Hermína Ledererová a terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Březince

března 2014

  • 30. léta 20. století
  • získáno jako dar v roce 2011
  • uloženo v Archivu Židovského muzea v Praze (součást osobní pozůstalosti Jiřího Glasera)

Archiv Židovského muzea v Praze, Jiří Glaser, osobní pozůstalost, b. č. , fotografie 8,5 krát 13,5 cm

Dne 8. března 2014 uplyne 70 let od události, kterou můžeme označit jako největší hromadnou vraždu československých občanů v období druhé světové války. Jednou z obětí likvidace zářijových transportů z tzv. terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince se stala i Hermína Ledererová.

Narodila se 9. října 1904 v západočeských Puclicích; měla pět sourozenců. Vřelý vztah ji pojil se synovcem Jiřím, synem sestry Anny, který svou oblíbenou tetu pravidelně navštěvoval. Svému bratru Otovi, jemuž se společně se svojí snoubenkou Ester a právě i synovcem Jiřím podařilo emigrovat do Ekvádoru, psala Hermína v roce 1942 dopisy. Ty sugestivním způsobem přibližují několik týdnů života na západočeské vesnici před deportací do Terezína.

Hermína Ledererová se obětavě starala o svého nemocného otce, jenž zemřel ještě před nástupem do transportu. Sama byla následně 30. října 1942 z Klatov deportována do Terezína transportem Ce, z Terezína pak do 6. září 1943 Osvětimi transportem Dl. Zde byla zavražděna v plynové komoře v noci z 8. na 9. března 1944. Spolu s ní zahynulo celkem 3 791 československých Židů – mužů, žen a dětí. Zbývajících 6-7000 vězňů rodinného tábora, kteří byli do Osvětimi deportováni v květnu 1944, bylo v plynových komorách zavražděno v polovině července 1944.

Historie tzv. rodinného tábora v Osvětimi-Březince dosud není odpovídajícím způsobem reflektována a připomínána. Židovské muzeum v Praze tak ve spolupráci s dalšími partnery připravilo na celý rok 2014 speciální program, jehož jednotlivé akce budou tuto tragickou událost připomínat z různých perspektiv.