English

Roucho a praporec mesianisty Šeloma Molcha

 

 

Židovské muzeum v Praze jako jedno z prvních muzeí vybudovalo a dnes otevřelo pro veřejnost tzv.trezorovou vitrínu s vzácnými historickými exponáty ze svých sbírek. 

            V rámci stálé expozice v Maiselově synagoze v Praze „Dějiny Židů v Čechách a na Moravě – část I.- Od počátku osídlení do počátku emancipce“, která informuje návštěvníky o dějinách Židů v českých zemích od nejstarších dob do 18.století, byla dnes zpřístupněna poslední plánovaná část výstavy s rouchem a praporcem mesianisty Šeloma Molcha. Protože tyto jedinečné historické textilie kladou zvýšené nároky na komplexní ochranu sbírkových předmětů bylo nutné vytvořit takovou vitrínu, která by splňovala  všechny parametry ochrany: bezpečnost, stabilitu mikroklimatu,  osvětlení, ochranu před UV a IR záření. Z toho důvodu byl v Maiselově synagoze vyčleněn prostor, který stavebními úpravami a pod dohledem odborníků požadované parametry zajišťuje.

Jsou to vně umístěná topidla s přesnou regulací teploty po celé roční období, absorpční kazety Art-sorp pro zajištění optimální vlhkosti a  speciální optické kabely s IR a UV filtrem pro rozvod a vývod světla. Pozadí prostoru expozice tvoří  stěny se speciální nátěrovou hmotou s vysokou světelnou pohltivostí, která zvýší podmínky vidění při nízké intenzitě osvětlení. Veškeré teplo světelných zdrojů je odváděno mimo zmíněný prostor a neovlivňuje mikroklimatické poměry uvnitř expozice. 

        Celkové řešení s představuje nejpříznivější variantu s ohledem na ochranu těchto unikátních historických materiálů bez použití standardní  klimatizace a osvětlení.

 

Roucho a praporec mesianisty Šeloma Molcha

(Mgr.Dana Veselská – kurátorka textilní sbírky Židovského muzea v Praze)

Ve sbírkách Židovského muzea v Praze jsou uloženy pod inventárními čísly 32.754 a 32.755 roucho a praporec, předměty kdysi užívané Šelomem  Molchem (nar. kolem 1500 v Portugalsku – 1532 upálen v Mantově), kabalistou, náboženským blouznivcem, stoupencem  mesiášského hnutí Davida Reubeniho. Oba předměty byly po léta uloženy v pražské Pinkasově synagoze (nejstarší zmínka je  z roku 1628), odkud se v poměrně špatném stavu dostaly do Židovského muzea. Přestože byly v minulosti již několikrát restaurovány, nebylo možné je dlouhodobě zpřístupnit veřejnosti. Teprve po zřízení speciálního prostoru s nezbytnými stabilními vlhkostními a teplotními poměry mohou být nyní oba předměty nejen dobře uchovány, ale i vystaveny.

 

Roucho

              Roucho Šeloma Molcha je z jemného lněného plátna, nyní světle pískového odstínu. Má košilový střih, jeho tělo je střiženo z 28 dílů, které se zvonovitě k zemi rozšiřují. Na zádech i prsou je řasené do drobných záhybů. Obdobně jsou zpracovány rukávy, které mají téměř stejnou délku jako roucho samo.  Výstřih je uzavřen úzkou légou, přiléhající na krk. U výstřihu a na rukávech jsou umístěny kulovité knoflíky, spletené z krouceného hedvábí. Při poslední opravě byla rouchu dodána nová podšívka z bavlněného kepru přírodní barvy. Po obvodu, na rukávech a kolem výstřihu je roucho ozdobeno lemem, tvořeným hustou výšivkou, provedenou smyčkovým a zadním stehem hedvábnou zlatožlutou, dnes vybledlou nití. Vzor výšivky lemů a náprsenky tvoří pravidelné kosočtverce s výplněmi. Podobnou výšivkou jsou zdůrazněny také švy roucha. Další výšivka prochází hlavní osou předního a zadního dílu pláště. Výzdoba roucha je velmi střídmá a ornamentální varianty prosté.

            Vzdělané vrstvy, k nimž Šelomo Molcho patřil, nosily tradiční typ oděvu - dlouhé splývavé pláště, které byly kdysi výsadou králů a které renesanční móda přisoudila nejvyšším vrstvám inteligence. Roucho je zřejmě jakýmsi druhem modlitebního pláště a Molcho do něj snad byl oděn při svém vstupu do Říma.

Střih roucha se charakterem blíží oděvu duchovenstva tehdejší doby - podobá se střihu alby nebo rochety 14. a 15. století,  ale oproti nim má široké a delší rukávy. Výzdoba roucha byla ve své době běžná a odpovídá módě konce 15. století. Zdobné lemy, ukončující švy, reprezentují pozůstatky byzantské módy, která zlaté lemy důrazně uplatňovala na oděvu královském, oděvu duchovenstva, ale i vyšších společenských tříd.

 

Praporec

                       Praporec typu korouhve ve tvaru rozeklaného trojúhelníku je vytvořen ze dvou kusů hedvábné tkaniny žluté barvy. Je oboustranně zdoben, obsahuje sedmi a osmiřádkové (v cípech dvouřádkové) hebrejské nápisy, vyšité plným plochým stehem dvěma odstíny červeného hedvábí. Po obvodu je praporec lemován hedvábnými tříbarevnými třásněmi. 

         Nápisy obsahují následující biblické citáty: Ž 43:1; Iz. 40:2; Ž 96:11; 46:8; 79:6; 83:10,11; Pláč. Jer. 3:66; Ž 83:2; 47:6; 94:1; 47:4; 9:21; 76:4; 90:15; 130:1; 140:4; 47:9; Sam II. 22:35; 22:38, před Ž 47:9 je ještě uvedeno: Věčný je králem, byl králem a bude králem vždycky a na věky.

 

Mesianismus. Šelomo Molcho

(PhDr.Alexandr Putík – kurátor historické expozice)

                Víra v příchod Mesiáše, která patří k základním věroučným článkům judaismu, pomáhala Židům překonávat období pronásledování. Mesiáš (z hebr. mašiach, pomazaný) je očekávaný Vykupitel z potomků krále Davida, který podle biblických proroctví obnoví království Izraele, shromáždí vyhnané Židy a zahájí dílo konečné spásy lidstva. V mesianistickém věku přijmou všechny národy víru v Hospodina a budou žít v bratrství a míru. 

               V průběhu dějin vystoupilo několik charismatických osobností, které vzbudily falešné naděje, že vykoupení je záležitostí bezprostřední budoucnosti. Mesianistické nadšení několikrát zasáhlo i české země - nejstarší známé svědectví o očekávání příchodu Spasitele v Čechách pochází z první poloviny 13. století. Další prameny potvrzují ohlas působení Ašera Lemmleina, který na samém počátku 16. století kázal o Mesiáši v severní Itálii a Istrii. S nadšením se v Praze setkaly zprávy o hnutí, které vedli David Reubeni, vydávající se za vyslance deseti kmenů Izraele, a bývalý portugalský dvořan Šelomo Molcho, pocházející z rodiny Židů donucených přijmout křest. Vizionář Molcho se roku 1525 vrátil k víře otců, a proto musel před pronásledováním inkvizicí uprchnout do Osmanské říše. Roku 1529 odešel po několikaletém studiu kabaly ze Soluně do Itálie a kázal zde o vykoupení Izraele. Roku 1532 se společně s Reubenim vypravili do Řezna k císaři Karlu V., aby se jej pokusili získat pro projekt křesťansko-židovské výpravy proti Turkům. Císař dal ale oba muže uvěznit a předal je inkvizici. Šelomo Molcho byl koncem roku 1532 veřejně upálen v Mantově, David Reubeni zemřel ve španělském vězení. Památky po Šelomovi – především dva prapory a roucho – se dostaly do pražské Pinkasovy synagogy, kde byly uctívány jako relikvie. Kolem poloviny 17. století se za Vykupitele prohlásil jeden z českých Židů, jehož jméno a osudy však nejsou známy. Život celé diaspory hluboce ovlivnilo mystické mesianistické hnutí v Osmanské říši, v jehož čele stáli Šabtaj Cvi a jeho prorok Natan z Gazy. Roku 1666 Šabtaj přestoupil k islámu, a ztratil proto naprostou většinu svých přívrženců. Nejvěrnější stoupenci odpadlého mesiáše – šabatiáni – vytvořili sektu, která v některých místech přežívala až do počátku 19. století. Novou vlnu nadšení mezi aškenázskými Židy vyvolala roku 1700 výprava do Svaté země, která chtěla modlitbami a půsty uspíšit příchod Vykupitele. Její vůdce, asketický kazatel Jehuda Chasid, působil v dubnu a květnu roku 1700 také v Praze  a pod jeho vlivem se k poutníkům přidali i Židé z Čech a Moravy.  V Jeruzalémě pak poutníci založili osadu, která po vleklé materiální i duchovní krizi roku 1720 zanikla. Rozčarovaní nad zhroucením nadějí způsobilo, že čeští Židé již nadále na podobné plány hleděli skepticky. Působení falešného mesiáše Jacoba Franka (v Osmanské říši, na Ukrajině, v Polsku a v letech 1773–1786 v Brně) nalezlo i proto v českých zemích pouze ohlas v izolovaných kroužcích šabatiánů.

 

Hlavní stránka  O nás  Informace pro návštěvníky  Expozice  Galerie Roberta Guttmanna  Vzdělávací a kulturní centrum  Novinky  Kulturní programy a služby veřejnosti Zpravodaj  Obchod