1933-38 studium lékařství v Bratislavě praxe v nemocnicích v Bardejově a Nitře
1940 přeškolovací kurs keramiky u J. Horové a S. Fischerové v Bratislavě
1941-42 pomáhá na úřadu Židovské rady v Bratislavě a jako vychovatel židovských dětí
1944 na podzim zatčen, deportován do koncentračních táborů Osvětim, Gross Rosen a Blechhammer
1945 pracuje jako lékař v nemocnicích v Košicích a Bratislavě
1945-47 studium na lékařské fakultě
1948-68 pracuje jako zubní lékař ve zdravotním středisku v Praze
1955 začíná soustavně malovat
1963 členem skupiny Máj 57
1968 v září odchod do exilu v Bernu ve Švýcarsku
1969-76 pracuje jako zubní lékař ve zdravotním středisku v Bernu
1976 odchod do důchodu, věnuje se výhradně výtvarné tvorbě


Samostatné výstavy:

1955, 1956 Praha, divadlo E. F. Buriana
1959 Praha, foyer divadla Rokoko
1961 Praha, foyer divadla Na zábradlí
1962 Praha, foyer Komorního divadla
1965 Praha, Galerie na Karlově náměstí
1966 Praha, Malá galerie Čs. spisovatele
1967 Mnichov, Neue Müncher Galerie
1967 Paříž, La Nouvelle Galerie
1967 Linec, Galerie am Taubenmarkt
1969 Bern, Galerie Schindler
1970 Bern, Zärtiger Galerie
1970 Würzburg, Galerie Radegundis Villinger
1970 Londýn, Gallery Petit
1971 Laufen, Galerie Brauereikeller
1972 Gstaad, Kunstverein
1973 Bern, Atelier Elisabeth Röthlisberger
1974 Curych, Galerie Walchenturm
1975 Würzburg, Galerie Radegundis Villinger
1976 Schloss Jegensdorf; Naters, Junkerhof
1977 Münsingen, Galerie Wagerad
1977, 1980 Bern, Zähringer Galerie
1981 Burgdorf, Galerie Schlossberg
1984, 1986 Bern, Zähringer Galerie
1987 Bern, Galerie Papillon
1992, 1995, 1996 Bern, Zähringer Galerie
1999 Praha, Galerie Franze Kafky
1999 Bern, Kälim & S.Ramsayer Galerie

kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík
instalace: Pavel Břach


Hlavní stránka  O nás  Informace pro návštěvníky  Expozice  Galerie Roberta Guttmanna  Vzdělávací a kulturní centrum  Novinky  Kulturní programy a služby veřejnosti Zpravodaj  Obchod