DOKUMENTACE ŠOA

Dokumentace šoa se zabývá zpracováním písemných dokumentů a fotografií souvisejících s obdobím druhé světové války a tématikou šoa. Svou činnost zahájilo v někdejším Státním židovském muzeu 1. října 1969 pod názvem Dokumentační středisko. Působily v něm historičky Anita Franková a Anna Hyndráková, které prošly jako děti terezínským ghettem i koncentračním a vyhlazovacím táborem v Osvětimi-Březince. Jejich rozčlenění, uspořádání a inventarizace písemného, fotografického i knižního fondu se staly základem pro práci v dalších letech. 

Charakteristika sbírek

Základ archivních souborů Dokumentace šoa tvoří sbírky Terezín (inventář a přílohy) a Dokumenty perzekuce (inventář), které obsahují velké množství různorodých materiálů (úřední spisy, pozůstalosti terezínských vězňů, literární tvorbu, hudební partitury, deníky a památníky, časopisy apod.). Dále spravuje osobní pozůstalost významného židovského skladatele Gideona Kleina (inventář), houslového virtuóza Egona Ledeče (inventář) a celou řadu dokumentů a fotografií úředního a osobního charakteru. Tento materiál je průběžně doplňován, stále jsou přijímány a postupně zpracovávány dary či zápůjčky od jednotlivců nebo institucí. Pod Dokumentaci šoa spadá rovněž unikátní sbírka Rozhovory s pamětníky, která čítá více než 1750 rozhovorů s přeživšími šoa a jejich potomky. 

Služby

Dokumentace šoa poskytuje informace a služby badatelům z řad odborné i laické veřejnosti z celého světa. Ročně jsou zpracovány stovky rešerší, poskytnuty ústní i písemné konzultace a zprostředkovány informace o obětech šoa a přeživších. Intenzivní práce se zaměřuje na digitalizaci a editování archivních materiálů, které jsou postupně zpřístupňovány v on-line katalogu sbírek.

Pracovníci Dokumentace šoa soustavně pečují o Památník obětí šoa z českých zemí v Pinkasově synagoze, kde po ověření průběžně nechávají opravit a doplnit údaje o obětech. Na vyžádání lze pro zájemce zajistit fotografie nápisů jmen obětí. Dokumentace šoa má k dispozici digitální databázi abecední a rodinné kartotéky židovských obyvatel deportovaných z území Protektorátu Čechy a Morava, která je přístupná prostřednictvím informačního kiosku uvnitř synagogy a na webovém rozhraní.  

Studium a konzultace

Materiály uložené v Dokumentaci šoa je možné studovat za podmínek stanovených v Badatelském řádu po vyplnění Badatelského listu
Prezenční studium a konzultace jsou možné po předchozím objednání prostřednictvím emailu či telefonu (viz níže).
Otevírací doba: pondělí a středa 9:30-15:00 nebo dle domluvy. 

Badatelna Dokumentace šoa budou pro veřejnost v měsíci srpnu uzavřena.

Kontakty

Adresa:     U Staré školy 1, 110 00 Praha 1.
Email:         shoahhistory@jewishmuseum.cz
Telefon:     +420 222 749 226, +420 222 749 248

Ze sbírek Dokumentace šoa

Ruth Brösslerová v roce 1938 - Třináctiletá Ruth Brösslerová přijela do ghetta 28. ledna 1942 brněnským transportem označeným „U“ spolu s rodiči a mladším bratrem. V deníku si pečlivě a s obdivuhodným postřehem chronologicky zapisovala nejen události spojené s životem dívek v domově L410, ale reflektuje i realitu okolního světa dospělých, provozu ghetta a zamýšlí se nad budoucností. Oba deníkové sešity obsahují řadu kreseb a vlepených dokumentů (např. transportní čísla rodiny, potvrzení o výuce) včetně zápisů dalších osob. Deník Ruth Brösslerové byl získán zápůjčkou od rodiny její dcery, kopie je součástí archivní sbírky Terezín.

Ruth Brösslerová v roce 1938

Třináctiletá Ruth Brösslerová přijela do ghetta 28. ledna 1942 brněnským transportem označeným „U“ spolu s rodiči a mladším bratrem. V deníku si pečlivě a s obdivuhodným postřehem chronologicky zapisovala nejen události spojené s životem dívek v domově L410, ale reflektuje i realitu okolního světa dospělých, provozu ghetta a zamýšlí se nad budoucností. Oba deníkové sešity obsahují řadu kreseb a vlepených dokumentů (např. transportní čísla rodiny, potvrzení o výuce) včetně zápisů dalších osob. Deník Ruth Brösslerové byl získán zápůjčkou od rodiny její dcery, kopie je součástí archivní sbírky Terezín.

Ilegální časopis klepy - Ilegální časopis Klepy vydávala za okupace, v letech 1940/41, židovská mládež z Českých Budějovic, která se scházela na místním tzv. židovském koupališti, na jednom z mála míst kam jako Židé mohli chodit.  Do humorných textů doprovázenými kresbami a fotografiemi postupem času pronikala a nakonec převažovala obecná tématika perzekuce, otázky pracovního zařazení mládeže, emigrace, sionismu apod. Redaktorem časopisu Klepy byl Rudolf Stadler, bratr matky dárců. Většina členů skupiny mládeže z českobudějovického „židovského koupaliště“, včetně redaktora Klepů Rudolfa Stadlera, zahynula.  Členem této mládežnické skupiny byl i Viktor Kende, otec Hany Kendeové (Velká Británie), která společně se svým bratrem Jiřím Kende (Německo) darovala svazky originálu časopisu v roce 2001 Židovskému muzeu v Praze. Časopis je uložen v archivní sbírce Dokumenty perzekuce.

Ilegální časopis klepy

Ilegální časopis Klepy vydávala za okupace, v letech 1940/41, židovská mládež z Českých Budějovic, která se scházela na místním tzv. židovském koupališti, na jednom z mála míst kam jako Židé mohli chodit. Do humorných textů doprovázenými kresbami a fotografiemi postupem času pronikala a nakonec převažovala obecná tématika perzekuce, otázky pracovního zařazení mládeže, emigrace, sionismu apod. Redaktorem časopisu Klepy byl Rudolf Stadler, bratr matky dárců. Většina členů skupiny mládeže z českobudějovického „židovského koupaliště“, včetně redaktora Klepů Rudolfa Stadlera, zahynula. Členem této mládežnické skupiny byl i Viktor Kende, otec Hany Kendeové (Velká Británie), která společně se svým bratrem Jiřím Kende (Německo) darovala svazky originálu časopisu v roce 2001 Židovskému muzeu v Praze. Časopis je uložen v archivní sbírce Dokumenty perzekuce.

Dopisnice z terezínského ghetta - Vězni terezínského ghetta měli s občasnými zákazy povolen poštovní styk, ten měl však předepsaná pravidla. Texty korespondenčních lístků mnohdy obsahovaly v jinotajích např. prosby o zaslání potravin. Otto Taussig sděluje v dopisnici tiskacím písmem bratrovi, že je po zápalu plic slabý a informuje, že „strýc Sádlo zemřel.“ Otto Taussig byl s manželkou Janou a oběma dětmi, synem Karlem a dcerou Marií Helgou, zařazen do transportu s označením Ds, který byl 18. prosince 1943 vypraven z terezínského ghetta do vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince. Nikdo z rodiny nepřežil.  Dopisnice je součástí archivní sbírky Terezín.

Dopisnice z terezínského ghetta

Vězni terezínského ghetta měli s občasnými zákazy povolen poštovní styk, ten měl však předepsaná pravidla. Texty korespondenčních lístků mnohdy obsahovaly v jinotajích např. prosby o zaslání potravin. Otto Taussig sděluje v dopisnici tiskacím písmem bratrovi, že je po zápalu plic slabý a informuje, že „strýc Sádlo zemřel.“ Otto Taussig byl s manželkou Janou a oběma dětmi, synem Karlem a dcerou Marií Helgou, zařazen do transportu s označením Ds, který byl 18. prosince 1943 vypraven z terezínského ghetta do vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince. Nikdo z rodiny nepřežil. Dopisnice je součástí archivní sbírky Terezín.

Gideon Klein v roce 1938 - Gideon Klein zemřel v lednu 1945 v koncentračním táboře ve Fürstengrube. Jeho maturitní fotografii ŽMP věnovala jeho sestra Eliška Kleinová.  Fotografie je uložena v samostatné pozůstalosti Gideona Kleina.

Gideon Klein v roce 1938

Gideon Klein zemřel v lednu 1945 v koncentračním táboře ve Fürstengrube. Jeho maturitní fotografii ŽMP věnovala jeho sestra Eliška Kleinová. Fotografie je uložena v samostatné pozůstalosti Gideona Kleina.

>Darujte<
<
>
27
28
29
30
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
[homepage-banner/CZbannerKohlovadiscount2018.jpg]
Pro lepší výkon používají tyto stránky soubory cookies. Setrváním na těchto stránkách a kliknutím na tlačítko „Potvrdit“ vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informacízde.POTVRDIT