Hilda Pollak (2. 11. 1874, Vídeň – po 19. 10. 1942, Treblinka): Expressionen I-XII, kolem roku 1920

listopadu 2014

Do sbírek ŽMP zařazeno 21. 5. 1944 výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, poslední vlastník díla před konfiskací: Hilde Pollak, Praha
 
Sbírka vizuálního umění
ŽMP 82.262-82.273
Akvarel na kartónu s orámováním černým tkalounem, průměrná velikost 80 x 100 cm
Nesignováno, nedatováno.

Hilde (Hildegarda) Pollak se narodila 2. 11. 1874 ve Vídni v rodině Maxe Kotányiho a jeho ženy Henrietty (Jindřišky), rozené Deutsch. O jejím životě i díle existují prozatím pouze kusé, vesměs nepublikované zprávy. Umělecké vzdělání údajně získala u Imre Révésze (1859-1945) a zakládajícího člena mnichovské Secese Christiana Landenbergera (1862-1927). Po studiích byla činná převážně ve Vídni. V této době v její malířské tvorbě převažovaly impresionisticky laděné žánry, ale také portréty, zaručený zdroj obživy. Účastnila se výstav Sdružení výtvarných umělců města Vídně (Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens) ve vídeňském Künstlerhausu a obesílala výstavy Hagenbundu. V rámci výstavní činnosti Spolku výtvarných umělkyň vystavovala alegorie nabité symbolikou vyrůstající z theosofických základů, jak napovídají názvy některých jejích prací: Mensch in der Wesenheit (Podstata lidství) nebo Der Glaube (Víra). Své theosofií a Steinerovou antroposofií prodchnuté kompozice zpracovávala i v textilních kreacích (navrhovala především koberce a další interiérové textilie využívající hojně výšivky). Kromě vlastní kreativní práce rovněž vyučovala na škole kresby a malby pro ženy (Kunstschule für Frauen und Mädchen), jíž sama založila. Po sňatku s pražským malířem Richardem Pollakem (1867-1942), který si podle místa narození připojil ke svému příjmení přízvisko Karlín, se zdržovala častěji v Praze (sňatek byl uzavřen ve Vídni 1. 12. 1912). V roce 1914 ovšem přesídlila do švýcarského Dornachu, kde se od počátku podílela na kreativním životě Steinerovy antroposofické kolonie. Založila zde například tradici malovaných programů, z nichž se zachoval návrh pro první provedení Steinerovy eurytmicko-dramatické hry Faustovo nanebevzetí (Faust Himmelfahrt), zejména se však se skupinou umělců, v níž měl účast i její manžel Richard, podílela na výmalbě kupolí první dřevěné stavby Goetheana navržené samotným Steinerem; měla zde ztvárnit motivy bájných kontinentů Atlantidy a Lemurie, jimž také Steiner věnoval jeden ze svých spisů. Do Prahy se Pollakovi vrátili počátkem roku 1920, tedy v době, kdy bylo Goetheanum, jež o dva roky později tragicky vyhořelo, dokončeno. S kolonií i nadále udržovali kontakt a ve 30. letech ještě v Dornachu společně vystavovali. Série dvanácti kartónů se steinerovskými motivy vytvořená patrně ještě v Dornachu se do sbírek pražského Židovského muzea dostala výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, kam byla svezena po vyklizení posledního bydliště Pollakových, z něhož 13. července 1942 odcházeli do transportu do Terezína. 19. října téhož roku byli Hilde a Richard deportováni do vyhlazovacího tábora v Treblince a tam zavražděni.

Hilda Pollak, Certificat provisoire, doklad identifikace osoby jako čsl. státní občanky vydaný československým konzulátem v Bernu na období od 10. 11. 1919 do 10. 2. 1920

Richard Pollak, Certificat provisoire, doklad identifikace osoby jako čsl. státního občana vydaný československým konzulátem v Bernu na období od 10. 11. 1919 do 10. 2. 1920