Helga Hošková-Weissová (*1929) Dívčí ubikace v Terezíně před návštěvou komise mezinárodního Červeného kříže, Terezín 1944

listopadu 2009

kresba perem a tuší kolorovaná akvarelem, 148 x 218 mm ŽMP 173.782

Helga Hošková–Weissová je jedním z velmi mála terezínských dětí, které přežily válku. Narodila se 10. listopadu 1929 v Praze, kde do svých dvanácti let prožívala šťastné dětství. 7. prosince 1941 však nastal krutý zvrat: Helga byla i s rodiči povolána do jednoho z prvních transportů do terezínského ghetta. V transportním zavazadle si vezla deník, který začala psát pod vlivem zhoršující se situace po Mnichovu, pastelky, vodové barvy a blok na kreslení. Po příjezdu do Terezína byla rodina rozdělena. Helga s matkou byly ubytovány s ostatními ženami v Drážďanských kasárnách, otec bydlel v Sudetských, později Hamburských kasárnách. Teprve po sedmi měsících, od července 1942, se mohla rodina opět stýkat. Helga se však tehdy přestěhovala do dívčího domova L 410 na náměstí vedle kostela, kde žila se stejně starými děvčaty na pokoji číslo 24. Ve volných chvílích pokračovala v psaní svého deníku a v kreslení. Všímala si často zdánlivě nedůležitých detailů, které oživují její kresby vlastním příběhem. Vytvořila tak unikátní a neobyčejně působivý soubor dokumentů, který se svojí sdělností a autenticitou odlišuje od výtvarných projevů ostatních dětí i starších terezínských malířů. Téměř po třech letech života v ghettu byla Helga spolu s matkou (otec byl z ghetta odeslán o něco dřívějším, údajně pracovním transportem složeným výhradně z mužů) deportována dále – nejprve do Osvětimi, pak do Freibergu u Drážďan (pobočka koncentračního tábora Flossenburg, kde byly vězenkyně nasazeny na otrocké práce v letecké výrobě) a nakonec po strastiplné cestě jedním z evakuačních transportů do Mauthausenu. Tam obě ženy zastihlo 5. května 1945 osvobození americkou armádou. Po válce vystudovala Helga gymnázium a Státní grafickou školu. Po maturitě byla přijata na pražskou VŠUP, kde studovala nejprve v ateliéru monumentální malby u Emila Filly a po jeho smrti pokračovala u Aloise Fišárka. Velký vliv na její již zralou tvorbu měly především návštěvy Izraele. V roce 1965 zde pobývala díky získanému stipendiu. Převážně tvořila ve známé umělecké kolonii Ein Hod, ale také hodně cestovala. Pod vlivem zážitků z Izraele se promněnila její paleta i styl malby, který se uvolnil a jakoby prolomil dosud pevně sevřenou kresebnost tvarů. V roce 1968 vystavila své práce reflektující izraelský pobyt v tehdejším Státním židovském muzeu, konkrétně ve Španělské synagoze. Její slibně se rozvíjející profesionální dráhu však nečekaně a nadlouho přerušila srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Svoji tvůrčí a výstavní činnost mohla ve větší míře znovu obnovit až po roce 1989. Tehdy se jí znovu otevřel svět. Od té doby vystavovala kromě Československa mnohokrát také v Rakousku, Německu, Itálii a USA. Její díla byla reprodukována v mnoha zahraničních publikacích a několika dokumentárních filmech, o jejích dětských kresbách z Terezína byla vydána monografie a o jejím životě natočen dokument České televize Maluj, dokud vidíš. V roce 1993 byla její umělecká tvorba oceněna udělením četného doktorátu na Massachusetts College of Art v Bostonu. Přes svůj věk se Helga Hošková-Weissová podílí návštěvou škol a rozhovory s mládeží doma i v zahraničí na výchově mladé generace k demokracii a toleranci. Jako výraz úcty za její celoživotní dílo byla Helze Hoškové-Weissové v roce 2009 udělena Medaile Josefa Hlávky. V současné době probíhá v Galerii Roberta Guttmanna výstava představující průřez dosavadní autorčinou tvorbou. Tuto výstavu, jejímž kurátorem je Dr. Arno Pařík, uspořádalo Židovské muzeum v Praze u příležitosti jejího významného životního jubilea.