|
Proč
chceme učit na toto téma
Od poloviny našeho
století je téma židovské katastrofy za 2. světové války ústředním námětem
lidskosti. Židovská katastrofa, způsobená selháním všech mravních konvencí
naší civilizace, jak jsme ji doposud znali, nastolila dosud nikdy neřešené
otázky člověka a společnosti. Přinutila nás změnit náš pohled na měřítka
dobra, zla, mravnosti a nemravnosti. Rozsah a dopad změny světa po židovské
katastrofě odpovídá rozdílu světa před potopou a po ní.Studovat všechny
aspekty židovské katastrofy znamená studovat motivy provedení a následky
největší masové vraždy, jaké se lidstvo dopustilo. A s přibývajícím časem,
který nás vzdaluje od 2.světové války otázek neubývá, naopak. Tím naléhavěji
stále větší počet otázek vyžaduje odpověď, nebo lépe řečeno její intenzivnější
hledání. Nejde jen o abstraktní otázku, je-li Bůh nebo není. Klademe si
konkrétní historickou otázku:
Byla tato katastrofa extrémní výjimkou anebo začátkem něčeho, co by se
mohlo stát pravidlem ? Byla židovská katastrofa pouze katastrofou Židů,
toliko problémem týkajícím se jednoho z rodiny národů anebo to byla tragédie
celého člověčenstva, která u židovského národa pouze začala ? Je židovská
katastrofa etnický problém, anebo je to univerzální otázka ? Studovat
toto období dějin je stejně naléhavé jako je naléhavá obezřetnost ve vývoji
technické civilizace, která nám dala atomové a vodíkové pumy, bakteriologické
zbraně, které jsou schopné vyhladit jediným závanem větru obyvatelstvo
naší planety. Studium holocaustu prakticky zahrnuje většinu vědních oborů,
počínaje filozofií přes psychologii, sociologii až po antropologii. Zahrnuje
dějiny, zeměpis, masové chování, psychologii davu a nastoluje otázky osobní
a společenské odpovědnosti.
Se studiem židovské katastrofy se otevírá možnost plnější informace člověka.
Proč máme studovat to, čemu se říká nepřesně holocaust ? (Proč nepřesně:
holocaust je řecké dvojslovo, které znamená spáleno a vyhlazeno ohněm.
Ačkoli Židé byli ničeni ohněm, byli předtím ničeni psychologicky a zabíjeni
všemi známými druhy vraždění. Snad proto je nutné nahrazovat slovo holocaust
kdekoliv je to možné přesnějším výrazem masová vražda). Protože seznámit
se v plnějším rozsahu s dějinami této masové vraždy, včetně psychologických,
náboženských a národnostních příčin, znamená nejenom větší informovanost,
ale zahrnuje i možnost odporu.
Z mé 26 leté zkušenosti na Americké univerzitě ve Washingtonu mohu prohlásit
že je to jeden z nejplodnějších a nejsmysluplnějších pedagogických. úkolů,
s jakými jsem se kdy setkal. Je to předmět, který si bez výzvy získává
autoritu studentů tak, jako si ji získává sama pravda. Je to předmět velice
vzdálený scholastickým teoriím, protože od první hodiny přiměje studenty
chápat že nejde o teorie, plané nebo zajímavé, ale o to, co naplňuje náš
život. Židovská katastrofa je ve skutečnosti všudy -přítomná, ve všech
svých dimenzích, od motivů, přes provedení až k následkům. Následky židovské
katastrofy jsou ve vzduchu, nejen jako otřesné zjištění pravdy, ale i
jako hrozba, jako konkrétní dostupná možnost společnosti posoudit, rozhodnout
a provést eliminaci jednoho z národů.
Včera to byli Židé, kdo to bude dnes, zítra ? Všechno co se v historii
stalo, se může opakovat. Už tím se zařazuje židovská katastrofa mezi univerzální
zkušenosti lidstva.
Dovolte mi citovat z knihy Jehudy Bauera "Historie holocaustu":
"Žijeme v době ve které je holocaust možný, avšak nikoli nevyhnutelný.
Faktory, které holocaust zapříčinily stále existují, jsou to například
hluboká nenávist, byrokracie schopna a ochotna naslouchat příkazů shora,
moderní technologie zbavena morálních principů, diktátorské a násilné
vedení a války. Kdo bude příštím Židem ?"
Arnošt Lustig, Marta Vančurová
V Praze 29. května 1998
|