Alfréd Justitz
(19. 7. 1879, Nová Cerekev – 9. 2. 1934, Bratislava) Autoportrét, 1904 Do sbírek ŽMP zařazeno 18. 5. 1944 výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, předchozí vlastnická historie nedoložena Sbírka vizuálního umění

července 2014

ŽMP 82.229 Olej na plátně, 64,5 x 52 cm Signováno vlevo dole (červenou barvou): A. Justitz 04 a vpravo nahoře (vyryto do malby): Alfréd Justitz 04; současně značeno autorskou signaturou též na rubu plátna

Alfréd Justitz, od jehož narození uplyne letos 19. července 135 let, patří k nejvýraznějším osobnostem českého modernismu. Vedle Otto Gutfreunda (1889-1927) to byl právě on, kdo se v okruhu židovských umělců pocházejících z Čech angažoval nejvíce na domácí výtvarné scéně. Narodil se 19. 7. 1879 v Nové Cerekvi u Pelhřimova jako jeden ze tří synů lékaře Adolfa Justitze a Terezie, rozené Pollakové. Svá umělecká studia započal v oboru architektury na pražské technice u Jana Kotěry (1871-1923), zakrátko se ale rozhodl pro studium malířství. Nejprve se školil pod vedením profesorů Maximiliana Pirnera (1854-1924) a Františka Thieleho (1868-1945) na pražské akademii, v roce 1905 pak odešel do Německa. Zde studoval nejprve v Karlsruhe u Ludwiga Schmidt-Reutteho (1862-1909) a poté v Berlíně u Wilhelma Trübnera (1851-1917). V roce 1910 se vydal na zkušenou do Paříže, kde jej okouzlila tvorba Honoré Daumiera (1808-1879), ale především se zde setkal s díly Paula Cézanna (1839-1906) a André Deraina (1880-1954). Vliv francouzských postimpresionistů, ale též kubistů je silně přítomen v celém Justitzově dalším díle, jež ovšem ukončila předčasná smrt. Justitz zemřel po roční nemoci v roce 1934 v Bratislavě. Jeho milovaná, o čtrnáct let mladší žena Anna jej přežila pouze o několik let. Necelé tři měsíce po okupaci spáchala sebevraždu otravou neznámým jedem.

Vlastní portrét Justitz vytvořil v posledním roce svých pražských studií, tedy v době, kdy se školil ve speciálce Františka Thieleho, jenž byl sám zručným, leč akademicky zaměřeným portrétistou a figuralistou. V malbě je přes nepochybný vliv učitele patrné již jisté uvolnění rukopisu a silné zaujetí světlem, které oživuje a doslova rozechvívá povrch jinak ještě pevně modelovaného, realisticky pojatého tvaru. Typický soustředěný výraz a vlastně celá fyziognomie malířovy tváře se téměř neliší od jeho pozdější podobenky z roku 1919, kterou pro zajímavost uvádíme i v zrcadlovém převrácení, tedy s tváří zachycenou tak, jak se objevuje na autoportrétu pořízeného právě s pomocí zrcadla.

Podobenka Alfréda Justitze (1879-1934), 1919

Podobenka Alfréda Justitze, 1919 (stranově převráceno)

Podobenka Anny Justitzové (1893-1939), 1923