bezúplatné převody v rámci zmírňování následků majetkových křivd spáchaných v období holocaustu a ii. světové války

Ve sbírkách a fondech Židovského muzea v Praze (dále jen ŽMP) mohou být předmětem bezúplatného převodu především předměty a knihy, které byly do sbírek začleněny v letech 1942-1945 jako konfiskáty ze soukromého majetku židovských vlastníků. Jedná se o předměty zabavené prostřednictvím pražské Treuhandstelle osobám deportovaným od podzimu 1941 z Prahy a blízkého okolí do ghett a vyhlazovacích táborů. S ohledem na působnost Treuhandstelle je jen mizivá pravděpodobnost, že by se ve sbírkách a fondech ŽMP vyskytovaly předměty z majetku židovských vlastníků odjinud.

Ze skladišť Treuhandstelle mohly být v letech 1942-1945 začleněny do sbírek ŽMP pouze jednotlivé umělecké předměty, knihy a zcela výjimečně i rituální předměty z vybavení židovských domácností (například havdalové svícny, kořenky, sederové podnosy, schránky na etrog). Ostatní předměty ze soukromého majetku (například nábytek, koberce, porcelán, sklo, šperky, umění a umělecké řemeslo) do muzejních sbírek nikdy převzaty nebyly.

Předmětem bezúplatného převodu ze sbírek Židovského muzea v Praze mohou dále být knihy přímo zabavené v ghettu Terezín deportovaným jednotlivcům, které se staly součástí terezínské Zentralbücherei nebo tzv. hebrejské knihovny, pokud po válce přešly do knihovny Židovského muzea v Praze. Rovněž mohou být předmětem bezúplatného převodu knihy jednotlivců žijících mimo Protektorát, jež se nacházely v terezínské Zentralbücherei nebo tzv. hebrejské knihovně, pokud se později dostaly do sbírek Židovského muzea v Praze. Dále mohou být předmětem bezúplatného převodu knihy, které byly zabaveny jednotlivcům a dostaly se do sbírek Židovského muzea v Praze prostřednictvím svozů po druhé světové válce v letech 1945–1950.

Předměty a knihy z vybavení synagog na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava, případně jakékoli další předměty z majetku židovských náboženských obcí a spolků tamtéž, restitučním nárokům ani podmínkám žádosti o bezúplatný převod předmětu nacházejícího se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, který byl protiprávně odňat v době nesvobody, nepodléhají, neboť jediným právním nástupcem jejich původních institucionálních vlastníků je od doby likvidace Národní správy majetkových podstat v závěru období poválečné konsolidace Rada židovských náboženských obcí v zemích české a moravskoslezské (dnes Federace židovských obcí v ČR, dále jen FŽO). Po vzniku samostatné České republiky byl tento majetek v roce 1994 převeden českým státem na FŽO, čímž bylo de facto i de iure potvrzeno bezvýhradné uznání statutu FŽO coby jediného právního nástupce veškerých zaniklých židovských korporací na území dnešní České republiky. FŽO tento majetek následně vložila do Židovského muzea v Praze, jež v téže době přestalo být státní sbírkovou institucí a získalo nový status sdružení právnických osob s poměrným zastoupením FŽO, Židovské obce Praha a Ministerstva kultury ČR ve správních orgánech. Předměty ze synagog a z majetku židovských náboženských obcí v oblastech, jež na základě podpisu Mnichovské dohody připadly Říši, se ve sbírkách ŽMP až na výjimky nevyskytují.
 

Tzv. Ústřední židovské muzeum (1942-1945)

K 15. březnu 1939, tedy ke dni, kdy nacisté okupovali okleštěné zbytky bývalé Československé republiky, tvořilo sbírku pražského židovského muzea několik stovek liturgických předmětů, knih a archiválií. Na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava vstoupily vzápětí v platnost německé rasové zákony a koncem roku 1941 byly zahájeny masové deportace židovského obyvatelstva do ghett na východě a později do Terezína. První transport opustil Prahu 16. října 1941. Při Židovské náboženské obci v Praze byla o tři dny dříve zřízena okupačními úřady tzv. Treuhandstelle, jejímž úkolem bylo shromažďovat movitý majetek osob deportovaných z Prahy.

V září 1941 byly zakázány židovské bohoslužby a knihy stejně jako kultovní předměty z pražských synagog byly na sklonku téhož roku uloženy nejprve v pražském židovském muzeu a posléze přeneseny do Pinkasovy synagogy, kde měly být konzervátorsky ošetřeny a uchovány pro budoucnost. Po odvezení předmětů z pražských synagog bylo pražské muzeum na jaře 1942 připravováno na své znovuotevření.

V květnu 1942 dostala Pražská obec za úkol shromáždit v Praze veškeré historické a historicky cenné předměty nacházející se v majetku židovských obcí na venkově. V tom okamžiku byly ke sbírce pražské přičleněny také sbírky židovských muzeí v Mikulově a v Mladé Boleslavi. Osobnosti z okruhu Pražské obce následně vyvinuly iniciativu, aby bylo z venkova pro dobu po válce zachráněno vše dostupné, kterou nacistické úřady akceptovaly. V srpnu 1942 tedy zahájilo svou činnost tzv. Židovské ústřední museum, do jehož sbírek byly postupně zahrnuty liturgické předměty z vybavení českých a moravských synagog na území Protektorátu (a tedy mimo území tzv. Sudet, které byly anektovány v září 1938).

Charakter sbírek a záznamy o nich

Evidence, o níž se dnes při identifikaci knih či sbírkových předmětů Židovské muzeum v Praze opírá, je tzv. Německý katalog, pozůstávající z karet, vytvořených pracovníky Židovského ústředního musea. Celkový počet těchto karet, na nichž jsou evidovány předměty z nacistických svozů, činí více než 101 000.

Nejčastěji se v něm vyskytují tři typy karet - pro evidenci trojrozměrných předmětů, knih nebo archiválií. Tyto záznamy jsou ale při identifikaci konkrétních předmětů konfrontovány i s dalšími zdroji (archivní dokumenty atp.).

1945-1950

V roce 1945 bylo v muzeu registrováno 213 096 položek uložených pod 101 000 inventárními čísly (včetně sbírek předválečného muzea).

Archiválie (asi 40 % z celkového počtu) tvořily archivy jednotlivých náboženských obcí a drobnější konvoluty - materiály různých spolků či pozůstalosti, listiny, privilegia apod. Knihy (asi 30 %) zahrnovaly zejména tradiční spisy (judaika, hebraika, talmudika), odborné práce, ale i beletrii židovských autorů. Mnoho titulů přitom bylo zastoupeno multiplicitně. Sbírka obrazů (asi 7 %) obsahovala vedle portrétních maleb z 19. století rovněž obrazy moderních židovských autorů z 1. třetiny 20. století. Předměty, dokumentující židovský náboženský život (asi 20 %), se tradičně dělily na synagogální a předměty pro domácí obřady. První skupina byla početněji zastoupena - tvořila přibližně dvě třetiny kultových předmětů.

Z uvedeného počtu inventárních čísel, která v poválečné době představovaly tzv. muzeální podstatu, pocházelo přibližně 96 000 čísel z majetku korporací a pouze zbývajících 5 000 ze soukromého majetku. V letech 1945-1950 bylo ze sbírek vyčleněno 2 396 předmětů, a to jednak jako restituce fyzickým osobám, jednak pro kultové potřeby 52 obnovených židovských obcí.

1950-1994

Od dubna 1950 do konce září 1994 bylo muzeum řízeno státem. V období komunistického režimu přitom byly některé předměty ukradeny, zničeny, nezákonně prodány soukromým i zahraničním sběratelům. To vedlo k ochuzení muzejního sbírkového fondu. V roce 1964 byla sbírka více než 1 500 svitků Tóry odprodána do Anglie, nyní je uložena v Memorial Scroll Trust při Westminster Synagogue v Londýně.

Současnost

Sbírky muzea dnes pozůstávají z 2 476 synagogálních opon, 4 248 pláštíků na Tóru, 1117 drapérií, 608 pokrývek na pult, 70 svatebních baldachýnů, 371 talitů, 91 sáčků na tality, 479 modlitebních řemínků, 205 čepiček, 872 sobotních a pesachových pokrývek, 747 štítů na Tóru, 790 párů nástavců, 168 korun, 85 levitských souprav, 212 kořenek, 700 chanukových svícnů, 800 předmětů z majetku pohřebních bratrstev, 154 cínových mís a talířů, 373 předmětů používaných při vedení košer domácnosti a asi 10 000 předmětů obrazové sbírky, zahrnující vedle přibližně 2 500 maleb též kresby, grafiku a plastiku. Předměty z obrazové sbírky pocházejí ve své naprosté většině od pražských majitelů.

Knihovní fond

Fond knihovny Židovského muzea v Praze (ŽMP) vytvořený z nacistických svozů let 1942-1944 představoval asi 46 000 knih včetně muzikálií.

V roce 1945 bylo do Židovského muzea přivezeno přibližně 100 000 knih z knihovny koncentračního tábora Terezín, v níž se nacházely i knihy z různých židovských soukromých a institucionálních knihoven z celého území Německé říše. Část těchto knih byla začleněna do fondu knihovny, část zůstala mimo knihovní fond. V roce 1946 se vrátila do Prahy knihovna pražské Židovské obce (v počtu asi 15 000 knih se sbírkou periodik a brožur), která byla do té doby deponována v bývalém klášteře Zlatá Koruna a vytváří dodnes historický fond knihovny ŽMP. V roce 1947 přibyl do muzea blíže nespecifikovaný počet knih, dříve uložených německými úřady před koncem války na zámcích Mimoň, Nový Falkenburg, Nový Perkštejn a Houska.

Značný počet ze všech uvedených knih byl v letech 1945-1950, kromě fondu z původní knihovny pražské Židovské obce, z muzea znovu vyřazen. Stalo se tak - stejně jako u sbírkových předmětů - v rámci restitucí, přenecháním k užívání obnoveným židovským obcím, ale také přenecháním organizaci UNRRA (65 115 knih), jeruzalémské Národní a univerzitní knihovně (40 000 svazků) anebo organizaci JOINT (34 900 knih). Souhrnně lze říci, že v rámci válečných a poválečných svozů bylo do Židovského muzea přivezeno více než 190 000 svazků a z toho asi 158 000 svazků bylo vydáno zpět. V současném počtu více než 130 000 svazků jsou zahrnuty jak tyto svážené knihy, tak i primárně získané tituly (nákup, dar, odkaz, výměna).

>Darujte<
<
>
30
1
2
3
4
5
6
 
 
7
8
 
 
9
10
11
12
 
 
13
14
15
16
17
18
19
20
 
 
21
22
23
24
25
26
 
 
27
28
29
 
 
30
 
 
31
1
2
3
[homepage-banner/incident.jpeg]