![]() |
|||||||||||||
![]() |
|||||||||||||
|
  |
Knihovna - V srpnu bude knihovna pro veřejnost uzavřena.
Základním kamenem dnešní knihovny Židovského muzea v Praze je fond bývalé knihovny pražské Židovské náboženské obce, jejíž počátky sahají do roku 1857. Knihovna měla navazovat na tradici města Prahy jako významného centra židovské kultury, vědy a vzdělanosti. Jejím základem se staly dary a odkazy významných pražských osobností, jako například vrchního rabína Šelomo Jehudy Rapoporta, pražského knihtiskaře Moše Israela Landaua, tajemníka pohřebního bratrstva Koppelmanna Liebena a jiných. Knihovna pražské židovské obce byla spravována odborníky, kteří pracovali na zpracování i vědeckém popisu knih, z nejvýznamnějších jmenujme alespoň prvního knihovníka dr. Nathana Grüna, dr. Isidora Pollaka a posledního knihovníka dr. Tobiase Jakobovitse. Dr. Jakobovits vypracoval v roce 1938 katalog knihovny, čítající tehdy cca 15 000 svazků, zahrnujících 4 inkunábule, vzácné a staré tisky a sbírku rukopisů. Tento katalog, sestávající ze dvou oddílů - judaika a hebraika, - dodnes zůstává velmi důležitou bibliografickou pomůckou pro orientaci v této historické sbírce. V letech druhé světové války stihl knihovnu podobný osud jako většinu židovských památek v Čechách a na Moravě: dostala se do správy tzv. Židovského ústředního muzea. Po válce, v roce 1945, se knihovna ŽO stala součástí obnoveného Židovského muzea, od roku 1950 Státního židovského muzea. V 70.-80. letech 20. století byla pozornost
pracovníků knihovny Státního židovského muzea věnována popisu převážně
rukopisné sbírky a kolekce starých pražských tisků knihovny ŽMP. Výsledky
Knihovna ŽMP má v budově v ulici U Staré školy dva depozitáře o kapacitě 1 740 běžných metrů, což odpovídá zhruba 75 000 svazkům knih. Knihy jsou uloženy v kompaktních regálech, jež byly speciálně vytvořeny pro tento typ depotu. Umožňují dostatečnou cirkulaci vzduchu. V depozitáři knihovny byly vytvořeny podmínky pro zajištění optimálního mikroklimatu, to znamená byl proveden návrh klimatizování prostorů tzv. pasivní metodou spolu s instalací vnitřních ploch, které podle potřeby buď prostor chladí nebo temperují. Tímto principem s využitím akumulace stavby dochází k udržení velmi dobré stability prostředí. Pro zvýšení tepelného odporu a eliminaci denního světla a UV záření jsou i zde do okenních otvorů osazeny pevné desky se sendvičovou konstrukcí. Knihovnu zabezpečuje kromě bezpečnostních dveří i centrální elektronický bezpečnostní systém, protipožární systém a jímací žlábky se zátopovými čidly podél obvodových stěn, kterými by v případě havárie vody nebo topení/chlazení voda odtékala a zároveň byl vyhlášen poplach. Na rozdíl od Multimediálního centra, určeného široké laické veřejnosti, jsou prostory v knihovně, jež slouží veřejnosti, rozděleny na chráněnou badatelnu a studovnu. V badatelně se musí badatel při studiu podřídit požadavkům mikroklimatu, nutnému pro uchovávání starých a vzácných tisků a archivních materiálů. Do studovny je zapůjčována k prezenčnímu studiu větší část publikací knihovny. |
|||||||||||
| © 2004 - 2008 Židovské muzeum v Praze |
|||||||||||||