Archiv výstav

HELLA GUTHOVÁ
Rozpuštěné postavy

Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1
Od 7. února do 27. dubna 2008, otevřeno denně kromě sobot a židovských svátků
7. února – 28. března od 9.00 do 16.30 hod., 30. března – 27. dubna od 9.00 do 18.00 hod.

 
NEKLIDNÝ ŽIVOT HELLY GUTHOVÉ
Hella Guthová se narodila 16. února 1908 v Kostelní Bříze (Kirchenbirk) u Sokolova (Falkenau) v západních Čechách. Na počátku měla Hella Guthová podmínky pro samostatnou uměleckou dráhu téměř ideální. Od mládí ráda kreslila a zajímala se o výtvarné umění a kultivované rodinné prostředí jí umožňovalo tyto zájmy rozvíjet. Již během středoškolských studií absolvovala umělecké školení u Trudy Sandmannové a poté u soukromého učitele z Bauhausu. Po ukončení reálného gymnázia na podzim 1926 odešla na Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni, kde po tři roky studovala v malířském ateliéru W. Müllera-Hofmanna. Vedle kreslení a malování zde studenti získávali znalosti v oboru užité grafiky, propagace a grafických technik. Právě v grafické školní dílně vznikly její první linoryty a dřevoryty.
 
PRAHA (1930–1939)
V roce 1930 se Hella Guthová vrátila do Prahy. Na podzim 1930 se zapsala do atelieru Willi Nowaka na pražské Akademii, kde studovali především slovenští a židovští studenti. Studium však po prvním ročníku přerušila a dala přednost nezávislému životu – chodila po redakcích a hledala si uplatnění jako kreslířka reklam, inzerátů a ilustrací pro nejrůznější české i německé časopisy. V letech 1933 až 38 přispívala do Prager Presse, Prager Tagblattu, Lidových novin, Českého slova, Svobodného slova, Ženského slova, ilustrovaného týdeníku ABC, Vilímkových Humoristických listů, dětského magazínu a dalších listů.
V zimě 1932 a 1933 Hella vytvořila svoje vrcholné grafické dílo – cyklus dřevorytů k 10 písním „Třígrošové opery“ Bertholda Brechta. Půl roku po premiéře v Berlíně se konalo 6. března 1929 za přítomnosti skladatele Kurta Weilla první představení Třígrošové opery v Raimundově divadle ve Vídni, které Hella Guthová viděla a které na ni udělalo velmi silný dojem. Hella vyřezala a vyryla za několik měsíců pět oboustranných štočků. Počátkem ledna 1933 je nechala vytisknout vlastním nákladem v tiskárně Becker & Co. v Ústí nad Labem. Vydání alba dostalo několik pochvalných recenzí v českém i německém tisku. Její výtvarné obrazy nejsou pouze ilustrace, ale samostatné kompozice na dané literární a hudební motivy.
Hned po nástupu nacistů v Německu v lednu 1933 se v Praze začali shromažďovat první uprchlíci před nacistickým režimem. Hella Guthová organizovala podpůrné akce, vydávala protestní pohlednice, spolupracovala s vydavateli satirického týdenníku Simplikus / Simpl a s Johnem Heartfieldem. Na přelomu let 1933/34 se stala členkou německé divadelní skupiny „Studio 34“, která v prvních letech emigrace platila za nejvýznamnější protifašistickou divadelní skupinu v Praze. Hella navrhovala plakáty i kulisy a občas účinkovala také jako herečka. Protože mluvila dobře česky, vyřizovala také úřední záležitosti. Skupina se nazývala také Voice-band, protože její představení spočívalo vedle zpěvu v užívání nerůznějších předmětů jako hudebních nástrojů. V červnu a červenci 1934 poskytla Hella útulek německému novináři Willi Bredelovi z Hamburgu, který v jejím ateliéru během krátké doby napsal největší část dokumentárního románu, který byl prvním autentickým svědectvím o podmínkách v nacistických koncentračních táborech. Od poloviny třicátých let se však Hella zabývala především malováním. Její tehdejší obrazy zahrnují několik živě malovaných portrétů, většina z nich jsou ale zátiší, kterým se tehdy soustavně věnovala a v nichž se uplatňují prvky osobitého kubismu.
 
LONDÝN (1939–1950)
Po okupaci českých zemí 15. března 1939 hrozilo Helle Guthové bezprostřední nebezpečí a musela rychle odejít. Připojila se ke skupině Thomase Manna, která pomáhala ilegálním uprchlíkům dostat se přes Polsko do Anglie. Začátkem května odešla z Prahy beze všech zavazadel do Ostravy, kde koncem května 1939 přešla polské hranice a po několika měsících se dostala do Anglie.
V roce 1942 Hella dostala od Československé exilové vlády pracovní stipendium a mohla se začít více věnovat malování. Jeho výsledkem byla v červnu 1943 její první samostatná výstava v The Czechoslovak Institute v Londýně,kde vystavila přes 30 prací – kreseb, akvarelů, kvašů a několik surrealistických olejů. V listu „Čechoslovák“ se jí dostalo uznalé kritiky: „… Je tu několik obrazů, břitce individuálních a dobře malovaných, jež by zaujaly i na dobré výstavě v předválečné Praze; tak Rodový znak a zvláště Vítězná myš, v níž dramatizace motivu je rafinovaně dohnána do příšernosti a který je skvěle zvládnut technicky…“ Uznání si zasloužily i obrazy Intimní konverzace nebo snová krajina na obraze Čaj a nekonečno.
V roce 1945 se seznámila s Frankem Popperem, budoucím známým teoretikem moderního umění, kterého si v roce 1947 vzala. Svoji první cestu na kontinent podnikli v roce 1947, kdy se stala anglickou státní občankou. Frank pocházel z Prahy, ale studoval jako Hella ve Vídni. Cestou do Vídně navštívili také Čechy, kde Hellu čekaly smutné zprávy – matka zahynula nejspíše v Osvětimi, sestra Hanna v Lodži.
 
PAŘÍŽ (1951–1992)
V roce 1951 se Hella přestěhovala do Paříže a 1954 získala malý ateliér na dvorku domu Boulevard de Clichy 34, uprostřed nočních lokálů Montmartru, kde pracovala a žila až do své smrti.
Hned při své první výstavě v Paříži v roce 1951 zaznamenala úspěch. V roce 1952 ji navštívila pařížská galeristka Jeanette Vivet a nabídla jí upořádat výstavu. Také ta měla značný ohlas a byla počátkem nejúspěšnějšího období umělecké kariéry Helly Guthové. V letech 1954 až 1959 vystavovala opakovaně v Salonu des Réalités Nouvelles, v roce 1957 byla uvedena v Lexikonu abstraktního malířství Michela Seuphorse a v roce 1958 jí byla udělena stříbrné medaile „Prix Suisse de Peinture Abstraite“, první muzea začala nakupovat její díla. Účast na skupinových výstavách a přátelství s umělkyněmi jako Sonja Delaunay a Marcelle Cahn, sochařem Nicolasem Schöfferem a kritikem Claudem Rivié
Rané malířské práce pařížského období Helly Guthové projevují zřetelně její sklon k lineární grafice. Od roku 1954 následovalo postupné uvolňování těchto lineárních struktur, které se projevilo zejména na jejích pastelech. Její tehdejší obrazy jsou roztroušeny po mnoha soukromých i veřejných sbírkách ve Francii, Anglii, USA, Švýcarsku, Německu a Izraeli.
Přibližně od poloviny 60. do poloviny 70. let se v jejích obrazech znovu překvapivě objevují prvky nové figurace, která jakoby vystupuje z hloubky temných vrstev malby nebo zdánlivého chaosu barev a tvarů. Další vývoj Hellu přivedl koncem 70. let ke zcela uvolněné gestické malbě, která si však i nadále uchovala svůj charakteristický grafický výraz.
Koncem 70. let musela kvůli těžké oční nemoci zanechat malování. Po nemoci začalo v roce 1981 její nové tvůrčí období, v němž se soustředila na kresby a koláže, kombinované s nejrůznějšími technikami. V roce 1986 znovu vystavovala v galerii Jacques Barbier v Paříži, v Galerii Sfeir-Semler v Kielu (1989) a v Soestu (1990), v roce 1991 jí uspořádala přehlídku tvorby také Galerie David v Lyonu. V roce 1992 Hella Guthová zemřela v Paříži ve věku 84 let. V tvorbě pokračovala až do posledních dnů svého života.
Vůbec poprvé se tak na samostatné výstavě v Praze představuje neobyčejně nadaná a odvážná umělkyně, která většinu svého díla vytvořila ve ztížených podmínkách emigrace a mezinárodní umělecké konkurence v Londýně a v Paříži. Přesto díky své píli a nadání dosáhla poměrně značného uznání nejen v 50. a 60. letech, ale i v nedávné době, kdy byla znovu objevena několika galeriemi ve Francii a Německu.
 

K výstavě byl vydán doprovodný katalog >>>

 


 
 

© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze