Pinkasova synagoga: Památník šoa v srdci Prahy

Pinkasova synagoga je druhou nestarší dochovanou synagogou v Praze a jednou z nejpůsobivějších zastávek muzejního okruhu Židovského muzea v Praze.

Synagogu nechal roku 1535 postavit v pozdně gotickém slohu jeden z významných členů pražské židovské obce Aron Mešulam Horovitz. Podle jeho vnuka, rabína Pinkase Horovitze, pak patrně získala své jméno – Pinkasova škola. Stavba sloužila jako soukromá rodinná modlitebna a v její blízkosti byla zřízena rituální lázeň (mikve). Do své původní podoby byla synagoga obnovena v letech 1950-54.

Původně rodinná synagoga dnes plní úlohu velmi silně působivého památníku šoa. Na 80 000 jmen obětí z Čech a Moravy připomíná to, na co nesmí být nikdy zapomenuto.

Historie a architektura

1492: vznik menší modlitebny u domu „U Erbů“.
1535: rozšíření rodinou Horovitzů – připomíná pamětní nápis v předsíni.
Počátek 17. století: stavitel Juda de Herz přidává ženskou galerii, předsíň a vstupní halu. Synagoga nese znaky pozdní gotiky s raně renesančním portálem. Prostor prosvětluje pět oken s kamennými kružbami, stěny zdobí opěrné pilíře a malba imitující renesanční štuk.
1860: povodeň – podlaha hlavního sálu zvednuta o 1,5
1960 – zpřístupněn památník šoa
2002: další povodeň zaplavila loď do výše 1,3 m
2003 po obnově znovu otevřena

Památník šoa

Díky úsilí první poválečné ředitelky muzea Hany Volavkové byla Pinkasova synagoga byla v letech 1955-60 přeměněna na Památník téměř 80 000 českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi šoa. Autory jednoho z nejstarších památníků svého druhu v Evropě jsou malíři Václav Boštík a Jiří John. Po sovětské invazi roku 1968 byl památník na více než 20 let uzavřen. Plně zrekonstruován a zpřístupněn byl až roku 1995. Více o expozici.

Digitální rozhraní

Zájemci o rodinnou historii, či šoa v českých zemích mohou využít digitální rozhraní, které obsahuje nejen jména obětí, ale i dostupné digitalizované dokumenty, které se k jednotlivým obětem podařilo shromáždit.

Symbolika prostoru

Po stranách schrány na tóru (aron ha-kodeš) jsou jména ghett a táborů – cíle transportů z českých zemí.

Uprostřed hlavní lodi stojí kamenná bima, srdce modlitebny, obestřená rokokovou mříží s motivem Davidovy hvězdy a židovského klobouku – dar Joachima Poppera.

Výstava dětských kreseb z Terezína

V patře je stálá expozice dětských kreseb z ghetta Terezín (1942–1944), jež je od roku 2025 zapsána do Mezinárodního registru Paměť světa UNESCO. Jde o unikátní sbírku 4387 kreseb, o něž pečuje ŽMP a která představuje cenný doklad života dětí v terezínském ghettu. V ghettu bylo přes 10 000 dětí mladších 15 let. Kresby zachycují život před deportací, transporty, sny i všednost – často jsou jedinou stopou po těch, kteří se nevrátili.